Co si vzít z událostí minulého týdne

Minulý týden byl ve znamení značných turbulencí a mnoha událostí. Nebylo to poprvé, ani naposled. Přesto si nedávné události zaslouží trochu komentáře, kterému jsem se rozhodnul věnovat prostor v dnešním článku.

Intradenní obchodníci

Minulý týden byl převážně skvělou školou toho, jak důležité je být v trzích flexibilní. Volatilita a její značné změny nejsou ničím novým. Takové změny zde byly, jsou a budou. Nejsou žádným důvodem k panice. Pokud někoho zaskočily, pak jen proto, že nebyl důsledně připravený. Velké pohyby jsme zažili už při první krizi a každý měl tedy možnost realizovat backtest na datech z minulosti v době s podobně vysokou volatilitou, aby si lépe ujasnil, jak se jeho systém chová v takovýchto volatilitách a jaké případně rozdíly je třeba u systému realizovat.

Jak obchodovat v těchto dnech jsem napsal už minulý týden v diskuzi, zde uvádím ještě jednou, v lehce aktualizované podobě:

1) Pokud váš systém vygeneruje signál long, nakupte.
2) Pokud váš systém vygeneruje signál short, prodejte.
3) Pokud váš systém vygeneruje výstupní signál, vystupte.
4) Pokud máte pocit, že je volatilita moc velká pro váš účet, neobchodujte a přejděte na paper.
5) Pokud máte pocit, že je volatilita moc velká pro vaše stop-lossy, zvetšete je (a s nimi i profit-targety), nebo přejděte na stanovení SL a PT s pomocí násobku ATR.
6) Můžete také zkusit přejít na mnohem menší trh (například z mini Russell 2000 na mini Dow Jones), který přes vysokou volatilitu umožňuje stále obchodovat s rozumným stop-lossem.

Reagování na změny volatility je nezbytná součást tradera. Proto se také snažíme dělat backtesty s maximální historií, abychom v nich zahrnuli různé období volatility. Osobně si nemohu na vysokou volatilitu stěžovat, tento měsíc je pro mě zatím obchodně skvělý.

Práce tradera je reagovat. Ne panikařit a konstruovat paranoidní scénáře, ale reagovat. I přechod z live na paper je reakce, která se počítá. Žádný učený z nebe nespadnul a tak můžeme vzít aktuální dny jako lekci, jak se lépe naučit zvládat změny volatility v budoucnu. Jako že takové změny určitě ještě budou.

Akcie a komodity - poziční obchodníci

Tentokrát se už nebudu vyjadřovat k obchodování bez stop-lossu, na toto téma už jsem napsal řadu článků a pokud ani minulé dny nikoho nepřesvědčily, je to již marné.

Pojďme se raději soustředit na obří volatilitu, která nejednomu obchodníkovi zákonitě musela přinést emocionální závratě stejně prudké, jako kolísavost trhů. Je naprosto jasné, že psychicky byly minulé dny pro mnohé neúnosné a řada lidí nedopadla dobře. Přitom stačí jednat pouze trochu promyšleněji a inteligentněji, využít lepší nástroje k ochraně a řízení risku. Není to tak složité.

V prvé řadě, akcie i komodity lze obchodovat v párech. To znamená, že například ke každé nakoupené akcii současně jinou akcii prodáte. Pokud trhy začnou prudce padat, jako minulé dny, vaše emocionální nálada je většinou mnohonásobně lepší, než ta zbytku světa. Pokud vám totiž nakoupená akcie ztrácí, tak ta prodaná (obchodovaná na krátkou stranu) závratně vydělává. Takže vaše portfolio je v bezpečí i v případě velmi silných cenových šoků. To je také jeden z hlavních důvodů, proč tato strategie (s trochu složitým názvem Statistické arbitráže - i když se jedná o velmi jednoduchou záležitost) vznikla a proč je vhodná pro dnešní trhy, plné nejistoty a nečekaných prudkých otřesů. Totéž platí o komoditách (zde se jedná o strategii s názvem Komoditní spready), které již fungují na trochu jiném principu než akciové arbitráže, přesto nabízejí "luxus" chránění jedné komodity skrze opačnou pozici v jiné komoditě.

