Cesta do hlubin psychologie obchodování XI - programy podvědomí

Jelikož se v našem diskusním fóru objevuje stále více příspěvků svědčících o prvních zkušenostech s psychologií obchodování, rád bych dnes po delší době opět navázal na náš seriál na téma psychologie obchodování. Zkusme se dnes na příčiny našich možných nezdarů podívat trochu do hloubky a z trochu jiného úhlu než doposud.

Psychologie obchodování je jedna z nejvíce fascinujících a nejméně pochopených oblastí. Psychologie obchodování je sondou do duší nás samotných. Stejně tak, jako musíme sondovat do historie komoditních grafů, je třeba uskutečnit i určité sebepoznání. Úspěšné obchodování vyžaduje kontrolu a disciplínu a ta může přijít pouze a jen pokud své já známe a ovládáme stejně dobře jako náš obchodní systém.
Minulé dva týdny jsem strávil úžasným, nepopsatelným způsobem na prohřátých plážích a v barvitých uličkách slunného jihu Portugalska. Velmi jsem o psychologii obchodování přemýšlel a krom vlastních mentálních cvičení i hledal způsob, jak co nejlépe vyjádřit skutečný důvod, proč je psychologie obchodování pro mnohé natolik složitá. Zde je tedy několik mých prvotních závěrů. Jelikož se jedná o širší záležitost, dnes uvádím pouze část – příště případně navážu.

Člověk je jako počítač, jehož program se vyvíjí od prvního dne narození.

Aniž bychom si to uvědomovali, naše chování je ve skutečnosti naprogramované. I když si na vědomé úrovni myslíme, že se chováme tak, jak sami chceme, je toto pravda pouze z části. Ve skutečnosti je naše chování ovlivňováno silně zarytými „programy“ v našem podvědomí (podvědomím jsme se již zabývali několikrát ve starších kapitolách tohoto seriálu), které nás často nutí chovat se určitým způsobem, aniž bychom si to plně uvědomovali. Stačí vzít malý příklad. Řekněme, že pocházíte z křesťanské rodiny a odmalička jste vedeni svým okolím k víře v Boha. Ať tedy chcete nebo ne, do vaší mysli je „vprogramováno“ mnoho „pravd“, které vás nutí chovat se v určitých situacích určitým způsobem. Například chodit každé Vánoce na Štědrý den do kostela. Jedněm to může připadat jako nesmyslný nápad – co pohledávat uprostřed zimy ve velmi studeném kamenném kostele, kde vám od nohou mrznou i kosti a kde dvě hodiny posloucháte něco, co vás příliš nezajímá. Pro druhé zase může být Vánoční chození do kostela určitou povinností nebo řekněme „slušností“, která staví bokem veškeré racionální úvahy o zimě a zajímavosti farářova výkladu a podvědomě nám říká, že taková věc je správná a že nám pomáhá být lepšími lidmi. Netroufám si soudit, zda-li ano nebo ne, to mi nepřísluší. Bezpečně však vím, že je toto pouze jednou z ukázek toho, jak řada našeho chování může být v podvědomí naprogramována mnoha nejrůznějšími vlivy v naší výchově a prostředím, ve kterém se dlouhodobě pohybujeme. Ještě jednou podotýkám – je to pouze příklad, není to žádný osobní postoj k tomu, zda-li je špatné nebo dobré mít v podvědomí naprogramováno, že chodit na Vánoce do kostela je správné.

Nyní když se zamyslíme nad tím, co vše je nám odmalička naším okolím, našimi rodiči, učiteli ve škole, médii a já nevím kým vším ještě dlouhodobě „programováno“, pak řada z nás pravděpodobně dojde k následujícímu seznamu:

Choďte do školy a dobře se učte. Dobré vzdělání vám zajistí dobrou práci.

Najděte si dobou a slušně placenou práci. Ta vám zajistí budoucnost.

Chodit do práce je správné.

Neriskujte. Žijte bezpečně.

Peníze kazí charakter.

Abychom vydělali mnoho peněz, musíme tvrdě pracovat.

Pravděpodobně každý musí souhlasit, že toto jsou hodnoty, které jsou nám do hlavy vlévány již od útlého věku a které – ať chceme nebo ne, nevědomky řídí náš život. Jelikož máme tyto „pravdy“ v sobě hluboce zakořeněné, domníváme se, že žít dle nich je správné a že s těmito pravidly bude náš život bezpečný a kvalitní. Cítíme se ohrožení kdykoliv, když některé z těchto pravidel příliš nenaplňujeme nebo se nám takové nedaří naplnit. Naše chování jede v rámci „programu“, který do nás okolí příliš dlouhou dobu vkládalo.

