Cena ropy zatím vrcholila v polovině července, kdy se blížila 150 USD. Od té doby významně klesla, ale mezi zmiňovanými důvody postrádám tyto: 1. Červencový krach SemGroup spekulující ropných trzích (ztráta 3,2 mld USD, druhá největší při komoditním obchodováním hned za fondem Amaranth). Datum bankrotu se moc neliší od vrcholu ceny ropy. 2. Neočekávané velké pozice spekulantů - viz reklasifikace provedená tento týden, kdy CFTC zvýšila objem ropných kontraktů držený spekulanty o 25%. Tak významná oprava ukazuje na velkou slabinu ve sběru dat. Nutno podotknout, že ani jedné z těchto událostí nebyla médii věnována zvýšená pozornost. Docela by mne zajímalo, proč.

Já také nikde netvrdím, že "malý" trader nemůže být úspěšný. Může. Já jsem spíše investor než trader. Proto dělám takovéto analýzy. Na základě výše uvedeného (a dalších faktorů) mám put opce na banky a pozice Drahé kovy LONG. [bold] Příspěvek jsem sem přesto dal, protože problémy bankovního sektoru mohou zásadním způsobem ovlivnit i ostatní trhy. A pokud s tou možností předem počítáte, rázem máte pře dalšími určitou výhodu. [/bold]

ČEKÁM VELKÉ ZTRÁTY V SEKTORU BANK V ROCE 2008 Během prvních šesti měsíců roku 2008 čeká na nové stanovení úrokové sazby a přechod na standardní režim splátek téměř 700 miliard dolarů z hypoték typu „plaťte pouze úroky". Z toho o subprime hypotéky se jedná v případě cca 200 miliard. Navíc, snižování úroků Fedem od léta roku 2007 se do sazeb pro refinancování hypoték nijak výrazně nepromítlo. Skutečným klíčem k (ne)zdraví bank jsou však podle mého názoru deriváty, jejichž objem v posledních letech raketově roste a v současné době dosahuje stovek biliónů (v americké angličtině jde o triliony) dolarů. Jedním z velkých problémů bankovních derivátů je také skutečnost, že banky mohou tratit i na papírově ziskových pozicích. To je možné proto, že pouze zhruba desetina jejich derivátových pozic jsou kontrakty obchodovatelné na burzách. [bold]Ke dnu tak paradoxně může jít i banka, která investovala správně, ale její protistranou byli ti, co investovali velmi špatně (ztrátové kontrakty výrazně převyšovaly ty ziskové). Toto riziko protistrany bude podle mého názoru jedním z dominantních rizik roku 2008. [/bold] Rizika v rozvahách či podrozvahách se postupně kumulují. Najednou se změní situace, stane se něco, co se dle pravděpodobnostních výpočtů má stát jednou za miliardu let, s čím tudíž modely nepočítaly. Tyto modely pak rázem přestanou fungovat, z hráze vypadne první kamínek, objeví se první průsak… a jsme tam, kde jsme (nebo ještě lépe – kde budeme v roce 2008) Problematika dopadů nečekaných (málo pravděpodobných událostí) je názorně rozebrána v následující knize: Nassim Nicholas Taleb: The Black Swan. The Impact of the Highly Improbable. Doporučuji k přečtení. První průsaky se banky zatím snaží „flikovat“ emisemi dalších akcií či podřízeného dluhu.Ty nakupují zejména Sovereign Wealth Funds. Teď jde jenom o to, jaké limity pro investice do bankovního sektoru mají tito zahraniční investoři nastaveny. Očekávám další výrazné ztráty bank v roce 2008. Pokud by banky narazily během let 2008 a 2009 na neochotu k dalším investicím, půjde opravdu do tuhého a budou následovat velmi tvrdá vyjednávání o podmínkách investic. No, uvidíme časem. Na závěr si dovolím upozornit, že vzhledem k pravidlům kapitálové přiměřenosti bank je třeba poměřovat velikost ztrát nikoliv k aktivům bank, nýbrž k jejich vlastnímu kapitálu (nejlépe Tier 1). Pozornosti doporučuji také potenciálně velké ztráty bank plynoucí z možného downgradu ratingu CP v objemu přes 500 mld USD

