Systém Mopull v průběhu roku 2019

Dva měsíce po ukončení swingového workshopu generují vyučované strategie první zisky a ztráty. Ty nám nabízejí zajímavý pohled na diverzifikaci v praxi.
Kolik systémů obchodovat optimálně v portfoliu? Z mé zkušenosti jednoznačně platí, že čím více, tím lépe. Ale samozřejmě jsou zde praktické limity. Know-how, velikost účtu, psychika, zkušenosti atd. Proto je potřeba hlavně začít s pár systémy, dostat vše „do pohybu“ a postupně vše pilovat a rozšiřovat.
Praktickým startovacím bodem portfolio obchodování na Finančníkovi je swingový workshop, kde si probíráme hned několik strategií s využitím akcií. Ty mají ohromnou výhodu, že je lze obchodovat i s malými účty a přitom mít stále pod kontrolou risk. Na posledním workshopu jsme si nadefinovali i určité „miniportfolio“ právě pro malé účty. To se skládá ze tří strategií – jedné, která obchoduje pouze short a dvou obchodujících pouze long. Short strategie v aktuálním kontextu aktivní není, takže obchodují pouze zmíněné dvě long strategie – Monday Buyer a Mopull Limit. První drží akcie déle a zaměřuje se na akcie z indexu S&P 500, u kterých je nižší volatilita. Druhá naopak obchoduje aktivněji a zaměřuje se na akcie z indexu Russell 3 000. Přestože tak nejde o stejné strategie, obě se zaměřují na držení dlouhých pozic v akciích, a nabízí se tak otázka – jaký může mít podobné velmi jednoduché dělení portfolia praktický přínos? Pojďme si jej ukázat na živém průběhu obchodování od momentu, kdy jsme si ve workshopu portfolio představili – tj. v polovině listopadu 2019.
Hovoříme-li o diverzifikaci v portfoliu, tak mě, velmi stručně řečeno, zajímají hlavně následující informace:
Zda se liší obchodovaná logika strategií. Zajímám se o základní logiku systému, spoustu informací lze ale vyčíst z backtestů – například s jakým RRR strategie obchodují, jak dlouho drží pozice atd. Mopull limit a Monday Buyer jsou z tohoto pohledu dost odlišné systémy a přestože oba mají určitou korelaci s celkovým akciovým indexem (přeci jen nakupují akcie), jsou odlišné. Vzájemná matematická korelace výsledků. Backtesty Monday Buyer a Mopull Limit nabízejí následující equity křivky:

A přestože se opticky může zdát, že se křivky pohybují dost podobně, matematická analýza hovoří jasně – například v posledním roce mají obě křivky korelační koeficient jen 0.15. Tedy nízkou korelaci. To jednoduše řečeno znamená, že oba systémy by měly vydělávat trochu jinými způsoby – což zvyšuje šance na stabilní výsledek celého portfolia.
A realita nám dává naprosto za pravdu.
Takto se vyvíjel za poslední rok systém Mopull Limit:

Červená linka zobrazuje živé obchodování od konce swingového workshopu (tedy cca 2,5 měsíce), kde všichni účastníci dostali kód systému v otevřené podobě. Výsledky vůbec nejsou špatné. Anualizované zhodnocení 23,5 %, sharpe ratio  1,0 a drawdown -4,5 %. Nicméně v absolutním porovnání strategie za poslední rok zdaleka nepřekonala benchmark – index S&P 500 (byť k tomuto se ještě dostanu níže), zobrazený šedivou křivkou.
MondayBuyer také nakupuje akcie, ale jeho výsledky jsou úplně jiné:

