Prohledat Finančník.cz

Minulý týden jsem publikoval článek s názvem "Pár úvah na téma mechanických strategií". Jelikož se jednalo pouze o úvahy, došel jsem k názoru, že by bylo férové, pokud by na článek mohl zareagovat i někdo, kdo je blíže realitě a praxi, než pouze úvahám. Někoho, komu denně prochází rukami stovky mechanických strategií a kdo je přímo v centru dění tradingového byznysu. Foto (c)iStockphoto.com/JoKMedia &nbsp Vybral jsem si tedy k rozhovoru našeho dlouhodobého brokera a kamaráda Martina Lembáka, CAIA ze společnosti Striker.com, která sídlí přímo v budově největší komoditní burzy světa. Martinova specializace jsou mechanické systémy a jelikož má s nimi již mnohaleté zkušenosti, jsem velmi rád, že s rozhovorem souhlasil. Martine, minulý týden jsem zde publikoval článek se svými úvahami na téma mechanické strategie a velcí hráči. Zatímco můj článek byly pouhé úvahy, ty žiješ v reálném světě velkých hráčů – s těmi největšími jsi v kontaktu prakticky každý den. Jak bys tedy okomentoval můj poslední článek? Zdravím Tomáši a Petře! Velice pěkný článek a hodně se mi líbí ta teorie velkých hráčů. Myslím, že je velmi pravdivá. Je nutné si uvědomit, že na velmi likvidních trzích jako je Forex, kde velké banky dokáží hrát s miliardami dolarů denně a dominují na nich svými super servery, které testují miliony algoritmů během vteřin, je těžké konkurovat. V praxi jsem ještě nenarazil na jediný alespoň střednědobě úspěšný forex daytradingový systém, a to se čtenářům svěřuji jakožto forexový broker. To akcivé trhy jsou na tom pro drobnější investory lépe, a pak bych si nedovolil souhlasit s tím, že na komoditách se systémy špatně aplikují. Na komoditních trzích totiž jakožto relativně nejméně likvidních v porovnání s forexem a akciemi fungují velice dobře. Věčná otázka zda systémově či diskrečně je skutečně těžko zodpověditelná. Zcela objektivně, když se podívám do databáze např. BarclayHedge, kde se monitorují programy komoditnich money manažerů, tak index diskrečních obchodníků i index systémových obchodníků vykazuje podobné výnosy. Na Finančníkovi se často střetávám s opozicí forexových obchodníků, kteří hájí obchodování mechanických strategií na FX trzích. Můžeš říci něco o tom, jaké máš praktické a faktické postřehy ohledně obchodování mechanických strategií na FX? Jaký je tvůj názor na obchodování FX mechanickou cestou? My jsme ve Strikeru zkoušeli v počátcích rozkvětu Forexu a dále zkoušíme různé automatické strategie a moje pozorování je takové, že buď se systém rozpadne okamžitě po jednom či dvou měsících nebo jde zpočátku prudce nahoru a poté prudce dolů. Hovořím zde o intradenních a swingových strategiích. Jedná se o velmi efektivní trh z důvodu již výše uvedených a zdá se, že je to pro krátkodobé obchody silně v držení mezinárodních finančních gigantů. Jak bys zhodnotil vhodnost akcií a komodit pro mechanické obchodování? Domnívám se, že na komoditách se dá využít pro menší hráče kvantitatnvní (AOS) obchodování mnohem lépe. Ja sám z důvodu bezkonflitní politiky naší společnosti nesmím obchodovat komodity na svůj účet, a tak svůj mechanický systém uplatňuji na akciových opčních trzích. Jedná se především o ETF akcie na komodity jako USO (ropa), GLD (zlato), TLT (vládní dluhopisy) atd., ale také na jednotlivé akcie jako AMD, QSII, EBAY, SBUX, atd., kde takto obchoduji s úspěchem již léta. Ale vždy říkám „komodity jsou king“, když porovnávám, jak by to mohlo vypadat při uplatnění strategie na futures trzích. Dále se domnívám, že u intradenního obchodování nemají mini akciové futures kontrakty typu mini SP, mini Dow, atd. při systematickém obchodování žádnou konkurenci z důvodu rychlosti plnění a z toho vyplývající slippage, tj. skluzu, z důvodu denních rozpětí důležitých pro realizaci dostatečného zisku během dne a mnoha dalších výhod. Dobrou knihou, kde autor zkoumá výkonnost jednoduchých (swing, dlouhodobějších) systémů na