Diskuze k článku: Psychologie úspěchu 1: můžeme buď vyhrát nebo prohrát

[MiroslavCZ]

911: No v mém případě si praxi budu muset ke škole sehnat tak jako tak, poněvadž jinak bych se na té škole neudržel finančně.

[Martinek]

Ono zalezi na rade faktoru, mj. 1) co to je za VS; 2) jestli se bavime o studentech 1. rocniku nebo nejakeho vyssiho... precijen na VS se dnes dostane kdokoliv (statni dotace na studenta se vzdycky hodi), ale dokonci ji podstatne mene lidi. Clovek se rozhodne taky musi snazit sam - skola muze dat zaklad, ale jestli chce clovek uspet, musi pro to neco udelat primarne on a ne skola.

Jinak myslim, ze zaciname byt trosku off-topic, tak zase zpet k clanku... :-)

[Felix]

CIKÁDA A MRAVENEC - BAJKA
Předkládám Vám bajku přeloženou z italštiny. Jestli Vám bude něco připomínat, tak vězte, že se opravdu jedná o příběh pouze ze “zvířecí říše".

Klasická verze:
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto, postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí, směje se, tancuje a užívá si. Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách, zatímco cikáda se třese zimou a bez jídla brzy umře.

Současná verze:
Mravenec pracuje celé dlouhé horké léto, postaví si dům a vytvoří zásoby na zimu. Cikáda si říká, jak je mravenec hloupý, takové pěkné počasí, směje se, tancuje a užívá si.
Pak přijde zima, mravenec se schová do tepla domu a pochutnává si na zásobách. Cikáda, třesoucí se zimou, zorganizuje tiskovou konferenci, na které se táže, kde vzal mravenec právo na to být v teple a dobře živený, zatímco jiní, méně šťastní umírají zimou a hladem.
Televize uvede vše v přímém přenosu, ukazuje třesoucí se cikádu a záběry mravence, jak si v teple útulného domova vychutnává dobroty všeho druhu. Televizní diváci jsou velice pobouřeni faktem, že v tak bohaté zemi jsou někteří ponecháni utrpení jako chudák cikáda, když jiní žijí v přepychu.
Odbory uspořádají před mravencovým domem manifestaci, aby vyjádřili solidaritu s cikádou a novináři se ptají, jak se mohlo stát, že mravenec tak tajně zbohatnul a interpelují vládu, aby zvýšila mravenci daně, který přece musí odvádět spravedlivý díl.
Na základě výzkumu veřejného mínění vyjde zákon o ekonomické spravedlnosti a zároveň antidiskriminační zákon se zpětnou platností. Daně jsou zvýšeny, mravenec dostane pokutu za to, že nezaměstnal cikádu a je mu finančním úřadem zabaven dům, protože nemá peníze na zaplacení daní ani pokuty. Mravenec emigruje do Lichtenštejnska.
Televize připraví reportáž o obtloustlé cikádě, které nyní docházejí mravencovy zásoby a to přesto, že jaro je ještě daleko. Bývalý mravencův dům, nyní sociální ubytovna pro cikádu, chátrá z nezájmu cikády i vlády. Vládě je vytýkána nedostatečná sociální podpora a je vytvořena speciální komise s náklady 10 milionů. Mezitím cikáda zemře na předávkování a tisk ještě více podtrhuje nutnost starat se o sociální nerovnost……

[eirene]

NJN...jak se řiká:
Dejte bezdomovci milion korun a do roka je zpátky bezdomovcem, vezměte milionářovi všechny jeho peníze a do roka je z něj zase milionář...

