Diverzifikace v algoritmickém investování /obchodování

Mnoho neúspěšných obchodníků se honí za snem vypilovat jeden obchodní systém tak, že s ním budou vydělávat na každodenní bázi. Jak takový vytvořit?
Přiznávám, že nadpis článku byl tentokrát trochu návnada, abych přitáhl vaši pozornost.
Burzovní obchodování může být extrémně vděčné a reálně dělá z lidí milionáře a miliardáře. Současně ale není jednoduché. Především proto, že vítězí ti, kteří dokáží vsázet proti většině a mít pravdu.
Už z tohoto principu neexistuje nějaký jeden jednoduchý nástroj, kterým by bylo možné den za dnem z trhů získávat peníze. Protože kdyby takový existoval, začala by jej postupně využívat většina obchodníků a takový by logicky hned přestal fungovat.
Nenamlouvejte si, že k vítězství v obchodování vede cesta přes nějaký zázračný nástroj nebo techniku. Pokud různé běžně diskutované nástroje vydělávají, všechny operují ve více méně podobném režimu. S dobře nastaveným risk managementem dokáží vytvořit přiměřené zhodnocení, ke kterému ale patří i občasné nemalé propady na účtu a dlouhá období čekání na nová maxima stavu účtu.
Jedinou reálnou cestou, jak příjmy z obchodování stabilizovat a snižovat při tom risk, je diverzifikace, kterou průběžně na Finančníkovi zmiňuji (naposledy v tomto článku obsahujícím odkaz i na zajímavé video). To znamená současné obchodování více přístupů, jejichž výsledky spolu nekorelují. V praxi toto bývá nejčastěji dosaženo přes obchodování různých technik na různých trzích a různých časových rámcích.
Toto je jediný svatý grál obchodování, který jsem kdy v trzích objevil. Přitom jej v praxi využívá určitě výrazná menšina běžných traderů. Proč? Nejčastějším důvodem je snaha „dotáhnout nejprve do dokonalého stavu“ jednu strategii, a teprve pak pracovat na dalších strategiích a budovat portfolio.
Jenže tento přístup má jeden základní háček, na kterém si vyláme zuby většina začátečníků.
Dokonalost v tradingu neexistuje. Vždy pracujeme jen s pravděpodobnostmi. A také i to, jestli naše metoda bude v budoucnu fungovat, představuje jen určitou sázku, která může, ale také nemusí vyjít. Nenechte se ošálit dokonalými equity křivkami z backtestů, kterých lze dosáhnout nejrůznějšími optimalizacemi. Zde jednoznačně platí, že čím dokonaleji výsledky vypadají na historických datech, tím vyšší šance je, že systém nebude fungovat v budoucnu.
Většina retailových obchodníků se tak k budování portfolia nikdy nedostane. Jednoduše proto, že se jim nezdají dost dobré výsledky jejich hlavní obchodované strategie a snaží se je vylepšit nad to, co je reálné. A v tomto kolečku dokáží strávit neuvěřitelné množství let.
Představte si ale, že na úspěch na burze půjdete opačnou cestou.
Přijmete fakt, že jediným reálným svatým grálem je v tradingu diverzifikace. Rozhodnete se od začátku zaměřit svůj cíl na obchodování diverzifikovaného portfolia.
Gratuluji! V takovém případě jste okamžitě výrazně zvýšili šance na svůj úspěch.
A navíc jste vyřešili nezodpověditelnou otázku „jak vytvořit dokonalou strategii“. Jakmile se zaměříte na práci s portfolii, zjistíte, že pro vydělávání peněz nám stačí „dostatečně dobré strategie“. Třeba i takové, které bychom nikdy neobchodovali samostatně, protože občas mají delší období stagnace nebo hlubší propady. Tedy chování, které je třeba u strategií očekávat. Nicméně při obchodování spolu s dalšími nekorelujícími strategiemi můžeme najednou v celku získávat velmi zajímavé výsledky. Ukázku, jak vše může fungovat v praxi, můžete nalézt v tomto článku: https://www.financnik.cz/clanky/praxe/portfolia-coby-cesta-k-vyssi-pravdepodobnosti-uspechu-r1843/.
Toto je opravdu velmi silný koncept.
Nicméně jeho uvedení do reálného obchodování není triviální (což v tradingu není nic). Začínající obchodník musí zvládnout celou řadu nových dovedností a často diametrálně změnit své myšlení a práci s emocemi.
Proto je naprosto nezbytné postupovat po jednotlivých krocích.
Osobně se mi osvědčila následující cesta: zapomenout z počátku na potřebu vydělávání peněz a soustředit se více na stavbu strategií a jejich dlouhodobé a systematické obchodování s nízkým riskem – tj. ideálně bez páky (ve stylu „hlavně začít“ – viz postupy vysvětlované v základním kurzu). U začínajících obchodníků je nejdůležitější hlavně trénovat hlavu na fakt, že předvídat další vývoj ceny je extrémně těžké a není to základ profesionálního profitování v trzích. Postupně pak přidávat systémy a vytvářet portfolia. A jakmile si hlava zvykne, zvyšovat páku a kapitál.
Naprosto důležité je ale hlavně začít. Možná, že právě začátek roku je pro to ideální příležitost. Minimálně o tématu přemýšlet a třeba rozběhnout reálné systematické obchodování nějakého „dostatečně dobrého systému“ s malým kapitálem (např. pár stovek dolarů) a v průběhu 2020 systém pozorovat a přemýšlet třeba nad dalšími, kterými byste jej doplnili.