Při výběru akcie nelze opomíjet ani volbu sektoru. Volba správného sektoru totiž výrazně zvyšuje pravděpodobnost nalezení do budoucna úspěšné akcie. Volba nesprávného sektoru tuto pravděpodobnost naopak výrazně snižuje. Rotace sektorů je názorně vidět na obrázku od p. Caseyho - ten podle mne indikuje nastávající underperformance finančního sektoru. Graf je k dispozici zde: www.caseyresearch.com/images/90724514bigMarkCapSP.jpg

P/E je poměr ceny akcie k čistému zisku na akcii. Cena akcie je poslední kurz. Je ale podívat se, jak zisk vzniká. Co když je třeba 90% zisku tvořenou jednou neopakovatelnou operací (třeba prodej divize)? Může to být i opačně - firma je ve ztrátě kvůli jedné neopakovatelné operaci. O takové operace je třeba zisk očistit a pracovat při svých výpočtech s tímto očištěným ziskem. A nezapomenout se podívat na výpočet daně, jaké je raálné daňové procento (zda není nějak nízké díky daňové optimalizaci a např. není udržitelné do budoucna) A vždy pracovat s DILUTED EARNINGS, tedy ředěným ziskem na akcii (zisk přepočítaný na zvýšené množství akcií v oběhu (např. díky uplatnění opcí).

A ještě jedna poznámka - při fundamentální analýze doporučuji podrobně přečíst přílohu k účetní závěrce. Často tam najdete velké množství zajímavých informací včetně vysvětlení např. k mimořádným / neopakovatelným položkám nebo odložené dani atd., které zkreslují aktuální roční výsledek.

Výkazy firem doporučuji VŽDY kontrolovat na webu té které firmy. Co se týče automobilek, GM se vyhněte maximálním možným obloukem. Podle mne GM do pár let (řekněme do 5 let) nebude v dnešní podobě existovat. V lepším případě bude rozprodána po kouskách "zaživa", v horším až v rámci konkurzního řízení.

Poznámka o RBS sem nepatří, psal jsem to i na jiné fórum a zde jsem opomenul poznámku o RBS vymazat. Omlouvám se.

Jsem si plně vědom kontroverznosti následujícího názoru a právě proto ho sem dávám. Já bych z toho nevinil ani tak vedení bank, jako spíše nenažrané akcionáře bank, co si neuvědomují souvislosti mezi výnosem a rizikem. Ti to také nejvíce odskáčou na cenách akcií, omezování dividend... Vedení bank se snažilo vyjít akcionářům vstříc (a i sobě - díky bonusům). Proč? Kdyby akcionáři bank nebyli tak nenažraní, nemusely se banky pouštět do stále rizikovějších operací aby akcionáře uspokojily svými zisky. Určitou dobu to vycházelo, akcionáři byli happy a vedení bank a treasury a podobná oddělení vypadli jako géniové. A investoři? Kdekdo se oháněl neustále rychle rostoucími zisky bank V MINULOSTI a požadovali minimálně podobné výsledky do budoucna. Takový růst ale nebyl možný při zachování bezpečnosti investic, muselo se jít do stále větších rizik. Přeci není možné,a by při růstu ekonomiky o 3-4% ročně by zisky bank v horizontu 10-20 let (jak tomu bylo např. v minulosti u zde tak propagované RBS) rostly několikanásobným tempem a nebylo za to placeno vyšší míro u rizika. Byli si toho akcionáři vůbec vědomi? Spousta z nich (sázel bych především na drobné) asi ne. Vždyť vše vypadalo na první pohled tak krásně. A velcí akcionáři podle mne zase doufali v Fed, že je nenechá ve štychu že banky mají riziko pod kontrolou. Ukazuje se, ale že všechna rizika pod kontrolou neměly, některé pozice ani neumí pořádně ocenit jinak než silně subjektivním modelem. Rizika v rozvahách či podrozvahách se však postupně kumulují. Pak se změní situace, modely přestanou fungovat, Z HRÁZE VYPADNE PRVNÍ KAMÍNEK, OBJEVÍ SE PRVNÍ PRŮSAK... A JSME TAM, KDE JSME (nebo ještě lépe - kde budeme v roce 2008) - první průsaky se banky zatím snaží flikovat emisemi dalších akcií či podřízeného dluhu. Někdo může namítnout, že zodpovědný je management bank, který nedodržuje pravidla obezřetného podnikání. Já bych to přímo nedodržování pravidel nenazýval, spíše se to blíží k balancování na hraně a využívání děr v pravidlech (vyvádění investic z rozvahy pryč...), přijímání větších rizik. A primární jsou podle mne opravdu akcionáři. Kdyby jejich požadavky nebyly tak vysoké, manažeři by se smířili s menšími zisky a nešly by do takových rizik. První banka, co se do toho pustila, uvolnila lavinu., kterou už nešlo zastavit. Kdyby ji totiž manažeři dalších bank nenásledovali, vykázaly by jejich banky menší zisk a a to by ve svém důsledku veslo k výměně manažerů. A ti noví, poučeni vývojee, by se také vydali tímto směrem. A spousta akcionářů si těchto rostoucích rizik nebyla vědoma, měli (nebo stále mají) banky za bezpečné investice. Který management vidí dál než za délku svého kontraktu? Je to podobné jako u politiků. Odpovědnost vedení - co se jim může stát? Pokud neporuší zákony, maximálně dostanou (zlatého) padáka. S tímto vědomím se snažilo vedení vyplnit přání akcionářů. Nějakou dobu to fungovalo - akcionáři byli spokojeni a oni měli super bonusy. Jsem přesvědčen, že kapitálovou přiměřenost a další parametry si vedení bank hodně hlídalo. Řízení rizik bylo OK, pokud byla hráz pevná, vše bylo vzájemně propojené a jeden spoléhal na rating druhého. Docela dlouho to fungovalo. Řízení rizik však bylo jako i jinde postaveno na historických modelech a ve zlomových momentech většina modelů / jistot přestává platit a to je podle mne případ bank dnes. Proto nebyly připraveny na větší průsaky, to by zisky musely být mnohem menší. Klíč k pochopení PROČ modely bank selhávají je podle mne zde (mám rozečteno) www.amazon.com/Black-Swan-Impact-Highly-Improbable/dp/1400063515/ref=pd_bbs_sr_1 [bold] [/bold] [bold] [/bold]

