Psychologie úspěchu: Činění, namísto šetření

Je bez pochyb, že současná ekonomická situace představuje pro mnohé nové výzvy. Je zjevné, že snižování platů a zvyšování cen vede k otázce toho, jak zachovat, nebo dokonce zlepšit svou životní úroveň. Díky okolnostem tak vzniká nový společenský fenomén, kterým je abnormální snaha šetřit a abnormální orientace pouze a jen na cenu, namísto čehokoliv jiného. Je to pochopitelné. Je to ale opravdu cesta, která nám pomůže zachovat a zvýšit naší životní úroveň, nebo která dokonce povede k budoucímu úspěchu a zvýšení kvality našeho života? Existují i jiné alternativy?

Šetřit je vcelku racionální. Je logické a správné, že s vyhlídkou horších časů šetříme, abychom měli případné rezervy do budoucna (a je to tak naprosto správné). Šetřit je něco, co mnoho lidí dříve neznalo - a nyní nutí okolnosti šetřit i je. Rozumné šetření je něco, co by měl každý poznat a naučit se. Až potud jsem skutečně zastáncem toho, že šetřit je správné a užitečné.

Problém však nastává v momentě, kdy se z neustálé snahy pořád a všude a za každou cenu šetřit stává zarytý návyk a kdy celý se celý náš život najednou otočí do lovu nejnižších cen čehokoliv. Což je bohužel něco, čehož jsem svědkem čím dál tím častěji - dokonce i u známých, kteří jsou jinak na tom finančně dobře, vidím náhle abnormální snahu ušetřit všude a za každou cenu a kupovat jenom to, co je ve slevě a výhodné a levné (nezávisle na mizerné kvalitě), protože zkrátka tak nějak už podlehli tomu, že je to novodobý trend a je to tak nějak "in".

Chápu to. Ale jen částečně a do určité míry. Dovolte mně totiž nyní vysvětlit, co je na takovém myšlení, pokud se stane zarytým návykem (dnes bohužel u mnohých lidí), špatně - a proč náš mozek naprogramuje tak, že naše celková situace se začne dále zhoršovat, než raději zlepšovat.

Zřejmě budete se mnou souhlasit s tím, že prakticky každý se chce mít trochu lépe, finančně si trochu přilepšit, mít o kapánek více peněz, než má nyní (nebo i o hodně více). Každý si chce zkrátka a dobře zvýšit úroveň a kvalitu svého života - což je naprosto normální a pochopitelná lidská vlastnost.

Otázka ale je, zda děláme správné kroky k tomu, abychom skutečně naší životní úroveň zlepšili.

Lidé, kteří mají až úzkostlivou potřebu pořád a všude šetřit (většinou si to ale ani nepřiznají) a jejich novým životním cílem je pouze hledat to "nejlevnější" a "nejvýhodnější" (nový společenský fenomén), totiž dříve či později začnou zásadně přeprogramovávat své celkové myšlení a to směrem, který určitě bohatství nepřinese. V prvé řadě ve svých hlavách začínají tvořit o sobě samých mentální sebeobraz chudáka, který si nemůže dovolit řadu věcí, protože na to zkrátka a dobře nemá a protože je nucenu pořád a všude šetřit. A pokud zkrátka a dobře o sobě přemýšlím jako o chudákovi, který si toto a tamto nemůže dovolit, pak výsledek je ten, že se stávám přesně tím, jaké jsou mé myšlenky - tj. chudákem, který si nemůže to a tamto dovolit.

Za druhé, pokud mám navíc urputnou potřebu šetřit a kupovat jen to nejlevnější, pak svůj svět tvořím postavený na tom nejlevnějším, následně svůj mozek a své myšlenky směruji do sféry "levného" - a opět se můj život stává přesně takovým, jako mé myšlenky. Dostávám přesně to, čím "dávkuji" svůj mozek, co zahrnují mé celodenní myšlenky.

