Diskuze k článku: Psychologie obchodování 32: Brandon Bays

[BillA]

Myslím, že možná trochu rozumím.
S vnímáním emocí je to u mě podobné jako s vnímáním pohybů trhu.
Mohou mě zlobit, vyvádět z míry, způsobovat kolapsové stavy.
Anebo motivovat, inspirovat a dokonce i způsobovat radost. Když jim tu a tam porozumím.
S emocemi jsem býval v souladu.
Ale trhy mi „šplouchaly do pusy a do očí a valily se mi přes hlavu“.
Pomalu ale jistě mi však i ty začínají pomáhat. Tak jak jim začínám rozumět.
I u mě to je (s trhy) velmi čerstvé. Jen několik dní.

[Olif]

Zdravím.

"Musím také upřímně říci, že čím více a hlouběji jsem se postupem času začal zabývat emocemi, jejich příčinami, vznikem, ale také jejich významem, tím více jsem začal studovat i alternativní literaturu s výrazným duchovním zaměřením."

Znamená to, že evoluční psychologie je v tomto směru nedostatečná (např. málo popisná)? Lze alternativní přístupy chápat jako její nadstavbu nebo jsou s ní naopak nezřídka kdy v rozporu?

Díky za případné odpovědi.

[Ransford]

to premnath:
"velmi alternativní přístup a s vysokou pravděpodobností je tento určen pouze malé hrstce čtenářů"

Pre mna zaujimavy clanok.

[Nagini]

Skvely clanok. (tu)

[Nagini]

Vacsina akychkolvek velkych uspechov a vitaztiev ludi v zivote je nejakym sposobom prepojene s "duchovnom".

[janM]

pro vesely:

nemyslel jsem to jako hazeni flinty do zita. Ono cokoliv, co clovek napise, se da vylozit jinak. Proto to ani nebudu víc rozvádět. Klobouk dolů před Tomášem, že se na tak tenký led pouští.
Pokud nevládneš anglicky, tak doporučím E.T.ho knížky Nová Země a Moc přítomného okamžiku.
Ciao!

[janM]

zrovna jsem dostal tip na zajimavy film>
www.theshadoweffect.com/

[Miller]

pro:tomnes

Mě ve Vašem přispěvku zaujala tato část:"skutečně absolutní, nerušený klid, ale také neuvěřitelná energie a absolutní radost ze všeho kolem – nějaký stop-loss s vámi neudělá skutečně nic" a okamžitě jsem si vzpoměl na zde zminovanou knihu Moc přitomneho okamžiku,mohu Vam ji proto vrele doporucit.V knize jsou vysvětleny naše emoce a myšleni z pohledu přitomneho okamziku....a mě osobně došlo,že to čim se nejvic zabyvam neni pritomnost,jak by to mělo byt,ale budoucnost a minulost.

[km]

Posledné pochybnosti o Brandon Bays a jej Ceste vo mne rozptýlila prvá veta z jej webovej stránky: "Brandon Bays se sama vyléčila z nádoru velikosti basketbalového míče během pouhých šesti a pul týdne bez léku a bez operace."

[Jiris109]

To chci !

[W01554]

toALL, Tommes

V červnu proběhl v Praze seminář právě se Simonou Wenger. O semináři jsem věděl po dotazu na Simonu již od ledna a děsně se na něj těšil. Nicméně okolnosti mi neumožnily účastnit se, tak na 3 denní "cestu" odjela jen má přítelkyně. Nicméně určitě nelitovala a já také ne. Přijela se stejnými pocity jako píše Tomáš. Atmosféra neskutečná...poradci byli pomalu z celého světa a řada z nich mluvila jen anglicky. Ale každý přesně cítil, aniž by musel cokoliv říct. Samotnou cestu mezi sebou prováděli jednotliví účastnící semináře.
Výhodou také bylo, že Simona je češka žijící ve Švýcarsku a tímto nevznikla mezi nikým ani na chvíli jazyková bariéra....potvrzeno mou přítelkyní, která anglicky nehovoří. Proto doporučuji všem, kteří se necítí absolvovat Brandon v angličtině, projít seminář Simony. Ač jsem nebyl na semináři, přítelkyně mne již několikrát dokázal provést cestou...a upřímně...se samotnou knihou to jde malinko hůř (potvrzuji slova Tomáše)..Není to určitě agitace, ale jen můj názor s dobrým pocitem předat tuto informaci dále.