Dva měsíce po ukončení swingového workshopu generují vyučované strategie první zisky a ztráty. Ty nám nabízejí zajímavý pohled na diverzifikaci v praxi.
Kolik systémů obchodovat optimálně v portfoliu? Z mé zkušenosti jednoznačně platí, že čím více, tím lépe. Ale samozřejmě jsou zde praktické limity. Know-how, velikost účtu, psychika, zkušenosti atd. Proto je potřeba hlavně začít s pár systémy, dostat vše „do pohybu“ a postupně vše pilovat a rozšiřovat.
Praktickým startovacím bodem portfolio obchodování na Finančníkovi je swingový workshop, kde si probíráme hned několik strategií s využitím akcií. Ty mají ohromnou výhodu, že je lze obchodovat i s malými účty a přitom mít stále pod kontrolou risk. Na posledním workshopu jsme si nadefinovali i určité „miniportfolio“ právě pro malé účty. To se skládá ze tří strategií – jedné, která obchoduje pouze short a dvou obchodujících pouze long. Short strategie v aktuálním kontextu aktivní není, takže obchodují pouze zmíněné dvě long strategie – Monday Buyer a Mopull Limit. První drží akcie déle a zaměřuje se na akcie z indexu S&P 500, u kterých je nižší volatilita. Druhá naopak obchoduje aktivněji a zaměřuje se na akcie z indexu Russell 3 000. Přestože tak nejde o stejné strategie, obě se zaměřují na držení dlouhých pozic v akciích, a nabízí se tak otázka – jaký může mít podobné velmi jednoduché dělení portfolia praktický přínos? Pojďme si jej ukázat na živém průběhu obchodování od momentu, kdy jsme si ve workshopu portfolio představili – tj. v polovině listopadu 2019.
Hovoříme-li o diverzifikaci v portfoliu, tak mě, velmi stručně řečeno, zajímají hlavně následující informace:
Zda se liší obchodovaná logika strategií. Zajímám se o základní logiku systému, spoustu informací lze ale vyčíst z backtestů – například s jakým RRR strategie obchodují, jak dlouho drží pozice atd. Mopull limit a Monday Buyer jsou z tohoto pohledu dost odlišné systémy a přestože oba mají určitou korelaci s celkovým akciovým indexem (přeci jen nakupují akcie), jsou odlišné. Vzájemná matematická korelace výsledků. Backtesty Monday Buyer a Mopull Limit nabízejí následující equity křivky:

A přestože se opticky může zdát, že se křivky pohybují dost podobně, matematická analýza hovoří jasně – například v posledním roce mají obě křivky korelační koeficient jen 0.15. Tedy nízkou korelaci. To jednoduše řečeno znamená, že oba systémy by měly vydělávat trochu jinými způsoby – což zvyšuje šance na stabilní výsledek celého portfolia.
A realita nám dává naprosto za pravdu.
Takto se vyvíjel za poslední rok systém Mopull Limit:

Červená linka zobrazuje živé obchodování od konce swingového workshopu (tedy cca 2,5 měsíce), kde všichni účastníci dostali kód systému v otevřené podobě. Výsledky vůbec nejsou špatné. Anualizované zhodnocení 23,5 %, sharpe ratio  1,0 a drawdown -4,5 %. Nicméně v absolutním porovnání strategie za poslední rok zdaleka nepřekonala benchmark – index S&P 500 (byť k tomuto se ještě dostanu níže), zobrazený šedivou křivkou.
MondayBuyer také nakupuje akcie, ale jeho výsledky jsou úplně jiné:

Ve vývoji equity křivky od workshopu, kde opět všichni účastníci strategii získali a dnes již také často obchodují, vidíme anualizovaný výnos 37.3 %, sharpe ratio 4,42 a drawdown -1.4 %. Zde jen malé upozornění – tato strategie drží akcie delší dobu a účastníci workshopu začínající se strategií v listopadu tak na začátku měli jiné pozice (a tudíž výsledky), než jsem držel já. Stále je ale strategie v hezkém plusu. Navíc strategie MondayBuyer obchoduje bez marginu!
Na uvedených příkladech je krásně vidět:
Že každá strategie má lepší a horší období. Je těžké si vybrat a obchodovat jen jednu strategii, protože horším obdobím se nedá vyhnout. Bohužel většina začínajících obchodníků toto nikdy nepřijme a neustále přeskakují mezi systémy. Většinou naskakují do systémů těsně před tím, než přijde drawdownu (jako je tomu ve strategii Monday Buyer, kde sharpe ratio 4,42 není pochopitelně dlouhodobě udržitelné). Obchodování více strategií najednou podstatně vyhlazuje obchodní výsledky a zvyšuje pravděpodobnosti výdělku. Samozřejmě, že diverzifikace přes dvě strategie není dostatečná, je to spíše „důležitý začátek“. Ale i tak je zde vidět jeho praktický dopad. Ten je nyní zkreslen tím, že v našem „miniportfoliu“ z workshopu jsme přiřadili strategii Mopull Limit (té aktuálně méně vydělávající) 2/3 kapitálu a aktuálně lepší strategii Monday Buyer jen 1/3 kapitálu. Celkové výsledky spojeného obchodování pak vypadají takto:

Miniportfolio obou strategií obchodovalo s anualizovaným výnosem 28,7 %, sharpe ratiem 1,63 a drawdownem -2,8 %. Vidíte, že i třetinová účast strategie Monday Buyer například i v tomto krátkém období výrazně snížila drawdown. Na druhou stranu ale spojení obou strategií nepřekonalo benchmark v podobě indexu S&P 500.
Nebo překonalo? Hrozně totiž záleží s jakou optikou trhy vyhodnocujeme a co je naším cílem.
Jak zde píšeme stále dokola. Peníze v trzích vyděláváme podstoupením risku. Obecně platí, že čím více riskujeme, tím bude naše křivka výnosů rozskákanější a tím můžeme více vydělat. Risk přitom můžeme kontrolovat – například nastavením páky nebo právě složením portfolia. V něm můžeme jednoduše dávat vyšší váhu strategiím, které mohou vydělávat sice méně, ale stabilněji (to je i důvod, proč v našem miniportfoliu má Mopull Limit váhu 66 %). Podstupovaný risk se tedy projevuje i do volatility (rozskákanosti) našich výnosů. Toto téma je na delší diskuzi a bohužel úplně mimo možnosti tohoto článku.
Nicméně podívejte se, jak výnosy našeho obchodování vypadají v porovnání s indexem, pokud volatilitu normalizujeme (tedy srovnáme risk v případě obchodování portfolia na úroveň vycházející z držení indexu):

Strategie si v tomto poměrně složitém období nevedly vůbec špatně. Při srovnatelném risku měly výnos podobný jako index. Jinými slovy – pokud bych strategii obchodoval například s vyšší pákou (což není technicky problém), tak by výnos index překonal při srovnatelných drawdownech. Volatilita výnosů je přitom jedním z parametrů, které lze v obchodování předvídat s poměrně vysokou pravděpodobností (na rozdíl od výnosů samotných). Dopředu si ji tak můžeme naplánovat.
V obchodování je hrozně důležité, na jaké cíle obchodník míří.
Pokud obchodujete na různých šampionátech s malými účty, budete patrně mířit na co nejvyšší výnosy bez ohledu na rozskákanost (volatilitu) výnosů. To s sebou pochopitelně nese vysokou šanci na ohromné drawdowny (ve vyšších desítkách procent) a nemalou šanci na vymazání účtu (což je risk, který na šampionátu rádi všichni podstupují, protože zviditelnění v případě úspěchu za ten risk stojí).
V případě zhodnocování vlastního majetku ale většina rozumných obchodníků bude mířit především na stabilitu výnosů. Určitý risk podstupovat musíme, ale musí být v rozumných mezích. Sám si nedokáži dnes představit, že bych na svém účtu čelil například drawdownu více než 30 %. S většími penězi mířím spíše na polovinu této úrovně.
A zde se tak dostává ke slovu právě diverzifikace. Už i na výše uvedeném příkladu je zřejmé, jak již se dvěma strategemi lze risk do určité míry řídit. Dvěma nízko korelujícími strategiemi zvyšujeme šance na výdělek i v kratším horizontu. Přiřazením menší váhy volatilnější strategii výnosy stabilizujeme.
Ale samozřejmě i mým cílem je vydělávat co nejvíce a sám pochopitelně obchoduji více strategií než jen tyto dvě vyučované, spolu s několika dalšími, na workshopu. Ale i na těch je vidět, jak principy vysvětlované na Finančníkovi stále dokola zapadají do sebe. V obchodování často stačí podívat se na věci z dostatečného odstupu. Takto například vypadají výsledky obou systému za posledních 2 000 dnů (od roku 2012). Přestože S&P 500 prakticky jen stále rostl, systémy index nejen překonávají, ale především se tak děje s vyšší stabilitou výnosů:

