Zásadní „edge“ opčního obchodníka - rozpad časové hodnoty
Rozpad časové hodnoty opcí je jedním z nejdůležitějších zabudovaných „edge“, které může opční obchodník využít. Edge ja tak důležitý, že řada obchodníků vydělává pouze na tomto principu a kromě celkové kontroly risku je v podstatě vůbec nezajímá, jak trhy vypadají (přístup např. Mplaye).
Časová hodnota opce je samozřejmě závislá nejen na čase, ale i na dalších faktorech – mezi ty nejpodstatnější pak patří změna volatility. Pojďme se však nyní od dalších faktorů odprostit a ukázat si, jak edge v podobě rozpadu časového hodnoty vypadá konkrétně, pokud bychom jej „izolovali“.
Princip „edge“ rozpadu časové hodnoty spočívá ve skutečnosti, že časová hodnota neklesá u opcí lineárně, ale rozpad časové hodnoty se zrychluje tím více, čím se blíží konec platnosti opčního kontraktu.
Pro demonstraci jsem si náhodně vybral časový úsek a tři opce s postupnými expiracemi na stejné strike ceně. Konkrétně jsem jako startovací čas zvolil 18.2.2009, kdy se obchodovaly expirační měsíce březen, duben a červen. Opci v březnovém expiračním měsíci zbývalo 30 dnů života, v dubnovém měsíci 58 dnů a v červnovém ještě 121 dnů do expirace. Pro sledování jsem zvolil ATM Call opci na strike 70 v trhu SPY (při ceně podkladového aktiva 70). Celá hodnota opce se tak pro zjednodušení skládala pouze z časové hodnoty.
Při třiceti dnech do expirace, tj. na začátku našeho sledování, měla březnová opce hodnotu 4,44 dolarů, dubnová 5,69 dolarů a červnová 7,86 dolarů.
Na následujícím grafu vidíte, jak by se vyvíjela hodnota opce, při konstantním zachování ostatních faktorů ovlivňující cenu opce (pohyb podkladového aktiva, změna volatility):
Na první pohled je vidět, že nejvýrazněji klesá modrá čára reprezentující hodnotu opce s nejbližší expirací (březnovou). Jak se blíží expirace, je pokles rychlejší a rychlejší.
Na druhou stranu zelená čára, reprezentující hodnotu nejvzdálenější opce klesá v tuto chvíli v podstatě lineárně a nejpomaleji.
Fenomén rozpadu časové hodnoty opce tak představuje automatický edge, který se v trhu opakuje měsíc co měsíc, a na kterém jsou založeny především nesměrové opční strategie.
Patrně ta nejjednodušší se jmenuje časový, neboli kalendářní spread (někdy se o ní hovoří také jako o horizontálním spreadu). V rámci strategie obchodník vypisuje nejbližší opci, za kterou inkasuje prémium a jistí se nákupem opce ve vzdálenějším měsíci. Jak ubíhají dny vypsaná opce ztrácí hodnotu rychleji, než nakoupená ochranná opce a strategie tímto principem generuje svůj profit. Podrobněji se kalendářním spreadům a dalším příjmovým strategiím postaveným na podobném principu budeme věnovat v některém z dalších článků, protože je zřejmé, že v praxi nemůžeme izolovat vliv pohybu podkladového aktiva a změny volatility a strategie musí počítat i s těmito faktory. Pro dnešní výklad se však zaměřme skutečně pouze na rozpad časového prémia.
V takovém „ideálním“ případě by praktické využití edge rozpadu časového prémia mohlo vypadat následovně:
18.2.2009 vypíšeme březnovou opci CALL na strike 70 za 4,44 (tímto inkasujeme na náš účet 440 dolarů na kontrakt).
Pouhým výpisem bychom Call opce bychom sice inkasovali celé časové prémium za vypsanou opci, ale současně bychom čelili neomezenému risku (viz předcházející díly našeho seriálu).
Jelikož chceme mít vždy risk jasně definovaný, pak:
Současně nakoupíme dubnovou opci CALL na strike 70 za 5,69 (tímto zaplatíme z našeho účtu 569 dolarů na kontrakt).
Celkově začínáme obchod s výdajem 129 dolarů (569 – 440). Toto je však celý náš maximální risk – v naprosto žádném případě nemůžeme ztratit více (kromě brokerských poplatků samozřejmě).
Pojďme se nyní podívat, jak by působil „edge rozpadu časové hodnoty“ na naši pozici:
Tím, jak vypsaná CALL opce ztrácí svoji hodnotu rychleji, než nakoupená ochranná opce, narůstá postupně na pozici profit.
Obchod by skončil v okamžiku, kdy vypsaná opce vyexpiruje (skončí její platnost). V našem – zatím čistě akademickém příkladu – by nakoupená opce měla v tu chvíli hodnotu stále 3,75 dolarů. Samozřejmě, že opce můžeme coby obchodníci kdykoliv prodávat a nakupovat. Tj. ochrannou opci z našeho spreadu můžeme prodat za její cenu a inkasovat 375 dolarů na kontrakt. Celkový výsledek obchodu je pak zřejmý – 129 dolarů byla naše investice, 375 dolarů jsme získali na konci, rozdíl je tedy +246 dolarů na kontrakt, skoro dvojnásobek toho, co jsme za časový spread zaplatili (při době trvání obchodu 30 dnů).
Pochopitelně, že v reálném obchodování se nám málokdy stane, že trh v době expirace bude přesně na hodnotě vypsané strike a tudíž výsledky nebudou tak „optimální“ jako v našem příkladu (navíc do obchodu vstupuje ještě faktor volatility). Příklad měl pouze ukázat, jak v principu jednoduché mohou být opční strategie – stačí nechat pracovat čas.
A to ještě lze z tohoto jednoduchého principu získat mnohem více. Už na prvním grafu jsme si ukázali, že nejvzdálenější expirační měsíc (v našem příkladu June=červen) má rozpad časové hodnoty nejmenší. Časové spready se proto často staví tak, že vypisujeme nejbližší měsíc a nakupujeme ochrannou opci až ve výrazně vzdálenějším expiračním měsíci, kdy je sice opce dražší, ale:
1) Výrazněji se projevuje rozdíl rozpadu časového prémia.
2) Každý měsíc můžeme proti vzdálené ochranné opci vypisovat novou „vydělávající“ opci a tak v podstatě za jednu investici opakovat příjmy i několikrát za cyklus životnosti vzdálené ochranné opce.
Nicméně kalendářním (časovým) spreadům se budeme věnovat podrobněji někdy příště. Smyslem dnešního článku bylo přiblížit edge v podobě rozpadu časového prémia na konkrétním příkladu a ukázce, protože je to oblast, která stojí za zkoumání a využití.
Petr Podhajský
Fulltime obchodník věnující se tradingu více než 20 let. Specializace na systematické strategie obchodované na futures a akciích. Oblíbený styl obchodování: stavba automatizovaných portfolio systémů, které využívá i při správě většího externího kapitálu.
-
1