Ve vývoji equity křivky od workshopu, kde opět všichni účastníci strategii získali a dnes již také často obchodují, vidíme anualizovaný výnos 37.3 %, sharpe ratio 4,42 a drawdown -1.4 %. Zde jen malé upozornění – tato strategie drží akcie delší dobu a účastníci workshopu začínající se strategií v listopadu tak na začátku měli jiné pozice (a tudíž výsledky), než jsem držel já. Stále je ale strategie v hezkém plusu. Navíc strategie MondayBuyer obchoduje bez marginu!
Na uvedených příkladech je krásně vidět:
Že každá strategie má lepší a horší období. Je těžké si vybrat a obchodovat jen jednu strategii, protože horším obdobím se nedá vyhnout. Bohužel většina začínajících obchodníků toto nikdy nepřijme a neustále přeskakují mezi systémy. Většinou naskakují do systémů těsně před tím, než přijde drawdownu (jako je tomu ve strategii Monday Buyer, kde sharpe ratio 4,42 není pochopitelně dlouhodobě udržitelné). Obchodování více strategií najednou podstatně vyhlazuje obchodní výsledky a zvyšuje pravděpodobnosti výdělku. Samozřejmě, že diverzifikace přes dvě strategie není dostatečná, je to spíše „důležitý začátek“. Ale i tak je zde vidět jeho praktický dopad. Ten je nyní zkreslen tím, že v našem „miniportfoliu“ z workshopu jsme přiřadili strategii Mopull Limit (té aktuálně méně vydělávající) 2/3 kapitálu a aktuálně lepší strategii Monday Buyer jen 1/3 kapitálu. Celkové výsledky spojeného obchodování pak vypadají takto:

Miniportfolio obou strategií obchodovalo s anualizovaným výnosem 28,7 %, sharpe ratiem 1,63 a drawdownem -2,8 %. Vidíte, že i třetinová účast strategie Monday Buyer například i v tomto krátkém období výrazně snížila drawdown. Na druhou stranu ale spojení obou strategií nepřekonalo benchmark v podobě indexu S&P 500.
Nebo překonalo? Hrozně totiž záleží s jakou optikou trhy vyhodnocujeme a co je naším cílem.
Jak zde píšeme stále dokola. Peníze v trzích vyděláváme podstoupením risku. Obecně platí, že čím více riskujeme, tím bude naše křivka výnosů rozskákanější a tím můžeme více vydělat. Risk přitom můžeme kontrolovat – například nastavením páky nebo právě složením portfolia. V něm můžeme jednoduše dávat vyšší váhu strategiím, které mohou vydělávat sice méně, ale stabilněji (to je i důvod, proč v našem miniportfoliu má Mopull Limit váhu 66 %). Podstupovaný risk se tedy projevuje i do volatility (rozskákanosti) našich výnosů. Toto téma je na delší diskuzi a bohužel úplně mimo možnosti tohoto článku.
Nicméně podívejte se, jak výnosy našeho obchodování vypadají v porovnání s indexem, pokud volatilitu normalizujeme (tedy srovnáme risk v případě obchodování portfolia na úroveň vycházející z držení indexu):

