Psychologie úspěchu 7: mé soukromé závěry o pozitivním myšlení

Někdo považuje pozitivní myšlení za příliš „americké“ a „nefunkční“, někdo je zase přesvědčen, že pozitivní myšlení může být jedinou cestou k úspěchu. Pokusím se dnes přinést trochu hlubší soukromý pohled na toto téma.

Na téma pozitivního myšlení jsem přečetl možná více knih, než kolik řada lidí přečte celkem za 10 let. Abyste mě ale nechápali špatně: nebyly to zdaleka pouze knihy na téma, jak je pozitivní myšlení skvělé a zázračné atd.

Kdykoliv se zajímám o jakékoliv téma, mám rád oba protipóly – od těch, co na dané téma nahlížejí s nezdravým optimismem až po ty, které na dané téma hledí se zdravým skepticismem. Mým soukromým názorem už léta je ten, že svět není černobílý a že pravda vždy leží někde uprostřed. Domnívám se, že člověk si může udělat podstatně lepší názor, pokud prostuduje různé protipóly, než pokud je jeho záměr příliš jednostranný.

V oblasti pozitivního myšlení tedy aplikuji tento přístup stejnou měrou. Mé studijní materiály čítají od základní „klasické“ literatury typu „Myšlením k bohatství“, přes současnou „klasiku“ typu Robert Kyiosaki až po New Age náhledy na téma pozitivního myšlení a to například z pohledu kvantové fyziky (video What the bleep do we know?). A samozřejmě pak skeptické „protipohledy“ jako jsou knihy Nassima Taleba „Fooled by randomness“, nebo „Black swan“ či knihy typu God delusion, The Halo Effect: ... and the Eight Other Business Delusions That Deceive Managers nebo Inevitable Illusions: How Mistakes of Reason Rule Our Minds. Záběry tedy od těch extrémně pozitivních pohledů až po ty extrémně skeptické.

Zajímavé na čtení těchto všech knih je skutečnost, že nemohu nesouhlasit ani s jednou skupinou. Ve finále je to pak stejně můj soukromý názor na tuto záležitost opřený o mé vlastní zkušenosti, který tvoří mou vlastní realitu. Pokusím se tedy nyní sepsat svůj vlastní pohled na téma pozitivního myšlení, o kterém věřím, že někomu snad pomůže.

Začněme trochu pragmaticky. Možná již někteří z vás četli nebo slyšeli, že lidský mozek dokáže zpracovávat pouze omezený počet vjemů a informací, které právě zaznamenává. To, co tedy v každý moment vidíme a vnímáme kolem nás, není zdaleka kompletní informace o tom, jaká je aktuální realita. Proto je naprosto běžné, že v daný okamžik různí lidé vidí a vnímají různé věci a každý z nich má přitom pravdu – protože každý z nich zachytil a zpracoval trochu jiný kus informace.

Aby to bylo ještě složitější, možná někteří z vás ještě neví, že dokonce ani lidské oko nepřenáší to, co finálně vidíte. Lidské oko ve skutečnosti vnímá věci kolem nás pouze v podobě určitého hrubého rastru a teprve mozek dodělává celkový obraz; zní to skoro neuvěřitelně, ale vědci skutečně dokázali, že je mozek vlastně určitý počítač, který dopočítává část obrazu.

Pokud si tyto dva fakty shrneme, pak zkrátka a dobře nemůžeme popřít, že to, co vidíme, není to, jaká je realita. Náš mozek nám promítá svou vlastní realitu, která je jen útržek té skutečné, komplexní reality.

Zajímavé toto vše začíná být v okamžiku, kdy si uvědomíme, že každému mozek promítá něco jiného. Zamilovanému člověku bude mozek z reality „vystřihovat“ vše poetické, zatímco člověku, který je právě na pokraji finančního krachu vše „depresivní“. A tak pokud bychom v jeden stejný okamžik postavili tyto dva jedince před stejnou scenerii, ten první vám bude povídat jak krásné místo je to plné květů a ten druhý zase kolik bezdomovců se na tomto místě potlouká a že on určitě bude už brzy jeden z nich. V daný okamžik zpracovává mozek informace každého z nich trochu jinak, neboť to, co má mozek aktuálně zpracovávat a vnímat vychází z příkazu toho, na co právě myslíme a o čem právě přemýšlíme.

