Zdravím Vás všechny,
Už delší dobu chodím na tyto stránky a poměrně často tu čtu články stejně tak jako diskuze ale nikdy jsem moc nepřispíval a byl spíš takový tichý, ale pravidelný čtenář. Také mám jisté zkušenosti, které se budou více či méně týkat právě tohoto článku a diskuze která je tu nyní rozvířená. Je to dlouhá doba co jsem si říkal, že bych se podělil se všemi začínající tradery ale čas na to přišel až nějak teď, kdy se to v vše uleželo v mé hlavě.
Tak čím bych začal. Na trading jsem narazil pouze čistou náhodou (zrovna v obdobní kdy jsem si říkal, co že to od života vlastně chci) a okamžitě mě to chytlo, byl a stále jsem do toho zapálený. Postupně jsem začal vše projíždět, dokud jsem nedostal ucelený obraz o tom všem a pak přesedlal na další metu, backtest, demo trading a vhodné obchodní strategie a došel jsem až k žívému tradingu ve svých 20 letech.
Celkově v naší rodině byla hodně špatná finanční situace a na pozadí tohoto všeho se právě objevil trading. Já udělal chybu, že jsem o tom nadšeně neustále mluvil s rodiči a o tom, jaká je to dobrá věc a že to je to, čemu bych se chtěl věnovat celý život a i celkově o možnostech které to obnáší. Rodiče mě v tom začali hrozně podporovat. Asi jako vidina vlastního lístku pryč. Uběhl nějaký čas a já se dostal k živému obchodování, aniž bych vlastně chtěl. Můj plán byl začít o několik měsíců později s vlastním kapitálem ale rodiče mě neustále tlačili a dokonce mi dali (vnutili) kapitál. A přesně v ten moment se to všechno pos**lo.
Krom toho, že už si začali dělat plány, že za měsíc budou bydlet tam a tam, a dělat todle a todle, aniž by se mě zeptali, jestli to chci natož jaké jsou mé potřeby. Brali to jako samozřejmost, a ve všem co plánovali mysleli jen a pouze na sebe. Dokonce jsem se jednou hodně silně pohádal s rodičema za to, že za svojí vypracovanou zakázku jsem si poslal svoje peníze, na svůj učet. Ale došlo to do toho, že když jsem jim v jeden den řekl, že ať si jedou kam chtěj ale sami, že já zůstávám. Tak nejen, že jsme se zase pohádali, ale když přišel ztrátovej den, tak mě obvinili v tom, že mrhám jejich penězy, který mi vlastně vnutili a ztráta je kvuli tomu, že jsem jim zrušil jejich sny, což me vytočilo ještě víc.
Což o to, ale já vydělával, koupil jsem si notebook, který vlastně ani není můj a už jsem mněl na svém (haha) učtu hodně slušně navrch. Jenomže to byl tak neuvěřitelný stres, neustále být nečí mezek Já ani vlastně nemohl utrácet mnou vydělané peníze. A i při nejmenší ztrátě začít poslouchat monolog o neschopnosti a tak dále, že to došlo do toho, že se mi to tak zprotivilo, že jsem vlastně ráno nechtěl vstávat, jen abych nemusel obchodovat a případně se vyhnout monologům o neschopnosti. Jenomže jednou to přijít muselo. Udělal jsem jeden obchod s několika kontrakty, který už šel na PT a těsne před ním se prudce otočil a hodně rychle mi to prolítlo SL. Ačkoliv jsem byl stále ve výrazném plusu, zpanikařil jsem a začal se snažit co nejrychleji to nahnat zpět, abych opět nemusel poslouchat monolog o neschopnosti a tím, že se nespokojím s tím, co mám. Spustil jsem svůj plus i část účtu za jediný den. Na 50% základního kapitálu jsem skončil, vybral peníze, hodně silně se pohádal a od té doby se hodně věcí změnilo.
Je mi teď 21 našel jsem si skvělou a dobře placenou práci, vztah s rodiči už není takový, jaký byl dřív. Vždy už se vyhýbám diskuzi o jakýchkoliv osobních věcech. Své finance si hodně pevně hlídam i za cenu toho, že jsem označován za nevděčného zm*da. A už podle mého plánu, někdy v druhé čtvrtině příštího roku budu mít dostatečný vlastní kapitál na to, abych mohl začít obchodovat sám, bez nějakého remcání a podobně.
Jediný co teď potřebuji, je se odstěhovat a žít sám, ale to bohužel až někdy příští rok. Začal jsem být hodně nevrlý a oprsklý (asi ponorková nemoc) a každá, byť jen malá poznámka mě neuvěřitelně vytáčí. Dobré ale je, že budu obchodovat v práci, protože tu jsou pro to ideální podmínky navíc, mě nejvíce vyhovovali ranní trhy. Ve výsledku, ani nikdo nebude vědět, že obchoduju natož mou bilanci účtu a při všem tom, ještě budu chodit do práce která mě baví. Úroveň stresu se sníží na minimum.
Závěrem bych chtěl tedy říct, svěřujte se svému okolí co nejméně, někdy totiž můžou byt takoví lidé i ve vaší rodině
Teď když jsem to vše dopsal, tak si říkám, že bych asi potřeboval nějakého psychologa, se kterým bych si mohl promluvit, protože to je jen špička ledovce.