Prohledat Finančník.cz

Fibonacci extensions, neboli Fibonacciho rozšíření, je nástroj technické analýzy, který se používá k identifikaci potenciálních cílových cen po trendovém pohybu. Účelem použití je identifikovat úrovně, na kterých se ceny mohou odrazit nebo pokračovat v trendu. Základní princip Fibonacci extensions jsou, stejně jako Fibonacci retracements, založeny na Fibonacciho posloupnosti, která začíná čísly 0 a 1 a pokračuje součtem předchozích dvou čísel. Například prvních několik čísel Fibonacciho posloupnosti je následujících: 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89 Poměr mezi těmito čísly je velmi přesný a často se vyskytuje v přírodě, umění a architektuře. Fibonacciho rozšíření využívá tento poměr k identifikaci potenciálních cílových cen na finančních trzích. Hlavní hladiny Fibonacciho rozšíření jsou 138,6 %, 150 %, 161,8 %, 261,8 % a 423,6 % a jsou považovány za úrovně, na kterých se ceny mohou odrazit nebo pokračovat v trendu. Indikátor Fibonacci extensions aplikovaný na graf akcie Apple. Barevné linky znázorňují úrovně indikátoru. Červené šipky ukazují, že trh testoval úrovně 161,8 %, 261,8 % a trendoval k úrovni 361,8 %. Závěr Fibonacciho rozšíření je užitečný nástroj technické analýzy, který lze použít k identifikaci potenciálních cílových cen po trendovém pohybu. Obchodníci mohou použít Fibonacciho rozšíření k tomu, aby se pokusili předpovědět, kam se trh bude v budoucnu ubírat.

Technická analýza je metoda hodnocení aktiva na základě historických dat, zejména cen a objemu obchodování. Oproti fundamentální analýze, která se snaží určit skutečnou hodnotu aktiva prostřednictvím jeho základních ukazatelů, se technická analýza soustředí na identifikaci vzorů v cenových grafů s cílem předpovědět budoucí cenové pohyby. V kontextu aktivního tradingu obchodníci často využívají technickou analýzu k identifikaci vstupních a výstupních bodů v trhu. To může zahrnovat použití různých technických indikátorů, jako jsou klouzavé průměry, RSI, MACD a mnoho dalších. Příklad: Představte si, že jste obchodník a sledujete cenový graf akcií společnosti DEF. Pozorujete, že cena akcií několikrát odráží od určité úrovně, což může naznačovat existenci "supportu". Na základě tohoto vzoru a dalších technických indikátorů můžete rozhodnout o nákupu akcií v očekávání, že cena bude pokračovat v růstu, jakmile tento support potvrdí svou sílu.

Jednou ze zcela prvních výzev, se kterou se setká snad každý nováček v tradingu, je nastavení period indikátorů. Téměř každý indikátor je počítán z několika posledních úseček v grafu a perioda indikátoru udává, kolik takových úseček přesně k výpočtu použít. Každé nastavení přitom vykresluje indikátor zcela jinak. Jak tedy na to – a může pomoci auto-adaptivní indikátor? Pojďme si nejprve něco více říci k základnímu nastavení period indikátorů. V podstatě neexistuje jedna univerzální, "doporučená" hodnota (a opravdu to není ani hodnota 14, která je u řady indikátorů nastavena jako výchozí). Nastavení periody indikátorů záleží na mnoha faktorech, jako jsou například použitý timeframe, časový výhled, ve kterém chceme obchodovat (scalpování, krátkodobé obchody, střednědobé obchody, dlouhodobé obchody atd.) nebo případně i počítačová optimalizace dané periody. Velmi obecně se dá říci, že pro krátkodobý výhled se budeme pohybovat někde u hodnot 2–20, u střednědobého výhledu u hodnot 21–50, u dlouhodobějšího výhledu u hodnot 51–200. Skutečně ale záleží na konkrétní aplikaci, indikátoru, systému a časovém rámci. Nezřídka se pak vyplatí i různé periody v rámci systému kombinovat – například formou, kdy jeden indikátor použijeme s dvojí periodou (nižší a vyšší), abychom získali na trh jak krátkodobý, tak střednědobý nebo dlouhodobý pohled. Obecně je třeba mít na paměti, že čím nižší perioda, tím více produkuje indikátor "šumu", který je třeba filtrovat právě například pohledem na vyšší periodu (nebo timeframe) pro ucelenější obrázek o aktuální situaci na trhu (například síle a směru trendu). Se zajímavou teorií nejvhodnější periody nastavení indikátorů přišel v roce 1995 Perry Kaufam, který vypozoroval následující: 1) Pokud trh trenduje, většinou se jedná o silné a čisté pohyby (zde si dovolím dodat, že to není dle mého názoru tak zcela pravda, hodně totiž také záleží i na použitém timeframu a dalších okolnostech), u kterých není příliš mnoho "šumu". V takovém případě můžeme tedy pracovat s nižšími periodami indikátorů. 2) Pokud trhy netrendují (jsou ve fázi chopu), obsahují grafy naopak velmi mnoho šumu – a tudíž je výrazně lepší použít delší periodu. Perry Kaufman však (jako jeden z mála) přešel od teorie i k ryzí praxi a vytvořil tak indikátor (který je dle všeho jeden ze zcela prvních, nebo možná i úplně první auto-adaptivní indikátor), který se jmenuje Adaptive Moving Average (zkratka AMA, často také KAMA) a který řeší periodu novátorským způsobem – dynamicky jí mění a adaptuje aktuální situaci v trhu – dle toho, zda a jak trhy právě trendují/netrendují. Vytvoření takového indikátoru navíc není až tak složité (AMA nebo KAMA pak bývá součástí mnoha obchodních softwarů). Konstrukce auto-adaptivního indikátoru Při konstrukci auto-adaptivního indikátoru v podstatě potřebujete dodat ke "standardnímu" indikátoru jednu složku navíc – část, která vám sdělí (vypočítá), zda se trhy právě nacházejí v trendové, nebo netrendové fázi. Takových indikátorů existuje celá řada, Perry Kaufman použil další ze svých vlastních indikátorů, který se nazývá Efficiency Ratio (ER). Tento indikátor jednoduše fluktuuje v rozmezí 0–1, přičemž čím blíže číslu 1, tím více trh trenduje, čím blíže číslu 0, tím méně trh trenduje. Druhý krok už je vcelku jednoduchý – použijeme kterýkoliv z klouzavých průměrů (Kaufman například používá upravený EMA), u kterého zvolíme rozpětí period – například od 2 do 50. Při propojení s indikátorem ER pak dojde k tomu, že auto-adaptivní verze klouzavého průměru použije vyšší hodnoty nastaveného rozsahu v případě, že ER se pohybuje blízko hodnoty 0 (pokud bude ER na hodnotě 0, bude EMA používat periodu 50) – a to z toho důvodu, že se v trhu nachází příliš mnoho šumu a nízké periody jsou tedy značně nevhodné, nebo naopak dojde k automatickému použití nižší hodnoty EMA, pokud trh bude právě trendovat a ER se bude pohybovat blízko hodnoty 1 (při hodnotě 1 dojde k automatickému použití periody 2). Periody indikátoru EMA tedy nejsou zde fixní, ale dynamicky se mění v rozmezí 2–50 (nebo jiném, uživatelsky nastaveném rozmezí) dle toho, jak se právě chová trh. V praxi takové nastavení auto-adaptivního indikátoru vypadá vcelku jednoduše. Například AMA má k nastavení 3 parametry: První parametr udává periodu, za kterou se má počítat ER indikátor, druhý a třetí parametr určují rozmezí EMA periody, která se bude automaticky adaptovat aktuální situaci na trhu (dle indikátoru ER). Jak to pak vypadá v praxi? Více napoví obrázek: Na 1minutovém grafu trhu TF (e-mini Russell 2000) vidíme tři klouzavé průměry. Tyrkysový je EMA s periodou 2, červený EMA s periodou 50, žlutý AMA s nastavením 2–50. Na obrázku je velmi dobře vidět, jak v momentech, kdy trhu vládne chop, se AMA kloní blíže k hodnotě EMA 50, když však trh trenduje, kloní se indikátor více k hodnotě EMA 2. Vše tedy funguje v praxi velmi dobře a spolehlivě a indikátor je skutečně auto-adaptivní – bez problémů hodnoty EMA adaptuje aktuální situaci na trhu. Další auto-adaptivní indikátory Na stejné logice je možné postavit prakticky libovolný auto-adaptivní indikátor. Ty bohužel nebývají příliš často standardní součástí obchodních softwarů, proto je třeba další auto-adaptivní indikátory buďto někde dohledat, nebo (nechat) naprogramovat v daném softwaru – což dnes už naštěstí není žádný problém, ve většině softwarů je možné podobné indikátory vytvářet. V podstatě invenci se zde meze nekladou – v tomto článku jsme se zabývali pouze auto-adaptivní verzi indikátoru EMA (který se jmenuje AMA nebo také KAMA), ale stejný princip se dá použít u jakéhokoliv dalšího indikátoru, oscilátoru apod. Jedná se o univerzální princip, který je možné napasovat na téměř libovolný jiný indikátor. Co dodat závěrem Mohu potvrdit, že například s indikátorem AMA mám velmi dobré zkušenosti a považuji ho za jeden z nejlepších klouzavých průměrů. Takže ona myšlenka, že budeme dynamicky (a automaticky) měnit periodu dle trendovosti trhu, mně nepřijde vůbec špatná. Osobně plánuji udělat ještě hlubší research na další verze auto-adaptivních indikátorů (které zde mám již připravené), momentálně ale mám k dopracování přednější tradingové věci, takže se k tomu dostanu nejspíše až v příštích měsících. Prozatím ale mohou směr auto-adaptivních indikátorů spíše doporučit.