Nyní se ale pojďme kouknout na trochu jiná pravidla – a sice na pravidla spekulativního businessu. Základní pravidla by mohla znít zhruba následovně:

Zapomeňte na to, že by jste kdy byli zaměstnanci nějaké firmy.

Chodit do práce je nesmysl. Život je příliš krátký na to, abychom jej proseděli v kanceláři.

Riskujte. Hrát život bezpečně je nesmysl, na kterém nikdy nezbohatnete.

Peníze jsou skvělá věc. Můžete si za ně koupit spoustu věcí. Můžete mít svobodu a dělat si co chcete.

Můžeme vydělat milióny a přitom nepracovat více jak pár desítek minut denně.

Nyní se vsadím, že čtení těchto „nových“ pravidel v mnohých z vás vyvolalo určité protichůdné pocity nebo vás dokonce pobouřilo. Toto je pouze dalším důkazem toho, že naše mysl je příliš naprogramována na jeden určitý druh programu a příliš neschopna přijmout program jiný. A právě zde se rodí problémy v psychologii našeho obchodování.

Pokud nás jeden program, který je do nás vléván dlouhá léta, nutí dělat jednu věc, pak pro nás může být příliš obtížné začít se chovat dle jiného programu. Výsledkem pak je naše snaha spekulovat tak, jako by to bylo dle „nového“ programu, ale přitom naše podvědomí je stále řízeno „starým“ programem. Naše nové já říká na vědomé úrovni „vezmi obchod a zariskuj – kdo neriskuje, nezíská“. Ale naše podvědomí, příliš dlouhou dobu programované konkrétním programem nám v obchodu zabrání, aniž bychom si přesně dokázali vysvětlit proč. Přitom důvod je jednoduchý – program podvědomí říká, že „riskovat je špatné“ a proto nás podvědomě donutí obchod neudělat. V ten moment přestáváme být disciplinovanými a konsistentními obchodníky a začínáme ztrácet.

Jak z takovéhoto kruhu ven? Jedná se o proces, který pro mnohé může být zcela nemyslitelný. Jedná se totiž o proces, u kterého musíme „vymazat“ náš starý program a „vložit“ program nový. Takový proces trvá minimálně několik měsíců, u někoho i několik let. Avšak pouze správný program v naší hlavě nás může naučit být opravdu dobrými a bohatými tradery.

Pokud by se někdo rozhodnul na tuto nesnadnou cestu „nového programu podvědomí“ vydat, pak by měl začít „odbouráváním“ starého programu. Jak? Například tak, že se začne dívat na staré „zažité pravdy“ novýma očima:

Choďte do školy a dobře se učte. Dobré vzdělání vám zajistí dobrou práci.
Mám mnoho přátel s neuvěřitelným vzděláním. Jedna má známá má dva doktoráty. Jiná má známá má dvě vysoké školy. Obě vydělávají kolem 25 tisíc korun měsíčně. Jiná má známá dokázala současně vystudovat vysokou školu ekonomickou a práva. Navíc hovoří plynně 4 jazyky. Dnes pracuje za cca 40 tisíc korun měsíčně.
Můj kamarád vystudoval medicínu. Další léta pracoval na nejrůznějších atestacích, praxích a já nevím čím vším ještě. Dnes pracuje v nemocnici za 24 800 kč měsíčně.
Můj známý v USA absolvoval pouze obyčejnou střední školu. Dnes vydělává v komoditách více jak 250 000 USD ročně.
Řekněte mi prosím někdo, kde je ukrytá ona záhadná spojitost „dobré vzdělání = slušně placená práce“. Já jí nikde nevidím. A to se vážně snažím. Dobré vzdělání nám dobře placenou práci (většinou) nezajistí.

Najděte si dobou a slušně placenou práci. Ta vám zajistí budoucnost.
Vaše práce zajistí budoucnost pouze státu a možná vaší firmě. Stát miluje zaměstnance. Z jejich výplaty si zcela legálně bere třetinu až polovinu a to ještě dříve, než uvidí peníze samotní zaměstnanci. Čím více zaměstnaných, tím větší jistota pro stát.
Vaše firma má ráda dobré zaměstnance. Čím více jí vyděláváte, tím více vás platí. Avšak existuje zde slušný nepoměr. Pokud firmě vyděláváte 50 tisíc měsíčně, bude vám platit řekněme 20 tisíc měsíčně. Pokud budete dřít, ve firmě trávit celé dny, večery a víkendy a firmě budete vydělávat 200 tisíc měsíčně, bude vám firma platit možná 50 tisíc měsíčně. Dost malá satisfakce na to, že za vás bohatnou jiní.
Stát a firma se mají za vaší práci skvěle. Ten, kdo vydělá nejméně, jste vy.
Nemluvě o tom, že vám práce žádnou budoucnost nezajistí. Firma může kdykoliv zkrachovat. Nebo se objeví někdo mladší a lepší než vy a výpověď nenechá na sebe dlouho čekat. Dokonce ani státní zaměstnanci nemají svojí budoucnost příliš jistou. Trendy propouštění se začínají projevovat i ve státních sférách.