Ta je o to patrnější, pokud volatilitu portfolia srovnáme na úroveň volatility indexu:

V případě pohledu na strategii za posledních 20 let (tj. od roku 2000) je pak výsledek ještě markantnější (a zde výkonnost portfolia není normalizovaná na volatilitu indexu, protože pak křivky nejsou ani vidět):

Pokud dnešní téma shrnu. Osobně si myslím, že v portfoliu je dobré mít pět a více různých nízkokorelujících strategií. Ale jak je patrné na dnešním příkladu, už i dvě strategie umožňují pracovat na profesionálním tradingu – zvyšovat šanci na výdělek a částečně i řídit stabilitu obchodování (podstupovaný risk).
 

Jednou z prvních otázek, na kterou si musí začínající obchodník odpovědět, je co obchodovat. Preferovat bychom měli co nejlevnější trhy na obchodování a současně dostupné pro náš obchodní účet. Pro pomalejší swingové obchodování, které je z mé zkušenosti pro začínající tradery nejvhodnější, se z levnějších burzovních trhů nabízejí zejména akcie nebo ETF. U ETF ale bohužel platí, že americké tituly nelze s menšími účty v EU díky její regulaci obchodovat a evropské ETF jsou pak vesměs výrazně dražší na obchodování. Jako jedna z nejrozumnějších voleb pro start obchodování se tak jeví americké akcie. Zbývá ale otázka – zaměřit se na jednu akcii, několik málo titulů nebo nějakou větší skupinu?
Jeden z běžných pohledů na toto téma může být začít obchodovat jediný trh, specializovat se na něj, získat pro něj cit, a teprve potom si přidávat do obchodovaného portfolia další trhy. Musím se přiznat, že v počátku své kariéry profesionálního obchodníka jsem měl na věc podobný pohled, který jsem však v průběhu doby výrazně přehodnotil.
Obchodování jen jediného trhu není zdaleka optimální a u většiny obchodníků to vede k situacím zbytečně způsobujícím ztráty.
Jedním z důvodů je ten, že obchodování jednoho trhu svádí technické obchodníky k tendenci „subjektivně předvídat vývoj ceny“. Vnímají, že trh dělá něco, co již v minulosti zažili a trh by se mohl zachovat podle jejich očekávání. Takové přesvědčení bývá velmi silné a často vede k porušení jemných pravidel obchodních plánů. Jednoduše se obchodníci snaží „známou“ situaci obchodovat agresivněji, protože „ví“, jak trh zareaguje. Asi nemusím příliš podrobně rozepisovat, že podobné chování v trzích dlouhodobě generuje ztráty. Budeme obchodovat jen naše pocity a dojmy, které nevycházejí ani z dostatečného statistického vzorku dat. Jednoduše řečeno – naše mysl si vzpomene na jednu, dvě podobné situace z minulosti, kdy trh vypadal podobně jako nyní a bude z toho vyhodnocovat obecné, velmi silné závěry. A věřte mi, mozek je v tomto ohledu specialista. Jednou z jeho základních vlastností je podporovat nás v našem vlastním úsudku, což je přesně to, co se pro trading v podobné situaci vůbec nehodí.
Dalším úskalím při obchodování jediného trhu je frekvence obchodů. Budeme-li čekat na swingové obchody vycházející z denních grafů, můžeme se připravit spíše na maximálně několik signálů za měsíc (a spíše méně). To je pochopitelně zejména pro začínající obchodníky málo. A tak bude jejich přirozenou tendencí obchodování slabších situací, případně snižování timeframe a přechod na intradenní obchody.
Místo zaměření se na jediný trh je tak lepší obchodovat více trhů najednou. Můžeme se soustředit jen na nejsilnější situace vycházející například z denní struktury trhu a zároveň budeme mít díky současné analýze více trhů k dispozici větší množství obchodních signálů. U futures kontraktů toto bohužel vede k potřebě větších obchodních účtů, neboť se musíme připravit na situace, kdy budeme obchodovat více obchodních příležitostí najednou. U akcií lze ale obchodovat i velmi malé pozice, a je tak možné obchodovat více trhů i s opravdu malým kapitálem. V případě akcií je navíc současné obchodování více trhů najednou vhodné i z pohledu řízení risku. Jednotlivé akcie mívají tendence silně reagovat na fundamentální zprávy. Není výjimečné, když se přes noc cena titulu hýbne o deset a více procent jedním nebo druhým směrem (např. po vyhlášení ekonomických výsledků firmy). Sám tak obchoduji v systému nejméně 5 různých akciových titulů, většinou ale více. Pokud jedna z držených pozic divoce poskočí, nemá to na celý účet příliš zásadní vliv.