V seriálu technické analýzy pro nováčky jsme se už rámcově zabývali základními komponenty, výstupy, volatilitou i aplikací TA na equity křivku. O čem jsme ale zatím příliš nehovořili, je aplikace filtrů, která je bezesporu další nedílnou součástí TA. Pojďme se tedy podívat dnes i na tuto oblast trochu blíže. Nebudeme si zatím ukazovat žádné konkrétní filtry, ale naučíme se nejdůležitější pravidla, jak vůbec při práci s aplikací filtrů správně postupovat. Foto (c)depositphotos.com/Yermek Filtry jsou možná jedna z nejzrádnějších oblastí technické analýzy. Na jednu stranu dávají filtry nováčkům v tradingu falešný pocit, že je skrze ně možné hledat jen ty "dobré" obchody a naši equity vyhladit způsobem, který připomíná nepřetržitý přísun peněz na náš bankovní účet. Na druhou stranu díky značné naivitě v začátcích je výsledkem aplikace filtrů většinou naprostá přeoptimalizace, která je vysoce nerealistická pro reálné obchodování a v budoucnu přináší více problémů a zklamání než užitku a radosti. Takže, ještě než se pustíme do nejdůležitějších pravidel aplikací filtrů na naše obchody, pamatujte si několik důležitých věcí: Filtr je jen filtr. Není to "spása", ani svatý grál, který nám pomůže eliminovat veškeré špatné obchody a udělat z nás milionáře přes noc. Filtry jsou prakticky VŽDY dvousečná zbraň: Kvalitní filtry vám pomohou odfiltrovat některé špatné obchody, ale s nimi i řadu těch dobrých. Dobrý filtr je většinou velmi jednoduchý a zároveň velmi robustní v tom ohledu, že je značně univerzální (dá se aplikovat na více trhů i timeframů). A nyní pojďme již k našemu pateru, kterého byste se měli držet vždy, když v rámci svého obchodního přístupu (ať už diskréčního, nebo automatického) pracujete na nových filtrech. 1. Filtr by měl jako podmínka sám o sobě produkovat negativní equity Filtr by měl dělat jediné – filtrovat "špatné" obchody. Abychom si však byli jisti, že to také dělá, je vždy naprosto nutné podívat se, jak samotné "filtrované" obchody vypadaly. Nezřídka se stane, že vaše filtrované obchody v součtu dávají spíše nulu – v takovém případě tedy nemůžeme říci, že bychom měli skutečně filtr v pravém slova smyslu (i když po jeho aplikaci může výsledná equity vypadat lépe). Kdykoliv tedy začínáte aplikovat jakýkoliv filtr, nesoustřeďte se pouze na vaši equity po aplikaci filtru, ale někde stranou se podívejte, jak vypadají také samotné filtrované obchody a zda v součtu produkují spíše negativní equity (což by bylo žádoucí, protože pak teprve můžeme hovořit o filtru), nebo neutrální equity (pak filtr není skutečným filtrem). Koukněte se také na samotnou distribuci filtrovaných obchodů. Nezřídka se stane, že k výraznému zlepšení vaší equity došlo jenom kvůli tomu, že se vám podařilo skrze filtr eliminovat 2–3 největší ztráty. V takovém případě jde ale spíše o náhodu – kvalitní filtr by měl filtrovat způsobem, že i filtrované obchody jsou si svým způsobem "podobné", tj. mají podobný průměrný AVG Trade apod. Teprve když distribuce filtrovaných obchodů představuje víceméně podobné obchody, můžeme hovořit spíše o filtru než o pouhé náhodě. Je tedy důležité naučit se zkoumat obě části mince – nejenom naši "vylepšenou" equity, ale také onen "odpad", který nám daný filtr z naší equity eliminuje. 2. Filtr zásadně testujte způsobem IS/OOS Největší nevýhoda filtru je ta, že velmi snadno vede k takzvanému "curve-fittingu" (neboli přeoptimalizaci). Je velmi jednoduché otevřít graf/Excel a začít na naše vstupní signály aplikovat různé filtry s různými nastaveními tak dlouho, dokud nedosáhneme "perfektní equity". Studená sprcha však může přijít hned záhy – když zjistíme, že naše reálné výsledky jsou příliš vzdálené od těch backtestových. Abychom si byli jisti, že náš filtr je skutečně robustní – a ne jenom pouhou přeoptimalizací –, musíme s filtry zásadně experimentovat formou rozdělení dat na takzvaná In-Sample data (IS) a Out-Of-Sample data (OOS). Jinými slovy, vezměte veškeré vaše obchody (např. ve vašem excelovském deníku) a koukněte se, jak by vypadala aplikace filtru na prvních 65–75 % z těchto obchodů. Případně zde filtry trochu "polaďte", tj. zkuste různá nastavení, periody atd. Až dosáhnete očekávaného výsledku, koukněte se, jak by aplikace filtru vypadala na zbylých 25–35 % dat, se kterými jste doposud nepracovali (takzvaná "neviděná"/unseen data). Pokud filtr produkuje výsledky a zlepšení velmi podobné výsledku, který jste dosáhli v rámci "ladění" na In-Sample datech, pak teprve máte vyšší šanci, že se nejedná o pouhou přeoptimalizaci. Nikdy nepracujte na filtrech na všech svých datech, vždy si část dat nechte jako OOS vzorek, na kterém se ujistíte, že filtr je opravdu filtrem, a ne přeoptimalizací. Více o práci s IS/OOS v rámci diskréčního obchodování a backestování jsem psal již dříve zde. 3. Nekombinujte příliš filtrů – a když už, tak z jiných oblastí Základní chybou nováčků bývá už jen to, že plácají tolik filtrů dohromady, až to není hezké (a hlavně tak dlouho, dokud nedosáhnou perfektně přeoptimalizované equity, která v budoucnu nepřinese nic víc než zklamání). Osobně si myslím, že kolikrát už jen jediný filtr je dostatečné množství. Ovšem na druhou stranu existují také různé oblasti filtrů, jejichž případná kombinace není až takové zlo, jako kombinovat více filtrů ze stejné oblasti (což už opět silně zavání přeoptimalizací). Takže, rámcově bych rozdělil filtry do těchto oblastí: Filtry založené na TA (indikátory a další prvky v grafu). Filtry založené na čase (den v týdnu, určitý časový rozsah atd.). Filtry založené na volatilitě. Filtry založené na vyšším timeframu. Filtry založené na intermarket analýze. I když, jak už jsem napsal, nejsem zastáncem příliš mnoha filtrů, umím si představit využívat kombinace v rámci těchto oblastí (a také to nezřídka dělám). Ale opět maximálně s rozumem, opatrností a úsporností. Určitě však nedává smysl kombinovat filtry ze stejné oblasti – obzvláště, když máte k dispozici celou řadu dalších oblastí, kam pro případný filtr sáhnout. V každém případě ale opět pracujte s IS/OOS daty a ubezpečte se, že kombinace vašich filtrů je stále dostatečně robustní. 4. Pozor na to, že vzorek obchodů s filtry výrazně klesá Velkou nevýhodou filtrů je skutečnost, že po jejich aplikaci klesá vzorek obchodů. Obecně platí, že čím větší vzorek obchodů v rámci backtestových dat, tím lépe – tím spíše jsme také schopni se dopracovat nějakého robustního výsledku. Filtry ale mohou počet obchodů významně snižovat – a na to je třeba si dát pozor. Ať už aplikujete jakýkoliv filtr, stále byste měli mít i po jeho aplikaci k dispozici vzorek dat na úrovni alespoň několika stovek obchodů a zároveň mít k dispozici minimálně 100 obchodů (po aplikaci filtru) v rámci OOS dat. Občas narazím na situaci, kdy obchodník aplikuje filtr na cca 100–150 obchodů a po aplikaci filtru mu zbude zhruba polovina. To je naprosto nedostatečný vzorek obchodů a jedná se spíše o hazardování než profesionální práci a kvalitně odvedené tradingové řemeslo. Nikdy nepodceňujte vzorek obchodů a vždy pracujte s co největším – aby i po aplikaci obchodů stále zbyl dostatečně "věrohodný" vzorek dat. 5. Filtry nejsou jediná cesta, jak vylepšit equity A zcela závěrem – jedna důležitá rada. Filtry jsou dle mého názoru jedna z potenciálně nejzrádnějších cest, jak vylepšovat equity. Podobného výsledku totiž můžete dosáhnout jen se "základní" podobou vašeho obchodního systému, ale lepší prací na money managementu, trade managementu a position sizingu. Jeden ze způsobů, se kterým bych začal jako nováček, je práce s různými výstupy v rámci více kontraktů. Pokud například obchodujete 2 kontrakty, zkuste experimentovat s různými výstupními technikami pro každý z kontraktů (byť už začnete něčím tak jednoduchým, jako že každému kontraktu přiřadíte jiný profit target), případně s různými technikami posouvání SL pro každý z kontraktů. Tímto stylem můžete dosáhnout výrazných vylepšení a vyhlazení vaší equity, aniž by bylo nezbytně nutné aplikovat (další) filtry. Samozřejmě, předpokladem je mít možnost obchodovat již s alespoň 2 kontrakty, ale u velmi levných trhů, jako jsou e-mini DJ (YM), nebo e-mini NASDAQ (NQ), by to neměl být žádný problém ani pro menší účty. Ostatně, postupem času se stejně naučíte, že v této oblasti se skrývá mnohem více potenciálního vylepšení vaší equity než v nekonečné aplikaci dalších a dalších filtrů. Takže čím dříve začnete experimentovat i tímto směrem, tím dříve se naučíte uvažovat v širších souvislostech a aplikovat i další způsoby, které vám zlepší stabilitu vašich příjmů z tradingu.

Využití technické analýzy v tradingu je velmi široké a ne vždy musí být primárním zdrojem analýzy cenový graf, na kterém provádíme naše obchody. Běžné nástroje technické analýzy je totiž možné aplikovat i na equity křivku s cílem vytvoření určitého "filtru" pro náš systém jako celek. Nejedná se o nic nového – aplikování technické analýzy na equity křivku našich obchodů je poměrně známá technika, které se také říká "equity filtr". Přesto řada nováčků nemusí být s tímto potenciálně zajímavým pomocníkem dostatečně obeznámena. Pokusím se tedy nyní vše trochu lépe vysvětlit a uvést několik příkladů. Celý princip je v podstatě velmi jednoduchý. Tak, jak se s pomocí technické analýzy na grafu snažíme analyzovat aktuální trend (uptrend, downtrend nebo chop), tak úplně stejně můžeme přistupovat i k naší equity křivce. Pokud totiž s pomocí jednoduchých nástrojů určíme na naší equity křivce uptrend (systém nám právě vydělává), downtrend (systém nám právě prodělává) nebo chop (systém nám právě stagnuje), můžeme adekvátně příslušnému stavu snižovat nebo zvyšovat počet kontraktů, případně zcela přerušit na nějakou dobu obchodování (přejít do paper-módu). Nejzákladnějším způsobem aplikace technické analýzy na equity křivku může být uplatnění trendových čas. Zkrátka a dobře zakreslíme na naší equity křivku trendovou čáru – a pokud je porušena směrem dolů, omezíme naše obchodování (buďto snížíme počet kontraktů, nebo přejdeme do paper-módu), a to až do doby, než se nám equity vrátí zpět nad trendovou čáru. Osobně však této technice příliš nefandím, protože zakreslování trendových čar je do jisté míry značně subjektivní, a proto nemůže být tento přístup z mého pohledu dostatečně "kvantifikován". Již zajímavější a v praxi použitelnější přístup zahrnuje aplikaci klouzavého průměru na naši equity křivku. Zkrátka a dobře tak, jak aplikujeme klouzavý průměr na cenový graf, tak v tomto případě aplikujeme klouzavý průměr na naši equity křivku. Jednoduchá aplikace základního klouzavého průměru s periodou 20 na equity křivku může vypadat například následovně: Modrá křivka představuje equity, červená přerušovaná čára představuje klouzavý průměr. A jak v praxi klouzavého průměru využít? Jak už jsem naznačil výše, jsou v podstatě dvě možnosti. Tou první je redukce kontraktů. Pokud se právě nachází equity křivka pod klouzavým průměrem, zredukujeme počet kontraktů na polovinu. Druhou možností je přejít do paper-módu. Jakmile padneme pod klouzavý průměr, přepneme se do "sim-módu" a do našeho Excelu zaznamenáváme obchody pouze papírové – až do doby, než se equity vrátí zpět nad svůj klouzavý průměr a my můžeme přejít zpět do live obchodování. Aplikovat můžeme samozřejmě celou řadu klouzavých průměrů – můžeme například vyzkoušet i EMA, VMA apod. Trochu pokročilejší metoda pak může pracovat s lineární regresí (metodou nejmenších čtverců) – zjednodušeně se jedná o určité "automatické trendové čáry". V Excelu můžeme využít funkci LINTREND, která v případě opětovného využití periody 20 vypadá následovně: Rozdíly oproti využití klouzavého průměru jsou spíše drobné, přesto stojí za vyzkoušení a porovnání více přístupů – a pokusit se najít takový, který nám dělá nejlepší službu. V obou případech je vidět, že by nám tato technika pomohla snížit ztráty ve špatných obdobích, a tudíž snížit celkový drawdown – což je samozřejmě velmi vítané a žádoucí zlepšení. Možné zápory Možné pozitivum je už z výše popsaného zřejmé a redukce drawdownu může být skutečně radikální. Pojďme ale i k záporným aspektům této techniky. Předně, z mé vlastní zkušenosti není tato technika vhodná pro každý obchodní systém. Zjistil jsem, že technika je vhodná jen pro určitý druh distribuce obchodů, není však univerzální. Každý tudíž musí provést test na základě svých vlastních obchodů a vyzkoušet si, zda právě jeho systému může technika pomoci. Tato technika také zdaleka ne vždy jen pomáhá odfiltrovat ztrátové obchody, ale přirozeně vám odfiltruje i řadu ziskových obchodů. Tak to zkrátka a dobře je a je s tím třeba počítat. Nikdy není možné filtrovat jen ty špatné obchody – to bychom byli blízko svatému grálu. Dále je třeba počítat s tím, že vám celkově klesne počet obchodů – pro některé diskréční obchodníky to tedy bude výzva dokázat si sedět na rukou déle, než jsou zvyklí, a nebrat žádný obchod, protože jsme právě v "paper-módu". A za poslední – určitou drobnou výzvou může být "organizační" stránka této techniky. V podstatě jde o to, že každý realizovaný obchod musíme okamžitě zaznamenat do Excelu a zjistit, zda se právě pro příští obchod nemění díky equity filtru počet našich pozic (nebo zda nepřecházíme do paper-módu). Občas, když je v trzích zrovna živo, to může být trochu "makačka". Další nápady ke zvážení Samozřejmě vše popsané výše je pouze základní využití. Nabízí se ale celé další možnosti, jak využít aplikace technické analýzy na equity křivku. Můžeme například použít více klouzavých průměrů (resp. stejný typ klouzavého průměru s různými periodami) a řídit množství kontraktů dle toho, nad kolika z těchto klouzavých průměrů se právě naše equity křivka nachází. Zrovna tak můžeme pracovat s určitými pásmy, jako jsou například Bollinger Bands, a počet pozic řídit dle toho, v jakém pásmu se právě nacházíme. Využití je skutečně celá řada a záleží jen na invenci a ochotě trochu experimentovat – možné benefity mohou být pak značné.