Další možností je využít opce - dokonalé ochrany proti jakémukoliv pádu. Nebudu se zde rozepisovat o vypisování strategií - je bez debat, že strategie IronCondor tento měsíc nikoho nepotěšila, stejně jako jiné nesměrové strategie - ale tak to v trzích chodí, není každý den posvícení a občas se zkrátka a dobře nezadaří (a není to hned důvod k panice a předčasným závěrům o tom, že strategie nefunguje - jeden ani dva obchody nic neznamenají). Můžeme ale využít opce v případě směrového obchodování jako skvělé zajištění rizika, obzvláště pokud již vlastníme nějaké akcie, třeba i jako dlouhodobé investice. Proti každé nakoupené akcii totiž můžeme například vypisovat vyšší (OTM) call opce, inkasovat z nich extra peníze a za ty si nakupovat ochranu v podobě put opcí (strategie zvaná Collar). Tím pádem máme zdarma ochranu (nebo většinou zdarma, či extrémně levně), která je absolutně bezpečná pojistka. I pokud trhy náhle zcela zkolabují a naše nakoupená akcie spadne ze 100 USD na 20 USD, naše ztráta bude díky opci zcela minimální a omezená. Kontrola rizika je to, co se v této branži počítá - a podobné týdny, jako ty předešlé, opět ukazují, že kontrola a řízení rizika je jediný způsob, jak být na burze ještě hodně dlouho a jak zvládnout extrémní dny.

Co bych osobně určitě nedělal v případě akciových obchodů já, je přikupování. Historie už mnohokrát ukázala, že co padlo ze 100 na 50, může padnout také z 50 na 10. Přikoupit znamená, že z každým dalším pohybem dolů se riziko exponenciálně zvětšuje, psychický tlak je větší a vaše peníze mizí rychleji. Přikoupit do ztráty je skvělý způsob, jak si zvýšit pravděpodobnost, že o to rychleji zbankrotuji. V podobných dnech je daleko důležitější redukování pozic - více jsem o tomto kroku psal nedávno.

Zlato

Minulý týden mě zaujal článek na portálu Novinky.cz s názvem "Čechy uchvátila zlatá horečka". Tento článek mě definitivně utvrdil, že je zlato velmi blízko svému vrcholu a výraznější korekci, možná i větší propad, čekám v brzké době, spíše v řádu týdnů, než měsíců. Pokud se určitá investice dostává čím dál tím více jako "tutovka" do masových médií (toto je přesně ten případ), je daná příležitost na svém absolutním konci.

Ještě si živě pamatuji na dobu, kdy se ropa obchodovala za 180 USD za barel. Média se tenkrát předháněla v tipování, kam až ropa dosáhne, titulní stránky byly plné "jistých" investic do energií. Dokonce mě v té době úřednice v bance přesvědčovala, ať investuji do jejich energetického fondu, který je "jistotou" a který byl v té době nejžádanějším fondem dané banky (což mě jen utvrdilo v tom, že je ropa na absolutním vrcholu). Krátce po té ropa padla až na cenu kolem 30 USD, pokud si dobře pamatuji.

Pamatuji i na dobu, kdy média psala o rekordním růstu hypoték a "jisté" investici do realit, které do budoucna nemohou jinak, než růst. Byla to doba, kdy si bral hypotéku naprosto každý, a hitem byly realitní fondy. Bylo opět zjevné, že jsou reality na svém vrcholu. Od té doby ceny nemovitostí jen klesají.