Tak mne napadá, pořád se oháníme makro ukazateli, kurzy měn apod. Zamysleli jste se ale nad tím, zda vůbec jsou tyto ukazatele publikovány ve správné výši, zda nejsou zkreslovány??? Každá větší firma, musí povinně projít auditem. Kdo ale audituje státní výsledky? Nikdo. Dalším, a podle mne mnohem závažnějším, problémem je, že státy defacto "jedou" na jednoduché účetnictví. Kdyby tát byla firma, tak kurz měny je ekvivalent ceny akcie, GDP je ekvivalent tržeb., státní rozpočet má nejblíže ke cash flow. Státy byly nuceny účtovat podle pravidel platných pro společnosti. Asi bychom se velmi divili, jak by rozvahy vypadaly (schodky penzijních systémů, nakumulovaný státní dluh...) Prošly by takové firmy auditem? Nebo by se podobaly Enronu? ČSÚ provedl v roce 2006 revizi HDP rázem se GDP (ekvivalent tržeb) zvedl o cca 10%. jenom účetní operací. V tomto směru ale vůbec nejsme výjimky - např. V pak USA spočítali současnou hodnotu budoucích příjmů a výdajů státního rozpočtu. vyšel jim SCHODEK 44 BILIONŮ USD (angl. to byly triliony) Poměr dluhu k GDP je zkreslující vlivem metodiky výpočtu GDP - pokud do ní zahrnu i necashové položky, tak je uměle nadhodnoceno. Dluh totiž může být kryt pouze z cashových položek a ne z přecenění výkonu IT (oblíbené hedonické úpravy v USA), započítání fiktivních pronájmů majitelů nemovitostí užívaných k bydlení... Do inflace (CPI) se v USA nepočítají energie a potraviny... Koupili byste si akcie takto zadlužených firem, jak jsou dnes státy? Emise peněz je totéž jako emise dodatečných akcií... Kdyby firmy tak projídaly prostředky získané z emisí akcií, jako to dělají státy s emisí peněz, asi by rychle šly ke dnu Pokud bude přetlak nabídky akcií vlivem neustále emise nových a nových akcií, co bude s jejich cenou? Spadne dolů... Takové akcie by byly zralé jedině na SHORT, ale rozhodně ne na nákup. Na nákup mi vychází DRAHÉ KOVY. Je to moc přitažené za vlasy??

