Prohledat Finančník.cz

Téma, které na první pohled vypadá, že nemá s úspěchem v trzích nic společného. Přesto na něm závisí mnoho. Jak si nastavit řád, abychom se v tradingu mohli dlouhodobě posouvat produktivně kupředu? Důvod, proč mnoho začátečníků v trzích neuspěje spočívá určitě také v tom, že drtivá většina lidí není schopna systematicky pracovat na dlouhodobých cílech. A není se čemu divit. Není to vůbec jednoduché. Čas od času se mne někdo zeptá, jak zvládám všechny své aktivity a jak se dokáži dlouhodobě motivovat k tomu, abych se neustále posouval kupředu? Upřímně řečeno, dlouho jsem nad tím ani nepřemýšlel. Nikdy jsem reálně nepracoval pro žádného šéfa a odjakživa mi přišlo přirozené prostě realizovat vlastní nápady a prostě pracovat na čem bylo třeba. Nicméně s přibývajícím věkem a pohodlností jsem sám začal vnímat, že bez určitého řádu mi efektivita práce postupně klesá a den může uplynout ani nevím jak. Zejména v tradingu, kde je před námi vždy nekonečně možností na čem pracovat a nikdy nebudeme reálně hotovi. Vždy bude kam se dál posouvat. Hodně si uvědomuji, že pro začínající tradery toto může být velmi demotivující. Postavit si například robustní profitabilní portfolio vyžaduje zvládnout mnoho oblastí. Pochopit trhy, celý ekosystém burzy, najít funkční nástroje, osvojit si skriptování platforem, ovládnout přemýšlení v pravděpodobnostech atd. Není toho málo a vůbec se nedivím, že většina začátečníků rezignuje a vydá se tou nejhorší možnou cestou – bez nějakého složitého plánování klikají do trhu a doufají, že zisky „nějak přijdou“. Bohužel trading je výhradně o systematické práci. Ta není moc zábavná sama o sobě. V obchodování jde ještě ke všemu o běh na dlouhou trať. Zisk v obchodování tak závisí nejen na obchodních strategiích, ale také na našich vlastních mechanismech, které nám pomáhají pracovat efektivně a s tak říkajíc „tahem na branku“. Věřím, že každému může fungovat trochu něco jiného. Mohu se ale podělit s tím, co funguje mně. Dnes v takovém hrubém náčrtu a pokud bude zájem, mohu se dalšími články věnovat tématu podrobněji. Opravdu vnímám, že způsob, jakým pracujeme, se velmi podepisuje na výsledcích, kterých dosahujeme a celkovém vnímání kvality našeho života. První extrémně důležitou částí úspěšného zvládnutí práce na tradingu (a de facto čehokoliv) je stanovení cílů. Sám si větší cíle stanovuji přibližně na rok. Mám je napsané ve svém diáři a jde o cíle, při jejichž splnění vím, že budu mít daný rok úspěšný. V případě tradingu nejde striktně o finanční cíle – tj. vydělat XXX dolarů/rok. Ale spíše o realizaci a dokončení kroků, které by k ziskům měly vést, budou-li mi trhy nakloněny – například vytvoření určitého nového typu portfolia atd. Jakmile vím, kam mířím, jsem schopen cíle rozkládat do dílčích kroků. Dokáži si dělat hrubé měsíční plány, kde zhruba potřebuji být. Průběžně revidovat progres, z hrubých plánů vytvářet konkrétní týdenní a denní úkoly, na kterých pracuji. Velmi se mi osvědčilo si dílčí plány zapisovat. Snadněji lze pak konfrontovat realitu s představami a cestu i cíle korigovat. Pak samozřejmě přichází ta nejméně zábavná část. Samotná práce na drobných úkolech, které je třeba dotáhnout, aby se člověk posunul o krok dopředu. Tedy blíže k cíli. V mém případě to mohou být stovky testů různých strategií, psaní nových kódů, revize kódů v týmu, neustále zkoumání grafů trhů, práce na exekučních platformách, přemýšlení o dalších perspektivních směrech k diverzifikaci, posouvání spravovaných portfolií atd. A do toho mnoho dalších rutin – psaní článků podobných tomuto, výuka obchodníků, příprava konference nebo třeba aktuální práce na nové knize. Jak to vše vměstnat do rozumně dlouhého dne, kde zbude čas na rodinu, sport a odpočinek? Osobně se mi osvědčilo pracovat v určitých intenzivních blocích, které mám dopředu rozplánované (a plán vychází z výše zmíněných dlouhodobých cílů). Je pro mě extrémně důležité vědět, že připravenou práci mohu zvládnout například za hodinu. Práce, která mě zabíjí je taková, která se může táhnout celý den s vidinou, že ji ani nedokončím. To jsem měl vždy pocit, že je vlastně jedno, jestli se do práce pustím, nebo jestli se budu „chvíli“ věnovat nějaké mnohem příjemnější prokrastinaci. To, že mě vyhovují kratší intenzivní intervaly práce, jsem si patrně nejdříve uvědomil ve sportu. Nikdy jsem se mu moc nevěnoval a kdykoliv jsem začal chodit do posilovny, moc dlouho jsem u toho nevydržel. Změnou pro mě byl až Crossfit, což je velmi všestranný sport, jehož základem jsou intenzivní intervalové tréningy. Pokud má člověk na nějaký úkol například 15-20 minut, smysly se upnou k jeho splnění. Není zde příliš prostor pro přemýšlení o nepodstatnostech. Mozek se navíc dá jednoduše přesvědčit, že se tato doba dá „přežít“. Podobný „intervalový“ přístup se mi postupně osvědčil i při práci. Ráno si pro den naplánuji bloky práce po cca 30 minutách. V každém bloku se věnuji jediné činnosti. Velmi intenzivně, nepřemýšlím o ničem jiném. Po uplynutí bloku vím, že s prací skončím a budu mít přestávku. Pak se věnuji další činnosti. Patrně nejblíže má tento styl práce k technice pomodoro. Pokud hledáte cestu, jak se organizovat, tak mohu podobný přístup jen doporučit. U mě to vedlo k výrazně nižší prokrastinaci (protože mysl ví, že na konci bloku bude přestávka a teď je potřeba se koncentrovat. Navíc půlhodina je tak akorát dlouhá doba, při které není problém hluboce se koncentrovat). Dále jsem získal dobrý způsob, jak zpětně kontrolovat, kolik času vynakládám jaké aktivitě. Jistě, zkoušel jsem v průběhu let různé aplikace na měření času, ale dlouhodobě jsem nebyl schopen je opravdu používat. Dnes vnímám svůj pracovní den po půlhodinových blocích (pro mě 1P = Petrova půlhodina). Za týden/měsíc jasně vidím, kolik „P“ jsem strávil na kterém projektu a kam jsem se v něm posunul. Mohu snadněji revidovat své cesty a cíle. Deadline v podobně „P“ bloku mě také naučil toho za půlhodinu udělat mnohem více než dříve. Velmi rychle jsem si uvědomil, jak čas letí a že každý den má jen omezený počet „P“ bloků mého vlastního života. Jak vidíte, téma je to skutečně velmi důležité a zajímavé. A dalo by se o něm psát ještě mnohem, mnohem podrobněji. Nicméně pomalu uplynula jednotka 3P, kterou mám na podobný článek vyhrazený. A tak nezbývá než se zeptat – praktikujete sami nějakou formu time managementu, která vás dokáže motivovat a udržet efektivně pracovat na dlouhodobých úkolech? Podělte se v této diskuzi.