Historie je v tomto ohledu neomylná. Jakmile se něco dostane do médií jako "tutovka" a dav takovému tlaku podlehne, je příležitost na samém konci. Stačí se zamyslet nad tím, od koho ohromné masy lidí začínají zlato skupovat? Objem zlata není nekonečný. Je jasné, že zlato prodávají masám ti, kteří nakoupili už před dlouhou dobou a nyní potřebují svojí investici někomu prodat, aby mohli inkasovat zisk. Tací lidé jsou chytřejší než masa, jsou permanentně o krok napřed a sami si uvědomují, že je trend zřejmě blízko vrcholu. Proto své zlato začínají prodávat masám.

Samozřejmě, nemám patent na moudrost a možná se ve svém odhadu naprosto pletu, ale osobně se aktuálně zlatu obloukem vyhýbám.

Další události

Bez povšimnutí nemohou zůstat ani události v Anglii. Tento portál není zaměřený ani politicky, ani sociologicky, proto není na místě jakkoliv komentovat dané dění - k tomu jsou určené jiné portály. Co ale stojí za komentář, je středeční vyjádření Davida Camerona: "V částech společnosti jasně chybí smysl pro odpovědnost. Lidem je dovoleno, aby si mysleli, že jim svět něco dluží".

Tak to je naprosto přesné. Lidé mají neustále pocit, že jim někdo něco dluží, že na nich napáchal někdo nějaké křivdy. Že je za ně zodpovědný stát a má povinnost se o ně starat, aniž by oni sami museli něco dělat. Tato krize je rozhodně prospěšná v tom, aby začala davy probouzet z tohoto hrozného omylu.

Za náš život jsme zodpovědní pouze a jen my sami. Nikdo další. Přenechávání zodpovědnosti na někom jiném je zcela chybné a špatné. Pokud máme pocit, že nám někdo něco dluží (stát, společnost), je to náš klamný pocit. Ve skutečnosti dlužíme maximálně my sami sobě. Dlužíme si více smyslu pro zodpovědnost za naše životy, více vůle po tom něco dělat, někam to dopracovat, zlepšovat se a vzdělávat se. Více starosti o své zdraví, více otevřenosti pro změny.

Typický prototyp tohoto omylu je řada obyvatel portugalského Algarve, kde žiji. Jedná se o region s vysokou nezaměstnaností, cca 17%. Místní obyvatelé neustále žijí v dojmu, že se o ně vláda nestará a něco jim dluží. Že vláda může za jejich mizérii. Tací lidé dluží pouze sami sobě. Za léta na podpoře, kdy využívali štědrých sociálních systémů státu (na které dnes již stát nemá) se nezmohli na více, než promarnit čas sledováním fotbalu a stěžováním si, jak se mají špatně, protože nemají práci. Svůj volný čas nikdy nevyužili k tomu, aby se dodatečně vzdělali, naučili se něco nového, v něčem se zdokonalili. Nyní, když už peníze na přídavky došly, zůstalo jim pouze to stěžování a fotbal. Zajímavé přitom je, že v Algarve rozhodně nouze o práci není. Silné komunity Rumunů a Ukrajinců vám tu potvrdí, že práci si tu dokáži najít vždy - i v krizi. Stačí jen chtít, něco dělat, snažit se a nebát se pracovat (a jít příležitostem naproti).

Společnost nikomu nic nedluží. Stát už vůbec ne. Neschopnost je volba jedince. Ano, nepokojů jako v Anglii bude více a více, protože sociální rozdíly se budou prohlubovat po celém světě. Ovšem pro mě vždy platilo, že lepší, než úspěšnému člověku závidět a opovrhovat, je snažit se od takového inspirovat a něco naučit. Úspěšní lidé zůstávají v době krize stále hrdinové, protože dokázali rychle reagovat na měnící se podmínky a přizpůsobit se tak, aby ve svém úspěchu mohli pokračovat. Neúspěšní mohou prohloubit svou závist, nebo se také snažit něco dělat. Většinou se bohužel přiklánějí k tomu prvnímu, neboť je to jednodušší a pohodlnější.

Nikdo nám nic nedluží. Dlužíme pouze sami sobě.