[Felix]

Byl jednou pan Snaživý a pan Lenivý.
Pan Snaživý se chtěl mít lépe, proto pracoval i potom, co pan Lenivý už zalezl k televizi, aby si odpočinul.
Pan Snaživý šetřil, aby si mohl koupit věci, které mu usnadní jeho snažení. Pan Lenivý si koupil novou větší televizi, aby se mu lépe odpočívalo. Protože chtěl plazmovou, kterou si ještě prací nezasloužil, peníze si vypůjčil, koupil si ji na splátky a zadlužil se.
Pan Snaživý trávil volný čas tím, že usilovně vymýšlel, jak by mohl být užitečný ještě většímu počtu lidí než nyní. Pan Lenivý usilovně přemýšlel, jak mít co nejvíc za co nejméně práce.
Pan Snaživý nakoupil výrobní prostředky, které zefektivnily jeho práci. Pan Lenivý si vypůjčil další peníze, protože si chtěl dopřát ještě větší luxus, který si zatím nezasloužil, a tak se zadlužil ještě více.
Pan Snaživý se unavený vrací pozdě večer domů právě v okamžiku, kdy se soused pan Lenivý vrací ze supermarketu s kartonem piv, aby u fotbálku v televizi nebyla žízeň. Pan Lenivý s úšklebkem komentuje, jaký je pan Snaživý hlupák, že se tak dře, že z toho života nic nemá, ať si vezme příklad z něho, jak že se na to musí vyzrát. Pan Snaživý zatíná zuby a dál se snaží.
O výsledky práce pana Snaživého má zájem již tolik lidí, že pan Snaživý vytvoří nové pracovní místo a zaměstná nezaměstnaného, který mu pomáhá. Nově zaměstnaný nezaměstnaný má velikou radost, že bude moci díky snaze pana Snaživého koupit své dcerušce kočárek.
Pan Lenivý se posmívá panu Snaživému, že investuje své vydělané peníze do dalších výrobních prostředků a lidí a že kvůli tomu stále jezdí v té oprýskané popelnici, zatímco pan Lenivý si koupil nové auto na splátky.
Pan Snaživý přináší svou činností užitek již spoustě lidem v komunitě, kde žije, mnoho lidí se již spoléhá na to, že pro ně pan Snaživý zajišťuje věci. Lidé jsou velmi rádi, že díky panu Snaživému již nemusí tak daleko jako předtím. Pan Snaživý již poskytuje práci mnoha lidem, které zaměstnal, kteří jsou moc rádi, že opět mají každý měsíc dobré peníze. Pan Snaživý si konečně kupuje nový dům a kupuje si krásné nové auto, platí hotově. Pan Snaživý sklízí ovoce svého úsilí.
Pan Lenivý přišel o své auto a o svou televizi, protože byl natolik lenivý, že dostával již tak málo peněz, že už nebyl schopen své dluhy splácet. Pan Lenivý se přes záclonu svého bytu dívá na krásný nový dům pana Snaživého. Pan Lenivý vychází ven a pozoruje přes plot domu pana Snaživého jeho nové auto.
Jde kolem pan Politik.
Pan Politik chvíli pozoruje scenérii a pak začne mocně hlásat; Jaká je to nespravedlnost! Pan Snaživý má krásný dům, zářivé auto a mnoho peněz, zatímco pan Lenivý má ošumtělý byt a žádné auto. Fuj, hanba panu Snaživému. Pan Snaživý by měl své auto odevzdat panu Lenivému, aby měl každý alespoň něco, tak to bude spravedlivé. Pan Snaživý oponuje, že si své pěkné věci zasloužil, potom co všechno musel překonat, čemu všemu musel čelit a kolika lidem je teď prospěšný.
Pan Politik si bere pana Lenivého stranou a říká mu, že pokud ho pan Lenivý zvolí, že on se postará o to, že pana Snaživého přinutí, aby se s panem Lenivým podělil. Na to pan Lenivý slyší a slyší na to i další lidé v komunitě, slyší na to i lidé, kterým pan Snaživý zajišťuje živobytí.
Pan Politik je zvolen. Pan Politik přijme zákon, který panu Snaživému nařídí, aby odevzdal plody své práce panu Politikovi, který že se postará o to, aby pan Lenivý dostal svůj spravedlivý díl. Pan Snaživý tedy odevzdá svůj dům a auto panu Politikovi, aby nešel do vězení.
Pan Politik se za svou těžkou práci při spravedlivém rozdělování nejprve odmění domem pana Snaživého, do kterého se nastěhuje. Vydá vyhlášku, že o automobil se mohou podělit všichni, kteří jej zvolili, ale protože jich je moc a na každého by tedy vycházelo jen několik vteřin denně, bude rozumné, aby auto dostal k užívání jen jeden člověk. A že nejspravedlivější bude, aby jej dostal k užívání ten, kdo auto pro voliče zajistil. Tím někým je pan Politik, takže v autě se bude na neurčito vozit pan Politik. Nejdéle tedy do dalších voleb.
Pan Snaživý se vrátil do svého původního bytu ke svému sousedovi panu Lenivému. Pan Snaživý pracoval dále, ještě houževnatěji, vzal na sebe ještě více zodpovědnosti. Pan Snaživý si svým přínosem znovu vydělal na krásný nový dům.
Ale protože kdykoli si koupil nový dům, přišel pan Politik a zabavil mu jej se slovy, že je třeba se spravedlivě rozdělit se všemi, tak pan Snaživý dospěl k závěru, že pokud je na tom nakonec úplně stejně jako pan Lenivý, nemá smysl být nadále snaživý.
Pan Snaživý zalehl s pivem k televizi a protože přestal vést své lidi, celá organizace se rozpadla a všichni byly opět nezaměstnaní. Všichni lidé v okolí byly smutní, že musejí opět daleko pro vše, co jim pan Snaživý zajišťoval v pohodlí jejich sousedství. Pan Lenivý se na to dívá a vidí, že tím, že jeho Politik zničil pana Snaživého, se pan Lenivý nemá ani o kapku lépe. Naopak, když si pan Lenivý chce najít práci, na jeho vyhlédnuté místo je přetlak lidí, kteří dříve pracovali s panem Snaživým, a nyní jsou bez práce.
Pan Lenivý jde naštvaný za panem Politikem a vyčítá mu, že nesplnil, co slíbil, že se teď má ještě hůř.
Ale pan Politik pana Lenivého ujistí, že když ho pan Lenivý zvolí do dalšího období, že se o pana Lenivého postará, protože už teď má v hledáčku pana Přínosného…

