Price Action vs. Indikátory

V diskuzích (naštěstí zatím hlavně v těch zahraničních) se často střetávají dva tábory traderů/diskutérů – ti obchodující „price action“ a ti používající indikátory. Padají silná slova a argumenty, které s tradingem nemají nic společného a jen svědčící o nevyzrálosti diskutérů. Přesto je toto téma velmi zajímavé a rozhodl jsem se mu věnovat dnešní článek. Je lepší obchodovat „Price Action“ nebo „s indikátory“?

Než se pustím do článku, rád bych zdůraznil, že uvedený text je můj osobní názor. V tradingu si každý musí najít tu svoji cestu a tak i názory se mohou (a měly by) často i velmi lišit. Neznamená to tedy, že by nešlo v trzích vydělávat jinak, než to funguje mě. Na druhou stranu je dobré se nad tématem zamýšlet, protože představuje jeden z klíčů pochopení tradingu a věřím, že řadu začínajících obchodníků může pomoci dobře nasměrovat k přemýšlení o poměrně podstatných věcech.

Co je to „Price Action“? Prace Action (budu dál v textu zkracovat na PA) je slovní spojení, které by se dalo přeložit asi jako „chování ceny“, běžně se i u nás používá anglický výraz. Obchodníci obchodující PA tedy obchodují cenu – sledují cenový graf daného trhu a z jeho chování získávají všechny potřebné signály k otevření a uzavření pozice. Cenu by měl obchodovat každý obchodník, tj. každý obchodník by měl v určitém smyslu obchodovat PA, nicméně není tomu úplně tak (viz dále). Protože PA svým způsobem obchoduje každý (resp. by měl obchodovat), vyčleňme si ještě tzv. skalní příznivce PA, kteří obchodují POUZE cenu. Tito obchodníci na svých grafech mají většinou pouze jednoduchý cenový graf a veškeré informace interpretují čistě z něho (tj. obchodují např. odražení/proražení S/R úrovní; technické formace jako Double-Top, Double-Bottom, různé trojúhelníky, vlajky; analyzují trend pomocí swingů atd.). Takovému přístupu se v angličtině většinou říká „Pure Price Action“, ale názvosloví je v tomto případě hodně flexibilní.

Na pomyslném opačném konci technické analýzy stojí indikátory. Ty bychom si mohli představit jako nejrůznější křivky vznikající matematickým výpočtem pochopitelně z ceny daného trhu. Cena (Open, High, Low, Close) je základní otisk „peněz“ v grafu a naprostá většina nástrojů tak vychází z těchto prvků (ke kterým se občas přidává faktor volume, případně času). Nebudu zabíhat do přílišných podrobností co se indikátorů týče, ale je třeba si uvědomit, že indikátory nejsou nic jného než určité deriváty ceny. Nejprve je cena (otisk peněz) a z nich se počítá indikátor. Indikátory jsou tak z principu zpožděné za cenou (to velmi známé slovo lagging indicators). Všechny běžné indikátory, do jejichž výpočtu vstupuje cena mají tuto charakteristiku. Je to špatné? Podle mého názoru nikoliv (viz dále), jen je třeba chápat princip věcí. Fascinují mě články na zahraničních fórech, kde lidé po letech (!) obchodování nějakého indikátoru „procitnou“ a začnou psát dlouhé články o tom, že jejich indikátor není žádné „kouzlo“, ale že je to například „jen“ určitá interpretace vztahu klouzavého průměru k ceně (případ indikátoru CCI, která já velmi rád používám). Tj. v těchto věcech je dobré mít jasno a co nejdříve se pokusit pochopit, co který indikátor vyjadřuje – indikátor nikdy nemůže „vést cenu“ a vždycky pouze interpretuje určitou cenovou akci (se zpožděním).

Pojďme se na chviličku zastavit u zmiňovaného zpoždění indikátorů, protože to je téma, které nemusí být na první pohled pro začínajícího obchodníka úplně pochopitelné. Vždy trading je o rychlosti a jakékoliv zpoždění je na škodu... Ano i ne. Prvně – o jaké zpoždění jde? Každý indikátor počítá svoji hodnotu s použitím určitého vzorku historických cen (příklad klouzavý průměr s periodou 34 počítá svoji hodnotu jako průměr 34 posledních cen). Pohyb poslední cenové úsečky (aktuální ceny) tak ovlivní indikátor jen z části, protože její hodnota představuje jen část výpočtu hodnoty indikátoru. Zjednoduše řečeno - pohne-li se cenová úsečka vzhůru, indikátor se pohne třeba až další úsečku nebo se pohne vzhůru aktuální úsečku, ale jenom trochu (existuje pochopitelně tisíce indikátorů a každý funguje trochu jinak). Indikátory mají samozřejmě zpoždění různé, záleží na tom, s jak velkou historií dat pracují (např. klouzavý průměr s periodou 6 bude mít výrazně menší zpoždění než ten s periodou 34), případně jak velkou váhu dávají aktuální ceně. Určité zpoždějí však mají vždy. Proč se potom indikátory používají? Důvodu je celá řada. Jedním z nich může být fakt, že zpoždění znamená i určitou filtraci a poskytování jiného pohledu na cenu. S oblibou používám např. indikátor CCI s peridou 50 pro určování hlavního trendu. Chci obchodovat pouze do směru hlavního silného trendu a v takovém případě je určitá filtrace naopak výhodou. Spojení s grafickou interpretací CCI mi pak poskytuje dobrý nástroj pro základní orientaci v trhu.