Když se tak nad tím zamýšlím, možná je volatilita něco, čím jsem měl tento seriál přímo začít. Volatilita je totiž svým způsobem alfou-omegou, volatilita je prakticky všechno. Na druhou stranu, vše má svůj čas a ke všemu je třeba dojít postupně. Takže dnes se konečně k tomuto tématu také dostáváme. Oč kráčí Jak jsem již naznačil, volatilita je vlastně tak trochu klíčem ke všemu. Přežít v trzích dlouhodobě je totiž otázkou právě toho, jak jsme připraveni na změny volatility, jak se s takovými změnami dokážeme vypořádat. A změny v trzích, to jsou převážně změny volatility. Základní myšlenka nutnosti sledování je vcelku jasná a jednoduchá: V trzích, které se právě příliš nehýbou, je nesmysl očekávat vysoké profity (například skrze vzdálené profit targety). A naopak – v trzích, které se právě hýbou, je nesmysl trvat jen na minimálních profitech (a zároveň pracovat s příliš blízkými stop-lossy). Celá záležitost je pak ještě kapánek komplikovanější o skutečnost, že někteří tradeři dokáží dodržovat konzistentní výkon pouze v určitých typech volatility, ale při jakémkoliv větším výkyvu může jejich výkon výrazně klesnout, proto při sledování volatility nejde jen o ryze technický přístup, ale také o určité osobní preference a osobní aspekty obchodního stylu. Jak volatilitu měřit Existuje celá škála způsobů, jak volatilitu měřit, mimo jiné záleží také na tom, jaký konkrétně druh grafu používáme. Nicméně nejzákladnější a zároveň nejuniverzálnější nástroj se jmenuje ATR (Average True Range) a minimálně pro začátek si s ním na dlouhou dobu vystačíte. Definicí indikátoru ATR se dnes zabývat nebudu – kdo chce, nechť si najde potřebné vzorečky na internetu. Pro mě je podstatné jednak chápat interpretaci a jednak rozumět tomu, jakým způsobem mohu ATR využít pro vlastní obchodování. V základu jde však o to, že indikátor měří a porovnává různé vzdálenosti mezi úsečkami v grafu a vytváří z nich průměr – který nám následně dává přehled o celkové volatilitě trhu. Podobu indikátoru ATR pak můžete vidět pro ukázku níže: Žlutá křivka ve spodní části grafu ukazuje, jak se průměrně mění volatilita v průběhu celého dne: Zatímco na počátku měla blíže k hodnotě 2 (tj. v trhu e-mini Russell 2000 se jedná o 2 plné body neboli 200 USD průměrné volatility na kontrakt), v době oběda nám klesla volatilita až na úroveň 0.7 – tj. třetinová volatilita proti té v době otevření! Volatilita se tedy může měnit poměrně zásadně a jenom pro zajímavost – během dne většinou dosahuje právě podoby písmene "U", tj. je vyšší na začátku, klesá kolem poloviny dne a probouzí se opět ke konci obchodní seance. Zde jeden obrázek z několika mých naprosto vyčerpávajících studií na téma volatility, který ukazuje generalizované chování volatility v průběhu obchodního dne na trhu e-mini Russell 2000 za posledních 10 let. Jak volatilitu využívat Existuje celý vesmír způsobů a možností, jak volatilitu využívat. Pointa je ale vždy stejná: Vaše výstupy a ochranné stop-lossy by měly umět korespondovat s volatilitou trhu, ideálně se volatilitě samy adaptovat a přizpůsobovat – což už je ale značně pokročilejší záležitost. Využití volatility pak strmě narůstá s našimi dovednosti a také s naším účtem. Možnosti využití volatility s jediným kontraktem (tj. v samotném začátku) jsou vcelku omezující, avšak při obchodování s větším množství kontraktů už nabízejí úplně jiné možnosti – například škálovat velikost naší pozice právě skrze aktuální volatilitu nebo dle volatility měnit naší expozici atd. Právě proto, že využití volatility může být v budoucnu dost zásadní, je důležité, aby koncept volatility chápal začínající trader už ve svých začátcích a učil se pomalu a postupně s volatilitou více pracovat a více jí rozumět. Dobrý základ pro nováčky: volatilní zóny Takže, začněme tím naprosto nejjednodušším – a tím jsou volatilní zóny. V podstatě jde v naprostém začátku naučit se lépe rozumět a chápat to, jak se můj obchodní přístup chová v různých rozmezích trhu. Než přejdete ke komplexnějším a pokročilejším technikám, začněte jednoduše tak, že si vezmete celý svůj backtest, ke každému vstupu si dopíšete, jaká byla hodnota ATR v momentě vstupu, a následně si rozsah volatility rozdělíte na 3 části (zóny). Pak budete studovat, jak se váš systém chová v jednotlivých zónách volatility (neboli v různých fázích trhu). Pokusím se trochu vysvětlit na jednoduchém příkladu. Na obrázku níže vidíte volatilitu na 15minutovém grafu za období zhruba 1 měsíce: Nyní, hodnoty ATR ukazují za toto období následující rozsah: Min. volatilita: 0.9 bodu Max. volatilita: 5.4 bodu Rozsah volatility: 4.5 bodu Rozdělíme si tedy tento rozsah na 3 samostatné zóny: Zóna 1: 0.9 – 2.4 Zóna 2: 2.4 – 3.9 Zóna 3: 3.9 – 5.4 A poté jednoduše ke každému obchodu v našem obchodním deníku dopíšeme hodnotu ATR na vstupu – a až budeme hotovi, v Excelu si rozdělíme všechny výsledné obchody dle toho, do jaké zóny volatility spadají, a koukneme se na jednotlivé parametry systému dle volatility – tj. jejich ziskovost, procentuální úspěšnost, průměrný zisk na obchod atd. Samozřejmě, obrázek výše jen pro demonstraci obsahuje jen jediný měsíc dat, vy toto však provedete na co největším vzorku backtestových dat, tj. v rámci daytradingu minimálně 1 rok, ideálně ještě více. Tím se dozvíte mnoho zajímavých věcí, například také to, jaká volatilita sedí vašemu obchodnímu přístupu více, jaká méně nebo v jaké volatilitě případně raději ani neobchodovat! Zóny si pak můžete rozdělit na více jak 3 části, ale zase tolik bych to nepřeháněl, myslím, že cokoliv mezi 3–5 zónami volatility je tak akorát. Stop-loss a profit target Nováčci nezřídka pracují v začátku s fixními stop-lossy a profit targety, což je naprosto v pořádku, stále to považuji z různých důvodů za velmi rozumný způsob v začátku (dokonce i můj rozsáhlý průzkum v AOS ukázal, že fixní hodnoty SL a PT z dlouhodobého pohledu nejsou špatnou volbou, tedy alespoň do momentu, než začneme chtít výrazně sofistikovaněji pracovat na risk managementu a celkovém řízení počtu pozic). Problém s technikou fixních SL a PT je však skutečnost, že není příliš přizpůsobivá volatilitě (řešením mohou být SL a PT jako ATR násobky, ale to je jednak technika trochu pokročilejší, jednak má také svá úskalí). Proto i zde pro začátek mohou pomoci zóny volatility: Můžeme si optimalizovat hodnoty SL a PT právě na různé rozsahy volatility a do každého obchodu vstupovat s trochu jiným SL a PT – dle toho, v jaké volatilitě se trh právě nachází. I přesto, že je to vcelku jednoduchý přístup, může v začátku pomoci poměrně zajímavě zlepšit obchodování a adaptabilitu našeho obchodního přístupu na různou volatilitu trhů, přitom stále s využitím velmi jednoduchých a základních prvků technické analýzy. Je ale třeba pracovat s dostatečným vzorkem backtestových dat – abychom měli k dispozici co nejširší rozsah volatility – a v případě nových max. a min. hodnot volatility v našem obchodování adekvátně reagovat a aktualizovat k tomu i naše zóny a hodnoty SL a PT.

Technická analýza nejsou pouze indikátory, čáry, křivky – zkrátka a dobře technika. Technická analýza je také o myšlence, filosofii, přístupu a nadhledu. Příliš mnoho pitvání se v technické analýze také není zrovna dobré – a proto si dnes dáme malou pauzu k zamyšlení a podíváme se na technickou analýzu i z trochu jiného úhlu. Položíme si totiž řadu otázek, které jsou kolikrát mnohem důležitější, než jakou periodou indikátoru používáte a kolik technické analýzy bych měl mít ve svém grafu. Foto (c)depositphotos.com/lucadp Co vlastně analyzujete? Co vlastně děláte? Každá technická analýza musí mít především nějakou základní myšlenku, nějaký koncept. Obecné koncepty jsou vcelku známé: Můžete chtít analyzovat vyčerpání trhu, trend trhu, stagnace trhu s předpokladem dalšího pohybu nebo důležité zóny v trhu s předpokladem, že právě v takových se odehraje určitý pohyb, na kterém budete moci profitovat. Můžete také pracovat s konceptem analýzy mezi více trhy, více timeframy atd. Je vcelku jedno, jaký přístup si vyberete (pokud vám funguje), ale je nezbytné chápat, co je můj koncept. Řada nováčků spíše "střílí naslepo" s předpokladem, že najdou něco, co bude fungovat. Ale pro profesionální trading je třeba trochu více. Abyste si byli schopni zachovat střízlivý nadhled, musíte se neustále sami sebe ptát: Co vlastně děláte? Co vlastně analyzujete? Co je váš koncept? A proč právě tento koncept? Tyto otázky vás budou lépe udržovat ve snaze nad svým počínáním opravdu přemýšlet a postupně profilovat svůj vlastní přístup k technické analýze do velmi osobité, ale také vysoce uspokojující podoby. Snažte se klást si podobné otázky neustále (někdy je velmi, velmi náročné o nich přemýšlet), a to ideálně v kombinaci s co nejvíce pozorováními trhů – protože tak z toho v budoucnu mohou vzniknout nové, skutečně silné nápady a myšlenky. Nehledáte náhodou svatý grál? Snažíte se využívat technickou analýzu k tomu, abyste vydělávali, nebo k tomu, abyste nalezli svatý grál? Jsou to dvě rozdílné věci. Žádná technická analýza na světě nikdy nebude bez ztrátových obchodů. Přesto obchodování jen pro samé zisky je to, za čím se řada nováčků žene. Říká se tomu hledání svatého grálu. Za deset let své obchodní kariéry jsem viděl bezpočet nováčků, kteří začali s rozumným obchodním systémem, který měl hlavu i patu a solidní předpoklady něco vydělat, ale jakmile se objevily první ztráty, nováčci takový systém opustili a šli se zabývat jiným obchodním systémem. S prvními ztrátami ovšem takový opustili a opět se šli zabývat systémem zcela jiným. A tak pořád dokola. Technická analýza nám neslouží k tomu, abychom se jejím studiem dokázali vyhnout bolestem ze ztrát. Slouží nám k tomu, abychom si s jejími nástroji dokázali vybudovat solidní obchodní přístup. Kvalitní money management pak bude vydělávat peníze – ovšem i s řadou ztrátových dnů. Máte tedy jen dvě možnosti. Hned teď se smířit s tím, že bez občasných ztrát to nepůjde – a na bolest ztrátových dnů si začít pomalu zvykat. Anebo i nadále hledat svatý grál. Určitě se ale ujistěte, že to není to, co děláte už nyní. Mnoho nováčků v tradingu ve skutečnosti přesně toto dělá, ale není ochotna si to přiznat a připustit. Hledají svatý grál, protože cosi v jejich hlavě funguje jako obranný mechanismus, který je raději nutí do nekonečna hledat (v naivním očekávání "co kdyby") než kliknout a zažít možnosti bolesti ze ztráty. Jenomže žádná profese na světě nepřináší jen vítězství, a pokud chceme získávat, musíme se naučit i ztrácet. Tak to zkrátka a dobře chodí. Hledáte "zaručené vstupy", nebo pohyby? S hledáním svatého grálu souvisí nekonečná snaha hledat "zaručené vstupy" namísto pohybů. To je opět velmi zrádný myšlenkový stav, který nás odvádí od skutečné podstaty profitabilního obchodování – tj. money managamentu a RRR. Vydělat můžeme tak, že pokud nastane trend, pokusíme si z něj "urvat", co to půjde, a pokud trend nenastane, budeme se snažit prodělat co nejméně. Nikdy ovšem dopředu nemůžeme říci, co trend může být a co nemůže – to opravdu nikdy nevíme! Proto musíme na prvním místě operovat s kvalitním money managementem (zahrnujícím umístění stop-lossu, výstup z trhu a řízení pozice). Technická analýza by nám zdaleka neměla sloužit jen ke hledání vstupů, ale především k možnosti zanalyzovat správné umístění stop-lossu, správný výstup z případného pohybu a efektivní řízení pozice. Občas tedy nováčkům může pomoci obrátit si na chvilku pohled tak trochu vzhůru nohama a podívat se na věci jiným, novým a čerstvým pohledem: Zkuste si ve svých grafech izolovat velké pohyby a přemýšlet o tom, jak v takových, v případě že nastanou, zůstat co nejdéle (jaké techniky technické analýzy vám k tomu pomůžou), nebo přemýšlet o tom, jak z takových nejefektivněji vystupovat a jakým způsobem u takových řídit pozice (posouvat stop-loss). Pak teprve zpětně začněte přemýšlet o tom, jaké vstupní nástroje technické analýzy volit, abyste se do většiny takových pohybů v budoucnu dostali – avšak pozor, s přirozeným a logickým předpokladem, že na každý pohyb, který se nám zachytit povede, musí logicky připadat řada takových, kde se to nepovede! Občas obrátit pohled a začít od výstupů (a pak teprve hledat vstupy) může přinést hodně zajímavého a nového myšlení "out-of-the-box" (mimo rámec). Nejdete na to moc komplikovaně? Občas se nestačím divit tomu, jak mnoho lidí miluje komplikace. Jakmile si něco mohou do nekonečna zkomplikovat – hned to také udělají. Nováčci v tradingu také nezřídka zaměstnávají svůj mozek nepodstatnými ptákovinami (otázky typu, co když se pustím do obchodování na burze a burza skončí? No schválně, co myslíte, že se stane...? Myslíte, že budete mít v takové situaci ještě nějaké zaměstnání?), výběrem brokerů (opravdu to není to nejdůležitější!) a přemýšlením, jak co nejvíce hned od začátku sehnat zadarmo (což pak bývá nezřídka velmi draze kompenzováno). Občas se nestačím divit, jaké různé ptákoviny lidé řeší v našem diskuzním fóru namísto toho, aby se zabývali tím, co je v tradingu opravdu podstatné. Takže v prvé řadě, nekomplikujte si věci přemýšlením o balastu, konspiračních teoriích a ptákovinách typu "jaké vlastně tvořím hodnoty obchodováním na burze?" (jaké tvoříte sezením v kanceláří a zíráním do počítačové obrazovky?). Soustřeďte se na to jediné – jak na burze vydělat peníze. Kvůli tomu jste snad v tomto byznysu, nebo ne? A pokud ne, tak zřejmě více peněz vydělat nepotřebujete...! A v druhé řadě, udržujte tomu adekvátně střídmou a jednoduchou i vaší technickou analýzu. Stačí vám 2–4 jednoduché nástroje, není třeba mít obrazovku plnou desítek nástrojů a grafů. Přemýšlejte raději o konceptu, RRR a money managamentu než o tom, jak bude vypadat vaše obrazovka co nejlépe, pokud se na ni přijde podívat váš kamarád. Na druhou stranu, ve své jednoduchosti zůstávejte i trochu "rafinovaní". Experimentujte a nehledejte zase ani to notoricky nejjednodušší – dnešní burza potřebuje trochu více než jen double top a double bottom. Musíte jít na to chytře, rafinovaně, to ovšem neznamená, že vaše technická analýza musí být extrémně komplikovaná a čítat tolik prvků, že už se v nich nevyzná ani Sheldon z Big Bang Theory. Věřím, že pokud budete s vaší technickou analýzou rozumně střídmí, budete se soustředit na money management a RRR, nebudete hledat svatý grál a budete mít jasný koncept a představu o tom, co děláte (a zároveň přidáte i trochu vlastní invence, která přinese nějaké drobné "rafinovanosti"), budete mít velmi solidní základ k tomu začít být na burze profitabilní. Tolik tedy k dnešní malé pauze.

