Jaký timeframe pro intradenní obchodování?

Při analýzách obchodních přístupů začínajících obchodníků se často dostáváme k diskuzi na téma, jaký timeframe je „nejlepší“ pro intradenní obchodování? Zde je několik tipů na toto téma.

Nejprve stručný úvod pro naprosté začátečníky: pojem timeframe by se dal nejjednodušeji představit jako „měřítko“, ve kterém si zobrazujeme grafy.

Pracujeme-li s klasickým „časovým grafem“, vidíme na svislé ose cenovou škálu a na vodorovné čas. Jedna úsečka odpovídá zvolenému časovému intervalu, tj. zvolíme-li např. tříminutový timeframe, představuje každá úsečka změnu ceny za tři minuty. Timeframe v tomto případě odpovídá určitému časovému intervalu.

Timeframe nicméně nemusí být založen pouze na čase. Pro intradenní obchodování se jako velmi účinné naopak osvědčily grafy, které na na čase založeny nejsou. Takové grafy mohou být založeny např. počtu uskutečněných obchodů (tickové a volume grafy) nebo na určitém cenovém pohybu (range bar grafy).

Tickové grafy jsou například složeny z jednotlivých provedených obchodů daného kontraktu. Budeme-li mít zobrazený tickový graf s hodnotou 1000, vykreslí se nám úsečka pokaždé, když dojde k provedení 1000 obchodů. Graf se tak vykresluje v závislosti na aktivitě trhu, což je něco, co se nám s Tomášem pro intradenní obchodování velmi osvědčilo. Podobně fungují tzv. volume grafy. Podrobný popis obou typů grafů naleznete na serveru ve článku Alternativní timeframe: volume a tickový graf. Timeframe v případě tickových a volume grafů představuje počet ticků, resp. počet volume pro vykreslení další svíce nebo čárky grafu (podle typu grafického zobrazování grafu).

Range bar grafy zase například zobrazují grafy podle toho, jak se hýbe cena. Mohu si nastavit, aby se mi úsečka vykreslila vždy, když se cena pohne o 1 bod (což například v trhu E-mini Russell 2000 znamená 100 dolarů). Řada intradenních obchodníků používá tyto grafy, protože se hýbou v momentě, kdy trhy trendují a do určité míry dokáží pohlcovat chop (hluché období kdy jdou trhy do strany a kdy je třeba se držet s obchody stranou). Timeframe tak u range barů představuje cenový rozsah, který trh musí absolvovat pro vykreslení další svíce nebo čárky grafu.

Intradenní obchodník tak stojí před otázkou:

Který typ grafu používat?

Zda-li používat časový, volume, tickový graf nebo range bary záleží jednak na preferencích obchodníka, ale i určitému stupni technologického porozumění.

Nejjednodušší je pracovat s klasickými časovými grafy, a pokud se začínáte s intradenním tradingem seznamovat a testovat první strategie, doporučil bych první zkoumání trhů provádět s použitím právě těchto grafů. Zbylé typy grafů mohou být sice pro některé situace vhodnější, ale pokud se pracuje se špatnými vstupy (špatně nastavený software, nekvalitní data) mohou alternativní grafy udělat více škody než užitku. Přitom vše, co je třeba používat pro stavbu úspěšného intradenního obchodního systému – jako jsou S/R úrovně, cenové formace, swingy atd. - je samozřejmě v klasických časových grafech obsaženo. Jednoduše řečeno – základní funkční systém by měl fungovat na libovolném typu grafu, a protože jsou klasické časové grafy nejdostupnější, proč nezačít se zkoumáním právě jich. Také backtest se dělá na časových grafech nejjednodušeji, neboť jsou data nejdostupnější.

Máte-li k dispozici ticková data, je samozřejmě možné použít jmenované alternativní typy grafů. Osobně mám nejraději volume a tick grafy, ale velmi funkční jsou pro intradenní obchodování také range bary.