Strategie si v tomto poměrně složitém období nevedly vůbec špatně. Při srovnatelném risku měly výnos podobný jako index. Jinými slovy – pokud bych strategii obchodoval například s vyšší pákou (což není technicky problém), tak by výnos index překonal při srovnatelných drawdownech. Volatilita výnosů je přitom jedním z parametrů, které lze v obchodování předvídat s poměrně vysokou pravděpodobností (na rozdíl od výnosů samotných). Dopředu si ji tak můžeme naplánovat.
V obchodování je hrozně důležité, na jaké cíle obchodník míří.
Pokud obchodujete na různých šampionátech s malými účty, budete patrně mířit na co nejvyšší výnosy bez ohledu na rozskákanost (volatilitu) výnosů. To s sebou pochopitelně nese vysokou šanci na ohromné drawdowny (ve vyšších desítkách procent) a nemalou šanci na vymazání účtu (což je risk, který na šampionátu rádi všichni podstupují, protože zviditelnění v případě úspěchu za ten risk stojí).
V případě zhodnocování vlastního majetku ale většina rozumných obchodníků bude mířit především na stabilitu výnosů. Určitý risk podstupovat musíme, ale musí být v rozumných mezích. Sám si nedokáži dnes představit, že bych na svém účtu čelil například drawdownu více než 30 %. S většími penězi mířím spíše na polovinu této úrovně.
A zde se tak dostává ke slovu právě diverzifikace. Už i na výše uvedeném příkladu je zřejmé, jak již se dvěma strategemi lze risk do určité míry řídit. Dvěma nízko korelujícími strategiemi zvyšujeme šance na výdělek i v kratším horizontu. Přiřazením menší váhy volatilnější strategii výnosy stabilizujeme.
Ale samozřejmě i mým cílem je vydělávat co nejvíce a sám pochopitelně obchoduji více strategií než jen tyto dvě vyučované, spolu s několika dalšími, na workshopu. Ale i na těch je vidět, jak principy vysvětlované na Finančníkovi stále dokola zapadají do sebe. V obchodování často stačí podívat se na věci z dostatečného odstupu. Takto například vypadají výsledky obou systému za posledních 2 000 dnů (od roku 2012). Přestože S&P 500 prakticky jen stále rostl, systémy index nejen překonávají, ale především se tak děje s vyšší stabilitou výnosů:

Ta je o to patrnější, pokud volatilitu portfolia srovnáme na úroveň volatility indexu:

V případě pohledu na strategii za posledních 20 let (tj. od roku 2000) je pak výsledek ještě markantnější (a zde výkonnost portfolia není normalizovaná na volatilitu indexu, protože pak křivky nejsou ani vidět):

Pokud dnešní téma shrnu. Osobně si myslím, že v portfoliu je dobré mít pět a více různých nízkokorelujících strategií. Ale jak je patrné na dnešním příkladu, už i dvě strategie umožňují pracovat na profesionálním tradingu – zvyšovat šanci na výdělek a částečně i řídit stabilitu obchodování (podstupovaný risk).
 

Na swingovém workshopu jsme si nadefinovali automatizovatelné systematické miniportfolio swingově obchodující akcie. Jak si vede po roce obchodování a jaké poučení nám přinesla koronavirová situace?
Ve facebookové diskuzi jsem po zveřejnění minulého článku Micro Breakout dva měsíce po spuštění dostal žádost o publikování dalších výsledků. Ty u Micro Breakoutu zatím nemám, protože jde o novou strategii. Nicméně zajímavý pohled nabízí miniportfolio definované na swingovém workshopu. Na něm jsme si v minulém roce složili miniportfolio z dlouhodobě vyučovaných tří swingových strategií. Dvě strategie v něm akcie nakupují (Monday Buyer a Mopull Limit) a jedna akcie shortuje (Fast Short).
Jak si vedlo miniportfolio za poslední rok (od 1.7.2019 do 24.7.2020)? Tedy i v průběhu propadu způsobené koronavirem?
Pojďme si nejprve nadefinovat, co je vůbec cílem systematického obchodování. V případě swingového obchodování akcií je to z mého pohledu vydělávat více než index při nižším risku. Pro posuzování výkonností strategií používám tedy benchmarky. Je pochopitelné, že pokud ve swingových strategiích nakupuji akcie, tak v době celkových propadů trhů tyto strategie budou mít také drawdown. Cílím ale na to, abych tento risk dokázal kontrolovat a byl tak hluboký, abych stále mohl rozumně spát.
Risk v rámci obchodování kontroluji především position sizingem a skládáním strategií do portfolií. V rámci workshopu swingového obchodování používáme v miniportfoliu tři strategie. To určitě není mnoho, ale cílem workshopu je především předat know-how, jak strategie vytvářet, testovat, vyhodnocovat a obchodovat. Navíc jsou předávané v plně otevřené podobě a obsah výuky tak musí mít určité meze.
I tak je ale na třech strategiích vidět, jakou sílu diverzifikace prostřednictvím portfolií má.
Takto vypadal backtest jednotlivých strategií, obchodovaných v poměrech vyučovaných na workshopu, po započítání komisí:

A takto celé portfolio v porovnání k držení S&P 500:

Zde v řeči čísel:

Sharpe ratio 0,84 i v tak turbulentní době je z mého pohledu velmi dobrý výsledek. Je potřeba mít na paměti, že pohyb vyvolaný koronavirem byl především nestandardně rychlý, a to nejprve dolu, aby okamžitě následoval reverz směrem vzhůru. Pomalejším swingovým strategiím podobné změny trendů určitě nesvědčí. Dobře je to vidět na výkonnosti short strategie Fast short, která se aktivovala poklesem trhů, začala vydělávat, aby po rychlém obratu celých trhů směrem vzhůru své profity zase odevzdala zpět. Toto je ale realita trhů, se kterou musíme počítat, a proto je tak nutné se v obchodování diverzifikovat (viz Edge jménem diverzifikace, Důležitou diverzifikaci přináší obchodování již dvou systémů). Věřte mi – můžete buď strávit roky hledáním jedné perfektní strategie, nebo velmi rychle začít profitabilně obchodovat tak, že vytváříte jednoduché, nekorelující systémy, a ty obchodujete v rámci portfolií. A třeba automatizovaně tak, jak to s pomocí autotraderu dělá na Finančníkovi řada obchodníků i s výše uvedenými strategiemi.
Pochopitelně, že trading by neměl končit u výše uvedených tří strategií. Je to základ vyučovaný na jednom z našich kurzů, ale sami vidíte, že již tento princip začíná plnit svoji úlohu. Celé portfolio překonalo index při výrazně nižším propadu (kdy risk především sami kontrolujeme).
Mimochodem – pokud jste s miniportfoliem obchodovali přes turbulentní doby s malými pozicemi živě a neodklonili jste se od základního plánu, tak vám gratuluji. Protože toto je přesně základ úspěšného obchodování. Definovat strategie, řídit risk a držet se plánu. A samozřejmě, že zejména podobné turbulentní doby posouvají obchodníky dopředu. Sám jsem byl například trochu překvapený rychlostí, s jakou trhy padaly a posunul jsem risk management zase o kus dál. Dnes většina mých swingových strategií rebalancuje otevřené pozice v případě, že se v trhu začnou dít příliš divoké pohyby (jde o princip popisovaný v TechLab tutoriálu řízení risku pomocí škálování pozice). Pomáhá to jak výkonnosti, ale především psychice. Psychice tím, že pokud trhy začnou „bláznit“, tak vím, že se budou v systémech pozice zmenšovat, a tím se mi automaticky snižuje podstupované riziko.
Koronavirová situace tedy opět ukázala, že v tradingu je důležité především:
Držet se plánu. Nikdy nevíme, co nám trhy nadělí. Diverzifikovat se. V portfoliu je dobré obchodovat co nejvíce méně korelujících strategií. Nikdy nevíme, které strategii se zrovna bude dařit a které nikoliv. Mít vše nastavené tak, abychom mohli v době nejistoty dobře spát a nemuseli přemýšlet, že strategie vypneme. Vesměs je to otázka používané expozice kapitálu do trhu. Řízení risku je klíčové. K profitům se dostaneme jen tak, že překonáme drawdowny. Není potřeba obchodovat s komplikovanými přístupy. Klíčem určujícím finální výkonnost je skladba a diverzifikace portfolia.

