Traderův lifestyle aneb moderní pohled na bohatství

Nedávno jsem četl velmi zajímavou studii, podle které se u mladých milionářů v USA (ale potažmo i ve zbytku světa) výrazně mění pohled na bohatství. Zatím co doposud bylo bohatství vnímáno jako prostředek k sebeprezentaci a kumulování dalšího bohatství, mladá generace milionářů začíná často uvažovat jinak - v bohatství vidí jednoduše možnost, jak neztratit vyhovující životní styl (který má často i daleko do okázalosti).

Jinými slovy, zdá se (a jsem za to velmi rád), že se pomalu začíná bořit současný lehce primitivní směr "kumuluj bohatství a předváděj se" a začíná přicházet směr nový, který říká "bohatství je skvělý prostředek ke svobodnému (a zdravějšímu) životnímu stylu". Dnešní mladí multimilionáři (kteří často zbohatli na různých IT a internetových nápadech) chodí raději v džínách a tričku, než aby se oblékali do honosných obleků od Armanniho, jezdí často v automobilech mnohem nižší třídy, než je Bentley, a bydlí v domech, které jsou možná v řadě případů lehce naddimenzované pro potřeby běžného člověka, nejsou však již okázalé, s potřebou předvádět se celému okolí. Tato nová generace si (díkybohu) zakládá na jiných hodnotách spojených s bohatstvím - možnost žít svobodně, nikomu se nepodřizovat a především dělat to, co mě baví - tj. například dále rozvíjet svou firmu a realizovat další nápady, které vyžadují finanční prostředky. V jednom z článků spojeným s aktuálním uvedením filmu Social Network jsem dokonce četl, že zakladatel a majitel Facebooku, byť miliardář, prodával běžné kuchyňské spotřebiče na eBay v momentě, kdy se k němu stěhovala jeho přítelkyně a tudíž měl řadu věcí dvakrát: přesně tak vnímám moderního milionáře - od egoistického primitivismu již nastal posun k bodu, kdy není důvod zbytečně plýtvat a zatěžovat ekosystém planety. Nejde zde o to, na co mám, nebo co si mohu dovolit - jde zde o to, že i když si to mohu dovolit, chovám se rozumně a inteligentně, s ohledem na širší celek.

Osobně se domnívám, že podobné hodnoty jsou dnes blízké i traderům a dle toho také vypadá jejich životní styl.

Trading je zcela chybně stále příliš často spojován s možností enormního zbohatnutí. Taková představa je však lehce zcestná - naplní se jen u zlomkového procenta jedinců. Domnívám se, že pokud chce člověk enormně zbohatnout, jistější cesta je stát se politikem, nechat se dosadit do nějakého výboru nebo představenstva a naučit se, jak nenápadně, ale efektivně krást to, co mně nepatří. Je bez debat, že toto je dnes jeden z nejzaručenějších způsobů, jak se stát miliardářem - otázka však zní, zda-li veškerý stres kolem za něco takového stojí a zda si vůbec někdo dokáže takový majetek užít způsobem, který ho naplní a který nebude jen demonstrací zneuznání a komplexů z dětství.

S Petrem jsme poznali řadu traderů z celého světa. Nemám pocit, že by to byli lidé, kteří by kdy potřebovali kumulovat a předvádět se - daleko spíše bylo patrné, že si tito lidé rádi užívají volný a pokojný životní styl, který je sice často trochu vyšší než obecně průměrný životní styl - rozhodně však není výstřední. A pokud něco tito lidé měli opravdu společného, pak se domnívám, že hlavně zdravý strach z toho, aby stávající obchodní styl neztratili. Je pro ně totiž dokonalou prezentací svobody a samostatnosti, což je v dnešní době, kdy většina času lidí doslova "patří" jejich zaměstnavateli, velmi cenná věc. Daleko cennější než okázalost a potřeba sebeprezentace.

Často jsem zaražený nad tím, jak lidé reagují, když se nás s Petrem zeptají, proč nejezdíme v Bentley a my se jim snažíme vysvětlit, že takové věci skutečně k životu nepotřebujeme. Tací lidé jsou schopni pozastavovat se nad tím, co jsme za tradery, pokud neprezentujeme bohatství podobným stylem - již však nejsou ochotni pozastavit se nad faktem, že zatím co oni jsou otroci svého zaměstnavatele a svých hypoték, trader si svobodně žije, kde se mu zlíbí, a svobodně koná to, co ho baví - aniž by u toho musel obývat výrazně naddimenzované statky a prezentovat se honosnými, drahými a také zcela zbytečnými věcmi. Řada traderů dokonce ani nepociťuje potřebu kumulovat majetky a nemovitosti, neboť je to zkrátka a dobře v rozporu s jejich zcela volným a svobodným životním stylem; je přitom bez debat, že finančně si takové kroky dovolit mohou.

Domnívám se, že podobný směr uvažování patří moderní době a pomalu se začne více a více rozšiřovat. Ano, bude to trvat ještě opravdu mnoho let, o tom není pochyb. Je pravděpodobnější, že ještě řadu desetiletí budeme svědky primitivního uvažování stylu "vlastním nejnovější černé BMW, což mně dává právo absolutní bezohlednosti vůči druhým". Obzvláště v postkomunistických zemích bude ještě dlouho trvat, než si lidé dostatečně kompenzují vlastnické komplexy z minulosti. Přesto jsem ale přesvědčen, že nová generace bude přinášet nový styl myšlení: podstatná je svoboda a nezávislost, nikoliv sebeprezentace s důrazem zvýšit závist u druhých a dát najevo svojí nadřazenost. Ti, kdo si občas zajdou na golfové hřiště v českých končinách, určitě vědí, o čem je řeč. Díky bohu, mladá generace v tomto ohledu přináší naději, byť zatím stále v minoritním procentu případů.

Pokud tedy uvažujete o tradingu, musíte přijmout fakt, že životní styl tradera už dávno není o kumulování majetku za účelem předvádění se a uspokojování vlastního ega na úkor chudších. Životní styl tradera je především o možnosti svobody, nezaprodávání času druhým, rozvíjení se a neustálého učení se kvůli zdravému strachu ze ztráty svobodného životního stylu. Trading je také o hledání cest, jak využít možnost nezávislosti na jednom místě. Můžeme tak například cestovat, poznávat nebo prostě jenom žít v co nejvíce stress-free prostředí, pokud je to to, co cítíme, že nám vyhovuje. Trading (stejně jako bohatství) je o možnostech života a o možnostech hlubšího sebepoznávání a sebevzdělávání. Samozřejmě, primární cíl tradingu je ve skutečnosti stále velmi jednoduchý - vydělat peníze, které představují možnosti svobody. Životní styl přizpůsobený takovému cíli by však měl být pestrý a svobodný, nikoliv primitivní s cílem stát se otrokem vlastní (či obecně společenské) představě o bohatství a uznání.