Diskuze k článku: Psychologie úspěchu 1: můžeme buď vyhrát nebo prohrát

[sn3hul4k]

Musim uznat, ze talent autora clanku se nezapre. Skoro bych se vsadil ze mate rad Hvezdne Valky ;) Je to z toho clanku tak nejak citit, takove dvoubarevne deleni. Nadherne jednoduche a naprosto vystizne.

Jeste jednou diky za velmi povznasejici clanek.
Ondra (tu)

[leomay]

díky tomáši,toto jsou příspěvky,které opravdu pomáhají.
Odborníci vědí přesně,proč něco nejde udělat,ale pak přijde nějaký pitomec,který neví,že to není možné a UDĚLÁ TO !!!
Albert Einstein
Leoš

[tomnes]

Leoši, tomu s těmi odborníky a pitomcem jsem se velmi zasmál :-)

[Felix]

to Leonay:
K tomuhle výroku docela pasuje jeden příběh, který jsem kdys kdes četl

Na jakési americké škole student usne během hodiny matiky. Na konci jej probudí zvonek a on sotva stihne opsat zadání dvou příkladů, jež vidí na tabuli. Myslí, že je to domácí úkol. Doma se je snaží vyřešit, ale nejde mu to. Vyřešení začne pokládat za otázku cti a pokračuje v počítání po celý týden. Nakonec se mu přece jenom jeden příklad podaří vyřešit.
Když jej ukáže profesorce, ta jenom civí. Dlouhá desetiletí totiž ty úlohy byly všeobecně pokládány za naprosto nevyřešitelné. Napsala je na tabuli jenom na ukázku. Pak příjde nějaký student a vypočítá je jako domácí úkol.
Co myslíte, dokázal by ten příklad vyřešit, pokud by věděl, že je "neřešitelný"?

[majkl]

Tak presne toto sa mi stalo minule na matike :-))

Pekný príbeh. Namiesto slova týždeň by som dal mesiace:-)Ale to nič nemení na pointe.

Podobný príbeh zachytáva jedného muža, ktorý v sebaobrane ťažko zranil agresívneho a arogantného muža, ktorý chcel znásliniť jeho manželku. Na druhý deň sa s hrôzou dozvedel, že zmrzačil majstra danej krajiny (napamatám si, tuším USA) v boxe.

Začali sa o ňho zaujímať médiá, našiel si ho špičkový manažér, a ten muž začal s boxom. Po prvom zápase ostal na vozíku...

Zdraví Vás
majkl

[MiroslavCZ]

majkl: mistr v boxu byl zřejmě z formy :)

[tomnes]

Asi se tomu budete divit, ale zažil jsem nedávno něco podobného v tradingu. Konkrétně na TradersFóru za mnou přišel člověk a ptal se mě, proč jen tam málo lidí zvedlo ruku, že se tradingem živí (on sám byl jeden z nich). Tak jsem mu vysvětlil, co je na tom těžké, proč to tak je, atd. A on na mě překvapeně koukal, že prý vůbec nikdy nevěděl, že je na tom něco těžkého. Že prý jemu kamarád v USA ukázal jak se tím živí, ukázal mu, co má dělat a on to šel dělat a začal se tím také živit. Vůbec ho nenapadlo o tom přemýšlet, natož tak číst někde více, vůbec ho nenapadlo, že to pro někoho může být těžké a nebo snad pro některé nemožné. Bral to jako samozřejmou věc a tak prakticky hned začal vydělávat.
Je to skutečně jen v našich hlavách. Možná že kdyby média všude pořád nepropagovala jak je to "riskantní", a horrorové příběhy pár extra-hazardérů, brali bychom to také tak, že to není žádná věda a za chvilku by bylo těch profitujících o poznání více :-)

[Pavel Smékal]