To je novém, proto jsem ten link dal

Něco k bankám - Bill Gross (Bond Guru z Pimco) očekává ztráty letos až 250 mld USD. www.bloomberg.com/apps/news?pid=20601087&sid=afO148TJCeOM&refer=home

Já jsem hodně, ale opravdi honě, pesimistický ohleně bank. Pár důvodů: Mezi obvyklé zdroje problémů bank patří problémy s nesplácením úvěrů. V poslední době jsou často diskutování problém s narůstající delikvencí subprime hypoték. Další rostoucí kategorií nesplácených úvěrů jsou úvěry z kreditních karet. Pokud by se jejich růst v budoucnu akceleroval, ukazovalo by to na zhoršování ekonomické situace v mnoha rodinách, což není pro ekonomiku nikdy dobrý signál, i když americkou ekonomiku svou spotřebou táhne, obrazně řečeno, horních 10 tisíc. Účetní oddělení bank se v rámci legálních operací snaží, seč můžou, aby ztráty nepřesáhly únosnou mez. V poslední době totiž narážím na informace (mimo jiné o tom psal i Wall Street Journal), že banky uzavírají obchody s hedge fondy a vyvádějí ze svých rozvah riziková aktiva. Hedge fondy ale mají možnost je zase po určité době (nejčastěji po roce) vrátit zpět. Na mne to působí tak, že banky se snaží odsunout ztráty v čase v naději, že za rok bude jiná situace a ztráty pak nebudou již tak vysoké. Cílem těchto operací je podle mne snaha o řízení kvartálních výsledků, aby měly banky možnost vykázat zisky a tvrdit, že jsou z nejhoršího venku. Pokud se dostaví pozitivní výsledky, tipuji, že to bude jenom dočasné a za 3-4 kvartály se ztráty opět objeví. Pokud by tedy došlo k růstu bankovních akcií, doporučuji využít případné rally k vyklizení bankovních pozic. Na obzoru se objevil ještě jeden problém - jsou jím problémy se realizací zástav: financialsense.com/editorials/engdahl/2007/1124.html Pokud banky nebudou schopny dosáhnout na zástavy v případě problémů klientů se splácením, hrozí následující: a) pokles zisku spojený s výrazně vyšší potřebou tvorby opravných položek b) v případě ztrát pak pokles vlastního kapitálu banky b1) ztráty budou relativně malé, pak to budou "jen" ztráty bank a investorů b2) ztrát budou velké, vlastní kapitál klesne pod limit požadovaný centrálními bankami. Potom nastane rachot - buď navyšování kapitálu emisemi dalších akcií a s tím spojené ředění stávající akcionářů a pokles bankovních akcií - ještě ta mírnější varianta. Pokud by však investoři nebyli ochotni upsat další akcie, banky by musely snížit svá aktiva - přestat poskytovat půjčky, žádat splacení kde to jen jde... Tento poslední scénář je černou můrou centrálních bank. Řekl bych, že právníci bank mají teď o zábavu postaráno. Obávám se, že varianta b2) nastává, vždyť velké banky získávají kapitál od Sovereign Wealth Funds za ne moc výhodných podmínek. Deriváty představují kapitolu samu o sobě. DERIVÁTY Operace s derivát rostou v posledních letech raketovým tempem, ale jenom pár lidí jim skutečně v plné šíři rozumí (já si tento nárok nečiním). Díky počítačům jsou totiž konstruovány více a více komplexní modely. Derivátové obchody jsou klasickým příkladem hry s nulovým součtem, tedy situace, kdy to, co jedna strana vydělá, druhá musí prodělat. Také se o nich tvrdí, že zmenšují riziko. Globálně vzato to podle mne není pravda. Pokud se někdo rizika zbavuje, někdo jiný ho musí na sebe (za úplatu) převzít. Deriváty tedy spíše převádějí riziko na jiné osoby. Celkový objem derivátů se ve světě odhaduje na více než 400 biliónů USD, tedy cca řádově více, než je globální roční GDP. Velké množství derivátů je v portfoliích bank (nejvíce u JP Morgan, Bank od America či Citigroup) a hedge fondů. Některé deriváty či jiná nelikvidní aktiva - třeba CDO - (Level 3 - viz dále) jsou oceňovány stylem "priced to model", což je podle mého další zárodek potenciálních