Psychologie úspěchu 3: peníze především

Dnes se posuneme k dalšímu důležitému tématu v seriálu psychologie úspěchu. Je to téma prosté, jsou jím peníze, peníze, peníze...

Představte si, že přijdete do společnosti, ve které se právě stočí debata na téma „na čem teď právě pracujete“.

První ve společnosti se pochlubí prací na zahrádce. „Udělal jsem nádhernou skalku, vysadil exotické rostliny a vytvořil anglický trávník. Chci mít nejhezčí zahrádku v celém okolí“.

Takový výrok určitě sklidí mnoho chvály, obdivu a uznání.

Hned se připojí další: „pracuji teď na svém domku. Bude to dvoupatrová stavba, s dvojgaráží a obřím obývacím pokojem. Součástí bude i malý venkovní bazén“.

Druhý výrok už narazí u několika závistivců, přesto s pokrytectvím všichni přikývnou, usmějí se a ohodnotí váš aktuální projekt též za skvělý a úžasný.

Jako třetí vystoupíte vy s výrokem: „pracuji na tom být bohatý. Velmi bohatý. Pracuji na tom, abych vydělával miliony a miliony dolarů, možná i mnohem více“.

Kolem vás nastane buďto smích, nebo ticho. Nikdo vás nebude brát vážně. Jednou částí okolí budete označeni za blázna a snílka a druhou částí za duchovně špatného a prázdného člověka. Není divu, že s takovýmto smýšlením společnosti existuje tak málo úspěšných a bohatých lidí. Kdybyste řekli, že pracujete na tom být skvělým fotbalistou a vyhrát medaili, sklidíte velký obdiv. Přitom mezi cílem získat medaili na fotbalovém šampionátu a vydělat miliony a miliony není vůbec žádný rozdíl. Obojí je totiž pouze a jen sport. Což je něco, co stále většina nechápe a nikdy nepochopí.

Jsou sportovci chamtivci?

Peníze jsou v USA, troufám si říci, vnímány jinak, než v ČR a vlastně i v Evropě. Zatím co Evropa netrpí kulturními nedostatky a může se chlubit hlubokou historií, v USA je právě nedílnou součástí národní kultury úspěch a peníze. Pro někoho mohou určité americké móresy vyznívat jako chamtivost a mnozí vypadat jako nenasytní hrabavci majetku. Pro Američany je to však svým způsobem skutečně jen a jen sport (a také životní styl) – a pro většinu úspěšných lidí vlastně také.

Pokud se zamyslíte nad tím, jaký je rozdíl mezi sportovci a bohatými lidmi, pak s překvapením najdete více paralel, než je zdrávo.

Tak předně, sportovci i bohatí mají na začátku nějaký cíl. Vztyčí si vizi, udělají plán. Rozhodnou se, čemu věnují své odhodlání, čas a energii. Může to být postup na světový šampionát nebo vydělání svého prvního milionu dolarů. Není v tom vůbec žádný rozdíl. Oba cíle vyžadují podobné úsilí a velkou dávku času. V tomto budou souhlasit zřejmě všichni, není důvod o tom pochybovat. Přesto ve společnosti bude první cíl vždy chápán jako „šlechetný“, druhý jako „špatný a chamtivý“. Proč? Pouhé hloupé lidské předsudky.

Pokud je chamtivý někdo, kdo chce vydělat miliony a miliony dolarů, proč by neměl být chamtivý i někdo, kdo chce vyhrát obrovský kus zlata a s ním většinou spojenou značnou finanční prémii? Jenomže o sportovním cíli nikdy nikdo takto přemýšlet nebude. Je to přeci „šlechetný“ cíl. Je to prezentace lidských dovedností. Jsou to hodiny dřiny a potu a nekonečný trénink. Je to posilování charakteru, vůle a disciplíny.

Jenomže o člověku, který se rozhodne být velmi bohatý, můžeme s klidným svědomím říci totéž. Copak finanční úspěch nestojí hodiny dřiny a potu a nekonečnou práci do pozdních ranních hodin? Copak úspěšný člověk nemusí oplývat značnou disciplínou a vůlí? Skutečně se většina domnívá, že peníze spadnou do klína jenom tak, bez práce?

Sportovec bojuje pro překonání vlastních možností. Zkouší, kam až může zajít, jaké jsou jeho hranice. V jediný okamžik se může zhroutit a zdravotně odepsat, nebo se naopak stát symbolem obdivu a úspěchu.
Nedělá však úspěšný člověk totéž? Překonává své vlastní možnosti, zkouší, jaké jsou jeho hranice. V jediný okamžik může přijít o veškerý svůj majetek, odepsat se společensky a také zdravotně a nebo se naopak stát symbolem obdivu a úspěchu.