Technická analýza není jen o použitých nástrojích, indikátorech a jejich interpretacích. Samostatným prvkem technické analýzy může být i určitý druh grafu - hovořím zde však již o grafech alternativních. Jejich využití má své výhody i nevýhody, každopádně pro lepší technickou analýzu, a tudíž i lepší vstupy a výstupy, mohou být velmi zásadním pomocníkem. Nejprve letmé připomenutí různých typů grafů. Jedná se o grafy, které nejsou založeny na časovém intervalu (x-minutový násobek), ale raději na intervalech plynoucích z jiných ukazatelů jako volume, velikost rozpětí úsečky atd. Kompletní přehled alternativních grafů popsal Petr již v minulosti v rámci samostatného seriálu – zde pro připomenutí: Časové grafy Grafy založené na objemu obchodů Range bary Heiken-Ashi bary Footprint / Numbers bary Renko bary Reverzní bary A proč výběr alternativního grafu sám o sobě může být prvkem technické analýzy? Je to vcelku jednoduché. Dobrá technická analýza (a její nástroje) by nám měly pomoci lépe analyzovat trend, minimalizovat tržní šum a pomoci k přehlednější orientaci v trhu a jeho struktuře. A právě v těchto směrech mohou některé alternativní grafy výrazně pomoci. Snížení šumu – na grafu i indikátorech Výhoda alternativních grafů je, že dokáží mnoho "šumových" úseček absorbovat do úsečky jediné, takže grafy jsou pak mnohem čitelnější, čistší a indikátory celkově generují méně falešných signálů. Koukněte například na graf níže. Na levé straně grafu vidíte 3minutový graf, na pravé straně alternativní graf Range bars s velikostí každé úsečky 150 USD. Rozdíl mezi oběma typy grafů začíná být nejzřetelnější právě v okamžiku, kdy minutový graf běžně generuje šum (trh má nejistý směr a je spíše chopového charakteru). V takové momenty nejenom, že alternativní graf může vypadat mnohem přehledněji, ale především indikátory vykazují čistší průběh. Na grafu například vidíte srovnání indikátorů CCI. Zatímco oblast na levé části grafu je výrazně "rozeskákaná" (a v rámci signálu FinWin 0/v a 2v by docela možná nabízela řadu falešných, ztrátových signálů), oblast na pravé straně grafu má mnohem čistší a úhlednější charakter. Podobné rozdíly uvidíte na jakémkoliv indikátoru a při troše experimentování už brzy zjistíte, že může být mnohem příjemnější posuzovat signály s takto "pročištěným" grafem, jehož šum je díky alternativnímu grafu značně redukován. Zlepšení čtení a užívání swingů Docela možná ale nebudete chtít indikátory používat naprosto žádné a raději pracovat jen se základními prvky technické analýzy. Jak se bude lišit situace zde? Pokud pracujete s trendovými čárami, budou se vám takové na alternativních grafech zakreslovat mnohem lépe. Ovšem asi nejvýraznější rozdíl nastane při práci se swingy. Alternativní graf vám přinese nejenom lepší rozpoznávání swingů, ale především opět redukuje mnoho zbytečných "mikro-swingů", které bývají na běžných grafech většinou buďto příliš matoucí, nebo v grafu dělají více nepořádku, než aby pomohly k usnadnění čtení aktuální struktury trhu. Asi nejlepší bude, pokud si zkusíte pro porovnání swingy zakreslit a představit sami. Koukněte například na graf níže a jen od letmého pohledu řekněte, kde všude byste viděli swingy na 3minutovém grafu (levá část) a Range bars grafu (pravá část). Počet swingů na levé části grafu bude možná 2–3x větší než na pravé části grafu. Co je ovšem ještě důležitější, ty na pravé části grafu budou nezřídka ty opravdu stěžejní, tudíž budou mít větší validitu a dají nám i lepší přehled o celkové struktuře trhu. Celkové zlepšení trendovosti Poslední výhodou alternativních grafů je, že celkově přidají na trendovosti. Je to vlastně opačný efekt prvního bodu – tj. redukce tržního šumu. Tato vlastnost alternativních grafů může být v řadě případů k nezaplacení. Například v momentě, kdy využíváte k řízení obchodu posun stop-lossu pod/nad nějaký klouzavý průměr. Běžný šum na x-minutovém grafu vás může předčasně vyhodit z jinak silného trendu, kdežto alternativní grafy vám mohou pomoci se v takovém udržet skutečně dlouho. Opět pohlédněte pro ukázku na příklad níže. Oba grafy obsahují můj oblíbený klouzavý průměr EMA34. Mezi 12. a 14. hodinou (čas oběda v USA) začal trh stagnovat a na 3minutovém grafu nám opakovaně porušil z pohledu EMA svůj započatý trend. Nejenom, že situace byla po celou dobu matoucí, ale navíc bychom byli s vysokou pravděpodobností venku z našich případných dlouhých pozic. Ovšem nyní pohleďte na pravou stranu, jak Range bars zvládly celou situaci redukovat do nějakých 4–5 úseček. Trend v podstatě bez přerušení pokračoval dále a naše možnosti pro řízení obchodů zde tedy mohou mít výhody, které mohou přinést zásadní dopad na celkovou ziskovost a výkonnost našeho obchodního systému. Závěr Obchodování různých alternativních grafů nemá vždy jen své výhody, ale také nevýhody. Například absence časové konstanty může být pro řadu začínajících obchodníků spíše nepříjemná apod. Tak i tak se ale vyplatí s alternativními grafy zaexperimentovat a provést si na nich pro srovnání několik porovnávacích backtestů. Určitě se totiž jedná o jeden z dalších nástrojů při výběru toho, co budeme v rámci naší technické analýzy využívat za účelem profitabilního obchodování a maximalizace zisku.

V minulém díle technické analýzy pro nováčky jsme se věnovali stop-lossu, dnes se zkusíme trochu blíže podívat na možné plánování výstupů z trhů - s tím, že dnes nebudeme ani tak hovořit o tom, KDE plánovat výstupní body, ale spíše JAK plánovat výstupní body. Jak si totiž už za moment ukážeme, jedná se o oblast, ve které se musíme vždy řídit trochu širšími souvislostmi než jen tím, co právě vidíme v grafu. Nejzákladnější souvislost k pochopení Hned na úvod podotýkám, že možností výstupů z trhů je prakticky nekonečné množství (a některým konkrétním se budu možná věnovat ještě v příštích dílech tohoto seriálu), dnešní článek však nebude ani tak o tom, jaké konkrétně z nich používat, ale spíše o nutnosti pochopit některé základní souvislosti, které úzce souvisí s výstupy z trhů a které by měly být alfou omegou každého začínajícího obchodníka. Takže, o co jde: Výstupy jsou komplexnější otázkou, protože ovlivňují celkový money management našeho obchodního systému – a kdykoliv přemýšlíme o výstupech, musíme zahrnout právě i pohled na to, co se v rámci různých výstupních technik děje s naším obchodním systémem z pohledu money managementu. Nejzákladnější pravidla při plánování toho, jak daleko umístíme náš výstup, jsou přitom následující: Vzdálenost výstupu souvisí s tím, jak velký máme základní stop-loss, a dále s tím, s jak vysokou úspěšností jsme schopni obchodovat. Základem je tedy Risk-Reward-Ratio (RRR) neboli poměr mezi naším riskem na obchod a naším plánovaným výstupem. Jako nováčci bychom si při plánování našich výstupů měli být okamžitě vědomi toho, jaké RRR s naplánovaným výstupem v daném obchodu získáme. Čím blíže našemu vstupu pak umístíme výstup (s tím, že relativně blízko našemu vstupu máme i náš stop-loss), tím menší RRR většinou dostaneme. A čím menší RRR, tím větší úspěšnost s našimi obchody potřebujeme, abychom vydělávali! A opačně, čím dále od našeho vstupu umístíme výstup (pozor, stále však musí být v realisticky dosažitelné vzdálenosti), tím vyšší většinou získáme RRR a tím menší úspěšnost nám stačí k tomu, abychom vydělávali. Celou tuto závislost, která je pro začátek velmi důležitá k pochopení, je možné zobrazit tímto jednoduchým grafem: Ze všeho výše popsaného tedy vychází, že ať už plánujeme naše výstupní mety kdekoliv (a opět, nehovoříme zde o výstupech na základě posouvaného SL nebo podobných záležitostech – hovoříme zde o konkrétní oblasti v grafu, v rámci které naplánujeme náš případný výstup), musíme dosahovat pozitivní RRR v případě, že nejsme zatím schopni obchodovat s poměrně vysokou procentuální úspěšností (což většina nováčků není), aby náš systém (obchodní plán) dlouhodobě fungoval. (Samozřejmě, validní argument zde je, že se snížením výstupních met by logicky měla vzrůst i naše úspěšnost, avšak ta je v případě naprostých nováčků diskutabilní, protože běžné chyby nováčků úspěšnost reálně sníží a nízké RRR tak může negativně ovlivnit veškeré výsledky obchodního plánu/systému.) Plánování výstupů s rozumem a ohledem na RRR Takže, jak na to prakticky. S ohledem na vše, co jsme si právě vysvětlili výše, bychom měli v samotném začátku našeho obchodování volit buďto fixní profit targety na úrovni cca 2–3násobku našeho risku, nebo plánovat výstupy na základě S/R úrovní odpovídajících 2–3násobku risku (nebo kombinace obojího). Koukněme na případ první. Na grafu jsem vyznačil nákupní vstup na základě patternu FinWin 2v TNG na trhu e-mini Russell 2000 (TF). Vstupní úroveň je 1098.10. Předpokládejme, že pracujeme s normalizovaným stop-lossem 150 USD. Pak to znamená, že náš profit target by měl být nejméně na úrovni 300 USD, tj. v grafu na úrovni 1098.10 + 3 = 1101.3 (což je zhruba tam, kam v průběhu dne trh došel). Proto plánovat v samotném začátku výstupy jen striktně na základě fixních profit targetů na úrovni 2x větší, než je náš stop-loss, má své určité výhody – i s nižší úspěšností obchodování (což je u nováčků časté) bychom měli být stále profitabilní. Na druhou stranu je ale logické, že naše výstupní mety by měly být rozumně zvoleny i v souladu s tím, co vidíme na grafu – tj. například na základě některé blízké S/R úrovně. Proto náš fixní profit target můžeme buďto vždy lehce poupravit a posunout do blízkosti nějaké S/R úrovně (ale tak, abychom stále drželi pozitivní a příznivé RRR), nebo pokud to aktuální situace dovolí, tak plánovat výstupní mety už přímo do oblastí S/R úrovní – avšak pozor, takových, které jsou vzdálené na úrovni příznivého RRR. Takže opět příklad na obrázku. Na jiné obchodní seanci jsem opět označil nákupní pattern FinWin 2v TNG se vstupem na 1101.70. Opět uvažujme konstantní stop-loss na úrovni 150 USD. Nyní tedy zkusíme naplánovat výstupní úroveň na základě S/R úrovně. Ta nejbližší je zhruba na ceně 1102.10. To je zatraceně blízko, o RRR 1:2 se nám může jen zdát. Proto musíme kouknout na vyšší timeframe a najít v nedávné historii jinou vhodnou úroveň. Ta, kterou jsem zakreslil (viz graf s vyšším timeframem na pravé straně), je přibližně na ceně 1106 a to je již 430 USD od našeho vstupu. Hravě tedy dodržíme RRR alespoň 1:2 (zde i téměř 1:3), a pokud náhodou nenajdeme nějakou bližší S/R úroveň, je toto nejbližší možný kandidát, kam na základě S/R úrovně umístit náš výstup. Jak tedy vidíte, v rámci výstupů musíme vždy uvažovat v širším kontextu a hledět na to, aby i z pohledu money managamentu dávaly naše výstupní úrovně smysl.