komoditních a akciových trzích je od Larse N. Kestnera: Quantitative Trading Strategies (Harnessing the power of Quantitative Techniques to Create a Winning Trading Program). Tam je vidno, že komodity reagují i na základní strategie typu momentum pozitivněji. Jak o tobě vím, rukama ti již prošlo zřejmě tisíce mechanických strategií. Můžeš trošku odhalit, na jakých trzích a jakých timeframe většinou běží ty nejlepší? Za nejlepší považuji takové, které robustně fungují již řadu let, dokázaly úspěšně přestát i turbulence posledních let – a přesto stále poskytují nadprůměrné zhodnocení. Ano, velice rád. Ty intradenní se nejlépe uplatňují na výše zmíněné komoditní mini kontrakty, ale také na energie typu mini crude oil, mini heating oil. Na swing už se toho dá aplikovat více, nicméně stále dominují indexy. U dlouhodobých trendových systémů je dobré aplikovat více trhů. Skvěle trendují např. zrniny, úrokové sazby, některé softs. Masa se zase např. dobře pohybují v tzv. channelu, a je zajímavé uplatnit reversní strategie používající např. stochastics či RSI či polo reverzní polo trendové na základě MACD. Co se týče timeframe, tak nejlepší strategie používají klasický 5 min. graf, ale u daytradingu také rychlejší 1 min. graf. U swingu pak 30, 60 a 405 min. grafy. U dlouhodobých systémů pak denní grafy, ale viděl jsem i vynikající systém na dluhopisy na týdenním grafu – tam však již je zapotřebí větší počáteční kapitál. Jaké průměrné roční zhodnocení považuješ u mechanických strategií za dobré? A jaké bys označil za velmi dobré? Napiš prosím zvlášť pro swingové a zvlášť pro čistě intradenní strategie. Zde je nutné zmínit, že co se týče výnosů v praxi není rozdíl, zdali se jedná o daytrading nebo swingtrading. Průměrně dosahují v delším období kvalitní strategie 20-40 % ročně, s tím, že jsou roky, kdy se podaří bez problému i přes 100 %. Překročení 100 % se dá považovat za velice solidní výsledek. Hovořím tu o výnosu s ohledem na doporučený počáteční kapitál. Při zhodnocování účtu a přidáváním dalších kontraktů (pyramidování) k obchodování programu se pak ty výnosy dale můžou zvyšovat, ale je naprosto důležitý timing, tj. časování, kdy je vhodné kontrakty přidat, protože při nedostatečném kapitálu a následném drawdownu, tj. propadu výnosu systému, se může vše zmařit. V rozhovoru, který jsme s tebou dělali v knize Jak se stát intradenním finančníkem, jsi naznačil, že řada skvělých mechanických strategií pracuje s naprosto jednoduchou myšlenkou. Platí toto i nadále? Nebo se v tomto ohledu něco změnilo? A můžeš alespoň trochu nastínit, co se dá považovat za jednoduchou myšlenku? Ano, vzpomínám velice dobře a můžu znova konstatovat, že se moc nezměnilo. Ty nejkvalitnější systémy pracují na základních logických principech a sledování opakujících se patternů na tom kterém trhu. Např. je zřejmé, že po vytvoření daného trading pásma bude mít s velkou pravděpodobností trh prostor pro pohyb, a to se zdá u daytradingu klíčové. Potvrzují-li indikátory na burze jako advance-decline poměr, tj. poměr rostoucích ke klesajícím akciím na burze v New Yorku, že tento pohyb ve směru trendu vypadá jako zajímavá příležitost, pak je možné vstoupit např. na dané hladině Fibonacciho retracementu. Samozřejmě nic není v tradingu jisté, ale dá se vysledovat, že na základě behaviorálních financí se chování trhu v určitých periodách má tendenci opakovat. Samozřejmě je dobré, pokud jsou zabudovány další filtry, když je takový a takový indikátor na určité hladině a dále pak přidat např. breakoutové strategie atd. Dalším velmi klíčovým bodem je pravidelný update systému a jeho parametrů. Stejně jako ve fyzice existuje teorie poločasu rozpadu jader radioaktivního prvku či izotopu, tak i systémy mají tendenci v čase upadat, a je nutné tak na měsíční až čtvrtletní bázi program poupravovat, ale bez toho, aniž by zanikla ta původní myšlenka, na které byly hypotéza a systém vybudovány. To