Chudí a neúspěšní lidé si vždycky budou myslet, že bohatí a úspěšní hromadí svůj majetek z chamtivosti. „Pokud vydělají miliardu, chtějí hned druhou“, říkají. A dodávají: „na co potřebují tolik peněz?“

Jenomže chamtivost s tím nemá vůbec nic společného. Jde o to, jaké máte své hranice, kam až dokážete zajít. Pokud mistr světa zaběhne sprint za 20 sekund, příště to chce dokázat za 18. Je kvůli tomu nazýván chamtivcem? Copak nechce víc? Copak nemusí sportovec i úspěšný člověk opět tvrdě pracovat, aby dokázali jít ještě dál, než minule? Copak nedělají oba totéž? Vždyť oba se jen odevzdaně snaží být lepší a dokonalejší v tom, co si vztyčili jako svůj cíl, jako svou vizi. Oba proto tvrdě pracují a dělají vše. Pro oba je to osobní styl a oba se snaží jen najít vlastní hranice. Jedni za to budou odměněni zlatou medailí a často i mnoha penězi, druzí obrovským jměním. Žádný další rozdíl mezi nimi není.

Jsou sportovci bezohlední?

Báchorky o tom, že jsou peníze špatné a lidé dávající si za cíl zbohatnout chamtiví, vznikají jen od neúspěšných lidí a těch, kteří se již dávno vzdali, rezignovali na vše kolem a vědí, že stejně nikdy nic nevydělají. Tací lidé budou šířit povídačky o tom, že peníze kazí charakter (já osobně znám mnoho bohatých lidí a jejich charakter je v mnoha ohledech příkladný pro celé své okolí), že jsou peníze špatné (nevidím nic špatného na tom je mít, spíš vidím jako špatné je nemít) a že peníze jsou „neduchovní“ (já sám jsem nikdy neprošel tak silným duchovním posunem, jako když jsem se rozhodnul stát úspěšným traderem). A zcela na závěr ještě dodají, že ti, kteří chtějí jenom hrabat, jsou bezohlední, zatím co sportovci jsou šlechetní. Je to ale pravda?

Můj kamarád je bývalý manager špičkového basketbalového mužstva. Že by v tomto sportu bylo příliš ohleduplnosti, to se říci nedá. „Buď budeš vítěz, nebo poražený“. Viděli jste, že by někdy v NHL byli k sobě ohleduplní dva čeští protihráči jenom proto, že jsou nejlepší kamarádi? Hokej je sport a cílem je vyhrát. Vydělávání peněz je sport a cílem je nebýt mezi poraženými.

Někteří lidé tvrdí, že čím více je někdo bohatý, tím více je kolem lidí chudých. To je možná pravda, ale copak neplatí i to, že když je ve sprintu jeden mistr světa, všichni za ním jsou poražení? Copak není pravda, že zatím co jeden sklízí obdiv, ostatní padnou do zapomnění a musí nadále bojovat o sponzory a svou existenci?
Nikdo nechce být poražený, každý chce vyhrát.

Hrajeme proto, abychom vyhrávali – a tak je to naprosto v pořádku.

Ve hře by mělo platit jediné – pokud možno hrát fair-play (jinak ani není možné mít ze hry skutečnou radost). Ohleduplnost ale musí jít bokem – buď budete vítěz, nebo poražený. Není to nic osobního. Je to jen hra. Sport i peníze. To jen lidé se peníze naučili brát příliš osobně.

Sportem k bohatství

Jak tedy vidíte, peníze mohou a měly by být především sport. Jako každý sportovec se v případě rozhodnutí vydělat jmění musíte soustředit na svůj cíl, ale také na cestu, po které k němu jdete. Musíte se soustředit na vlastní vývoj, vlastní posun vpřed, hranice vlastních možností. Je to sport, ve kterém bojujete v podstatě pouze proti jednomu jedinému soupeři a tím jste vy sami.

• Ať jste běžci, hokejisti, nebo spekulanti, musíte soupeřit sami se sebou, abyste porazili druhé.
• Teprve až porazíte sebe, zvítězíte nad ostatními.
• Není rozdíl mezi sportovcem a úspěšným člověkem; oba musí svádět boj se sebou samotným a rozdíl je jenom v tom, že každý bude mít v případě vítězství trochu jinou odměnu.
• Mnoho úspěšných lidí si tuto paralelu velmi dobře uvědomuje, a proto úspěšní lidé často i alespoň rekreačně inklinují k nějakému sportu.
• Klidně si nahlas řekněte, že jste se rozhodli vydělat stovky milionů dolarů. A klidně to řekněte i ostatním. Ať ti si říkají co chtějí – je to váš cíl a není na něm nic špatného. Je to šlechetný cíl, protože budete muset bojovat sami se sebou a to dokáže málokdo.
• Vždy hrajte fair-play, jinak vás nebude hra bavit.

A na závěr...

• není nic úžasnějšího a více vzrušujícího než svádět boj se sebou samotnými; hledání nových hranic svých možností, naplnění další výzvy a posunutí svých možností za tušené hranice. Úspěšní nebojují jen pro peníze, ale právě pro ten úžasný pocit dosažení nových hranic svých možností
• copak jste nezažívali obdobné pocity vždy, když jste dokázali něco, co nikdy před tím?
• copak není úžasné připravovat si takových okamžiků v životě více?
• copak nejsou takové okamžiky naplňující?
• copak člověk nemění svůj charakter k lepšímu, pokud opakovaně překonává svůj vlastní stín?
• A copak je na světě něco úžasnějšího, než opakovaně překonávat sebe samotného a zároveň tím produkovat velké jmění, které nám dá absolutní svobodu?