[Merlin35]

Len chcem napisat, ze to je super napisany clanok. (kazda pochvala potesi :) )

[911]

Felix,

za tohle bys zaslouzil 25 ran holi :-D presne kvuli tomuhle nekoukam na TV zpravy a je mi jedno co se tady deje. a ted si to tady prectu :-)) jinak bohuzel s tebou musim souhlasit. uplne sem se najezil u te bajky.

[analytik]

Zdravim,
som veľmi rád že sa Tomáš pustil do dalšieho seriálu o psychológii. Už je to pol roka čo som po prvý krát zavítal na tieto stránky a predo mnou sa otvoril úplne nový svet. Za najvačší prínos tohto polročného záujmu ale pokladám práve myšlienky o psychológii, sebapoznaní , prekonávaní samého seba. Články ako je tento ma nabíjaju pozítivnou energiou a pomáhaju sa mi zmeniť a nepoľaviť v úsili. Ďakujem a tešim sa na dalšie pokračovanie,

Pavel

[avatar]

Moc peknej clanek.

Muj pribeh je podobnej jako Lukasov(911) na zakladce sem mel docela problemy spatne znamky jedine co my slo byl sport. Na ucnaku sem se zlepsil ale obor me nebavil kucharem a cisnikem sem nechtel bejt. Jedine co me zajimalo byl jen barman a to prevazne show (zde sem dostal do sebe sebevedomi vystupoval sem asi 3x pred tisicem lidi).

Mimo to sem se zajimal o pocitace a mobily. Na nastavbe kuli maturite (to sem bral jako zaklad) sem mel prvni mobil. Jedinej kdo mel mobil byl reditel a ja))))). zde nastaly prvni problemy se spoluzakama proc ho mam nac mi bude ucitele to stejni???. atd.. Po roce sem koupil notebook a zacal si vse psat do notebooku coz ucitele nemohly prenes pres srdce. Na vse sem si vydelal sam vecinou nakup prodej ruznych veci.