[Tyky]

Dobré ráno,
live stále ještě neobchoduji ale už teď si uvědomuji, že můj největší nepřítel jsem já sám. Tento článek mi opět dal několik typů, které mi mohou dopomoci k sebepoznání a ovládání sebe a svých emocí a v budoucnu se jim budu určitě věnovat nebo je zkusím alespoň vyzkoušet a zjisti, zdali mi vyhovují. Na tradingu považuji za úžasné právě to, že pokud zvětším znalost sebe sama, abych se zlepšil jako trader, zlepším se i v "normálním" životě. Dle mého soudu není největším přínosem z tradingu pro člověka finanční svoboda, kterou má úspěšný trader, ale právě vnitřní klid a zvládání svých emocí. I když si myslím, že spousta věcí mě samotnému nesedí nebo se mi nechce jít právě touto cestou, je dobré vědět o maximu možností a z těch vybírat to, co Vám osobně vyhovuje. Proto jsem rád za každý podobný článek, který mi je radou, typem, motivací nebo další možnou cestou jak dospět k tomuto cíli.

Děkuji za obrovskou pomoc kterou server financnik.cz poskytuje.

[pb.]

Tento článek mi okamžitě a velmi intenzivně připomenul jinou zkušenost. Chvíli jsem uvažoval, jestli se tím vůbec chlubit. Zkušenost je to nesdělitelná. Až tento příspěvek do diskuse dopíšu, uvidím, jestli jej vůbec odešlu.

Z dětských let si jistě všichni pamatujeme spoustu pohádek. Dětská fantazie ochotně zabydlí každou lesní tůňku skřítkem Rákosníčkem, v rybníce žijí vodníci a v pařezu uprostřed lesa bydlí Křemílek s Vochomůrkou. Zkuste zapátrat ve svých nejstarších vzpomínkách a možná tam ještě najdete pocit jemného mrazení v zádech, strachu a respektu z bytostí, které prý možná nejsou, ale jistě to nevíte a hlavně vůbec netušíte, co od nich lze očekávat. Jsou hodní? Jsou zlí? Budou si se mnou hrát? Nebo si mě odnesou a já už nikdy neuvidím maminku s tatínkem? Raději se od rodičů nehnu.

Jako dospělí na to všechno zapomeneme. Svět se pro většinu lidí stane "reálným", největším bubákem je nesplacená hypotéka, účet za dovolenou a strach ze ztráty zaměstnání.

Někdo tady v diskusi vzpomenul sibiřské šamany. Právě šamani vládli mocí, jak obyčejným lidem ukázat, že svět může být jiný, než se jeví, že na pověstech o skřítcích, hejkalech a vodnících by mohlo něco být. A pro jistotu by se světem, který normálně vidět není, měli počítat a brát ho v potaz. Tradiční vstupenkou do toho jiného světa jsou houby.

Když jsem byl mladší asi tak o dvacet roků, myslel jsem si, že už jsem (už tehdy) dost starý opičák na to, abych zkoušel podobné vylomeniny. Dneska, když už jsem starší, rozvážnější a usedlejší a zvažuji rizika, jsem se do hub pustil.

Mělo to některé nepříjemné stránky - bylo mi špatně od žaludku a cítil jsem se nesmírně unavený, celé tělo mě bolelo. Mělo to některé zábavné stránky - ač byl jasný, slunečný den, obloha na chvíli ztmavla a byly vidět hvězdy. Mělo to některé mystické stránky - les okolo skutečně ožil různými pohádkovými bytostmi. Dětská naivita a fantazie se na několik hodin vrátily.

A mělo to nesmírně hluboký duchovní rozměr. Rád vzpomínám na okamžik, kdy jsem seděl na louce a prožíval ten nejintenzivnější pocit vděčnosti za svět okolo, za to že jsem dostal příležitost žít. Kolem pobíhal rozdováděný kamarád a neuvěřitelně mi lezl na nervy, rušil. Zároveň jsem za něj cítil odpovědnost, měl jsem strach, aby si něco neudělal (nejel na houbách). Pocity byly přesně rozškatulkové a oddělené jeden od druhého, bylo možné je pojmenovat a skoro si na ně sáhnout. Tady je strach, tady vděčnost, tady vztek - ale uvnitř KLID.