A za třetí, pokud mému životu začnou převládat myšlenky "levnější" a "ušetřit", ztratí se v mé hlavě místo pro myšlenky "příležitosti" a "vydělat" - k čemuž se dostanu ještě dále.

Pokud to celé zjednoduším na maximum - lidé nezřídka šetří, aby si případně z našetřených peněz zvýšili úroveň svého života - ale místo toho ustavičným šetřením a vyhledáváním toho nejlevnějšího úroveň svého života drasticky snižují. "Přeprogramováním" svého mozku si zvykají na to nejhorší a nejlevnější, odepírají si řadu věcí, vytváří si myšlenkové mozkové mapy zaměřené na "levnosti" a šetření a jejich život je přesně takový, jaký si ho myšlenkově vytvářejí. Tací lidé tedy mají radost z toho, že někde ušetřili korunu a objevili to "nejlevnější", ale jejich život se stává stále více a více sociálnějším, neboť v hlavě se více a více vytrácí to podstatné - orientace na skutečný finanční růst, tvořený skrze činění a příležitosti, ne skrze šetření a hledání toho nejlevnějšího. Naše podvědomí totiž směřujeme na jediný cíl - a tím je šetřit - a tudíž cokoliv začneme dělat, stává se podvědomou činností s účelem šetření, nikoliv skutečného si přilepšení.

Chápu, že řadu lidí dnešní ekonomická situace šetřit nutí - to je bez debat. Jenomže to zkrátka a dobře není ani omylem cesta, jak zkvalitnit svůj život. Proč?

Protože čím více se naše podvědomí zaplňuje jediným cílem - a to je šetřit - tím méně pak nechává prostor pro uvažování opačné - a sice, jak vydělat. Jinými slovy, pokud si navykneme na šetření jako na každodenní nutnost a realitu (a témě "šetření" se stane naší každodenní prioritou číslo jedna, jak to dnes vidím neustále kolem sebe), tak našemu mozku vlastně dáme následující informaci: "Pokud mám mít peníze, musím šetřit". Mozek si na tuto informaci natolik zvykne, že jí přijme jako dogma a díky tomu zcela zapomene na mnohem důležitější věc: "Pokud mám mít peníze, musím hledat příležitosti, jak je vydělat". Snaha vydělávat se nám tak stane cizí (byť si to nechceme připustit, raději si hrajeme na oběti krize) a snaha šetřit za každou cenu se stane pravidelnou rutinou (která navíc podporuje naší sebelítost a snahu všem dokazovat, že jsme chudáci a oběti krize).

Musím objektivně říci, že jsem poznal již veliký kus světa a zrovna náš národ je bohužel v sebelítosti a stěžování si poměrně na špici. Což mě velmi mrzí, protože s pouze 9% nezaměstnaností a velmi dobrou a vysokou životní úrovní si nemá na co stěžovat, přesto je to zjevně náš národní sport. Ve Španělsku, kde žiji, je nezaměstnanost 25% a přesto se lidé nezapomněli upřímně radovat a sebelítost je tady tak nějak tabu. Nic méně, zpět k tématu.

Jak bych měl tedy uvažovat?

Pokud budete studovat příběhy úspěšných a bohatých lidí, pochybuji, že najdete případ, kdy by někdo dnes úspěšný a bohatý došel ke svému finančnímu štěstí skrze šetření a vyhledávání toho nejlevnějšího, ať je kvalita jakákoliv (není divu, že se u nás tak dobře prodává zboží z Polska). Úspěšní lidé a milionáři takto nikdy nemyslí. Jejich myšlenkou není, kde peníze ušetřit, ale kde peníze vydělat. Jejích denním tématem číslo jedna není šetření a kde je co levnější, ale kde je jaká příležitost a jaký nový byznys nebo aktivitu by mohli rozjet, jaký nový nápad dnes dostali. Úspěšní lidé na sobě nešetří - úspěšní lidé do sebe investují. Úspěšní lidé milují ve svém životě kvalitní věci a zaměřují se na to, jak si na ně vydělat, namísto toho, jak si je odepřít (což je přesně návyk, který přináší ustavičné šetření). Úspěšní lidé si nechtějí nic odepírat, proto se také rozhodli být úspěšní. Úspěšní lidé nehledají úspory, ale hledají příležitosti. Takové příležitosti se pak snaží co nejvíce rozvíjet za účelem zisku a skutečného zvýšení kvality svého života (za což jsou následně nenáviděni těmi, kteří si dobrovolně zvolili opačnou cestu - tj. šetření a odepírání si kvality ze svého života). Takto to bylo, je a bude.