Úspěch nebo prohra jsou jen naše volba (respektive volba našeho podvědomí). Tradingu, jeho studiu, papertradingu atd. jsem věnoval mnoho času, ale abych to zkrátil po prvních dvou dnech obchodování ztráta téměř 1000$ ačkoli po papertradingu skvělé výsledky (stabilně rostoucí equity atd.). Jelikož jsem však přesvědčen, že se nic neděje náhodou, tak ani ne týden po této zkušenosti mi snoubenka věnovala knihu od Zdeňky Jordánové: MOJE PENÍZE aneb "Chudoba není ctnost, ale nemoc". Ještě ji nemám dočtenou a už teď vím, že mi dala více než kilogramy prostudovaných knih o psychlogii a tradingu. Vřele doporučuji tuto útlou zelenou knížečku, která je plná cenných informací, navíc uvedených na příkladech, což mi pomohlo pochopit souvislosti nejvíce. Nezanedbatelné je i to, že knihu nepsal ani trader ani psycholog a proto je nakažlivě srozumitelná. Nabízí netradiční pohled přesně v duchu Tomášova hesla: Chceš-li uspět musíš myslet jinak. Zde jsem ji uvedl protože autorka zná také jen úspěch či prohru. Každopádně mi dodala sílu znovu začít a chuť uspět. :D

[slush]

Děkuji Tomasovi za velmi zajimavy clanek. Doufam, ze mi pomuze prave ted nabit baterky pro prekonani problemu ve skole :-).

Malcikk: Znam Tveho kamarada od mobilu osobne, spolupracoval jsem s nim v jeho uplnych zacatcich. Vis, nikdy jsem zrovna jemu uspech nezavidel. Jeste vic, nez penize jsou totiz dulezitejsi kamaradi. Myslim, ze s tim ma dotycny vazne problemy...

[slush]

Malcikk: Stejne je zajimave, jak je ten svet maly :-).

[vhanek]

Jako vzdy Tome, skvely clanek.

K vete: "Dnes se stýkám pouze s úspěšnými lidmi, protože vím, že tací již nemají za potřebí závidět a tvrdit, že úspěch není možný." bych pridal jen to, ze jsem za leta zkusenosti ziskal JISTOTU, ze spolecnost (i rodina), ve ktere se clovek pohybuje (nebo do ktere nalezi), predurcuje jeho dalsi mysleni a vyvoj. Je velmi tezke (na poprve) rozpoznat, ze nas nekdo neustale stahuje dolu, muze byt tezke si to pripustit a pak se od toho nekoho osvobodit.

Po me emigraci mi tzv. staro-Cesi neustale tloukli do hlavy: nestykej se tady s Cechy. Akorat ti ublizi. Trvalo mi to hodne let, zazil hodne vysmechu, potupy a dokonce i nesmyslneho souzeni ze strany meho dobreho kamarada, nez jsem pochopil, ze "USPECH SE NEODPOUSTI".

Dnes jiz nemam absolutne zadny problem s okamzitym "pretrhanim" vztahu v momente, kdy zjistim, ze je tento zalozen na jinych principech nez na uprimnosti a pratelstvi.

S cim se ale nadale potykam, je ten "cerv pochybnosti" v me hlave, ktery zacne hlodat pote, co slysim neci nazor na konkretni vec, ktery je jiny od meho. Tento cerv me pak zacne brzdit v rozjetem smeru, zacinam pochybovat, zacinam hledat dalsi varianty, jina mozna reseni a opet se nedostavam nikam. Tady asi pusobi nase vychova "drž ústa a krok" a "stůj pokorně v koutě a čekej, až si tě někdo všimne", jak ji zde popisoval Tomas, kde nase nazory a rozhodnuti byly vzdy spatne (a castokrat jsou spatne dodnes:-) a byli jsme akorat predurceni k poslouchani, nepremysleni a plneni prikazu.

Je velmi, VELMI tezke zmenit sve mysleni a zazite zpusoby, ktere nam v zivote nevedome skodi, ale ta prace nakonec stoji za to. Nejdulezitejsi je ale nejdrive si uvedomit, ktere to vlastne jsou.

Preji vsem hodne uspechu, Lada.

[vhanek]

Snad bych k memu prispevku pridal jeste jednu vec:

Nebojme se zmen, jak ve vztazich, tak v zivote samem. Je to prirodni proces. Nic nezustava navzdy stejne, vse se neustale meni. Stare veci zanikaji, nove vznikaji, kolobeh bezi dal.
I vy se ucite nove veci, vase nazory se meni a tudiz se logicky i meni mentalni vzdalenost mezi lidmi, kterych nazory a mysleni smeruji jinym smerem. Vy mate jiny nazor na ne, oni na vas.

S kolika svymi spoluzaky ze zakladni skoly jsme dnes v kontaktu?
S kolika spoluzaky ze stredni, nebo vysole?
Kolik z tech vsech jsou nasimi dobrymi kamarady?