Cesta k tomu klidu nebyla jednoduchá, houby mohou být hodně nepříjemným zážitkem. Pro mě to byla cesta do hlubin vlastní duše. Emoce se hádaly o to, která mě více potrápí. Hlava vytahovala na povrch věci, o kterých jsem si myslel, že na jejich hrobech dávno roste tráva. Zkoušel jsem s tím bojovat, usměrnit tok myšlenek, ale nešlo to. Věci kolem mě a uvnitř mě se děly samy a zcela mimo moji kontrolu. Jediná možnost, jak se s tím vyrovnat, byl právě ten vnitřní klid a pozice pozorovatele. Nechat emoce působit, ale nevzrušovat se jimi. Jsou to jenom emoce. Ať dobré nebo špatné - nezbavím se jich. Jediné, co na ně platí, je čas a trpělivost.

(Kamarád mi už předem říkal - "Nebojuj s tím. Neustále si opakuj, že i kdyby ti to připadalo naprosto šílené, za pár hodin to přejde." Právě tohle je prý okamžik, který může některé lidi dovést až na psychiatrii. Někteří lidé zřejmě nesnesou, že nemohou kontrolovat své myšlení. Kdo jde do boje, odnáší si šrámy.)

Celkově to byl zážitek spíše nepříjemný. Hlavně ve mě zůstala spousta otázek. Ale jedna z těch otázek je zvláště použitelná v tradingu. Kam se poděl ten KLID, který se v mé mysli rozhostil, jakmile jsem přestal s pocity bojovat a začal je prožívat? Jak takového klidu dosáhout normálně? Dovedu si to zopakovat? Dovedu to nacvičit?

Z tohoto článku na mě dýchla atmosféra tohoto mého zážitku. Pokud mi Tomáš dovede naznačit, co na semináři prožil, a já to chápu (dovedu přizpůsobit vlastním zkušenostem), může být Cesta způsobem, jak klidu dosáhnout? Zkusím to.

Na houbách jsem neprožil nic, co bych dávno neznal, co bych už mnohokrát neprožil. Všechny ty prožitky byly dávno ve mě. Jen jsem tomu nikdy nevěnoval pozornost. Dodnes cítím údiv na tím, proč se občas nezastavím a nepustím myšlenky a emoce, ať se trochu proběhnou, proč je držím zavřené v bezpečí uprděného chlívku?

Podle ohlasů se zdá, že Cesta může být dobrým prostředkem, lepším a univerzálnějším než houby. Zvlášť, když už tuším, co bych mohl na Cestě hledat.

---
Hehe, čtu to po sobě a říkám si "pb., tobě šplouchá na maják, takhle to přece vůbec není!" - některé věci se holt sdělit nedají. Kdo zažil, rozumí. Kdo nezažil, může mě večer u třetího piva pomluvit: "Na Finančníku je nějaká fetka a fandí si, že vydělá milijóny!"

[vesely]

pro janM,
máš naprosto pravdu ,že psané slovo se dá hodně způsoby vyložit, třeba esmsky jak se kolem nich dají vytvořit takový doměnky až přechází zrak:-), měl jsem jenom pocit jestli to není takový to esoterický "asi to tak mělo být"
Knížky jsem četl ,jsou super a dá se říci že ten vnitřní klid vychází právě z okamžiku přítomnosti, i když asi vnímání přítomnosti je automatickou součástí toho klidu, kdy děláš stejné činnosti jako každý den a přitom se cítíš u těchto činností úplně jinak , neřešíš minulost ani budoucnost jenom jsi a žiješ a máš energie ,že bys mohl hory přenášet.
Zkus si ten malý pokus s vydličkou, je to vlastně takový malý pokus ,že kvantová fyzika má pravdu a pevné věci, realita kolem nás je formovaná myšlenkou a pocitem.:-)
přeji hodně okamžiků klidu, lásky a přítomnosti

[AS]

"skutečně absolutní, nerušený klid, ale také neuvěřitelná energie a absolutní radost ze všeho kolem"

Tyhle stavy (beze srandy) mívám druhý den po kokainové party. Jinak pro mě osobně je cestou k duševní a tělesné vyrovnanosti bojové umění a přidružené fyzické aktivity. Pokud se od jisté úrovně chcete dále zlepšovat, musíte být schopni obrátit svou pozornost do sebe a co nejdetailněji vnímat návaznosti duševní a tělesné stránky. Musíte se soustředit absolutně na vše, co ve vás probíhá. Bez pozornosti a "zaměření" potom jde jen "prázdnou gymnastiku", která k jakémukoliv postupu vede jen velmi pomalu. Ale není to vůbec jednoduché...