Je tedy zřejmé, že otázka toho "kde mohu šetřit" je krom ekonomických okolností také do velké míry špatný návyk. Samozřejmě, opět podotýkám, že špatným návykem se stává v případě, že snaha šetřit překročí již určitou únosnou hranici, což je bohužel poměrně častým jevem a fenoménem dnešní doby. Šetření je v dnešní době v mnoha ohledej určitě nutné a jako takové není špatné, pokud ovšem nedošlo do stádia, kdy si díky tomu už razantně snižuji kvality svého života, kdy odmítám investovat do sebe samotného a kdy díky šetření přestávám vidět budoucí perspektivu a začnu podléhat dojmu oběti a pocitům sebelítosti (což je dnes opět velmi častý jev). A především, kdy téma "cena" a "levnější" už zahltilo můj den a mé každodenní konverzace natolik, že už jaksi nedokážu zpět vyměnit slovník za témata jako "příležitosti", "podnikavý duch", "aktivita a seberealizace". Jinými slovy, v momentě, kdy začínám žít myšlenkou ustavičného šetření více, než myšlenkou, kde a jak hledat příležitosti pro zvýšení svého příjmu, jak se rozvíjet a nebát se začít dělat něco nového a něco jiného, jak na sobě pracovat - začnu se dostávat do nebezpečného kruhu, který v mém mozku začne pěstovat přesně tu nebezpečnou sebelítost a podvědomí přestane hledat příležitosti ke zlepšení situace a životní úrovně - protože náhle bylo přeprogramováno přesně na pravý opak.

Šetření se také stává špatným návykem v momentě, kdy potřebuji svému okolí neustále dokazovat, jak špatně na tom jsem a mám neustálou potřebu odvolávat se na stát a "vyšší mocnosti", které z toho viním (obojí bohužel dnes častý jev) a kdy zároveň předem odsuzuji jakékoliv snahy něco dělat, podnikat, něco nového se naučit a v něčem se zlepšit (doprovázeno nekonečnou řadou výmluv), nebo dokonce odsuzuji kvůli tomu druhé (samozřejmě z důvodů závisti a obav, že by náhodou mohli uspět). V takovém stádiu už se stalo přesně to, o čem píši - zapomněli jsem (nebo to možná i vědomě odmítáme), že existuje i další cesta - a tou je naše vlastní snaha hledat nové příležitosti, snaha dodatečně se vzdělávat a snaha naučit sebe samotného prosadit a prodat v konkurenčním trhu práce.

A dnešní společnost bohužel tomuto stavu čím dál tím více propadá, což dělá situaci ještě horší, snižuje naše celkové sebevědomí jednotlivců i národa a dělá z nás ještě větší pesimisty. Navíc celkový stav zvyšuje falešné přesvědčení, že se o nás musí postarat stát - dovolte mně připomenout, že komunismus už máme (díkybohu) 23 let za sebou (a doufám, že ne opět před sebou).

Domnívám se, že aktuální myšlení ve společnosti je špatné, neperspektivní a neprogresivní a že je třeba sebrat vůli, odvahu, energii - a něco s tím dělat.

Konkrétně zde tedy nabízím závěrem 6 rad a tipů, se kterými je třeba vzít v potaz, že šetření z nás bohaté lidi neudělá a že je třeba nasměrovat myšlení přesně opačným směrem, pokud chceme zvýšit kvalitu našeho života - a v podstatě i našeho národa.