Dalsi skoly co sem delal a delam VOS VUT tma to bylo podobne. Sam sem si vydelaval mel sem masinu auto vecinou to byly dobre znacky yamaha mercedes smart a nyni audi.

Musim rici ze mi vse strasne dalo vecina lidi si mysli ze mi vse koupily nasi coz neni pravda a nepochopi ze sem si moh na to vydelat sam...

Proste kdo chce kam....

Trading mi sedl asi jako poklice na hrnec vedel sem hned po prvnim clanku na financniku ze to je ono.

O tom uzpechu bych napsal jeste jeden pribeh

Muj kamarad vcera vyhral na mezinarodnim mistrovstvi v kulturistice v polsku 1.Misto!!!! (je mu 20 a temer kazdej den dre a dre a zveda a zveda (tu) ja chodim snim ale jen 3x tejdne)))

avatar

[regis]

Moc hezky clanek. Ja jsem za svuj zivot zazil nekolik totalnich krachu, nicmene po urcite, vetsinou kratsi fazi deprese a frustrace jsem se oklepal a zase se vyskrabal nahoru.
Co se mi libi asi nejvic, je ta pasaz o pozitivismu. Ja jsem prirozeny pesimista a tahle vlastnost mi pomerne dost vsechno komplikuje (zas na druhou stranu ma i kladne dopady).
Protoze jsem si tehle vlastnosti vedom, tak s ni aktivne bojuji, ale ne vzdycky se mi to dari tak, jak bych chtel.
Proto bych se moc primlouval za to, jestli by bylo mozne v serialu o psychologii uspechu napsat neco o tom, jak s pesimismem bojuji ostatni traderi, bylo by to myslim prinosne, protoze jsem presvedcen, ze pesimistu je obdobny pocet, jako optimistu.

ad Felix:
[ital]Pan Lenivý usilovně přemýšlel, jak mít co nejvíc za co nejméně práce.[/ital]
Konkretne na tehle veci nevidim nic zleho a dokonce si myslim, ze je spravne premyslet hodne o tom, jak mit co nejvic za co nejmin prace, dost bych se divil, kdyby to nedelala naprosta vetsina lidi tady na foru :)

[Renda]

Skvělá práce , jako bych četl o sobě- smutné je pouze to že nezávidí jen ti cizí , ale někdy i ti nejbližší !

[tomnes]

Jen bych dodal, jak myšlenku úspěchu a realizování nemožného můžeme vidět každý den: jenom dnes ve zprávách, kdy nevidomý (!) dokázal přeletět na amatérském letadle z Anglie do Austrálie nebo v magazínu Víkend, kdy před mnoha lety parta nadšených vysokoškoláků porazila nejlepší hokejové mužstvo na světě.... Dnes a deně dokazují stateční a odvážní nemožné, takže skutečně nevím, proč si někdo může myslet, že uspět v tradingu a živit se tímto byznysem možné není... ;) Lidé už dokázali daleko více nemožné věci...

[Libic]

To Tomnes:
jeste jednou pisi, opravdu skvely clanek.

Mam malou poznamku: nejsem psycholog, takze se nebudu poustet do nejakych detailnich diskusi. Co chci rici, myslim si, ze mnoho lidi je ve svem mysleni ovlivneno vychovou. Pokud je nekdo jako dite vychovavan ve stylu nic nedokazes, tak se to na nem podepise. A naopak, je-li nekdo vychovavan ve stylu, mas na to, zkus to, pak se to na nem take projevi. Tedy, nekteri lide potrebuji [dle meho nazoru] nejdrive ukazat cestu, aby o teto vubec zacali premyslet. Vsichni, jak se narodime, mame mysleni nastaveno na stejnou uroven. Pote se nase mysleni zacne utvaret napr. na zaklade vychovy nasich rodicu. No a vysledek muze byt ten, ze v 18-ti si bud verime a nebo ne.

