Vin

Pokud by chtěl někdo nasměrovat, kudy je možné se ubírat pří ambicích na správu cizího kapitálu, doporučuji poslední epizodu Chat with Traders, EP 127: Becoming a CTA—how to begin managing money w/ Nell Sloane.

Děkuji, Petře, za zajímavý rozhovor. Člověk si rád přečte/vyslechne lidi, kteří mají k tématu co říct. Kontrastní diskuze pod článkem je rozhodně také zajímavá. Osobně bych doporučil všem, kteří tu tráví hodiny pindáním o ničem, aby si místo toho udělali nějaký number crunching.

Shodou okolností se posledních dobou zaobírám podobnými otázkami a docházím ke stejným závěrům. Mám rád tento postřeh ze sedmdesátých let: Ještě více to platí dnes. Se všemi sociálními sítěmi a nonstop publicistikou, která předstírá, že je zpravodajství, může být člověk v jednom kole celý den, aniž by se vlastně cokoli dozvěděl, nebo cokoli udělal. Osobně jsem se televize a rádia zbavil úplně již před lety, facebook jsem zrušil loni. Na twitteru sleduji pár traderů a na youtube jsem objevil skvělé tutoriály na Python, takže jsem z těchto služeb jen osekal balast. Známí a rodina se na mě dívají jako na úplného exota. Čili jsem omezil i rozhovory s takovými lidmi na neškodné small talks o počasí, pletení košíků, tahu ptáků apod... Co se týče druhého tématu o osobnosti. Lidi si o sobě sami sobě vypráví příběhy a ty vytváří pak obraz jejich Já. Člověk pak neobchoduje, on je trader; nemá slušné děti, je skvělý otec rodiny; neumí opravit auto, je šikovný s auty; chytrý, bohatý, dobře vypadající atd. Pointa je snad zřejmá. Možná to začíná už v dětství, když s jedničkou přijdeme za maminkou a ona nás pochválí, jací jsme chytří, nebo nás v případě nezdaru pokárá, že přeci nechceme být takoví hlupáci jako ti ostatní a zničit si život. Přijde mi, že si tohle neseme až do dospělosti - když pak přijde nějaká situace, která je v kontradikci k obrazu, který jsme si o sobě vytvořili, odpovědí je pocit ohrožení, podvědomý strach, že de facto přijdeme o část toho, co jsme. Projevuje se to úzkostí, možná i panikou, někdo to vytěsní, vyhýbá se realitě. Možná zoufale hledáme sebepotvrzení v ostatních, tu maminčinu pochvalu, dalo by se říct. Lepší je se na věci dívat konkrétně bez soudů o sobě samém. Povedlo se mi toto. Toto se mi nepovedlo. Dělám to a to (ne jsem to a to). Své "ego", na kterém si často zakládáme, ve skutečnosti nepotřebujeme, je překážkou k jakékoli změně. Nemusíme vynášet soudy o sobě samých, nemusíme nutně soudit ani každičkou věc kolem sebe. Domnívám se, že to je důvod, proč většina lidí končí neúspěchem, nebo se "zkamení tam, kde zrovna stojí". Ne, že bych s tím taky neměl velké problémy...

Děkuji za rezenci. Co se týče Win10, doporučuji úpravy popsané v článku: www.dasm.cz/clanek/jak-z-windows-10-udelat-desktopovy-system-ii Je to díky nim výrazně lepší. Ale problémy se stabilitou to bohužel neřeší.

Článek je napsán dobře i čtivě, jako povídka. Paralely dávají smysl, přesto nejsou nijak výjimečné. U každého "umění", kde je snaha o dokonalost a konzistenci, se dají najít. Co se týče přínosu, považuji podobné články za naprosto zbytečné. Krom toho se mi příčí srovnávat mentalitu tradera zrovna s naivně a romanticky podaným úchylným myšlením profi zabijáka. Je to dětinská zábava, ale když už jsou ty vánoce... Nerad bych se tu ale s něčím podobným setkával pravidelně. edit: A teď koukám, že to přede mnou pěkně vystihl JardaB.