Prohledat Finančník.cz

Broker je firma, která funguje jako prostředník mezi kupujícími a prodávajícími finančních instrumentů a za své služby si účtuje provizi nebo spread. V kontextu aktivního tradingu je broker klíčovým spojencem tradera, umožňujícím přístup k trhům a provedení obchodů. Hlavní funkcí brokera je zprostředkování obchodů na trzích. To zahrnuje přijímání pokynů od obchodníků, provádění těchto pokynů na odpovídajících trzích a zajištění správného vyúčtování obchodů. Existuje několik typů brokerů včetně diskrétních (které nabízejí personalizované poradenství), full-service (poskytují širokou škálu služeb včetně analýz) a online brokerů (specializující se na rychlé a levné online obchodování). Aktivní obchodníci musí pečlivě sledovat poplatky a náklady spojené s jejich brokerským účtem. Tyto poplatky mohou mít významný dopad na rentabilitu, zejména pro obchodníky, kteří obchodují často. Moderní brokeri nabízejí pokročilé obchodní platformy, které umožňují rychlé provedení obchodů, analýzu trhu a automatizaci obchodních strategií. Pro aktivní obchodníky je kvalita a stabilita těchto platform klíčová.

Jednou z prvních činností, do kterých se pustí začínající trader bývá hledání brokera. Přestože jsme na toto téma napsali již několik článků a především diskuzní fórum je v tomto ohledu velmi cenná studnice zkušeností, stále dostávám dotazy, které nasvědčují o řadě nepochopení základních principů. Ta bohužel mohou vést rychle k tomu, že člověk bojuje nakonec v tradingu na úplně nesprávné frontě... Pojďme si proto zrekapitulovat nejdůležitější fakta. Patrně nejpodstatnější informací, které by začínající obchodník měl dobře rozumět, je vůbec to, co plánuje obchodovat. Dnes existuje finančních produktů k tradingu obrovské množství a různé produkty s sebou přináší různé specifika a otázky. Základní rozdělení produktů by pak mohlo vypadat následovně: Burzovní finanční produkty - jsou produkty, jenž jsou obchodovány přes konkrétní „centrální místo“ = burzu. Protože všechny obchody probíhají přes „centrální bod“, existuje jednotná cena, za kterou se produkty obchodují (pozn. některé produkty se obchodují na několika burzách současně, ale stále jde o velmi „centralizované“ řešení ve smyslu našeho výkladu). Typickými zástupci burzovních finančních produktů jsou například akcie a komoditní kontrakty. Broker v případě burzovního produktu plní roli zprostředkovatele. Od obchodníka převezme příkaz k otevření nebo uzavření pozice a nechá jej vyplnit na burze. Za toto si nechává platit poplatek, tzv. brokerskou komisi. Komise musí být nastavena tak, aby z ní broker uživil celý svůj business – personál, vývoj softwarových platforem atd. Brokerovi je tak v tomto případě vždy jedno, zda-li trader vydělal nebo prodělal a jakou formou obchoduje (jestli skalpuje, obchoduje dlouhodobě atd.) – jeho příjmem je konstantní poplatek, který se platí bez ohledu na výsledek obchodu. V podstatě největší motivací brokera je, aby klient obchodoval co nejvíce, protože to je činnost, která brokerovi přináší peníze. A co je to vlastně samotná burza? Vesměs jde v podstatě o soukromou společnost, která pod bedlivým státním dozorem poskytuje finanční služby. Tj. také burzy si nechávají platit celou řadou kanálů. Z pohledu tradera jsou to např. většinou poplatky za realtime data, za spárování obchodu (poplatek již bývá zahrnut v brokerské komisi), poplatky platí pochopitelně i brokeři za napojení do systému atd. Burzovní prostředí bychom mohli shrnout definicí, že jde o ekonomický mechanismus, který nám, malým obchodníkům, dovoluje v co nejregulovanějším prostředí prodávat a nakupovat. Současně těžíme z toho, že burzy na svých parketech (či serverech) soustředí obrovské množství obchodníků a obchodované trhy jsou tak velmi likvidní (tj. u hlavních trhů de facto vždy najdeme protistranu obchodu za