Mluvim z vlastni zkusenosti. Neomezene moznosti mi ukazal az muj vlastni otec, emigrant, podnikatel, ktereho jsem poznal az ve svych 13-ti letech. Do te doby jsem o "neomezenych" moznostech nemel ani paru. On zmenil muj pohled na mnoho veci. Trvalo pak dalsich 5 let, nez jsem se zacal dostavat "na svoji kolej". Kdybych jej nikdy nepoznal, treba bych se nikdy nezmenil. Tezko rici.

Vyse uvedena zmena pro me znamenala velke problemy v rodine. Rodice veri v jine hodnoty nez ja. Takze mi nezbylo nic jineho nez se po stredni skole zcela osamostatnit. Rodice za to nemohou, veri v jine idealy, ve ktere byli vychovani. Jine nikdy nepoznali.

Dnes to pro me znamena, ze jsem cerna ovce rodiny jen proto, ze nejsem zamestnan v Liberci za par tisic mesicne, nemam pujcku na auto a neplatim hypoteku na bydleni.

Pro moji rodinu je muj model volneho mysleni neprijatelny. Znamena spatny pristup. I kdyz jsem jediny v rodine, kdo je zavisly jen sam na sobe.

Zde v USA jsem se setkal s jednou podstatnou veci: nikdo se o me nestara. Kazdy se stara o sve a nestara se o druhe. Kazdy je zodpovedny sam za sebe. Me to vyhovuje. Delam si sve. Kdyz se mi zadari, vsichni to oceni, kdyz se mi nezadari, nikoho to nezajima. Je to dano modelem vychovy.

Preji vsem mnoho uspechu!!

Libic

[Malcikk]

Libic:

Naprostý souhlas. Ve svém okolí mám spoustu ruzných lidí s různou sebedůvěrou. Stačilo se dozvědět pár věcí o jeho rodičích a hned bylo jasné, proč je ten člověk v tomhle takový, jaký je.

Já osobně jsem na rodiče měl (nejen) v tomhle štěstí. Nebýt nich, těžko bych se vůbec někdy začal zajímat o trading nebo jakoukoliv jinou formu vydělávání větších peněz, nezávislosti, nebo osobní zodpovědnosti. Prostě bych si řekl, tohle nejde, to zvládá jen pár vyvolených milionářů na pitu na Wall Street. Asi bych byl nyní na technicky zaměřené VŠ a po ní šel pracovat jako full-time programátor v nějaké malé firmě v Plzni za 25 000,- hrubého, a na této laťce bych zůstal celý život.

[tomnes]

Libici,

naprosto souhlasím. Navíc se domnívám, že toto muselo díky bývalému režimu potkat každého z nás. Já osobně komunistické "drž ústa a krok" skutečně pociťoval velmi. Ať už na škole, tak od svých rodičů - které mám nesmírně rád a udělali pro mě vždy první poslední - ale sebedůvěru ve mně budovali stylem "stůj pokorně v koutě a čekej, až si tě někdo všimne". Tak byli totiž vychováváni i oni.
U mě osobně se to zlomilo jenom díky tomu, že revoluce byla v mých 15ti letech a než jsem o všem stačil hlouběji přemýšlet, už jsem viděl, že lze mnoho věcí. Měl jsem dost štěstí - v senzitivním věku jsem zkrátka přišel najednou do velmi otevřené doby. Jak zde už několik z vás psalo - v té době se skvěle podnikalo, i já jako student různě obchodoval s počítači a podobnými věci a nikdy se neměl špatně.
Naši rodiče jsou na tom hůře, protože jim komunistické bláboly byly vkládány do hlavy příliš dlouho. Chápu, že člověk starší 50ti let to má dnes v tradingu možná dost těžší....Čím hlouběji máme v hlavě natlučené myšlení A, tím hůře ho vytloukáme ven a nahrazujeme myšlením B.