Money-management v praxi (2)
Minulý týden jsme si pověděli o tom, že naše příjmy a výdaje musíme úměrně řídit dle výše našeho účtu – jinými slovy, když náš účet klesá, musíme obchodovat méně, když naopak stoupá, neměli bychom se bát rozumně naše pozice navýšit. Dnes se v aplikaci money-managementu posuneme trochu dál.
Opět budu pokračovat v tomto díle ve stejném duchu jako minule, tedy snažit se přirovnávat money-management co nejvíce k situacím běžného života. A začnu s tím hned nyní.
Představte si, že pracujete pro firmu, která vás dobře platí a ve které vás dokonce i pracovat baví – fajn kolektiv, svělá a zábavná práce – zkrátka a dobře „ideální“ zaměstnání. Firma má však jedinou chybičku a sice že je momentálně díky vysoké konkurenci a složitému získávání nových klientů závislá na jediném klientovi. Tento klient může kdykoliv ukončit smlouvu a celá firma, pro kterou pracujete, se tedy může dostat do vážných problémů, při kterých by pravděpodobně došlo i k propouštění. O této skutečnosti moc dobře víte a tudíž by bylo dobré se na ni také patřičně připravit.
Pokud bychom byli osoba naivní a nezodpovědná, zřejmě bychom si s daným faktem příliš hlavu nedělali a raději bychom si nalhávali „ono to nějak dopadne“, „firma nás určitě na holičkách nenechá“, „naše vláda přece nedopustí, aby se mně stalo něco hrozného“ atd. Nepříjemnosti přitom mohou přijít velmi snadno – nikdo vám negarantuje, že to nebudete právě vy, kdo by byl mezi prvními propuštěnými a už vůbec nikdo negarantuje, že byste hned našli novou práci. Může tedy dojít i k několika měsíčnímu výpadku příjmu a my si můžeme sáhnout skutečně na dno a poznat, co je to být zcela bez peněz a přitom muset stále platit složenky, leasingy a hypotéky.
V podobných případech by tedy bylo lepší se na možné situace trochu lépe připravit (což bychom měli i v případě, že naše práce je zdánlivě daleko jistější, než si myslíme a že naše firma má mnoho klientů – ani to neznamená, že nemůžeme být propuštěni). Nejlepší způsob jak se na něco podobného připravit je jednoduchý – snažit se z každého platu ukládat trochu bokem a tvořit si rezervy. I třeba za cenu, že omezíme kouření a jiné zlozvyky. Ideálně bychom měli mít rezervu alespoň na 3-6 měsíců. Pokud by se stalo něco skutečně zlého a nenadálého (a bohužel takové věci se stávají dnes a denně), nebyli bychom ještě stále vystaveni tak silnému tlaku, byli bychom schopni jednat a rozmýšlet s čistější hlavou atd. Rezerva a její rozdělení na několik měsíců dopředu je tedy rozhodně velmi dobrá věc.
Naprosto stejnou úvahu je však nutné přenést do tradingu. V tradingu si musíme uvědomit, že ne zdaleka budete mít každý měsíc ziskový. Můžete být například intradenní obchodník a mít 10 měsíců z 12 v roce ziskových, můžete být opční obchodník a mít 9 měsíců z 12 ziskových, nebo můžete být poziční obchodník a inkasovat díky dlouhodobějšímu držení pozic své profity i jednou za X měsíců. Ve všech těchto případech bychom potřebovali nějakou „rezervu“, aby v případě, kdy nastane nejhorší možná situace, náš účet stále příliš „neutrpěl“.
K představě o našich nejhorších variantách slouží backtesty, které nám ukazují, kolik přibližně v minulosti mohlo nastat ztrátových měsíců za sebou a jaká nejhorší ztráta v daný měsíc mohla nastat. Od nejhorších možných variant bych se osobně vždy „odpíchnul“ a začal na nich stavět svůj plán rozdělení kapitálu.
Začněme například opčním obchodováním. Své nemanagované Straddle/Strangle obchoduji každý měsíc. Vím tedy, že udělám 12 obchodů za rok. Řekněme dále, že si na tuto strategii ze svého účtu vyčlením 60 000 USD.
V prvé řadě vím, že dle backtestů mohu reálně utrpět i 5-6 ztrátových měsíců po sobě. Během takové doby bych nerad příšel o více jak 25% svého kapitálu, protože větší pokles už by mně byl psychicky nepříjemný.
Nyní si tedy řeknu, že pokud 6 ztrátových měsíců může představovat maximálně 25% pokles mého aktuálního kapitálu, pak to znamená, že si mohu během 6 měsíců dovolit ztratit maximálně 15 000 USD. To tedy znamená, že na 1 měsíc si mohu dovolit riskovat maximálně 15 000 / 6 = 2500 USD. Pokud na jeden nemanagovaný Straddle/Strangle riskuji většinou 200 USD, znamená to, že každý měsíc si mohu dovolit obchodovat přibližně 12 pozic.
Tímto způsobem si tedy svůj kapitál trochu „předrozdělím“. Nadefinuji si svůj risk tak, abych věděl, že když přijde velmi špatné období (tj. pro přirovnání právě období, kdy bychom v běžném životě byli X mesíců bez práce), tak přijdu v nejhorším přibližně o 25% kapitálu, což je pro mě psychicky stále únosné – stále budu schopen pokračovat bez zbytečného „zatemnění mysli“.
Tím, že jsem si definoval risk 2500 USD na měsíc jsem navíc udělal ještě jednu věc: definoval jsem si, že abych ztratil celý kapitál, musel bych bez přestání ztrácet měsíc co měsíc v kuse po dobu celých dvou let. To je v případě strategie Straddle/Strangle poměrně dost nereálné, takže při takto rozumně rozděleném kapitálu se mohu cítit docela jistý v tom, že s touto strategií zde budu ještě hodně dlouho – dle všeho mnoho a mnoho let. Že během té doby budu muset projít složitějšími obdobími je jiná věc, ale právě proto mám celý svůj tradingový byznys diversifikovaný dalšími strategiemi a metodami, abych ideálně v součtu vytvořil nějaký zisk naprosto každý měsíc.
Dnešní lekce z money-managementu tedy zní:
Vždy nejprve svou strategii důkladně backtestujte, abyste věděli, co nejhoršího vás může potkat. Celou nejhorší možnou situaci (a možná ještě o kousek horší) si pak postavte do kontextu s vyšim obchodním kapitálem a určete si svůj risk na obchod tak, abyste v případě nejhorší situace (a raději ještě trochu horší) přišli jenom o takovou část kapitálu, která vás psychicky a finančně nezruinuje a umožní vám dále bez větších problémů obchodovat.
Pamatujte, že rezervy jsou třeba a ještě nikdy nikdo neprohloupil tím, že se rozumně připravil předem na časy, kdy by mohl být bez příjmů a kdy by se mu nemuselo příliš dařit.
Tomáš Nesnídal
