I já se podělím.
Odešla jsem do zahraničí pár let po revoluci, t.j. v době, kdy to ještě nebylo zas až tak běžné jako dnes. Naložila jsem auto polovinou svého bytu a odjela do Španělska (do Barcelony, rok jsem pak taky strávila na Kanárech).
S těžce naspořenými řechtáčky z Čech jsem usilovala o legalizaci pobytu (dávno před vstupem ČR do EU) a sháněla slušnou práci. Trvalo to rok, a když jsem měla na účtě už jen 3000 peset (cca 20 Eur) a byla skoro zoufalá, našla jsem svoji první dobrou práci. Pak už to všechno šlo nějak samo ... (španělsky jsem uměla dobře už tenkrát a motivací ke studiu byl sen "jednou se tam dostat" a to i přesto, že to dlouho vypadalo dost nemožně - mluvím o době 20 let zpátky). Žila jsem mezi Španěly (pardon, Katalánci :-), prakticky (kromě rodiny a nejbližších kamarádů) jsem ztratila kontakt s Čechami (nikdy jsem ovšem nepřestala do nebe vynášet naši kulturu a vzdělanost - když jsem srovnávala se španělskou úrovní, mnohem, mnohem vyšší a kvalitnější).
Měla jsem možná štěstí, ale hodně jsem na sobě taky makala (jazyk, obecný kulturně-politický přehled) a podařilo se mi nejen získat výbornou práci, ale hlavně spoustu přátel. Paradoxně jsem pro ně byla bankou (ti Španělé, kteří často ještě v 35 letech bydleli u rodičů a neměli žádné náklady si ke mě, cizince bydlící v pronájmu a bez jakéhokoliv zázemí, ke konci měsíce chodili půjčovat :-))) (což dokazuje skvělé možnosti kombinace šikovného Čecha žijícího v zahraničí)
I když jsem se po 8 letech (z rodinných důvodů) rozhodla vrátit, po Španělsku se mi stýská a pohrávám si s myšlenkou se tam vrátit a zůstat už napořád. Proč? Prvním z milionu důvodů je to, že mi schází ta TĚŽKÁ POHODA, kterou španělé žijí (a tu člověk pozná, až když "zapadne" a naučí se ji vnímat, chápat a nejlépe sám i provozovat - to chvilku trvá, ale stojí to za to!!!), která chrání nervy, srdce, hlavu a prodlužuje (a samozřejmě zkvalitňuje) život. Ať už jste uklizečka, manager nebo třeba trader, vaše nejčastější myšlenky nebudou "nestíhám", "nemám čas", "nemůžu si to dovolit". Čas se najde (i díky posunu aktivit směrem do večerních a nočních hodin), že nestíháte zas až tak moc nevadí, protože nikdo ani moc nečeká, že byste někde měli být včas a dovolit si můžete všechno (i když na to nemáte - ale to už je trochu jiná kapitola a hlavní důvod nedobré současné ekonomické situace Španělska). Jenže to nikomu žíly nerve, hlavně když je na dobré jídlo, dobré vínko, zábavu, a tak to asi má být!