Stop-loss je naprostý základ dlouhodobě úspěšného tradingu. Riziko je to jediné, co můžeme v trzích kontrolovat, a stop-loss je nástroj, jak tuto kontrolu reálně aplikovat. Správné umístění stop-lossu je občas vcelku solidní věda, ale je třeba začít alespoň s něčím rozumným a smysluplným. Pojďme si tedy dnes povědět, jak se pustit do umísťování stop-lossu a ukázat si alespoň tři jednoduché, základní metody. Nesprávně položená otázka A hned úvodem se pustím do tématu trochu netradičně. Ona otázka: "Kam umístit stop-loss?" totiž není tak úplně správně položena, respektive je tak trochu nekompletní. Správně by otázka měla znít: "Kam umístit stop-loss a zároveň nepřekročit maximální risk stanovený na jeden obchod?" Každý obchodník by totiž měl začít tím, že si stanoví konkrétní maximální procento účtu, které bude na každý obchod riskovat (většinou od 0,5 do 3 %) a toto číslo nikdy nepřekročit. Tento základní krok je také naprostým základem money managementu a nejdůležitějším základem úspěšného obchodování – stačí si dohledat starší články na téma money managementu. Svým způsobem by se dalo říci, že stop-loss bychom mohli klidně umísťovat skutečně jen dle riskovaného procenta a nedělat z toho větší vědu. My jsme však v seriálu o technické analýze a technická analýza nám může nezřídka napovídat, že je možná škoda umísťovat do trhu zbytečně velký stop-loss, když nám určité formace říkají, že se dá riskovat i méně. A právě proto tedy o umístění stop-lossu do trhu přemýšlíme – aby vhledem k technické analýze a tomu, co se právě v trhu děje, nebyl příliš malý ani příliš velký, aby byl v souladu s maximální námi povolenou riskovanou částkou na obchod (vyjádřenou jako procento z účtu) a abychom zbytečně nevstupovali jen s jedním kontraktem tam, kde nám případná kombinace malého stop-lossu a až několikanásobně vyššího námi maximálně povoleného limitu nabízí množství kontraktů mnohem vyšší. Takže, pojďme na to. Swing Za nejuniverzálnější metodu umísťování stop-lossu bych asi zvolil swingy. Myslím, že umísťovat stop-loss nad/pod swingy je technika, kterou nikdy nic nezkazíme a která bude mít vždy v technické analýze značný význam. Tato technika je jednoduchá, univerzální, zároveň aplikovatelná na všech časových rámcích i trzích. Nevýhodou může občas být přílišná velikost stop-lossu při umístění právě pod/nad swing, nicméně z pohledu technické analýzy mají swingy značný význam a tak si z pohledu technické analýzy příliš lepší metodu umísťování pro začátečníky představit nedovedu. Pojďme na jednoduchý příklad. Nezbytnou a velmi důležitou součástí mého přístupu obchodování systému FinWin jsou odrazy od EMA34. Zkusme tedy nyní bez CCI jen pro příklad nasimulovat několik vstupů do trendu právě v podobě odrazu od EMA34 a zakreslit si, kam přesně bychom pod tyto long obchody umístili základní stop-loss: Umístění bych dle vkusu vybíral 1–3 ticky pod swing a v rozjetém trendu využil swingy i k posunům stop-lossu. Pokud velikost od vašeho vstupu ke stop-lossu vyjádřena v USD je menší než vámi povolený maximální risk vašeho účtu, můžete zvážit i vstup s více kontrakty. Příklad: Obchodujeme s účtem 5 000 USD a riskujeme max. 2 % na obchod, což je 100 USD. Pokud by byla vzdálenost od vstupu ke stop-lossu 50 USD, není důvod nevstoupit do trhu se dvěma kontrakty. Další výhodou této techniky je, že je takzvaně "marked-based", tj. vaše stop-lossy jsou skutečně umístěny dle toho, co právě dělá trh a kde má své důležité úrovně. Analýza MAE Druhá metoda, kterou mohu vřele doporučit nováčkům v tradingu, se nazývá MAE (Maximum Adverse Excursion) a je to technika již trochu komplexnější, vyžaduje i trochu práce v Excelu. Je to ale má oblíbená technika, kterou jsem používal nesmírně dlouho a používám v řadě případů dodnes. Z mého pohledu je to technika spolehlivá, odzkoušená, i když oproti swingům má tu nevýhodu, že již není market-based. Spíše než na aktuální situaci v trhu reaguje na statistické analýzy minulosti. Výhodou naopak je, že pokud najdeme náš "optimální" stop-loss, můžeme ho nastavit do naší obchodní platformy a stop-loss už se zadá při vstupu do trhu automaticky sám – nemusíme tudíž nic umísťovat ručně. Co je tedy MAE? Je to největší protipohyb, který vaše pozice provedla za dobu své "existence. Na obrázku vidíme příklad, kdy bychom vstoupili short do trhu TF na ceně 1065.70. Než se trh rozjel naším směrem, udělal největší protipohyb hned na další svíčce, a to na cenu 1067.10. Celkový protipohyb tedy představuje 1.4 bodu, tj. 1.4 x 100 = 140 USD. MAE tohoto konkrétního obchodu je tedy 140 USD. Pointa analýzy MAE pak je, že v rámci backtestu zanalyzujeme MAE všech našich testovaných obchodů a koukneme se, jaké MAE bylo u všech našich obchodů nejčastější. Dle toho pak najdeme optimální velikost našeho stop-lossu, tj. takovou, která odráží nejčastější protipohyby trhu v rámci našeho systému. Takový stop-loss pak budeme používat (případně jiný na stranu long a jiný na stranu short). Pro kompletní postup analýzy MAE v tomto článku bohužel není prostor, doporučuji tedy případně prohledat starší články.. Výhoda této techniky také je, že v řadě případů jsou stop-lossy na základě optimalizace MAE menší než při použití swingů (záleží ale na řadě okolností). Klouzavý průměr / PSAR Poslední zajímavou technikou pro začínající obchodníky může být využití některého z klouzavých průměrů nebo indikátoru PSAR (Parabolic SAR). I když v obou těchto případech už se jedná o trochu náročnější techniky, neboť musíme otestovat několik různých typů nastavení period, než najdeme tu správnou. Pro klouzavé průměry pak můžeme udělat drobný "trik". Pro obchody short budeme používat klouzavý průměr z hodnot HIGH (nikoliv close) a pro obchody long budeme používat klouzavý průměr z hodnot LOW. Existují také různé typy klouzavých průměrů a i v tomto ohledu se vyplatí trochu experimentovat a otestovat případně více variant (třeba tak, že do našeho testovacího Excelu si přidáme řadu sloupců s různými periodami klouzavého průměru / PSAR a zapíšeme při vstupu hodnotu každého z nich; později pak v Excelu zanalyzujeme, které z nastavení by bylo v kombinaci s našimi vstupy nejvhodnější). Na obrázku je příklad použití indikátoru PSAR, který existuje v každém solidnějším analytickém programu. Nevýhoda je, že na můj vkus občas mohou být stop-lossy s PSAR trochu velké. Záleží ale opět na stavení a stylu obchodování s tímto indikátorem. Osobně jsem doposud tento indikátor v praxi nikdy nevyužil, ale například s klouzavými průměry jsem prováděl řadu experimentů v rámci AOS a potenciál zde vidím. Tj. pro koumavější nováčky v tradingu určitě i klouzavé průměry a PSAR jsou věci, které mohou být zajímavé. Závěr Dnešní tři tipy jsou tedy jednoduché metody, se kterými se dá začít – a se kterými si navíc docela možná vystačíte i velmi dlouho. Základem je ovšem jako vždy backtest a konzistence. Je nutné si definovat v rámci umístění základního stop-lossu konkrétní pravidla a ta s konzistencí zbacktestovat, abychom viděli, co od dané techniky můžeme očekávat. Navíc jak už jsem psal na začátku, nikdy nesmíme porušit naše pravidlo maximální riskované částky našeho účtu. Pokud by byl stop-loss větší, než námi povolený maximální risk vyjádřený jako procento účtu, je lepší nevzít obchod raději vůbec.

Jeden z dalších klasických nástrojů technické analýzy, na který nováčci hned v začátcích narazí, je volume. Jedná se o ukazatel, který nám přináší informaci o objemu obchodů v rámci daného časového rámce na dané úsečce. K čemu je tedy volume pro nováčky v začátcích dobré a jak nám může pomoci? Předně je třeba hned úvodem říci jednu podstatnou věc: Problematika volume analýzy může být velmi komplexní a specifickou záležitostí, na které řada pokročilých traderů staví svůj obchodní plán. Chtít o všech možnostech volume analýzy vědět vše hned v začátku asi není úplně to pravé, neboť k dalším možnostem využití objemu obchodů je potřeba dopracovat se postupně. V dnešním článku začneme tím základním, co by měl každý nováček vědět a co může potenciálně pomoci k jeho obchodování. Takže, volume není v začátcích obchodování potřeba příliš komplikovat. Začněme tím, že zkrátka a dobře volume je důležité proto, abychom věděli, že pokud budeme chtít rychle nakoupit nebo prodat, existuje na daném instrumentu dostatek dalších obchodníků potřebných k tomu, abychom skutečně mohli náš obchod rychle realizovat, s minimálním skluzem v plnění. Obecně můžeme začít třeba pravidlem, že by daný obchodní instrument měl mít průměrné denní volume alespoň kolem 80 000 – 100 000 kontraktů denně (hovoříme-li o futures trzích a skutečnosti, že obchodujete zatím s pár kontrakty) – pokud jste tedy obchodníci zaměření na daytrading. Pokud obchodujete jako poziční obchodníci, stále bych trval alespoň na desítkách tisíc kontraktů denně. To opravdu podstatné, co je třeba si uvědomit, je skutečnost, že volume = palivo pro trhy. Aby se trhy mohly pořádně hýbat, potřebují pořádné objemy obchodů. Potřebují tedy vysoké volume neboli hodně paliva. Když je paliva málo, nemůžeme čekat velké pohyby (dlouhý dojezd), když je paliva hodně, můžeme naopak předpokládat, že trhy se mohou skutečně pořádně nastartovat a začít přinášet větší pohyby - v trzích je je zvýšená volatilita. Volume má tedy úzkou spojitost s volatilitou. Začněme obrázkem níže. Tento obrázek nám ukazuje volatilitu (vyjádřenou jako rozdíl mezi high a low každé úsečky) na 15minutovém grafu trhu e-mini Russell 2000 (červená část) a volume na každé z úseček stejného grafu a trhu (modrá část). Je to tedy tak trochu jako by proti sobě volume a volatilita hleděly v zrcadle: Už na letmý pohled je vidět značná závislost – s rostoucím volume se zvyšuje volatilita a s klesajícím volume se snižuje volatilita. Abychom byli ještě přesnější, pojďme se kouknout na závislost mezi volatilitou a volume tak, že si necháme spočítat korelace mezi oběma těmito proměnnými. Výsledky jsou opět vcelku jasné a dostatečně vypovídající: Mezi volume a volatilitou vyjádřenou rozdílem high a low každé úsečky (volume vs. H-L) existuje korelace celých 71 % (opět na trhu e-mini Russell 2000). Pokud bychom vyjadřovali volatilitu jinými způsoby (jako procentuální rozdíl nebo jako rozdíl mezi close a open), korelace už nám sice klesne, ale jako skutečný ukazatel volatility považuji právě rozdíl mezi high a low a zde je korelace velmi vysoká a o závislosti mezi volume a volatilitou tedy ani z tohoto pohledu nemůže být pochyb. Takže, k čemu je to tedy vše dobré, obzvláště pro nováčky? Je to vcelku jednoduché. Nováčci už vědí, že největším nebezpečím je chop. To je trh, který se nikam nehýbe, je mrtvý. Chop však už podle všeho, co jsme si doposud ukázali a vysvětlili, bude přicházet v trzích s nízkým volume. Začínající obchodník má tedy možnost vyhnout se do jisté míry chopu právě tím, že bude pozorovat volume. Jak konkrétně na to? Třeba tak, že si vždy za posledních 5–10 obchodních dnů určí, v jakém volume začal do trhu přicházet chop, a v jakékoliv situaci, kdy volume klesne daný obchodní den pod tuto úroveň, zkrátka a dobře přestane obchodovat. Samozřejmě, nejedná se o exaktní techniku (nic takového v trzích ani neexistuje), ale jedná se o velmi solidní pomůcku v začátcích, jak se naučit vyhnout trhům, kterým chybí palivo, a neztrácet tudíž zbytečně peníze v chopu. Tuto techniku však můžeme využít i opačně. Stejně jako je pro obchodníky nepřítelem chop, může být pro řadu nováčků nepříjemný přílišný nárůst volatility, obzvláště pokud trhy s opravdu vysokou volatilitou doposud nezažili, a tudíž na ně nejsou připraveni. Pro takové účely tedy není od věci vyhledat si na grafech za poslední rok až několik let oblasti s velmi vysokou volatilitou a podívat se, v jaké tak výši se v té době pohybovalo volume. Hodnotu opět můžeme použít jako určitý varovný práh (osobně bych hodnotu snížil cca o 25 %), kdy musíme výrazně zvýšit naši opatrnost. A to je vlastně celé. Jak vidíte, nejedná se o nic složitého. Osobně volume už prakticky vůbec nepoužívám, ale v začátcích jsem jej jistou dobu používal právě jako pomocný nástroj k tomu, abych se zbytečně nehrnul do trhů, které neměly dostatečné palivo. Nebojte se tedy s volume trochu experimentovat – nebude to zřejmě nástroj pro každého, ale někomu třeba v začátcích opravdu pomůže.