Obchodovat komodity je také nejisté. Ale alespoň v nich můžete zbohatnout. Jako průměrný zaměstnanec nikdy nezbohatnete. Neznám nikoho, kdo by jako zaměstnanec zbohatnul. Vy snad ano? Zaměstnání i komodity jsou dvě nejistoty. Každá však nabízí zcela odlišné světy.

Chodit do práce je správné.
Pro stát a vaší firmu. Oba na tom bohatnou. Kdo na tom tratí jste vy a vaše rodina. I obchodníci musí „chodit do práce“. Například já – jakožto intradenní obchodník – trávím u počítače 7 hodin denně. Avšak pracuji jen a jen pro sebe a navíc v pohodlí a teple domova, se svými blízkými kolem sebe. Bez šéfa a dotěrných podřízených.
Jeden nemusí chodit do práce k tomu, aby si vydělával na živobytí.

Neriskujte. Žijte bezpečně.
A pomáhejte tak bohatnout druhým. Pocit bezpečí je skvělý business. Bohatnou na něm pojišťovny, banky a mnoho jiných. Na druhou stranu – vážně si myslíte, že nějaké bezpečí existuje? Vaše banka může zkrachovat každým dnem. Známe to. Vaše podílové listy vás připraví o veškerý zisk na poplatcích. Vaše pojistka za vyplavený byt nemusí být uznána, protože jste přehlídli malou klauzuli miniaturním písmem napsanou dole na pojistné smlouvě. Nic na světě není bezpečné. Žít bezpečně je iluze, kterou si draze kupujeme.
Bez risku není výhry. Kolikrát jste museli riskovat schůzku nebo rande s nejistým výsledkem, než jste našli toho pravého partnera / partnerku? Kdo chce žít bezpečně, nikdy se nedočká bohatství. Tečka.

Peníze kazí charakter.
Nezní náhodou skutečná pravda „nedostatek peněz kazí charakter“? Proč se lidé dopouštějí podvodů, lží a vražd? Protože mají dostatek peněz, nebo protože mají nedostatek peněz? Vsadím se, že pokud bychom se pokusili obě kategorie vyjádřit procentuálně, bylo by daleko více závažných prohřešků na straně těch, kteří mají peněz nedostatek, než na straně těch, kteří jich mají dostatek.

Abychom vydělali mnoho peněz, musíme tvrdě pracovat.
Před mnoha lety jsem byl natolik naivní, že jsem se tímto nesmyslem snažil řídit. S kamarádkou jsme rozjeli vlastní firmu, na které jsme dřeli 18 hodin denně. Vydělali jsme mnoho peněz? Jeden rok jsme si každý vydělali téměř dva miliony. Jenomže předchozí 2 roky jsme vydělali pár desítek tisíc korun. Podtrženo sečteno - mnoho tvrdé práce a velmi, velmi průměrné výsledky.
Můj táta pracuje velmi tvrdě. Od rána do večera. Někdy i víkendy. Jeho plat ale jeho práci ani zdaleka neodpovídá.
Vážně nevím, kde se vzalo heslo „tvrdá práce = více peněz“. Většina milionářů, co jsem kdy poznal, tráví čas na golfu, u moře nebo s rodinou. Jejich život je velmi vzdálený od tvrdé práce. Přesto na jejich účty teče každý rok mnoho peněz.

Toto je tedy nabídka možného nového pohledu na určité zažité „pravdy“. Prosím, nechápejte mě špatně. Nerad bych, aby tento článek někoho pobouřil nebo mu dal mylný pocit, že se zde snažím říkat, jak špatně žijeme naše životy nebo snad někoho někam „manipulovat“. Ony zažité „pravdy“ jsou velmi důležité pro fungování ekonomiky, společnosti, světa. Jelikož zde existují mnoho let, bude na nich bezesporu i mnoho dobrého. Co jsem se však zde pokusil říci je, že povolání spekulanta vyžaduje jiné „pravdy“. Pro úspěšné spekulování potřebujeme nový program. Takový, který nebude v konfliktu s naším tradingem a nebude nás zbytečně brzdit od obchodů. Je na každém, zda-li bude ochotný a schopný ten starý „vymazat“ a „nainstalovat“ nový. Je to nelehký úkol. Ale stojí za to.