6 rad a tipů pro naše "nové" myšlení

1) Nepřistupujte na role chudáků, kteří potřebují šetřit za každou cenu. Tím neříkám, že šetření je špatné. Pouze říkám, že čím více budete svojí potřebu šetřit obhajovat před širokým okolím a čím více se budete stávat úzkostlivými "šetřílky", tím více ve skutečnosti utvrzujete sami sebe a váš mozek v tom, že přesně takový váš život bude ještě hezky dlouhou dobu - založený jen na šetření, strádání a snižování kvality života. Ať je váš aktuální finanční stav jakýkoliv, přestaňte ze sebe dělat chudáky - hned teď. Pouze my sami jsme za své životy odpovědní, nikoliv naše vláda, společenský systém, ani nic podobného.

2) Začněte místo toho každý den přemýšlet o tom, že existuje i jiná cesta, jak zvýšit svojí životní úroveň. Vždy existuje způsob, jak místo šetření raději lehce zvýšit svůj příjem skrze aktivitu a práci a příležitosti, které musíme aktivně hledat. Není snadné na takový způsob přijít hned a vyžaduje to práci a úsilí. Cesta ale vždy existuje. Samozřejmě, jiná situace nastává, pokud jsme si svou roli oběti a chudáka již tak zamilovali, že se jí nechceme zbavit. To je bohužel případ mnohých lidí - hrát roli oběti a chudáka je vždy jednodušší, než začít něco dělat, snažit se, učit se nové věci a vystavit se dobrovolně riziku, že párkrát přijde překážka a selhání, než konečně uspějeme. A co si budeme nalhávat - v dnešní socialistické společnosti je zjevně brečení a naříkání i úspěšným vynucovacím prostředkem, ze kterého by mohlo něco kápnout. Kvalitu a úroveň vašeho života to však nezvýší - a když už ano, tak jen tak nepatrně, že to ani nestojí za řeč. Lepší je hledat opravdové příležitosti.

3) Začněte přemýšlet o tom, v čem jste šikovní, co vám jde, co vás baví - a jak byste toho mohli využít ve snaze získat další extra příjem, nebo zvýšit ten svůj současný. Hledejte nové cesty, hledejte potenciál. Každý jsme v něčem dobří, umíme něco trochu lépe, než cokoliv jiného. Hledejte perspektivní obory. To je přesně to, co dělají úspěšní a bohatí lidé - namísto hledání toho, kde ušetřit, hledají místa a obory, kde je potenciál a kde je možné se dostat k zajímavějšímu příjmu a výdělku. Učte se, jak sami sebe prodat. Trh práce je a bude čím dál tím více konkurenční místo. Buď si musíte najít nějaký vlastní byznys, ve kterém vyděláte peníze, nebo se musíte naučit sami sebe opravdu dobře prodat a prosadit na trhu práce, jinak zůstanete jen u věčného šetření. Doba je taková a žádná vláda to nezmění, ani ta socialistická.

4) Netrvejte na své původní profesi. Tohle je bohužel velmi špatné, hluboko zažité dogma. "Co mám dělat, když jsem vystudovaný architekt a ve stavebnictví není práce?". Máte především přestat brečet a naříkat. Má učitelka španělštiny je zde v Andalusii přesně ve stejné situaci. A co dělá, když se nemůže věnovat svému povolání? Místo architektury učí Španělštinu. A dělá to se stejným zápalem a nadšením, jaký má pro architekturu. Zkrátka a dobře, doba architektům nepřeje, je tedy třeba najít jiný zdroj obživy a změnit profesi. Naše profese nejsou vryté na věky. To je jen zastaralý přežitek, uvažování z komunistické éry. Já sám jsem vystudoval úplně jiný obor, než je trading. Býval jsem v umělecké profesi a musel jsem se naučit úplně novým věcem a zcela změnit svojí profesi, abych mohl zvýšit svou životní úroveň. Vždy jsem měl své plány a sny, které jsou finančně náročné (zejména cestování) a jako umělec jsem rychle pochopil, že toto není cesta, jak je realizovat. Musel jsem otočit kormidlem o 180 stupňů, vyhrnout rukávy a jít dělat to, co jsem vždy nesnášel - být disciplinovaný, spořádaný a zlepšit se v matematice (prostě pravý opak umělce). Také jsem býval typ člověka, co brečel, že si nemůže dovolit kvalitní věci, které by chtěl. Jelikož ale naříkání nikam nevedlo, začal jsem se raději poohlížet, kde bych mohl vydělat peníze, za které bych si mohl kvalitní a drahé věci kupovat. A našel jsem trading. Má původní profese musela jít zkrátka stranou.

