Využívání edge vycházející z intermarket analýzy

Obchodní signály není nutné časovat vždy jen z konkrétního jednoho obchodovaného trhu. Naopak, dlouhodobě se mi osvědčuje využívat informace z více trhů najednou. A to jak v diskréčním, tak automatizovaném přístupu. Na ten se chci zaměřit v tomto dnešním tipu.

Dopředu bych rád upozornil, že cílem dnešního článku není poskytnout finální funkční obchodní přístup či robustní edge. Ale inspiraci, jakým směrem edge hledat. Prezentovaný kód je zde jen pro hrubou představu a je zcela ilustrační.

Intermarket analýze se v rámci svých diskréčních přístupů věnuji již opravdu velmi dlouho. Prakticky od svých začátků jsem sledoval v intradenních trzích několik korelujících trhů najednou a vstupy časoval s využitím informací vycházejících z jejich chování jako celku. Vždy mi to dávalo logiku – dlouhodobě silně korelující trhy mají tendenci chovat se podobně i v budoucnu a odchylky v jednom trhu (často manipulace market makerů) lze využít pro časování obchodních příležitostí.

Intermarket analýza se stává ještě zajímavější v okamžiku, kdy začneme trhy vyhodnocovat a obchodovat automatizovaně, neboť počítači lze sledovat souvislosti a odchylky i mezi větším množství korelujících trhů. A přesto tento silný princip příliš mnoho obchodníků nevyužívá.

Jak konkrétně je možné intermarket analýzu vyhodnocovat? V zásadě sleduji:
- Rozbíhání trhů pro reverzní vstupy. Například jen jeden trh z několika sledovaných prorazí podobnou S/R úroveň a ostatní jsou výrazně výše. Toto může být zajímavý kontext pro časování vstupu (pochopitelně s podporou další logiky).
- Soulad trhů pro potvrzení trendových vstupů.

V případě automatizovaných přístupů vypadá na první pohled vyhodnocování intermarket analýzy složitě. Ovšem hlavně v případě, že se budeme trhy snažit analyzovat podobně, jako v diskréčních přístupech. Zkuste ale pracovat například s různými indikátory a vzájemně porovnávat jejich chování a prahy. Tímto způsobem lze efektivně objevovat v trzích řadu silných vstupních i výstupních situací.

Zde je velmi zjednodušený příklad, který uvádím skutečně jen pro ilustraci:

Klikněte pro větší screenshot.

Na screenshotu jsou tři emini trhy (ES, YM a EMD), které běžně sleduji v intradenním obchodování. Trhy mají mezi sebou silnou korelaci, která se ale občas rozchází. Zjednodušenou interpretaci trhu a jeho vztah s ostatními můžeme sledovat například přes indikátory. Na screenshotu je zobrazený indikátor RSI počítaný z jednotlivých trhů (screenshot je z programu TradeStation).

Velmi jednoduše pak můžeme testovat různé hypotézy. Například vstup do prvního trhu (data 1) za předpokladu, že jeho RSI je pod hodnotou 30 a ostatní trhy jsou již výše. V Tradestation může tato triviální vstupní podmínka vypadat například takto:

Condition1 = RSI(Close of data1,14)30 and RSI(Close of data2,14)[1]30 and RSI(Close of data3,14)[1] if marketposition=0 and Condition1 and time

Pokud hledám edge, testuji jej často proti výstupu na první úsečce uzavírající ve směru vstupu. Tedy například:

If marketposition=1 and c>o then sell this bar close;

Jen absolutně pro ilustraci vidím, že byť podobných vstupů nebylo v trhu moc, určitou tendenci je tam možné vysledovat:

Ale o konkrétní equity křivku zde vůbec nejde – jde jen o princip, který lze jednoduše rozvádět dál:
- Sledovat různé jiné indikátory (například volatility, různé „obálky“, nebo jednodušší průměry ceny, standardní odchylky atd.).
- Testovat chování hlavních trhů vůči dalším trhům – například futures vůči indexům či vůči ETFs.
- Testovat hlavní trhy vůči různým synteticky vytvářeným trhům.

To jsou základní myšlenky, které z mé zkušenosti mohou vést k solidně robustním obchodovatelným myšlenkám. Ty lze aplikovat jak na futures, tak na akcie. A jistě vás již nyní napadá, že řadu myšlenek lze testovat i automaticky tak, že počítač necháme „projet“ vztahy mezi vytipovanými trhy a vyhodnocovat kombinace například jednoduchých vstupních a výstupních principů.