Kdyz jsem se objevil po 10 letech absence zpet na sve "rodne hroude", tak jsem si myslel, ze me budou kamaradi z pred 10-ti let vitat s otevrenou naruci. Pravy opak byl pravdou. Privitali me pouze 3, ale jejich radost a otevrenost opadla zakratko po zjisteni, ze jsem neceho v zivote dosahl, kdezto oni se kupredu za ty leta neposunuli - u jednoho spis naopak. A ten jeden me navic hned pozadal o financni pujcku :-) Timto pro mne skoncily jakekoliv vztahy z minulosti.

Co bylo ale pozoruhodne, ze jsem se skoro ve stejny okamzik zacal seznamovat s lidmi, kteri byli uspesni, meli svuj cil a uplne jine nazory, nez mi predesli "kamaradi". A to trva dodnes.

Vlada.

[trigor]

tomnes: pro mě to byl velice zajímavý článek a to z několika důvodů.
1)Taky mám filmovou školu, i když asi né tu co ty a je to už hrozně dávno co jsem ji dělal.Motal jsem se kolem filmu, fotografie a později divadla pěknou řádku let. Ale to jen na okraj.
2)Závist-to je neskutečný téma, který mě stejně jako naše polická scéna nikdy nepřestane překvapovat.To, že lidi zavidějí je asi celkem normální, to že závidějí i jen nové boty už je poněkud divné, ale nejhorší je, když se závist dostane k lidem kde by to člověk absolutně neočekával. Ještě za hlubokého totáče jsem si z německa přivezl cívkový magnetofon, v té době velice slušnej kousek.Přivezl jsem ho legálně jako dar(jinak to ani nešlo), a dokonce jsem za něj zaplatil clo. Všechno bylo v pořádku, ale za půl roku jsem dostal předvolání k poldům.Když jsem tam přišel, začal klasický konspirativní rozhovor(kdo nezažil-nelze popisovat), ohledně mé cesty, mých styků, financí atd. až z nich nakonec vylezlo, že vědí, že jsem si přivezl nějaký drahý přístroj, a co já na to. Po víc něž hodinovém přátelském rozhovoru jsem kápl božskou.Ano přivezl jsem si magneťák, ale legálně a mám zaplacené clo. Čuměli na mě jako blbci, (bylo běžné u poldů, že levá ruka nevěděla co dělá pravá), a pak z nich vylezlo, že prošetřují "udání" na nelegální dovoz věcí.Ještě jednou jsem se k těm dobrým hochům vrátil, abych jim doložil zaplacení cla a pak přestože nesměli ani naznačovat, něco naznačili.Hádejte kdo mě udal.Kamarád.
Podnikám od roku 1990 a nedokážu ani popsat, co se postupem doby dělo v mém okolí.Nejkomičtější je, že ze začátku mi všichni plácali po ramenou, (asi, jak se říkalo, počítali všichni s tím, že brzy zkrachuju), jenže já nezkrachoval a začalo to houstnout.Čím déle to trvalo, tím více mi lidé z okolí, ale i známý dávali najevo, že jsem podvodník - jinak to není možný.No, přišel jsem téměř o všechny známý a kamarády, naštěstí jen o "téměř" všechny.Nemá to smysl dál popisovat, je to velice smutné.
Co se týče peněz, tady mám svůj vyhraněný názor, který je dán věkem a celkem chápu, že někdo může mít naprosto jiný. Mám peníze rád, nepatřím k lidem, kteří jimi opovrhují, ale vím velice dobře, že nejsou samospasitelný.Prostě je skutečně řada věcí, které jsou důležitější a řada věcí, které si nikdo nekoupí ani za ty největší peníze.Člověk, kterému řeknou, že má rakovinu plic velice rychle zjistí, že mu praskající konto je úplně k ničemu, protože i ta nejdražší kremace není zas tak moc drahá.Zdraví moje, mých dětí a ženy je nad všechny penize, a o takových hloupostech jako štěstí radši ani nebudu mluvit.
Přeju všem hodně úspěchů, Vlasta.

[hostalkova]

Naprosto výstižný a skvělý článek-Tomáši, měl bys to jednou vše sepsat jako knihu, vše, co sem dáváš o psychologii-jsou to skvělé čláky, výstižné a člověka podrží a popostrčí. Ta kniha by se jistě prodávala.