Co je však při použití indikátorů mít vždy na paměti, že stále obchodujeme cenu, nikoliv indikátor. To je bohužel velmi zrádná oblast indikátorů – především začínajícím traderům poskytují pocit, že se mohou odpoutat od samotné ceny a indikátory sami se postarají o příjem peněz na účet (např. tím, že budu sledovat nějaké jejich křížení, nejlépe v jejich automatizované = naprogramované podobě atd.). Takoví tradeři se pak zaměřují na indikátory a nikoliv na porozumnění samotné ceny. Indikátory jsou pouze nástroj, nikoliv samotný objekt. Vždy bychom měli obchodovat cenu, nikoliv indikátor.

A v tom vězí asi ta největší záludnost použití indikátorů – začínající obchodníci se bohužel často natolik koncentrují na barevné indikátory, že jim zcela uniká Price Action – samotná cena. Moje zkušenost je jednoznačně taková, že cenový graf je naprostý základ, indikátor může být vždy jen pomocník, který pomáhá graf interpretovat. Na druhou pomoc se srozumitelnou interprací grafů může být pro řadu obchodníků velmi důležitá. Především na začátku obchodování je velmi složité všechny informace odvozovat ze samotné ceny a základní indikátory, mohou, při dobrém použití, velmi pomoci.

Příklad: v případě našeho obchodního systému FinWin pracujeme s indikátorem CCI, přes který dostáváme základní signály pro své obchody, ale ty konfrontuji se situací v trhu. FinWin mi poskytuje dobré signály o změně momenta – tj. informace o potenciálně zajímavých příležitostech (navíc v pro mně srozumitelné grafické podobě), které však musím zasadit do dalšího kontextu trhu především ve smyslu práce s S/R úrovněmi a swingy.

Zpátky k „Pure Price Action“ tedy obchodování „bez indikátorů“. Může to být funkční cesta? Absolutně ano, patrně ta nejprofitabilnější, ale současně vyžadující hodně zkušeností a pozorumnění. Ostatně vždy každému doporučuji, aby si základní přístupy obchodování vyzkoušel „na vlastní kůži“ a v případě obchodování bez indikátorů je to o to jednodušší, neboť základní grafy jsou k dispozici v každém software a většinu prvků PA má v podvědomí většina obchodníků (doporučuji začít např. formacemi double-top, double-bottom, které jsou jedny z nejúčinějších, nabízejí dobré RRR a současně jsou poměrně dobře identifikovatelné).

Pokud se na závěr vrátím k původnímu impulzu pro napsání tohoto článků – nekončím debatám o tom, jestli je lepší obchodovat čisté grafy nebo s indikátory. Předně – trader by se neměl do ničeho nutit a sám by měl cítit, kterým směr o více oslovuje. Dogmatické výkřiky „pravdy“ jsou v diskuzích vždy jen známkou osobní nevyzrálosti, osobní lability autora, případně nějakého vlastního komerčního zájmu. Osobně vidím oblast tak, že indikátor může pomoci s interpretací řady důležitých informací v trzích, ale jejich použití se nesmí přehánět. Není dobré kombinovat různé indikátory a přeplácávat si s nimi pracovní plochu. Nezapomínejte, že člověk je schopen vnímat a zpracovávat jen určitý (vemi malý) počet „proměnných“ a pokud si toto místo zaplníme informaci z indikátorů, většinou se stane to, že obchodník přestane vnímat samotný pohyb ceny a tudíž mu uniká podstata tradingu. To na čem v tradingu skutečně záleží je vždycky cena. Ve své pracovní ploše byste tak vždycky měli mít dostatečně velký čistý graf samotné ceny a vždy sledovat jakou strukturu cena vytváří. Dobře zvolený a použitý indikátor může dobře pomoci s „pojmenováním“ určitých situací, ale nemůže nahradit cenový graf, cit a porozumnění pro chování ceny samotné.

Diskutovat k tématu článku můžete zde