Nenechej se zblbnout všemi doporučeními od pánů, zdá se mi, že to máš v hlavě srovnané.
Někdo žije rád u moře, někdo na horách, někdo doma, někdo v zahraničí, někomu vadí, že je cizincem v zemi, ve které žije, někomu to nevadí. Buďme upřímní, bude dlouho trvat, než tě ona vysněná cizí země přijme za vlastního. Ty to zřejmě nebudeš, budou to až tvé děti - nejdříve ony (když to budeš ty, tak tam převládl kapitál). Vždy se budeš stýkat v té vysněné zemi spíše s cizinci. Je tam také jazyková bariéra, většina neumí v domorodštině vyjádřit své vlastní pocity. A to je velmi důležité.
Přesto si myslím, že bys měla jako mladá nemít závazky a poznávat
1. cizí země, názory, zvyky, mentalitu (na to máš teď jedinečnou možnost. Ta se bude opakovat teprve tehdy, až tvé děti opustí tvůj opečovávaný byteček-baráček) - měla bys hodně cestovat, dokud to jde, když ještě nemáš ty závazky v jakémkoliv smylu (děti, které mají kamarády a nechtějí je opustit, stárnoucí rodiče, které nechceš nechat samotné
)
2. a až potom se usadit tam, kam patříš (sama mám 2 děti skoro ve tvém věku a každé se rozhodlo jinak, i když byly vychovávány stejně).
A co se hypotéky týká? Až se budeš cítit dospělá a usedlá a nebudeš mít jiný zbůsob financování vlastního bydlení, tak to považuji za jedinou a nejlepší variantu. A až ti bude 60, tak budeš ráda, že nemusíš platit nájem. Sama jsem měla jednu z prvích hypoték v tomto státě a je už dávno splacená. Bez ní bych nebydlela tam, kde jsem.
Zdraví
Ivana :)