J.M.

Argumenty proti technické analýze Předběžně je potřeba definovat pojmy podoba rizika a míra rizika: - Podobou rizika se myslí takový vývoj kurzu, na nějž je spekulováno, který vede k neúspěchu spekulace. - Mírou rizika se myslí pravděpodobnost, s jakou riziko nastane. Nepoužití jakékoliv metody spekulace (viz pozn.1) (historický vývoj kurzu cenného papíru (dále jen c.p.) není znám a fundamentální fakta nejsou uvažována) by mělo následující důsledky na podobu a míru rizika: 1) Podoba rizika by spočívala v prostém poklesu kurzu spekulovaného c.p. (za předpokladu, že investice spočívá v jeho nákupu) 2) Míra rizika by byla 50% (není vůbec jasné, zda bude kurz růst či klesat) Použití technické analýzy (dále jen TA) ke spekulaci má následující důsledky na podobu a míru rizika: 1) Podoba rizika se mění. Rizikovým vývojem kurzu c.p. nyní není jeho prostý pokles, ale poměrně složitý vývoj jeho ceny: Takový, který narušuje strategii posouvání stop-lossu, který zpochybňuje domněnky o existenci supportů a rezistencí, atd. Konkrétní podoba rizika závisí na stanovené strategii spekulace. 2) Míra rizika je nyní sporným bodem. Argumenty pro TA vychází z domněnky, že změna podoby rizika vede ke snížení jeho míry pod 50%, protože se tato podoba rizika liší od podoby obvyklých pohybů kurzu. Na současném finančním trhu drtivě převládají spekulanti (viz pozn.2) a z nich techničtí. Důvodem je jednak skutečnost, že fundamentální analýza vyžaduje znalost kauzalit makroekonomických jevů a dobrou informovanost, což omezuje okruh fundamentálních spekulantů, zatímco TA nic takového nevyžaduje. Dalším důvodem je móda, převážné zaměření na TA nebo na fundamentální analýzu typické pro různá historická období (viz pozn.3). Z toho plyne, že ve vývoji kurzů c.p. nelze (v časových horizontech typických pro TA) téměř vůbec sledovat fundamentální impulsy. Pohyb kurzů c.p. (v těchto časových horizontech) je téměř pouze důsledkem technických spekulací, což neposkytuje žádný podnět pro další technické spekulace (viz pozn.4). Tato domněnka navíc platí pro jakýkoliv časový horizont, ve kterém se technicky spekuluje, protože v každém jednotlivém časovém horizontu je dostatečné množství technických spekulantů obchodujících v rámci tohoto časového rozpětí. Jinými slovy: aby technická spekulace mohla být úspěšná, musí reagovat na jiné impulsy než sama na sebe (na pohyby v důsledku technických spekulací). Jiné impulsy než pohyby v důsledku technických spekulací však nejsou na současném finančním trhu (v časových horizontech typických pro TA) téměř pozorovatelné. Technická spekulace na kurz, jehož pohyby (v časových horizontech typických pro TA) nemají vůbec fundamentální charakter, ale převážně charakter důsledku technických spekulací, je totéž co filosofie náhodné procházky, protože podoba rizika při technické spekulaci se na současných trzích neliší od podoby obvyklých pohybů tohoto kurzu. Z toho plyne, že změna podoby rizika spekulace nijak nemění jeho míru, ta zůstává 50%. Teoreticky jediná možná úspěšná technická spekulace by byla taková, která by byla založena na zcela jiných metodách TA než převládajících. Pak by tato odlišná metoda TA vystupovala ve vztahu k převládajícím metodám tak, jako se tyto snaží vystupovat ve vztahu k fundamentálním impulsům. Dočasný úspěch TA malých spekulantů lze za současné situace na finančním trhu chápat pouze jako náhodu. Navíc o skutečném ověření úspěšnosti metody TA by bylo možné mluvit až v období o délce velkých ekonomických cyklů (v horizontu desetiletí). V kratším období se vždy už jedná o situaci specifického chování trendů (v důsledku specifické polohy v makrocyklu). Současná situace je charakteristická převahou technických spekulací na finančním trhu. Lze si představit, že dokud trhy nebyly zaplaveny technickými spekulanty, bylo možné trend identifikovat a TA byla smysluplná. Z extrémního mikroekonomického pohledu pak situace vypadá následovně: Trh je zpočátku ovlivňován pouze fundamentálními impulsy. Za této situace je možné pomocí TA ve vývoji kurzů c.p. identifikovat trendy a využít jich k dosažení zisku spekulací. Tím je trend částečně kompenzován, zahlazován, snižuje se jeho identifikovatelnost. Takto na trh vstupuje další množství technických spekulantů až do situace, kdy jejich průměrný zisk ze spekulací je roven nule. Za této situace je (v časových horizontech, ve kterých je možné provádět T) trend zcela zahlazen, je neidentifikovatelný. Zisk, kterého dosahuje část technických spekulantů postačující k zahlazení trendu (kteří to konkrétně jsou, je v případě jejich obdobných metod náhodné a v čase proměnlivé), je jejich prémií za stabilizaci kurzu cenného papíru. Z toho plyne, že nelze věřit možnosti dlouhodobé ziskovosti technických spekulací. Skutečnost, že existují výjimky, lze vysvětlit důvody jako např.: a) někteří techničtí spekulanti dokáží z technologických důvodů reagovat na impulsy rychleji než jiní, b) údajné technické spekulace některých mají v sobě ve skutečnosti výrazný fundamentální prvek, c) spekulant disponuje takovou finanční silou, že je schopen spekulací krátkodobě ovlivnit finanční trh a patřičně toho využít, d) existují náhodné případy dočasně úspěšných hlouběji neopodstatněných spekulací. J.M. Pozn.1: Jedná se o tzv. „random walk philosophy“ - filosofii náhodné procházky. Pozn.2: Viz Josef Jílek, „Peníze a měnová politika“, Grada 2003, str.576: „odhaduje se, že méně než 5% všech obchodních transakcí na měnovém trhu skutečně představuje obchodní transakce, zbylých 95% jsou spekulační obchody“. Pozn.3: Viz tamtéž, str.574: „... mnoho obchodníků dává přednost technické analýze, neboť ji považují za užitečnější než fundamentální analýzu. Tato skutečnost je v kontrastu se situací před dvaceti lety, kdy spoléhali na fundamentální analýzu.“ Pozn.4: Teoreticky by pak nastala absurdní situace podobná trhu, na kterém obchodují dva techničtí spekulanti, z nichž každý reaguje na výkyv způsobený spekulací druhého z nich.