Nováčci mají dnes jednu zásadní nevýhodu: Existuje dnes tolik různých nástrojů technické analýzy, tolik indikátorů, že je téměř nemožné se vůbec rozhodnout, co si vybrat. Pokusím se tedy dnes stručně popsat, co jsem já sám shledal za svou obchodní kariéru jako zajímavé, nebo naopak nezajímavé. Základní nástroje technické analýzy Supporty a resistence. I když je sám příliš nepoužívám (jsou spíše parketou Petra), jsou jedním ze základních, velmi důležitých a funkčních nástrojů technické analýzy. Umožňují nám plánovat obchody, nebo alespoň jejich části do budoucna a říkají nám skutečně mnoho o struktuře trhu. Ať už je váš obchodní styl jakýkoliv, S/R úrovně jsou něco, co byste měli ovládat. I pokud je nebudete v budoucnu vyloženě používat, v řadě případů se může čtení S/R úrovní hodit například pro plánování posunu SL nebo plánování výstupu části kontraktů. Swingy. Pro mě osobně alfa-omega pro čtení struktury trhu, jak jsem psal v minulém článku. Neumím si představit práci s grafy bez swingů, protože ty mně řeknou téměř vše potřebné o směru trhu a také o oblastech jeho nerozhodnosti. Stejně jako S/R úrovně i čtení swingů chce trochu citu a praxe, ale později se může hodit pro téměř jakýkoliv obchodní styl. Ne vyloženě pro časování vstupů a výstupů, ale především pro určení aktuální struktury trhu a trendu a dle toho získání lepšího pohledu na to, zda vůbec na nějakou obchodní příležitost právě vyčkávat - a jakým směrem. Pivoty. Nikdy jsem v nich nenašel nic, co by mně dalo nějakou smysluplnou informaci nebo mně pomohlo. Jedinou výjimkou jsou FinWin Pivoty, které ale využívám v podstatě pro trh e-mini Russell 2000 jako jednu z metod výstupů. Jinak si myslím, že pokud si nakreslíte do trhu S/R úrovně, dají vám solidnější a funkčnější základ. Volume. Abych se přiznal, sám jsem ve volume nikdy nenašel žádné hlubší využití. Tím neříkám, že zde není - jen osobně jsem nenašel ani v diskréčním obchodování FinWin ani v AOS obchodování nic, co by mně dalo skrze volume nějakou výhodu a vylepšilo mé obchodování. Oproti tomu Petr skrze volume a orderflow dokáže číst řadu zajímavých informací, které v jeho obchodním stylu FIMS pomáhají, jsou to však již pokročilejší záležitosti. Myslím si tedy, že rámcově se bez hlubší znalosti volume v začátcích každý obejde, později záleží už na profilování osobního obchodního stylu, při kterém nástavba skrze volume informace může být pro jistý okruh obchodníků již užitečná a nápomocná. Fibonacciho retracementy. Za jediný opravdu validní retracement považuji 50% retracement, který hojně používám a tvoří nedílnou součást systému FinWin. Ostatní Fibonacciho úrovně mně nikdy žádný extra benefit nepřinesly a opět myslím, že zakreslení S/R úrovní a orientace ve struktuře swingů jsou spolehlivějším ukazatelem. Vím, že někteří obchodníci používají různé Fibonacciho úrovně například pro výstupy, což si myslím, že rámcově není špatný přístup, ale řekl bych, že je asi tak na úrovni jakékoliv jiné běžné výstupní techniky. Neurazí, ale ani ničím výrazně nepřekvapí. Toť jsou mé zkušenosti a závěry (proto také krom 50% retracementu vůbec nepoužívám). Indikátory Klouzavé průměry. Opět se jedná v oblasti indikátorů o to naprosto nejzákladnější a dle mého názoru to naprosto nejlepší. Já sám zbožňuji klouzavé průměry všeho druhu. Používám je jako téměř základní prvek diskréčního obchodování FinWin (EMA34 a EMA204), ale i řada mých AOS využívá různé druhy klouzavých průměrů, ať už pro vstupy, tak i pro řízení výstupů a posouvání stop-lossu. Nejraději mám SMA, EMA a (K)AMA, ale nepohrdnu jakýmkoliv typem klouzavého průměru 🙂 Využití je obrovské a troufám si říci, že i s pouhými klouzavými průměry + čtením struktury trhu se dá postavit skvělý obchodní systém. Momentum indikátory. Obecně mám opět momentum indikátory rád, a to všech typů. Mé oblíbené je samozřejmě CCI, které je opět základem systému FinWin - ovšem POZOR, někteří lidé se mylně domnívají, že CCI a FinWin patterny jsou u systému FinWin to nejdůležitější, není to však pravda. Naprostý základ je struktura trhu, to je opět alfa-omega, FinWin patterny a CCI už jen slouží k jemnému časování (více v našem on-line semináři Daytrading od A do Z). A ono to tak nějak platí obecně. Struktura je základ, pak teprve přicházejí na řadu vstupy. Proto vstup na základě faktu, že "A překříží B" je poměrně naivní přístup, vždy záleží v prvé řadě na celkovém kontextu trhu. Oscilátory. Zkušenosti s oscilátory mám tak na půl. Existují zajímavá využití například pro výstupy nebo divergence. Takže zde už spíše záleží na typu obchodníka a jeho celkovém obchodním stylu, směru a pojetí. V zásadě oscilátory vůbec nepoužívám a zcela se bez nich obejdu. Ale vím, že pracovat se s nimi rozumně dá. Křivky. Různé druhy "Bands" (Bollinger Bands, Keltner Channel atd.) se mně spíše neosvědčily. Opět se dá nalézt několik zajímavých funkčních přístupů, ale zrovna tak si myslím, že v začátcích je to něco, bez čeho se trader vcelku bez problémů obejde. Pokud nějaké rozumné využití křivek máte a používáte, je to určitě super, pokud jste s křivkami do styku zatím nepřišli, určitě začněte spíše se základní strukturou trhů, nějakým klouzavým průměrem a případně nějakým momentum indikátorem (nebo oscilátorem). Závěr Závěrem bych ještě rád dodal, že hlavní je držet si věci jednoduché a příliš je nekomplikovat. I s jednoduchými nástroji se dá postavit kvalitní strategie, podstatný je pak ale převážně money management a psychika tradera.

Co jsou swingy? Pro mě osobně jedním z naprosto nejdůležitějších prvků technické analýzy. Pracuji s nimi velmi aktivně, dokonce i v některých svých AOS. Přitom jsou opět jedním z toho nejzákladnějšího, dokonce tak základního, že má mnoho začínajících traderů tendence swingy úplně ignorovat. Pojďme se dnes na swingy podívat trochu blíže. Swingy jsou něco, co bych doporučil studovat každému nováčkovi v tradingu. Je to něco, o čem jsem přesvědčený, že se k tomu budete stále vracet i v budoucnu - už jako zkušení tradeři. Swingy vypadají jako příliš "základní" nástroj, ale je to základ, který nám toho řekne o trhu opravdu hodně. Swingy je třeba se naučit trochu číst, ale jak to dostanete do krve, získáte tím mnoho výhod. Naučíte se lépe rozpoznat trend, a tudíž i kdy obchodovat, a naopak poznat, kdy trh žádný jasný směr nemá - a stát tak raději stranou. Co je swing Anglické slovo "swing" má celou řadu českých výrazů. Já osobně bych ve spojitosti s tradingem označil swing jako "oblouček". Pokud bych celou záležitost měl velmi zjednodušit, pak by se dalo říci, že trhy se pohybují v obloučcích, které když rostou, tak máme v trhu uptrend, a když klesají, tak máme v trhu downtrend. Na obrázku níže jsem se pokusil rukou do trhu e-mini Russell 2000 (graf 3 minuty) zakreslit, že tendence trhů pohybovat se v obloučcích je vcelku zřejmá (za své kreslení rukou se omlouvám, přiznávám, že mně to moc nejde). Swingy naleznete v každém trhu a na každém časovém rámci (i alternativním), jedná se tedy o naprosto univerzální nástroj. Vsadím se, že byste je našli i na grafu vývoje počasí. Pojďme si nyní kresbu trochu zjednodušit. Když hovoříme o swingu v obchodování, co nás ve skutečnosti zajímá je pouze vrchol obloučku, kterému říkáme SWING HIGH, a spodek obloučku, kterému říkáme SWING LOW. Je vcelku náročné popsat, jak zcela přesně takové swing low a swing high definovat, protože těch možných definic bude obecně trochu více. Ale ta úplně nejjednodušší je taková, že swing high nám tvoří "prostřední" úsečka obklopená zleva i zprava úsečkami s nižším low i nižším high a swing low nám tvoří "prostřední" úsečka obklopená zleva i zprava úsečkami s vyšším low a vyšším high. Graficky bychom to mohli vyjádřit asi takto: Opět ale upozorňuji, že se zde často nedá pravidlo generalizovat takto striktně, určitá zkušenost a cit pro trhy nám rozhodně pomohou swingy rozpoznávat lépe a na vyšší úrovni. Trend z pohledu swingu To nejpodstatnější, proč se učíme swingy v trhu rozpoznávat, je právě možnost určit vcelku bezpečně trend. Definici už jsem popsal výše - pokud nám trhy tvoří vyšší swing low a vyšší swing high, máme v trhu uptrend. Pokud nám trh tvoří nižší swing low a nižší swing high, máme v trhu downtrend. To znamená, že pokud máme uptrend, poohlížíme se po nákupních příležitostech, pokud máme downtrend, poohlížíme se po prodejních příležitostech. Jednoduché grafické znázornění uptrendu z pohledu swingů vypadá zhruba takto: ¨ A pro doplnění ještě downtrend: Samozřejmě platí, že obrázky výše jsou "ideální" situací. Trhy zdaleka ne vždy vykazují takto ideální obrazce, a proto opět platí, že trochu citu pro grafy a zkušenosti jsou to, co nakonec hraje klíčovou roli. Nicméně princip bude zůstávat vždy stejný. Možná ještě klíčovější využití swingů slouží k tomu, abychom věděli, kdy neobchodovat. To je asi ten nejzákladnější rozdíl mezi začínajícími a zkušenými obchodníky - začínající mají tendenci obchodovat pořád (i když není co), zkušení si umí počkat jen na moment, kdy jsou opravdu v trzích příležitosti (například právě trend, pokud jsme trendoví obchodníci). Podívejte se nyní na obrázek níže a určete, na jakou stranu je v trhu trend: Pochybuji, že se vám nějaký jasný trend rozpoznat podařilo - žádný zde totiž není. Tím se tedy značně i omezují obchodní příležitosti (zejména ty trendové) a stát stranou takových trhů nemusí být vůbec špatný nápad. Přitom se stačí podívat na strukturu swingů - a hned máme jasněji v tom, co se právě v trhu děje. To je právě síla swingů, jednoduchý nástroj nám může pomoci odhalit poměrně komplexní orientaci v trhu (minimálně tedy z pohledu toho, kdy máme trend a kdy máme chop). Závěr Jako vždy platí, že vše začíná hleděním do grafů. Čím více do grafů hledíme, tím více se učíme rozpoznávat, co je v trhu důležité. Učíme se vnímat důležité souvislosti a rozpoznávat okolnosti, ve kterých je příhodné obchodovat.