aktuální cenu) a při běžném obchodování nehrozí reálně žádná nekalá manipulace proti naším pozicím. V případě burzovního prostředí představují tedy rozdíly v rámci brokerských služeb kromě různě vysokých poplatků a marginů především kvalitu servisu, rychlost exekucí a hlavně robustnost a stabilitu systému. Současně existují také mimoburzovní finanční produkty, ty jak patrně již tušíte z názvu nemají žádnou „burzu“, tj. neexistuje žádné „centrální místo“, kde by docházelo k uskutečňování transakcí. Hlavními zástupci takových produktů jsou například Forex a CFDs a mnoho dalších. Brokeři v tomto případě neplní pouze funkci zprostředkovatelů ale rovnou tvůrců trhu (market makerů). Tvůrce trhu je ten, kdo vytváří cenu, tvůrce trhu je ten, kdo často představuje protistranu v obchodu. A to do výběru případného brokera vnáší řadu otázek, které by si trader měl klást. Všechny karty drží broker = market maker – vytváří a posílá klientovi ceny (každý broker má své vlastní ceny = kotace, protože trh není centralizován), přijímá od něho příkazy, které páruje s dalšími klienty nebo vstupuje do protipozice, ovládá platformu, vidí umístění všech příkazů atd. Pokud broker vstoupí do protipozice pak to samozřejmě neznamená, že by byl protistranou v obchodu po celou dobu, co transakce trvá a byl tak zcela jasně motivován na tom, jak obchod dopadne. Po otevření obchodu se broker okamžitě zajistí u dalších subjektů aby byl tak v pozici „neutrální“ a na obchodu vydělává jako klasický market maker – tedy na tzv. spreadu mezi cenou za kterou je možné obchod otevřít a cenou za kterou je možné obchod uzavřít. Nicméně je dobré si uvědomit, že se v této oblasti pohybují subjekty se skutečně nejrůznějšími motivacemi. A že obchodovat burzovní produkt typu komoditní kontrakt přes např. CFDs u mimoburzovního brokera nemusí být vůbec stejný, nebo podobný business. Tato oblast trhu není navíc příliš regulována a tak mnoho brokerů působí z velmi exotických offshore destinací, kde je praktická vymahatelnost čehokoliv nemožná. A bohužel praxe ukazuje, že až příliš „exotických“ subjektů v této oblasti hřeší na skutečnost, že řada traderů „prodělá tak i tak“, tomuto nastaví své algoritmy. A ojedinělá není ani situace, kdy se vydělávajících klientů pod různými argumenty zbavují (nejčastější bývá např. nařčení ze skalpingu, obchodování v nevhodnou dobu při publikování zpráv nebo prostě přílišná profitabilita na úkor brokera – ano i takový argument už jsem viděl). To samozřejmě neznamená, že by neexistovali kvalitní mimoburzovní brokeři. Hlavní světoví lídři se samozřejmě chovají ke svým klientům tak jako normální brokeři, bohužel však spousta nováčků má tendenci se nechávat lákat k subjektům, na které platí hodně z toho, co jsem výše naznačil. V případě mimoburzovních trhů je proto více než důležité zjišťovat reference na daného brokera a neporovnávat nabídku pouze skrze funkce software, velikost spreadů či na základě agresivního marketingu. Je důležité se zajímat o jurisdikci, pod kterou broker působí a zkušenosti ostatních traderů, které jsou většinou snadno dohledatelné na internetu. Ostatně reference zkušených obchodníků by měly hrát nejdůležitější roli v případě výběru jakéhokoliv brokera. V této oblasti je skutečně zbytečné příliš experimentovat a pokud zvolíte brokera, kterého využívá delší dobu ke své spokojenosti nějaká početnější skupina traderů, bývá to nejlepší volba. Sám obchoduji výhradně u velkých brokerů zaměřující se na burzovní trhy, takže naštěstí nemohu referovat o žádných z těch divokých praktik, které bývají zmiňovány např. v naší diskuzi především v souvislosti s offshore forexovými nebo CFDs brokery. Nicméně pokud sami máte nějakou zkušenost s jakýmkoliv brokerem, publikujte ji prosím pod článek do připojené diskuze, aby si ostatní mohli udělat představu, na co je třeba si dát opravdu pozor.