Jak si vybrat skupinu akcií k obchodování? Tituly si pochopitelně můžeme vybrat úplně sami třeba podle toho, které akcie jsou nám sympatické. Ovšem v takovém případě se s nejvyšší pravděpodobností dopustíte jednoho z „hříchů“ přeoptimalizace – tzv. klamu přeživších. Ten spočívá v tom, že si do portfolia budeme logicky vybírat jen trhy, kterým se dařilo – například dlouhodobě rostly. V takovém případě je zřejmé, že i jakýkoliv backtest strategie bude velmi ovlivněn už jen tím, jaké trhy jsme vybrali. Přitom do budoucna není zaručeno, že dnes úspěšným titulům se bude dařit stejně i nadále.
Výběr skupiny akcií k obchodování je tak lepší provádět podle určitého systematického klíče, podle kterého jsme schopni kdykoliv v čase přesně definovat trhy, které obchodujeme. Sám pro tyto účely používám složení akciových indexů typu S&P 500, S&P 100, Dow Jones, Nasdaq 100 a podobně. Akciové indexy představují koše akcií sestavované podle jasně daných kritérií. Například Dow Jones Industrial Average je vypočítán z cen akcií 30 velkých společností obchodovaných na amerických akciových burzách. Index je sestavován pod zkratkou DJIA již od roku 1896 a máme tak mj. i velké množství dat k testování. Je potřeba dát si ale pozor na to, že společnosti se v indexech mění. Konkrétně u DJIA ale nejsou změny tak časté. Podle Wikipedie se index změnil od svého založení 54krát. Za posledních 10 let bylo změn 6. Pokud budeme testovat strategie na 30 akciích z indexu DJIA i ručně, dá se to zvládat i včetně toho, že budeme sledovat, které tituly byly skutečně v indexu v daný den zahrnuty. Složení indexů lze nalézt na mnoha stránkách – například finviz.com sekce screener, kde si vybereme index = DJIA. U větších indexů typu S&P 500, který obsahuje přibližně 500 akcií, už je pak lepší použít některé z dostupných programových řešení.
Je vůbec možné ručně obchodovat například cenové patterny na několika set akciích současně? Vlastně to není vůbec tak náročné, jak to může znít. Je třeba mít na paměti, že v případě pomalejšího swingového obchodování se na jednotlivých trzích objeví silné vstupní situace jen jednou za čas.  Potřebujeme tak mít k dispozici jen řešení, které sleduje všechny potřebné akcie a upozorní nás na momenty, které jsou důležité (například formující se vstupní signál). Takovým řešením se říká skenery (anglicky screener). Pro swingové obchodování akcií je naleznete zdarma na řadě webů – např. již zmíněný finviz.com, oblíbený je tradingview.com atd. Na těchto webech si lze snadno a zdarma vyhledávat akcie splňující určitá obecnější pravidla – například nastavení technických indikátorů. Obchodujeme-li mechanický plán, existuje navíc mnoho softwarů, ve kterých si můžeme naskriptovat přímo konkrétní podmínky našeho obchodního plánu. A to je způsob, jak swingově sám obchoduji. Řekněme, že sleduji situaci průlomu high swingu pro breakout vstup. Danou situaci obchodního plánu si popíši pomocí mechanických pravidel a převedu do skriptu. Každý den ráno pak skript spustím třeba i na několik set trhů a software mě sám upozorní na konkrétní akcie, kde se vstupní pattern nachází. Pak už stačí zadat příkaz do obchodní platformy.
Tímto způsobem tak mohu obchodovat silné situace odehrávající se na denních grafech trhu třeba jen několikrát do roka a současně mám k dispozici dostatečný počet signálů potřebný pro adekvátní využití pracovního kapitálu.