V minulém díle tohoto seriálu pro nováčky jsme si pověděli něco více o základních pravidlech trendu a S/R úrovních. V dnešním díle se zaměříme na svíčkové grafy a formace. Jsou k něčemu? Mohou nám pomoci? Není kolem nich zbytečně mnoho povyku? Svíčkové grafy a formace jsou jedna z prvních věcí, na kterou nováčci v rámci technické analýzy narazí. Svíčkové grafy jsou vlastně jen další způsob, jak zobrazit cenový graf. Můžeme použít klasické zobrazení "bar chart", kdy se nám zobrazí úsečky pouze se svými hodnotami open,high, low a close, nebo můžeme použít "candle chart", kdy se nám zobrazí stejné hodnoty, které však vypadají jako "svíčky". Rozdíly mezi open a close úsečky tvoří "tělo" svíčky, které bývá vybarveno určitými barvami a zbytek úsečky pak nazýváme jako "knot". Dle různých struktur knotu versus těla můžeme pak jednotlivé svíčky různě pojmenovávat a kategorizovat. Klasický "bar chart" graf versus svíčkový "candle chart" graf. Oba grafy interpretují stejné informace, grafické podání je však rozdílné. Svíčkové grafy nám už od pohledu dají lepší představu o trendu, oblastech stagnace ceny atd. V momentě, kdy začneme svíčkové grafy studovat trochu blíže, zjistíme, že se jedná v podstatě o velkou a rozsáhlou magii. Různé svíčky totiž mají své (japonské) názvy (právě dle toho, jaká je podoba těla versus knotu) a různé kombinace svíček mají také své (japonské) názvy. Tím se stává ze svíčkových grafů komplexní věda s nekonečnem možností. Kompletní seznam základních svíčkových formací jsme už před lety popsali v tomto článku. Ten však můžete s klidem ignorovat, protože tyto formace jsou prakticky k ničemu. K čemu nám tedy svíčkové grafy jsou? Zapomeňte na Steva Nisona (propagátor svíčkových formací). Neztrácejte čas snahou najít ve svíčkových grafech nějaký hlubší smysl, nebo snad systém a výhodu. V minulosti jsem k těmto účelům využil počítač a po testování milionu kombinací jsem došel k závěru, že svíčkové formace jsou spíše jen teorií bez širšího uplatnění v praxi. V jakýchkoliv svíčkových formacích jsem nenašel nic použitelného. Komplexní náhled na tuto problematiku mně nedává tudíž příliš smysl - stejně rád držím věci spíše jednoduché. Přesto ale svíčkové grafy denně používám. Mají totiž svou váhu, pokud se s nimi pracuje v rámci zdravého, selského rozumu. Nehledejte v tom vědu - stačí se řídit několika jednoduchými pravidly, která nám pomohou lépe se orientovat v grafech. Tato orientace pak musí většinou být v kombinaci s nějakým dalším údajem v grafu (HOD/LOD, S/R úroveň - viz dále), protože pak teprve může využití svíček dávat i nějaký celkový smysl. Samotné využití svíček je bezúčelné. Takže, tři (super)jednoduché způsoby využití svíčkových grafů, jakožto graficky užitečného nástroje: 1) Pokud čekáte na signál LONG, svíčka by měla být rostoucí, nebo alespoň otevírat i zavírat v horní polovině (třetině) úsečky. Ideálně by měla mít "plné tělo" a co nejmenší knoty. Obzvláště to platí, pokud obchodujete momentum. Opačné samozřejmě platí pro short. 2) Intradenní obchodníci - pozor na svíčky na high dne (HOD) a low dne (HOD), které mají dlouhý knot a malinké tělo, které navíc uzavírá v opačném směru proražení. Jedná se o skalpovací úsečky, které nám říkají, že nad HOD / pod LOD je příliš mnoho opačných příkazů a průraz HOD/LOD nebude tedy zřejmě jednoduchý. Nejlépe si vše demonstrujeme na obrázku. Zakroužkoval jsem situaci, kdy se trh pokusil prorazit high dne (HOD). Učinil tak v podobě svíčky s velmi dlouhým knotem a malinkým tělem, které navíc uzavřelo zcela ve spodní části svíčky (a navíc i pod close předchozí svíčky). Nad předešlým HOD tak došlo k masivnímu skalpování a svíčka nám ukazuje, že průraz HOD nebude tak jednoduchý. Je tedy lepší být buďto zdrženliví, nebo případně agresivněji spekulovat na chvilkový obrat. Podobnou situaci naleznete před 9:00 na LOD, kdy trh utvořil doji svíčku (taková, která otevírá i uzavírá na stejné úrovni - viz šedivá úsečka). 3) Stejnou pozornost věnujte těmto skalpovacím svíčkám i na důležitých S/R úrovních, kde mohou mít stejný význam jako na HOD a LOD. Jednak naznačují silný počet opačných příkazů, dále pak mohou opět předznamenávat otočení trendu (ideální je pak například časovat s InterMarket analýzou dle Petra atd). A to je vlastně vše. Pokud bych to měl trochu shrnout, tak svíčkové grafy nám pomáhají hlavně v tom, abychom dokázali vizuálně rychleji určit extrémní chování. Tím jsou právě ony úsečky s dlouhými knoty a malým tělem (nebo případně doji úsečky s dlouhým knotem). Taková úsečka, obzvláště na důležitých úrovních, nám vždy předznamená oblasti silné stagnace, dle které můžeme plánovat další akci (zvýšení opatrnosti, protitrendové obchody). Klasický graf by sice podobné chování také interpretoval, ale svíčky jsou k tomu vhodnější, protože informace je vizuálně silnější a zřetelnější. Příliš větší magii bych asi ve svíčkových grafech osobně nehledal, i když kreativitě se samozřejmě meze nekladou. Pokud máte nějaké další vhodné využití, podělte se v diskuzi.

Jsem si moc dobře vědom toho, že o základech technické analýzy zde už bylo napsáno mnoho. Nicméně, na náš server také neustále přichází řada zcela nových čtenářů, pro které vše až tak samozřejmé zatím není - a na tyto naprosté nováčky u nás občas trochu zapomínáme. Rozhodnul jsem se tedy nezbytné základy znovu zopakovat, avšak ve formě, při které ani pokročilejším traderům neuškodí trocha toho připomenutí. Hned úvodem bych rád zopakoval několik důležitých bodů ohledně technické analýzy: 1) Technická analýza není vědní obor. Zdravý rozum a hledění do grafů jsou důležitější než poučky a vzorečky. 2) Cílem technické analýzy není určit s naprostou jistotou, kam se následně vydá trh. Cílem je získat na základě prvků technické analýzy takovou kombinaci vstupních a výstupních technik, které dlouhodobě vydělávají (ale ne vždy a stále, protože to je v trzích nemožné). 3) Technická analýza není příliš exaktní obor, a optometrická zkušenost je tudíž její velmi důležitou součástí (hovořím samozřejmě čistě o diskréčním obchodování). Dostat trhy "do oka" chce také nějaký čas a zkušenosti - které se rozhodně počítají. Nicméně, pokud zažínáme technickou analýzou, nejlepší je asi začít několika obecnými principy, které nám pomohou začít se lépe orientovat v trzích. Pojďme tedy na to. Pokud někde měla cena problémy v minulosti, zřejmě je bude mít i v budoucnosti Píše se i hovoří o nich naprosto všude, takže nám přijdou tak samozřejmé, že je téměř ignorujeme. Přesto i profesionální obchodníci vám řeknou, že jim nezřídka věnují možná i mnohem více pozornosti, než si sami připouští. Hovořím samozřejmě o supportech a resistancích (nebo-li S/R úrovních). Takže, co je vlastně na S/R úrovních tak magického? Zejména to, že nám jako jeden z velmi mála nástrojů technické analýzy dávají mapu do budoucna. V podstatě nám umožňují si dopředu již nyní namalovat čáry tam, kde by mohla cena v budoucnu stagnovat, neboť platí, že kde měl trh problémy s cenou v minulosti, zřejmě je bude mít i v budoucnosti. Takto zakreslené úrovně už nám pomáhají mnohem lépe plánovat naše obchody. Jednak nám ukazují, kde se mezi jednotlivými úrovněmi skrývá jaký potenciál. Úspěšné obchodování stojí na kvalitním money managementu a risk-reward-ratio (RRR) a právě S/R úrovně pomáhají takové RRR budoucího obchodu lépe připravit dle toho, kde máme jaký případný potenciál a kde jaký risk. Základní chybou začínajících obchodníků je, že hledají v S/R úrovních exaktnost. V tomto jsou bohužel S/R úrovně zrádné, protože nikdy nemůžeme dopředu říci, zda se na takové úrovni cena odrazí, nebo zda prorazí, a aby to bylo ještě komplikovanější, S/R úrovně produkují mnoho falešných průrazů, které ještě více přidávají na zmatku. I přes to všechno ale platí, že S/R úrovně stále udělají naprosto skvělou službu každému, kdo už má trhy trochu nakoukané a tudíž ví, jak pro své obchodování tyto úrovně použít. Skutečně není mnoho nástrojů, které by vám umožnily projektovat do budoucna možnou mapu toho, kam až by se trhy mohly vydat a kde by mohly stagnovat. Nejenom, že v rámci takových úrovních můžeme plánovat vstupy a výstupy, ale především již zmíněný potenciál a riziko. Pokud začínající obchodník začne tím, že si bude zakreslovat S/R úrovně do grafu, určitě tím nic nezkazí. Za chvilku získá i větší cit pro to, jak vypadají S/R úrovně opravdu silné (a tudíž důležité) a jak vypadají ty slabší, kterým není třeba věnovat tolik pozornosti. A za chvilku si také začne všímat toho, že trhy mají tendence ke svým S/R úrovním korigovat v rámci trendu - a dokáží tak skvěle plánovat vstupy s minimálním rizikem a maximálním potenciálem. O práci se S/R úrovněmi zde napsal už mnoho článků Petr, neboť je to především jeho specializace. Čím silnější trend, tím větší síla prorážet překážky před sebou Jako druhý bod je nejenom důležité chápat a naučit se, že cena má tendence "pendlovat" mezi S/R úrovněmi, ale také to, že čím je silnější aktuální trend, tím více pozbývají S/R úrovně na významu a důležité začínají být jen ty opravdu velmi, velmi silné. Pokud se naučíme rozeznávat kombinaci trend + S/R úrovně, pomůže nám to nejenom lépe řídit na základě S/R úrovní průběh našeho obchodu (tj. například přitáhnout SL blíže trhu, pokud jsem na nějaké středně významné S/R úrovni, ale zároveň stanovit profit-target až na některou z ještě silnějších S/R úrovní), ale také například efektivněji pracovat s profit-targety v rámci více kontraktů (dle síly trendu trochu "předvídat", ke které až S/R úrovni by se mohl trh pokusit vydat a rozmístit v rámci více kontraktů naše profit-targety na více různých úrovní). Studenti systému FinWin už vědí, že pro určování trendu používám velmi jednoduchou techniku, a to kombinaci klouzavých průměrů s periodou 34 a 204. Nejdůležitější pravidlo pak pro mě je to, že pokud se EMA34 vzdaluje od EMA204, sílí trend - a tudíž menší S/R úrovně mnohem více pozbývají na platnosti. Zde například obrázek se situací, kdy trh v sílícím trendu doslova "prosvištěl" S/R úrovní, neboť obě EMA nám potvrzovaly sílící trend. Pokud nám tedy S/R úrovně dávají určitou mapu do budoucna, tak určení trendu (v mém případě kombinace EMA34 a EMA204) nám dává informaci o tom, jak silný význam taková mapa může mít. Každý začínající obchodník by proto měl začít dvěma základními kroky: Naučit se určovat S/R úrovně neboli to, kde a kam se trh může vydat a zároveň se naučit identifikovat trend. Práce s trendem a S/R úrovněmi už jsou naprosto dostačující komponenty pro stavbu obchodního systému. Závěr V tomto článku jsem samozřejmě nepřinesl nic nového pod sluncem, ale jen pro nováčky v podstatě zrekapituloval jednoduchá pravidla, která jsme s Petrem postupem času posbírali jako nesmírně důležitá.