velkých problémů. To je podobné, jako slavné drahé kameny v zástavách českých bank počátkem 90. let minulého století. Jde o velmi komplikované modely. Nedávno zabralo ocenění derivátového portfolia společnosti Fannie Mae téměř celý rok. Proto jsou banky a ostatní finanční instituce nyní nuceny členit své pozice do 3 skupin podle toho, jak je oceňují: zda mají finanční instrumenty stanovenu cenu na veřejném trhu (Level 1), zda mají cenu stanovenu s protistranou (Level 2) či zda dokonce žádná objektivní tržní cena neexistuje a instrumenty jsou oceněny jenom interním modelem banky (Level 3). Pro opravdové zájemce: jde o FAS 157. Některé banky (např. Goldman Sachs či Citibank) mají v cenných papírech oceněných pouze vlastním modelem bez jakékoliv skutečné tržní ceny (Level 3) větší množství prostředků, než je jejich vlastní kapitál!! Tomu neříkám bezpečná banka. Dalším problémem bank je také skutečnost, že BANKY MOHOU REÁLNĚ TRATIT I NA PAPÍROVĚ ZISKOVÝCH POZICÍCH. To je možné proto, že pouze cca 1/10 jejich derivátových pozic jsou kontrakty obchodovatelné na burzách. Zbylých 90% jsou kontrakty uzavřené přímo s jiným subjektem a jejich plnění je tak závislé na solventnosti protistrany. Jestliže z důvodů špatných investic zkrachuje protistrana, banka nemá jak realizovat své zisky a utrpí reálnou ztrátu, i když dosud vykazovala papírový zisk (t.j. stála na správné straně spekulace). Ke dnu tak paradoxně může být i banka, která investovala správně, ale její protistranou byli ti, co investovali velmi špatně (ztrátové kontrakty výrazně převyšovaly ty ziskové). REAKCE CENTRÁLNÍCH BANK Často se v tisku objevují následující zprávy: Fed napumpoval do ekonomiky X miliard dolarů. Za poslední 2-3 měsíce to už bylo celkem XY miliard. Bacha na ně, neříkají celou pravdu. Fed (a ECB) používají REPO operace, tedy půjčky s různou dobou splatnosti, které jsou banky povinny splatit. O tyto splátky je pak třeba snížit uváděnou částku a teprve nepslacený ROZDÍL je to, co centrální banky skutečně napumpovaly do ekonomiky. Poslední příklad: Fed oznámil, že v předvánočním týdnu pustí do ekonomky dalších 40 miliard USD. ALE, v tom samém týdnu bylo splatných 39 miliard minulých operací, takže reálně Fed pustil do ekonomiky jen 1 miliardu. Nic moc. SOUČASNÉ EPICENTRUM PROBLÉMŮ Podle mne je třeba bedlivě sledovat dění kolem firem ACA Capital, Ambac a MBIA. Jejich rating je stále AAA, ale ratingové agentury před Vánoci dali negativní výhled. Rating ACA Capital byl nedávno skokově změněn z AAA na CCC. Pokud by k podobnému kroku došli i v případě těchto firem, bankovnímu sektoru jako celku hrozí ztráty v řádu 200 MILIARD USD. Výše zmíněné firmy totiž pojišťují bankám a jiným investorům jejich derivátové pozice. Banky jsou také významnými jejich vlastníky. Proto jsou výše jmenované firmy horkým kandidátem na velkou záchrannou operaci Fedu a dalších velkých bank. Jinak má bankovní sektor takové problémy... JEŠTĚ TOM NENÍ KONEC Podle mne budou postupně vypadávat z bank či jiných finančních institucí jeden kostlivec za druhým. Pokud i přes výše uvedené chce někdo investovat do bankovních akcií doporučuji u bank důsledně porovnávat výsledovku a cash flow, může to mnohé napovědět - jejich nesoulad by znamenal varovný signál, že zisky mohou být jen na papíře díky kouzlům s oceňováním těchto černých skřínek a nebude z čeho vyplácet dividendy, nebo si na jejich výplatu bude banka muset dokonce půjčit. A kacířská myšlenka na závěr: na kauzu Enron dopatil svojí likvidací Arthur Andersen. Nemůže se stát, že na tuto kauzu by doplatil také auditor? V tomto případě by ale nešlo o klasickou auditorskou firmu, ale o RATINGOVOU agenturu (třeba Moody's) goodie.porcus.cz/projectx/web/index.php?id=138