bylo naznačení jen jedné z myšlenek jak vstupovat do trhu. Je zřejmé, že existují i jiné. Pokud se podíváš na velmi kvalitní mechanické strategie, dokážeš říci, kolik prostoru je poměrově věnováno ve strategii vstupním, a kolik výstupním pravidlům? Řekl bych, že je to tak stejné. Možný vstup jsem již naznačil výše. U výstupu se většinou pracuje s fixní hodnotou případné ztráty, s volatilitou trhu u stop lossu a na volatilitě založeném výstupu – tj. někdy je fixní profit target a někdy systém vydá signál, kdy neexistuje pro daný obchod žádný profit target. Avšak dlouhou dobu jsem měl na svém počítači jeden velmi úspěšný daytradingový systém asijského developera, který zadal po vstupu základní stop loss 5 bodů na mini SP kontraktu, a pakliže se trh pohnul v žádoucím směru o 4 body, tak se posunoval stop loss na hodnotu vstupu a dále se jen nechala pozice běžet až do konce, toť vše. Paradoxně vše fungovalo nádherně do momentu, než začal chtít developer vydělávat víc a víc a systém totálně pozměnil i s touto výstupní metodou. Po pár měsících byla kapitola úspěšného systému uzavřena z důvodu pozměnění dobré obchodní myšlenky. Jako největší problém u mechanických strategií vidím fakt, že se velmi těžko pozná, kdy strategie přestala fungovat. Po letech zkušeností, které s mechanickými strategiemi máš, dokážeš již říci nějaké obecné pravidlo, podle kterého se dá řídit, pokud potřebujeme vědět, kdy mechanickou strategii „vypnout“? Obecně se v průmyslu používá pro zvážení výstupu, když dojde k poklesu výnosové křivky (equity curve) o dvě standardní chyby (standard errors) od lineární regrese této výnosové křivky. Samozřejmě na prvním místě je klientův kapitál a jeho rizikové preference. Pakliže někdo nemůže nést riziko, čiště teoreticky, např. více jak 30 % kapitálu, pak je třeba okamžitě ven. Z praxe měl jsem i klienta, který mi tvrdil, že 20% propad je naprosto v pořádku, a i tak u pohovoru jsem navrhl, aby investoval méně kapitálu než původně zamýšlel a zbytek vložil do klasických akcií s dluhopisy, ktere jsou se systémy téměř nekorelované a realizoval tak dostatečnou diverzifikaci. Po investici i s tímto nižším kapitálem došlo okamžitě „jako naschvál“ k drawdownu (poklesu) o 15 % a klient situaci neunesl a vystoupil ze systému. Jak už to bývá, po jeho výstupu měl systém nejlepší periodu několika let nádherného růstu i s více jak ročním 100+% ročním zhodnocením. A závěrem jedna obecnější otázka: jaké největší změny a nejnovější obchodní trendy jsi vypozoroval u vás v Chicagu, jakožto světovém finančním centru? Chicago jako takové vypadá pořád stejně nádherně na pohled, zvláště z naší kanceláře v 36. patře v budově komoditní burzy, ale největší mrakodrap USA Sears Tower se už takto nenazývá – byl přejmenován na Willis Tower. V březnu 2009 totiž Londýnský pojišťovací broker Willis Group Holdings Ltd. pronajal část budovy a obdržel práva používat své jméno. Ale to jen tak bokem, trochu jsme odbočili. Ve finančním průmyslu dochází ke změnám z důvodu zavádění tzv. Volker pravidla, nazývaném po bývalém prezidentu Federálního Rezervního Systému Paulu Volkerovi. Velmi zjednodušeně, budou bankovní instituce muset omezovat své tzv. proprietární obchodování, tj. obchodování na svůj účet a zde se otvírá příležitost pro menší tzv. butikové správce aktiv a co je důležité pro drobnější hráče na trhu, tj. i potencíálně pro čtenáře serveru Financnik.cz a možném zmírnění efektu velkých hráčů, který jste diskutovali vy ve svém článku. My samotní s bratrem jsme ve fázi založení firmy na money management, která bude spadat pod naši společnost Striker. Zde se budeme snažit aplikovat to nejlepší z nejlepšího, co jsme měli možnost za ta léta obchodování, ať už diskrečně či systémově, vysledovat. Věříme, že se bude jednat o zajímavou příležitost v této době rozsáhlých změn jak z hlediska regulace, tak z hlediska přístupu k teorii portfolia ve světě moderních financí.