Osobně ke svému obchodování využívám téměř ze 100 % technickou analýzu. V dnešním článku bych rád shrnul svých nejdůležitějších pět pravidel, o kterých jsem se za svou desetiletou kariéru úspěšného tradingu naučil, že jsou úplně ta nejdůležitější. 1. Základem je trend. V mém obchodování je trend alfa-omega. Ať už v diskréčním, nebo automatickém obchodování. V případě automatických breakout-strategií se v podstatě snažím předpovídat začátky trendů a s takovými se pak svést. V případě systému FinWin se snažím nejprve trend rozpoznat a pak na něj reagovat. Dokonce i protitrendové obchody vyžadují, abychom uměli číst a rozpoznat trend - protože nezřídka až po jeho vyčerpání můžeme začít časovat protitrendové obchody. A trend, jakožto základní předpoklad a požadavek, nalezneme i u komoditních spreadů: Zde zase pro změnu vybíráme obchody těsně před začátkem předpokládaného trendu, se kterým se později pokusíme svést. Trend je vlastně pohyb, takže je logické, že trend potřebujeme, abychom mohli vydělávat. V technické analýze je ale pak důležité mít vhodné nástroje, kterými trend určovat. Já používám především klouzavé průměry EMA u diskréčního obchodování, indikátory DMI a ADX u automatických obchodních strategií a sezónnost u spreadového obchodování. Kriticky důležité je ale také si uvědomit, že pokud není trend, není co obchodovat - musíme stát stranou. To je jeden z častých důvodů, proč začínající obchodníci neprofitují. Nemají dostatek trpělivost a disciplíny počkat si na příležitosti, kdy jim jejich trendové nástroje potvrzují, že již je v trhu skutečně trend. 2. Indikátory jsou naprosto skvělá věc - pokud víte, jak je používat. Osobně v rámci technické analýzy miluji indikátory. Doposud jsem nenašel žádný důkaz o tom, že by price action byla lepší než indikátory nebo naopak. Každá z obou oblastí je skvělá, pokud víte, jak jí používat - a já si troufám říci, že o vhodném používání indikátorů už toho vím docela dost, hlavně o tom, jak je používat jinak a originálněji. Pokud víte, jak indikátory vhodně používat, můžete s nimi docílit naprosto všeho: identifikace trendu, vhodného časování vstupů, získání skvělých a funkčních výstupních technik, měření volatility pro množství pozic do obchodu. Ze své dlouholeté zkušenosti vím, že klíčem je být inovativní a hledat nové a nové způsoby, jak obecně známé indikátory používat. "Klasické" a běžně popisované používání většinou nefunguje, přesto je ale stále mnoho cest, jak z indikátorů dostat opravdu mnoho. Indikátory umožňují nekonečné experimentování, hledání nových a zajímavých cest k zajímavějším výsledkům. Je jen třeba trochu invence a nápaditosti. Osobně mám rád především následující indikátory: EMA, AMA, CCI, DMI, ADX, ATR, TR, RSI. Používám je poměrně hodně a často - a hlavně úspěšně. Mé základní pravidlo ale zní - hlavně neustále přemýšlet, jak využít indikátory jinak a nově. (Mnoho o indikátorech a jejich vhodnému použití vysvětluji v online semináři Indikátory v praxi). 3. O všem stejně rozhodnou až výstupy. Vezměte jeden vstup, přidejte mu 3 různé výstupní techniky - a dostanete zcela odlišné výsledky. Výstupy je to, co rozhoduje o finálním úspěchu. Většina nováčků hledí na technickou analýzu jen z pohledu vstupů, ale už se téměř vůbec nezajímají o výstupy (nebo jsou příliš pohodlní testovat a zkoušet různé výstupní metody). Výstupy z pohledu technické analýzy rozděluji na 3 části: 1) Samotné výstupní techniky. Tj. konkrétní výstupní podmínky, jako kdy se má co překřížit, protnout atd., abychom dostali signál k výstupu z trhu (případně použití profit targetů). 2) Výstupy na základně posouvaného stop-lossu. Občas je lepší stop-loss neposouvat, občas ano. Každopádně existuje opět obrovské množství způsobů, jak stop-loss posouvat (nápomocny nám opět mohou být obchodní indikátory). Můžeme například opět použít různé klouzavé průměry, PSAR atd. 3) Záměrné oddálení výstupů. V řadě případů je vhodné samotný výstup trochu "oddálit". Tj. mít například pravidlo, že aktivuji výstupní techniky až po určité době nebo určitém pohybu nebo určité změně volatility. Taková pravidla je asi nejnáročnější vymyslet a poskládat, ale pokud se to povede, mohou přinést další zajímavá zlepšení. Osobně pracuji se všemi body výše a také hledám různé jejich vzájemné kombinace. Protože výstupy (a řízení obchodu) je to, co ve finále dělá zásadní rozdíly (nejvíce pak s více kontrakty, kdy s každým vystupujeme jinak, nebo každý jinak řídíme). Je tedy třeba mít na paměti, že technická analýza znamená možná ještě více experimentovat s výstupy než se vstupy. Momentálně například pracuji na poměrně vyčerpávajícím testu stovek výstupů a kombinací s pomocí velmi sofistikovaného kódu, který využívá genetické algoritmy (a na které jsem pracoval mnoho týdnů). Některé zajímavé obecnější závěry zde představím v jednom z budoucích článků. 4. I sebelepší technická analýza je k ničemu bez řízení rizika. Pokud chceme být v tomto byznysu skutečně dlouho, nepomůže nám k tomu jen skvělé využití technické analýzy, ale především řízení rizika. Nejdůležitější pravidlo je riskovat na jediný obchod jen minimální část účtu, např. 1–3 %. Jenom tak můžeme ustát případné série ztrát a být zde ještě i v momentě, kdy se našemu systému zase začne dařit. Toto pravidlo se však dá rozvíjet do řady dalších podob: Například skrze riskované procento účtu a stanovený stop-loss (který může být proměnlivý na základě volatility) můžeme určovat počet kontraktů do pozice (a s těmi pak vystupovat s rozdílnými výstupními technikami) apod. Ovšem pozor. To není zdaleka vše, co zahrnuji do řízení rizika. Řízení rizika je u mě i následující: 1) V diskréčním obchodování neobchodovat zásadně v chopu, nebo pokud není jasný trend. Protože i to není nic více a nic méně než řízení rizika. Proč riskovat v trhu, který se nikam nehýbe? 2) V AOS snižovat kontrakty, pokud se zrovna systému nedaří. Za několik let zkušeností s AOS jsem se naučil, že občas přijde období, ve kterém se určitému systému nemusí zrovna dařit. Po mnoha experimentech jsem došel k závěru, že v rámci řízení rizika je nejlepší v takové situaci snížit počet kontraktů. Systém totiž může být zrovna tak na konci své životnosti. 3) Ve spreadech nikdy nevstupovat, pokud nejsem na nějakém velmi významném dnu. Vstupovat uprostřed sezónnosti není rozumné řízení rizika. Je nutné vstupovat tam, kde je riziko nejmenší - a to je vždy na co nejnižším sezónním low. Bez rizika na prvním místě vám nepomůžou sebelepší nástroje technické analýzy. 5. Technická analýza není žádná věda a my nemusíme rozumět všemu. U technické analýzy záleží na jediném: praktické aplikaci. Obor technické analýzy je nesmírně široký a komplexní. Nejhorší, co můžeme udělat, je snažit se pochopit a rozumět všemu. K technické analýze nemá cenu přistupovat jako k nějakému vědnímu oboru. Nemá cenu studovat donekonečna poučky, vzorečky a snažit se přistupovat k tomuto tématu jakkoliv akademicky. Samozřejmě, je dobré rámcově chápat, co tak děláme a s čím tak pracujeme. Avšak nejrychlejší způsob, jak najít profitabilní využití technické analýzy, je experimentování, přemýšlení o nových (i zdánlivě bláznivých) způsobech používání běžných nástrojů, neustálé backtestování nových nápadů. Nedávno jsem četl rozhovor s jedním velmi úspěšným byznysmenem, který prohlásil: "Všichni vaříme z vody". Postupné "vaření z vody", následné rozvíjení nápadů a zkoušení a testování je to, co přivede k profitům rychleji než snaha všemu rozumět. Technickou analýzu v tradingu není třeba zbytečně komplikovat - myslím, že k ní stačí jednoduchý přístup se zdravým rozumem. Technická analýza je dle mého názoru opravdu pro každého.

V minulých článcích jsem se několikrát zmínil o tom, jak důležité je pro obchodníky vnímat strukturu cenového grafu. Trh nám svým charakterem poskytuje průběžně velmi důležitá vodítka, kde lze vstoupit do obchodu se slušnou šancí na úspěch a kde to na druhou stranu zavání možnými komplikacemi. Dnes si ukážeme základní taktiky, které používám pro čtení trhu při svém obchodování. Strukturu trhu lze vnímat jednoduchými nebo složitými nástroji. Funguje mnoho obchodních plánů a je třeba rozumět tomu, že informace o struktuře trhu nám poskytuje určitá vodítka, nikoliv vstupní signály. Mě osobně zajímá, jakým způsobem vytváří trh nová high a low. Z této základní informace lze vyčíst mnoho o síle trhu, a tudíž i tom, zda-li je čas agresivně obchodovat s trendem, nebo čekat spíše na protitrendový signál. Věřím, že toto je pro mnoho pravidelných čtenářů Finančníka opakování, ale také vím, že mnoho traderů si následující zákonitosti vůbec neuvědomuje. Pojďme proto postupně. Jaká je má představa o ideálním uptrendu? Trh má sílu vytvářet swingy (vlnky) s tím, že nové high je vyšší než předchozí high a nové low je výše než předchozí low. Pro vyšší high se obecně používá zkratka HH (Higher High), pro vyšší low HL (Higher Low). Zjednodušeně pak takový pohyb může vypadat následovně: V případě uptrendu je pro mne podstatné, aby měly trhy sílu vytvářet nové vyšší high (HH). Pokud se na některých místech vytvoří po vyšším high (HH) nižší low (LL) může to znamenat, že se trh jen „vrátil“ pro stop-lossy posunuté pod poslední low a uptrend může pokračovat. Ideální downtrend pak vypadá opačně. Trh má sílu vytvářet nižší low – LL (Lower Low) a nižší high LH (Lower High). Zde je nákres odpovídající popsané situaci: Pro downtrend pro mne platí obráceně to, co pro uptrend – podstatné je, aby měly trhy sílu vytvářet nové nižší low (LL). Pokud se na některých místech vytvoří po nižším low (LL) vyšší high (HH) může to znamenat, že se trh jen „vrátil“ pro stop-lossy posunuté nad poslední high a downtrend může pokračovat. Pokud trh nemá sílu vytvářet popsanou strukturu, většinou je v určité formě chopu nebo nebezpečném pohybu do strany. Viz například struktura, která se vytváří v době, kdy píši článek a mohu si dovolit trh nesledovat zcela 100%, protože sama struktura trhu mi naznačuje, že zrovna v tuto dobu nepřijde žádný z mých signálů: Trh se pohybuje v podstatě v „trojúhelníku“ - nemá sílu vytvářet ani vyšší high, ani nižší low. Takový trh může ožít po proražení, a nebo taky zůstat celý den v chopu. Osobně se nesnažím předpovídat co přijde, ale naopak chovat se podle toho, co vidím v grafu. V případě podobné struktury dostávám signál, abych se držel stranou. TIP: Ať obchodujte trendové nebo protitrendové patterny, studujte kontext, ve kterém vstupní signály vznikají. Popsaná struktura je samozřejmě pouze základ, který můžete rozvíjet. Především začínající obchodníci by se měli snažit hledat v grafech takové konstalace = kontext, který dokážou popsat, a tudíž opakovaně vyhledávat. Jedny z nejsnáze identifikovatelných situací jsou například struktury, které vznikají se zapojením denního high a low. Sám v těchto oblastech rád vstupy vyhledávám. V oblasti denního high mne zajímají situace, kdy trh vytvořil opakovaně vyšší high (poslední vyšší high je zároveň denní high), následně se trh pokusil poslední high překonat, ale v trhu již nebylo dostatečné množství kupujících a cena vytvořila jen nižší high (LH). Jde o základ několika klasických cenových formací. Pokud trh klesne pod low posledního swingu – na obr. HL (2), lze situaci identifikovat jako formaci Head and Shoulders, případně 1-2-3 formaci (podrobný popis formace viz článek Reverzní klasika: cenový pattern 1-2-3) Tj. situace, které odpovídá následující nákres: Popsaný „kontext“ cenového grafu je poměrně jednoznačný a velmi mnoho obchodníků jej využívá pro své vstupy. Někteří obchodníci vstupují po proražení bodu HL(2), kontext ale může být velmi výhodný i pro obchodníky protitrendových patternů Finwinu. Pokud obchodujete protitrendové patterny, zkuste si schválně projít své statistiky a vyznačit si pouze obchody, které by splňovaly vstup v rámci naznačeného kontextu (tj. v bodě LH). Formaci lze přitom studovat z několika dalších úhlů – např. skrz polohu HH vs. LH (tj. co bylo výše), případně z pohledu low na obou stranách denního high. Sám daný kontext rád využívám, kromě vstupu na protitrendových patternech, pro vstup v rámci „flipu“ od low swingu, který je na obrázku vyznačen jako HL(2) (co je flip viz Základní nástroj pro vylepšení profitability tradera? Zvládnutí supportů a resistencí). Krásnou ukázku potenciálního vstupu nabídl trh v závěru středeční seance (18. 8. 2010): Trh vytvořil denní high, kterému předcházelo předchozí vyšší high (HH). Poté již ale trh neměl dostatek síly vytvořit nové vyšší high a vytvořil nižší high (LH). Trh měl problém s proražením swingu představující „patu“ formace (viz šipka – v tomto případě je to LL) a chvíli se pohyboval ve velmi úzkém kanálu. Následně oblast prorazil, aby se po čase vrátil k S/R oblasti zpět zespodu – nastává oblast flipu po formaci H&S, což je jedna z oblastí, kterou sám používám pro vstup. Pozn.: Situace je popsána rámcově, nejde o obchodní plán, který by uváděl všechny principy, které v rámci této formace sleduji. Ovšem pokud hledáte “vodítko” jak začít co nejjednodznačněji vnímat strukturu trhu, mohu ji jen doporučit. Otevřete si historické grafy trhů a nastíněnou formaci začněte podrobně zkoumat a objevovat různé nuance, které nabízí.