WRT má jednu z mého pohledu obrovskou výhodu: je to CENNÝ PAPÍR, takže ať žije 6-ti měsíční časový test :) Já právě warranty, akcie i suroviny spojuju, protože všechny tyto veličiny jsou ovlivněny cenou téže suroviny.

Ahoj, Tvůj postup je jasný. Co se týče mého - neplánuji realizaci warrantů, to ne. Stejně mají v podmínkách finanční vyrovnání. Mám tak nastaveno řízení rizik. Nazval bych to citlivostní analýzou, tedy jak se zmnění hodonat portfolia, když se cena podkladové suroviny změní o jednotku. Mám teď v surovinách cca půlku portfolia měřeno nákupními cenami. Po přepočtu moji metodou se dostávám někam na 80%. Warranty a akcie de facto přepočítávám na hodnotu kovu, jakou bych musel vlastnit, abych dosáhl stejných potenciálních zisků. Díky warrantům mám nárok na potenciální zisky / ztráty z X uncí zlata. Proto počítám, kolik bych musel investovat do fyzického zlata, abych dosáhl analogických potenciálních zisků. Podobný postup aplikuji i u firem těžících suroviny, kdy si dělám výpočet, kolikrát stoupne zisk firmy (a tedy i teoretická cena akcie při zachování P/E), když se cena těžených surovin změní o 10%. Tímto koeficientem opět násobím velikost pozice (nelze aplikovat u těch, které zatím jenom hledají a nemají produkci - zatím hledám vhodný model, přikláním se ke koeficinetu na základě poměru potenciálních zásob suroviny a tržní kapitalizace firmy). Ač ten výpočet může na první pohled vypdat nelogicky a dávat hausnumera, podle mne má větší vypovídací schopnost, než kdybych započítal warranty či akcie do portfolia v jejich tržní ceně. Ukazuje totiž skutečnou angažovanost v té které surovině. P.S. Včera jsem celý večer strávil analýzou ZINKU a hledáním vhodných akcií. Jdu do toho.

Ještě dodatek: Uvažoval jsem i o druhé možnosti výpočtu váhy v portfoliu. Tou je násobení hodnoty warrantů jejich aktuální pákou.

Opce u IB obchoduji, nenarazil jsen na nějaké specifické omezení či poplatky.

Ne, teď mířím na kontrolu velikosti investice do warrantů. Příklad: Mám 100 warrantů na Au , cena 4, odběrový poměr 1:10 + 200 warrantů na stříbro, odvěrový poměr 1:1, cena 2. V portfoliu tedy mám oba warranty v hodnotě 400 USD. Pro účely zjištění skutečné velikosti pozice opčítám "cenu kontrolovaného kovu", postupuji následovně: Moje pozice zlato: 10 uncí (100/10) * 600 USD za unci, tedy 6000 USD MOje pozice stříbro: 200 uncí * 12 USD / unci, tedy 2400 USD. Ač mám an první pohled stejné pozice ve zlatě i stříbře, ve skutečnosti má zlato v mém portfoliu mnohem větší váhu než stříbro. Ještě uvažuji o tom, že bych do výopčtu zahrnul i dostupnost kovu, tedy nmožství existujících uncí na trhu - ale ještě to nemám hotové.

Ahoj, teď se mi smazal rozepsaný příspěvek, tak znova. Je lepší se soustředit na méně trhů, souhlasím. Zaměřuji se na warranty s minimálně 2 letou dobou do splatnosti. Pro balancování portfolia používám následující: Počet warrantů (Au, Ag) přepočítám na počty "kontrolovaných" uncí. Ty poté přepočtu na peníze aktuální cenou Au či Ag. Zjistím tak hodnotu "kontrolovaného" kovu a tu poté porovnáván s jinými CP v portfoliu.