O závisti můžu taky mluvit-můj muž před řadou let, ještě za totáče podle stovky začal "podnikat". Když ho vyrazili z práce, místo aby brečel, začal vyrábět ušní tvarovky pro nedoslýchavé podle otisku zvukovodu, tedy individuáílní-to tu nedělal v té době nikdo. C té době jsem měli jednu dceru na stření škole a druhá končila základku a taky šla na střední, barák na krku, já byla bez práce-doma s manželovo otcem, který se sám o sebe nedokázal postarat. Skvělé vyhlídky, lehce mě z toho mrazilo v zádech. Nedokázala jsem si představit, jak se dá ušníma tvarovkama uživit. No a upylnulo 19 let a my pořád ještě děláme (krom jiného) tvarovky. Proč ale o tom píšu. Měli jsme pár kamarádů, kamarádili jsme jako rodiny, jezdili společně na dovolené, navštěvovali se. Leč my jsem začali "podnikat". A tak jednoho dne "kamarád" přišel, že syn si chce postavit barák i s krámem, a že potřebuje půjčit milión. Nepůjčili jsme-nevěřil, že ho nemáme, a bylo po návštěvách i společných dovolených. Pak jsem udělala blbost, že jsem zaměstnala nejlepší kamarádku-jedinečná a jistá cesta, jak o kamarádku přijít. Když jsem ji musela propustit, protože nebyla ochotná učit se nové věci- práci na PC- a jinou práci jsem pro ni prostě neměla, tak bylo taky po kamarádství.

Proto se mi v tomto světě tradingu líbí. Že tady jsou lidi ochotni jeden druhému nezištně pomoct. Dneska pomůžeš ty mě, zítra já tobě. Úspěch se přeje každému. Aspoň já se raduju z úspěchu každého kolegy, o kterém vím, že konečně začal vydělávat, stejně jako mám radost z toho, že konečně i já jsem měla-též díky pomoci jiných-první WIN měsíc. Sice to bylo jen pát desítek dolarů, ale první měcíc, kdy jsem neskončila v mínusu a účet trošku zvedla. A teď tři dny po sobě jdoucí s výdělkem přes 100$, ani jeden ztrátový obchod. Já vím, že to nic neznamená, ale radost mám. A víte kdy jsem začala vydělávat? Když jsem se intenzivně věnovala právě řadu týdnů své psychice, abych "myslela jinak".

[boyo22]

Zdravím vo spolok,

Na uvod by som chcel povedat ze je to fakt velmi dobre spracovany poucny clanok, a pokial ho clovek cita z toho spravneho pohladu aj velmi obohati.

Z mojho pohladu mozem len suhlasit, chce to fakt velke odhodlanie nieco zmenit a to viem o com hovorim, cely svoj zivot nieco mením, a to som si to uvedomil niekde na zakladnej skole. Nikdy mi nejak neslo do hlavy cely ludsky system preco sa ludia riadia zavistou, egoizmom a podobnymi vecami.

Dost dlho som rozmyslal a uvazoval nad tym, ako to ovplyvnuje mna. Nooo a zistil som ze okolie ovplivnuje viac ako si clovek uvedomuje. V podstate by sa dalo pedat ze 90% ludi ani nevie aky sú, a čo chcu vlastne dosiahnut. Je jasne ze je to neschopnost pozriet sa na sameho seba v tom pravom svetle. Takyto pohlad nieje velmi pekny. Zbadas na sebe vlastnosti, ktore ovplivnia cele rozhodovanie v tvojom zivote, ci su to peniaze alebo vyber prace, partnera a podobne.

Ja som presiel, trufnem si povedat dost velku cestu, od uplnej neschopnosti pripustit si svoje chyby po stadium naprav. Moje cele detstvo prebiehalo v dost negativistickom duchu, kde ti z kazdej strany niekto hovoril ze :"nezvladnes to !", alebo "nemas na to!", "to rob tak !", same prikazy, zakazy, poucovanie od ludi ktory v podstate nic nedosiahli no a ked sa da clovek ovplivnit takymito nazormi, alebo postojmi, nedopadne to velmi dobre.. :))) zacne sa podvedome riadit prikazmi zakazmi, ani si to neuvedomuje, a dostat sa z toho, tak too uz je riadne usilie, clovek musi na sebe len makat makat makat makat a este raz makat, aby ten zauzivany sposob zivota ktory sa naucil, zmenil v ten zivot ktory sam chce .:))

Michal