Přečte si ještě jednou poslední větu. I když náš mozek a naše oči zpracovávají v každý daný okamžik jenom nepatrnou část celkové reality, neděje se tento proces náhodně. To znamená, že náš mozek nevybírá to, co nám nakonec „promítne“ jako realitu dle nějakého zcela náhodného mechanismu, ale pro tento výběr upřednostňuje celkové vědomé a podvědomé (ty převážně) myšlenky, které právě máme. Našimi myšlenkami tedy naši realitu skutečně utváříme, protože našimi myšlenkami směřujeme mozek k tomu, aby nám promítal ten kus reality, který nás z nějakého důvodu vědomě nebo nevědomě zajímá.

Toto je nesmírně důležitý koncept. Ukažme si opět dva názorné příklady. Řekněme, že vaše vědomé i podvědomé myšlení je právě maximálně „masírováno“ brainwashingem médií na téma „zdražování“.Neobjektivní média se snaží dělat vše pro to, aby vám pomohli k pocitu celkového vzteku (ano, děkujme médiím za to, jak skvěle přispívají k celkové náladě národa), bulváry budou volit titulky, které budou váš vztek ještě umocňovat a vaše myšlenky začnou žít po několik dnů pouze tím, jak hrozné zdražování je a jak je to k vzteku. Váš mozek tedy nyní dostává z vašich myšlenek informaci, že se chcete vztekat nad tím, jak hrozné je zdražení a bude dělat vše pro to, aby vám promítal tu část reality, která bude tyto skutečnosti podporovat. Váš mozek vám dává pouze to, co sami chcete.

Na druhou stranu řekněme, že budete, jako například já, zcela tuto aktuální hysterii národa ignorovat a budete se raději soustředit na příležitosti, kde vydělat další peníze (zvlášť když se zdražuje, tak budou potřeba). V mém případě jsou to teď převážně opční obchody, takže zatímco mozek mnohých podvědomě scanuje bulvární titulky o zdražování za účelem produkce více vzteku, můj mozek se snaží scanovat informace o tom, jak vydělat více na opčním obchodování. Můj mozek se mně snaží promítat ty informace, které mám ve svých myšlenkách a tak se přiznám, že pro tuto svou realitu jsem úplně zapomněl vnímat co kolik stojí když jdu nakupovat a vlastně ani nemám pocit, že by někde něco zdražovalo. Spíše mám pocit, že letos v tradingu vydělám zase o něco více peněz, neboť zkrátka a dobře to je realita, kterou si ve svém mozku snažím vytvářet a tím pádem i dávám instrukce svému mozku k tomu, jakou část komplexní reality se má snažit do mé mysli promítat. Žiji tedy zjevně v jiné realitě, než řada dalších.

Mozek je ve skutečnosti skvělý sluha, který může výborně pomáhat, pokud ho k tomu budeme instruovat. Tím se tedy dostáváme k pozitivnímu myšlení.

Ať už některé výroky různých nadšenců v tomto oboru mohu znít jakkoliv přehnané, já jsem toho skromného názoru, že pozitivní myšlení není nic víc a nic míň, než proces instruování mozku v tom, jakou část reality nám má promítat. Pak je už jen na nás, jak budeme využívat příležitostí, které touto projekcí dostaneme.

Můžeme být pozitivně naladěni a náš mozek nám může promítat neustále takovou část reality, ve které bude řada příležitostí k uskutečnění našich cílů a našich záměrů – pokud však nebudeme tyto příležitosti využívat a snažit se je proměňovat, stejně nám nebude celé pozitivní myšlení k ničemu. To také znamená, že spolu s pozitivním myšlením musíme konat činy, nebo-li pracovat, a že pouze sedět a pozitivně se vznášet v oblacích nám nic moc nepřinese. Skeptici mají tedy svým způsobem také pravdu, když tvrdí, že důležité není pozitivní myšlení, ale tvrdá práce.

Pozitivní myšlení je tedy velmi dobrý základ, ke kterému však musíme dále přidat odvahu k činu, schopnost rozhodnout se a také schopnost riskovat. Náš mozek nám díky pozitivnímu myšlení může servírovat více příležitostí, ale konkrétní činy stejně už nakonec záleží jen na nás samotných.

Pointou na závěr samozřejmě je, že pozitivně smýšlející člověk má v životě ve všem podstatně lepší předpoklady k lepšímu životu, než věční zabedněnci, negativisté a závistivci. Mnoho lidí odsuzující koncepty pozitivního myšlení by se například mělo zamyslet, zda-li nepatří k té druhé skupině a zda-li nejsou sami důvodem vlastních nezdarů, přespřílišní optimisti v oblasti pozitivního myšlení by měli naopak přemýšlet, zda-li už se příliš nevznášejí v oblastech a zda-li víc času nestráví sněním na úkor nezbytné práce a nezbytných činů.