Piti, píšeš: Ten kdo začíná, tak určitě neobchoduje velké množství trhů, sám plánuji pro začátek pozičně obchodvat 2-3 trhy. Je to vlastně stejné, jako u komoditního obchodování. Jestliže někdo začne s 5.000 USD, tak např. u levných trhů skládá margin 900 USD, aby mohl profitovat na daném trhu. Jde o to vydělat na trhu peníze a už je jedno, jestli zaplatí margin 900 USD nebo např. 1300 USD, když mu obchodní systém z důvodu řízení rizik nedovolí otevřít více než jeden kontrakt. Zbytek peněz leží na brokerském účtu ladem. Chtěl jsem tím vlastně říci. Když si zvolím rizikový "warrant" s velkou pákou, tak např. obchodní systém mi takové warranty dovolí nakoupit za 700 EUR. Pokud si ale zvolím warrant s nižší pákou, mohu takové warranty nakoupit např. za 1200 EUR. Absolutní zhodnocení z těchto 2 pozic bude přibližně stejné (zatím mi běžně vychází v toleranci 10% pro normální pohyby na trhu) zatím co rozdíl rizikovosti warrantů je daleko větší. Pro velké pohyby na trhu je rozdíl samozřejmě větší, otázkou je jestli se ale vyplatí podstupovat daleko vyšší riziko. Mám již doma zpracoané nějaké grafy, takže je sem později přihodím. Peníze přece nemusí ležet ladem. Co ti brání otevřít pozici v akciích nebo třeba T-bond? Budeš tak mít úroky z rozdílu meti investicí dp warrantu s vyšší a menší pákou.

Piti Napsal: ------------------------------------------------------- > Zdravím miciko a ostatní opční obchodníky, > Ono totiž čím větší páku zvolíme u > warrantu, tak tím menší pozici mi obchodní systém > umožní otevřít z důvodu moneymanagementu (nakoupit > za menší peníze). To znamená, není důvod se honit > za největším procentním zhodnocením warrantu, ale > za absolutním zhodnocením dané pozice. > > Ten kdo začíná, tak určitě neobchoduje velké > množství trhů, sám plánuji pro začátek pozičně > obchodvat 2-3 trhy. Je to vlastně stejné, jako u > komoditního obchodování. Jestliže někdo začne s > 5.000 USD, tak např. u levných trhů skládá margin > 900 USD, aby mohl profitovat na daném trhu. Jde o > to vydělat na trhu peníze a už je jedno, jestli > zaplatí margin 900 USD nebo např. 1300 USD, když > mu obchodní systém z důvodu řízení rizik nedovolí > otevřít více než jeden kontrakt. Zbytek peněz leží > na brokerském účtu ladem. > > Chtěl jsem tím vlastně říci. Když si zvolím > rizikový "warrant" s velkou pákou, tak např. > obchodní systém mi takové warranty dovolí nakoupit > za 700 EUR. Pokud si ale zvolím warrant s nižší > pákou, mohu takové warranty nakoupit např. za 1200 > EUR. Absolutní zhodnocení z těchto 2 pozic bude > přibližně stejné (zatím mi běžně vychází v > toleranci 10% pro normální pohyby na trhu) zatím > co rozdíl rizikovosti warrantů je daleko větší. > Pro velké pohyby na trhu je rozdíl samozřejmě > větší, otázkou je jestli se ale vyplatí > podstupovat daleko vyšší riziko. Mám již doma > zpracoané nějaké grafy, takže je sem později > přihodím. > > S pozdravem Míra > > > > > Tady si dovolím podotknout jednu věc. Nezapomínej na náklady obětované příležitosti - staví totiž tvou úvahu do jiného světla. To, že nakoupíš warrant s větší pákou Ti sníží tvoji pozici. Absolutní zhodnocení pozic bude stejné, souhlas. Ve svém důsledku máš při nákupu warrantu s vyšší pákou na účtě více volných peněz a můžeš nakoupit jiný CP (ať už jiný warrant nebo akcii nebo třeba jen T-bond nesoucí úrok). Takže finální zisk z investovaných 1000 USD bude jiný právě o výnos / ztrátu z investovaného rozdílu.

Také mohu Market Wizards doporučit. V češtině nevím.