Každý typ grafů má svá specifika, která je třeba nasledovat. Výhodou časových grafů je kromě snadné dostupnosti dat také jejich konstantní plynutí. Obchodník se může připravit na určité tempo obchodování. Tickové (a volume grafy) a range bary se mohou pohybovat „explozivně“ – pokud se v trhu nic neděje, může se jedna úsečka vykreslovat velmi dlouho, aby se dalších několik úseček s probuzením trhu vykreslilo doslova za několik málo vteřin. Sledování takových grafů je výrazně náročnější než sledování časových grafů a vyžaduje zkušenost a disciplínu.

Shrnutí: typ grafu sice může poskytovat traderovi určitý „komfort“ a tudíž mu zvyšovat profity, v principu, podle mého názoru, není ale otázkou funkčnosti a nefunkčnosti strategie. Pokud strategie nefunguje na tříminutovém grafu, přesun na volume grafy nebude mít zásadní význam. Začnete-li obchodovat s nějakou robustní strategií (např. cenové patterny typu double-top / double bottom) budou tyto fungovat na všech typech grafu. Volba grafu pak vychází z dostupnosti dat. Pokud máte kvalitní ticková data, jak pro obchodování v reálném čase, tak pro backtesting, volil bych mezi tickovými (volume grafy) a range bary, v opačném případě bych se v tuto chvíli nestresoval a pracoval bych s klasickými časovými grafy.

Jaký timeframe používat?

Tato otázka je již mnohem kritičtější. Na libovolném typu grafu si můžeme zvolit „rozlišení“ jeho zobrazení, přičemž změna „rozlišení“ timeframe má vliv především na:

• frekvenci obchodů
• používaný stop-loss

Začínající obchodníci vesměs tíhnou k rychlejším timeframe, pokročilejší obchodníci často k pomalejším timeframe (protože obchodovat méně je často více... ). Samozřejmě existují výjimky a řada pokročilejších obchodníků používá i rychlé timeframy. A pochopitelně, že řada obchodníků timeframy kombinuje, na pomalejším vyhledává trend a na rychlejším do obchodů vstupuje.

Co je však důležité si uvědomit, že strategie by měla fungovat na libovolných timeframe (pokud přizpůsobíme patřičným způsobem stop-loss). Pokud vám strategie funguje na timeframe volume 1000 a na volume 2000 již výrazně hůře (samozřejmě s patřičně zvětšenými stop-lossy), je to známka toho, že tento obchodní přístup není příliš zdravý.

Osobně o timeframe přemýšlím především z pohledu frekvence obchodů. Mám rád určitý počet obchodů za seanci a pokud je obchodů příliš, není to pro mě úplně to pravé. Čas od času si timeframe také upravuji podle volatility trhu, nejsem dogmaticky fixován na jedno jediné číslo po celý svůj život – důležitá je pro mě frekvence obchodů, kterou mi daný timeframe poskytuje.

Pokud cítíte, že máte za den příliš mnoho obchodů, stojí za úvahu zkusit použít vyšší timeframe. V této otázce neexistuje „správná“ volba. Budete-li svůj stop-loss umisťovat vždy do logických zón (viz článek Praktické tipy pro používání stop-lossu v daytradingu, bude vám stejným způsobem fungovat obchodování na nejrůznějších timeframeche s tím, že budete samozřejmě muset používat různě vysoký dolarový stop a prožívat jinou frekvenci obchodů. Tj. ideální přístup k hledání vhodného timeframe je postupně zkoušet různé hodnoty a sledovat, které mě coby obchodníkovi vyhovují nejvíce.

Pro začátek bych začal testovat například 3 minutové grafy (ale určitě bych zkusil i vyšší timeframe, níže obchodovat nedoporučuji), z volume grafů mám dobré zkušeností např. s volume 2000 na ER2 (aktuálně se po přechodu na ICE nedá zatím s ohledem na nižší likviditu trhu tento timeframe obchodovat), 5000 – 10000 volume na ES nebo např. 1000 – 2000 volume na NQ.