Psychologie obchodování 22: o úspěchu (2)

V minulém dílu seriálu psychologie obchodování jsme si pověděli o tom, že dosáhnout úspěchu znamená dělat věci jinak, než ostatní. Zároveň jsme si však vysvětlili, že vzory chování hluboce zakořeněné v našem podvědomí již od útlého dětství nás v drtivé většině nutí myslet tak, jako většina a proto je základem „nového“ myšlení, které by mohlo vést k cestě za úspěchem, myšlení „mimo rámec“.

Myšlení mimo rámec by se dalo považovat částečně za svobodomyšlenkářské myšlení. Je pravda, že jedinců se „svobodným“ myšlením naleznete v tradingu celou řadu: Larry Williams, syn těžce pracujícího muže (Larryho otec se celý život řídil mottem „práce-odměna-práce“) byl pro své okolí svým svobodným myšlením „rebel“ již odmalička; Dan Zanger se sice podstatnou část života řídil formulí „práce-odměna-práce“ (jako většina z nás pochopitelně neměl nazbyt), ale jeho mozek často bojoval s pochybnostmi o tomto vzoru chování a s hlubším poznáváním tradingu přicházel stále více a více nový vzor myšlení – „svobodné“ myšlení. Robert Kiyosaky se jako svobodomyšlenkář musel již narodit a jeho žena zřejmě také; kdo jste kdy četli Kiyosakyho knihy, musíte dát za pravdu – ti dva celý život odmítali přistoupit na vzor myšlení „práce-odměna-práce“, a tak raději celé roky trpěli bídu, aby se nakonec dočkali miliardového bohatství.
Začít myslet mimo rámec tedy vyžaduje v první řadě nebát se „svobodných“ myšlenek, tj. takových které jsou naprosto v rozporu se zažitými pravidly a konvencemi. Netvrdím, že všechna zažitá pravidla a konvecne jsou špatné, pokud se ale nebudeme snažit vydávat za jejich hranice, nikdy nezačneme myslet mimo rámec.

Myslet svobodně zní možná samozřejmě, avšak věřte, že se jedná o něco, co je natolik nežádoucí a ve společnosti složité, že mnoho lidí pod tlakem okolní společnosti raději dříve či později „dobrovolně“ přijme myšlení okolí, než aby se stával terčem nepochopení a posměchu. Svobodné myšlení totiž znamená být opět vně davu, vně toho, co je nám předkládáno jako „správné“.

Můžeme se vydat třeba do historie: copak třeba tak zásadní objev, že planety krouží kolem Slunce a nikoliv že Slunce krouží kolem Země nevznikl díky svobodnému myšlení? Neslučovalo se však s názory tehdejší společnosti, proto bylo patřičně „potrestáno“. Pojďme ale do současnosti: co takový sport? Kdybyste před 20 lety někomu řekli, za kolik se dá dnes uběhnout 100 metrů, asi by vás všichni měli za blázny. Přesto pár svobodně myslících se takové myšlenky nebáli a i přes posměchy a útoky okolí máme dnes prakticky v každém sportu rekordy, které byly ještě nedávno zcela nemyslitelné. A i tak je historie plná příběhů sportovců, kteří pokořili světové rekordy, ale dlouho jim nebyly z nejrůznějších důvodů uznány, neboť se neslučovaly s tím, co dřívější společnost považovala za „možné“! Nebo se zamysleme nad výpočetní technikou: když jsem chodil na střední školu, byl nám představen počítač s procesorem 66 Mhz. Slovy profesora se jednalo o maximálně možný výkon z fyzikálního hlediska, který nebude možné v budoucnu již více trumfnout. Jak se asi tento profesor tváří dnes, když pracuje na strojích 40x rychlejších?
Svobodné myšlení tedy vždy znamená jít proti konvencím a proti tomu, co je právě společností považováno za „správné“ a „možné“. A to je něco, co mnozí neradi a těžce překonávají. Tomuto všemu bohužel pak nahrává ještě jedna skutečnost: většina lidí příliš důvěřuje médiím a příliš se snaží vnímat s jejich pomocí svět jako „černý a bílý“, nebo-li vše třídit na „špatné a dobré“, „pravda a lež“ (kéž by byl svět tak jednoduchý, aby byl takto dvoubarevný). Právě média našeho svobodného ducha ještě více potlačují a nepřímo nám diktují, jaká je vlastně „realita“ a aniž si to uvědomujeme, pak takové realitě i podléháme. Opět názorný příklad:

Ve většině médiích, novinách, televizích, slyšíte, vidíte a čtete o tom, jaký je úspěch, když investiční fond vydělá za rok 30%. Z nějakého důvodu se podobné rámce díky takzvaným investičním „expertům“ (rozumějte: jedincům, co jezdí většinou do práce tramvají, mají hezký oblek a používají cizí výrazy, přesto nejsou ničím více a méně než obyčejnými prodavači) začaly vydávat za „úspěch“, resp. jako měřítko úspěchu se začal posuzovat akciový index S&P. A tak nezasvěcený laik žije v domnění, že dosahování lepších výsledků než právě zmíněný index je „vrchol“, myslitelně nejvýše dosažitelný. Čtete například, jak fond XY byl extra úspěšný, protože zhodnotil za rok 12%, zatím co index S&P pouze o 8% procent. Heuréka! Nebo dokonce čtete, že index S&P je za letošní rok -10%, zatím co váš fond jenom -8%. Jak úžasné! Právě jste přišli o 8 procent svých těžce vydělaných peněz, ale díky médiím je vám vše podáno, jako úžasný úspěch a vás ani nenapadne přemýšlet o tom, že jste ve skutečnosti právě projeli pěkných pár peněz!
Ve světle takovýchto „standardů“, které tedy pro nás vytváří média ve spolupráci s „experty“, pak člověk žije v rámci, který opět vydělává pouze a jen všem kolem (jak je možné, že si fondy berou od lidí poplatky i za to, když vám vaše peníze ztratí?), ale ne vám. V takovém rámci však často žijeme s tak zakořeněnou hloubkou v podvědomí, že pokud k vám přijde někdo a řekne „ahoj, jsem daytrader a dělám zhodnocení 100 procent měsíčně“, tak vás okamžitě označí za podvodníka a šarlatána. Něco takového v jejich myšlení není možné! Jejich „selský“ rozum (rozumějte: „pravda“ vštípená do jejich hlav skrze média) káže, že vrchol je 30 procent ročně a navíc index S&P je letos -4 procenta, takže vy přece nemůžete vydělávat 100 procent za měsíc! Váš selský rozum (ve snaze vidět věci v širším kontextu) naopak káže něco jiného: koho zajímá nějaký index S&P? Koho zajímají fondy, které vydělají peníze i když ty vaše totálně ztratí? Copak nikoho nenapadlo, že fondy většinou ani NEMAJÍ zájem vydělávat více, než nějakých průměrných 6% měsíčně? Dosahovat větších čísel by znamenalo ušít si na sebe bič a připravit své klienty na očekávání, která se další léta již nemusí naplnit! A copak nikoho nenapadlo, že fondům je ve skutečnosti úplně jedno, jestli vaše peníze ztratí – protože ony stejně vydělají a stejně vždy najdou dost hlupáků, kteří jim své peníze svěří? (Mimochodem, víte o tom, že existují fondy, které dokáží zhodnotit i o 400 procent ročně? Že nevíte? Nedivím se vám. Jsou to uzavřené fondy, do kterých se běžný jedinec nedostane a o kterých média nikdy hlasitě mluvit nebudou, protože by to bylo proti „standardům“, která sama s „experty“ nastolila).
Média tedy tvoří často „realitu“, které je ve skutečnosti pouze „pseudo-realitou“, a kterou navíc bez většího přemýšlení s klidem přijímáme! Díky tomu si pak utváříme rámec myšlení, který považujeme za správný – ale ve kterém většinou příliš neuspějeme, pokud se nenaučíme nepřijímat jej a myslet mimo něj.

Možná si někteří z vás nyní ťukají na čelo a myslí si, že si zde vymýšlím konspirační teorie nebo že jsem příliš arogantní. A naopak, možná někteří nyní vidí „rozbřesk“ ve své hlavě a v hloubi duše cítí už dlouho něco podobného, jenom neměli „odvahu“ o tom mluvit někde nahlas. V tomto bodě ale začíná svobodné myšlení:

Ve vašich myšlenkách se musíte začít vydávat tam, kam se ostatní nevydávají. Neustále musíte pozorovat, jaké jsou právě „zažité názory a standardy“ a nebát se okamžitě myslet za jejich rámec. Obecně zažitá pravidla, názory a standardy jsou zde opět jako skvělý nástroj pro stát a celou společnost, nikoliv však pro jedince. Pokud chcete být úspěšní a bohatí, musíte začít vyhledávat podobné jedince a snažit se získat něco z jejich myšlení. V 90 procentech uvidíte, že jejich myšlení je již dalece za tím, co právě diktuje nebo určuje společnost a co společnost považuje za správné.

Úspěšní kašlou na to, že je jejich myšlení jiné, než myšlení většiny.

Úspěšné jedince většina nezajímá – většina totiž nikdy není úspěšná a už vůbec ne bohatá.

Úspěšní mají myšlení nejenom jiné, než jsou právě obecně zažité pravdy, pravidla a principy, ale ani se nebojí takové myšlení ventilovat. Hlavně je však neustále rozvíjí a soustředěně pracují na dosažení svého cíle.

Úspěšní nikdy neberou jako dogma to, co tvrdí média. Pravda je pro ně vždy pouze a jen to, co si sami vyzkouší a zažijí – k čemukoliv dalšímu jsou skeptičtí.

Úspěšní chápou, že svět není černobílý. Každé pro má své proti. Pokud nám média naservírují muže A jako špatného, z pohledu člověka B může být muž A dobrák. (Už toto je svobodné myšlení.)

A konečně to nejdůležitjší:

úspěšní nepátrají po „obecných pravdách a principech“, ale po takových pravdách a principech, které slouží jejich zájmům, cílům a snům. Zajímají je taková pravidla, která fungují jim samotným, nikoliv společnosti.

Úspěšní nikdy nikoho nenásledují, jdou si vždy jen a jen svou vlastní cestou.

Začít myslet mimo rámec tedy začíná tak, že zkrátka a dobře začnete přemýšlet mimo to, co je rádoby „dané“. Myšlení mimo rámec je však koncept, který nepřijde ze dne na den. Myšlení mimo rámec je něco, co musíte pomalu, postupně budovat. Co musíte trénovat a rozvíjet celý život. Myšlení mimo rámec je vlastně „životní filosofie“, kterou se musíte začít pozvolna řídit. Nebude to jednoduché a bude to trvat nějaký čas. Ale pouze a jen s takovouto filosofií mohou začít přicházet myšlenky a řešení, která nás mohou výrazně posunout k objektu našeho cíle – úspěchu.

Příště se pokusím již trochu konkrétněji navázat na svobodné myšlení v souvislosti s tradingem.