5) Nepodléhejte tlaku okolí. Jděte proti proudu. Nechte ostatní, ať naříkají, jak je vše drahé. Vy se této hry neúčastněte. Přemýšlejte raději, jak to pro sebe udělat levné a to tím, že zvýšíte svůj příjem na úroveň, kdy už daná věc drahá pro vás nebude. Začněte být aktivnější, podnikavější, průbojnější a odvážnější, než okolí. Namísto šetření investujte do sebe, do svého vzdělání, naučte se cokoliv nového, co by mohlo zvýšit vaší hodnotu na trhu práce, nebo vám mohlo pomoci naučit se něco, co by vám pomohlo zvýšit vaše příjmy. Investujte do svého vzdělání a do všeho, co zvýší vaší hodnotu. Začněte realizovat své nápady a nechte okolí, ať si svou skepsi (která je ve skutečnosti jen závistí) nechá pro sebe. Lidé se vám často "v dobré víře" snaží rozmlouvat vaše podnikatelské nápady, stejně tak, jako trading, nezřídka je ale děsí představa, že by vám to náhodou vyšlo a vy jste uspěli a zbohatli. Závist je všudypřítomná. Ale je to náš život. Má cesta v tradingu také nebyla jednoduchá, ale jelikož jsem jinou volbu neměl, musel jsem na tradingu pracovat tak dlouho, až mně začal fungovat a vydělávat. Cesta k úspěchu není nikdy a nikde snadná - proto člověk, který chce být úspěšný, musí jít vždy proti proudu. Hlavní proud se totiž tak bojí neúspěchu a překážek, že raději zůstane u toho šetření a naříkání.

6) Čas od času si dopřejte něco opravdu dobrého a kvalitního. Drahou večeři, zákusek v cukrárně Paul, nebo víkend v některém Evropském městě. Pusťte čas od času korunu za skutečnou kvalitu. Připomene vám to, co vše je v životě k mání za skvělé věci a co vše si musíte odepírat díky šetření. Připomene vám to také, že nikdy není pozdě začít s tím něco dělat a dá vám to novou energii a motivaci do nové invence a práce.

Nedávno jsem četl rozhovor s úspěšným českým podnikatelem, jehož firma vyvíjí software, o který je velký zájem v zahraničí. Tato firma po dobu finanční krize zaznamenává velký růst (za což je v naší zemi patřičně nenáviděna) a majitel firmy k tomu zcela správně dodává: "Mám pocit, že krize je jen něco, co je více v našich hlavách, než ve skutečnosti". S tím naprosto souhlasím. Úspěšní lidé nehledí na to, zda je krize nebo blahobyt. Úspěšní lidé hledí na jediné - kde jsou jaké příležitosti. A příležitosti jsou pořád a v každé situaci. Může to být trading, může to být cokoliv jiného, může to být něco, co vás baví a v čem jste dobří - jenom jste to ještě nedokázali pořádně dát najevo svému okolí. Pro mě je trading úžasný v tom, že právě v období krizí bývají trhy ještě zajímavější a příležitosti značné. Nesmím to ale říkat moc nahlas, v dnešní době se to moc nenosí ;-)

Trading samozřejmě není zdaleka jediná věc na světě. Existuje mnoho věcí, co se dá dělat - jen je důležité začít dělat alespoň něco a to bez ohledu na to, že to bude přinášet překážky. Činění místo šetření.