Swing trading, v češtině také jako swingové obchodování, je obchodní strategie, která se zaměřuje na využití krátkodobých cenových pohybů neboli "swingů" na trhu. Typická délka držení pozice v rámci swing tradingu jsou dny, maximálně několik málo týdnů.
Obchodníci využívají toho, že i trendující trhy se pohybují v určitých „vlnkách“, pohupují se (angl. swing) kolem určité průměrné ceny. Pokud se obchodník naučí využívat těchto vlnek ke vstupu, může vydělat více, než když drží pozici dlouhodobě.
Podívejme se například na trh S&P 500 a jeho postcovidový býčí trend v roce 2021:

Na denním grafu je zřejmé, že trh prakticky nepřetržitě trendoval vzhůru (rostl). Současně se ale „pohupoval“, swingoval, okolo modré linky. Konkrétně v šedě vyznačené pásmu. Modrá linka představuje klouzavý průměr počítaný z posledních 20 denních uzavíracích cen (tedy průměrnou dvacetidenní cenu), šedé oblasti jsou pak definovány indikátorem Bollinger Bands. Tento indikátor počítá horní a spodní část šedého pásma jako rozdíl dvou standardních odchylek cenového pohybu od středové průměrné ceny.
Na první pohled je patrné, že se jeví jako potenciálně výhodné nakupovat trh v momentě, kdy se cena pohybuje u spodní hrany pásma a prodávat např. u horní hrany pásma. A to je již potenciální dobrý základ swing trading strategie.
Podobné situace se pak dají dále rozvádět do konkrétních swingových obchodních plánů, které budou obchodované situace popisovat jednoznačně. Například se můžeme zaměřit na trh v momentě, kdy cena uzavírá pod spodním bollingerovým pásmem a zde nakupovat (vstoupit do dlouhé pozice). A prodávat, když trh uzavírá nad horním bollingerovým pásmem (pro ilustraci jsem jednu takovou situaci vyznačil v screenshotu šipkami). Takový swingový plán dává smysl i statisticky. Jak jsme si řekli, bolingerovo pásmo vyjadřuje druhou standardní odchylku cenového pohybu okolo průměrné ceny. Druhá standardní odchylka říká, že existuje 95% pravděpodobnost (v případě normálního rozložení dat), že ceny budou ležet v tomto pásmu. Ceny trhu sice většinu času normální rozložení nenásledují, nicméně indikátory využívající např. právě standardní odchylky stále poskytují užitečný rámec pro analýzu relativního umístění aktuální ceny vůči nedávným cenám a pomáhají nám definovat „extrémní“ situace. A pokud do podobně extrémního poklesu nakupujeme, existuje ohromně vysoká pravděpodobnost, že trh bude vyčerpán a cena začne korigovat výše ke svému cenovému průměru.
Swing trading se zaměřuje na extrémní situace
Swingový obchodník není tedy v trhu neustále jako například investor, ale zaměřuje svou obchodní aktivitu jen na pečlivě vybrané obchodní situace. Vesměs takové, které vycházejí z určitého extrémního typu chování ceny. Extrémní situace jsou vesměs ty, kdy se trhy stávají méně efektivní a nabízejí vyšší příležitosti k výdělkům.
To s sebou přináší další velké pozitivum swingového tradingu. Kapitál je využíván efektivněji než při investování.
A kapitál, který není ve swingové strategii využíván, lze využít v jiné strategii…
Síla swingového tradingu vyniká při kombinaci systémů
Budete-li hledat jediný swingový systém pracující na jednom trhu, se kterým dlouhodobě porazíte například výkonnost S&P 500, bude to dost náročné a určitě méně jisté, než držet samotný index.
Podívejme se ovšem na situaci z jiného úhlu pohledu.
Dlouhodobý průměrný výnos z držení indexu S&P 500 je cca 10 % ročně. Abychom tento výnos realizovali, musíme mít v trhu zainvestován veškerý náš kapitál.
Pokud ale postavíte 8 swingových systémů, kdy každý bude vydělávat průměrně například 6 % ročně, budou v trhu například jen 10 % času (tj. budou využívat kapitál jen na 10 %), přičemž tyto systémy budou obchodovat v různou dobu, a mohou tak sdílet stejný kapitál, lze výkonnost držení indexu swingovým tradingem pravidelně porážet.
To je přesně princip, se kterým na Finančníkovi obchodujeme.
Vytváříme jednoduché obchodní přístupy, které sami o sobě nemají ambice výnosy z držení indexů výrazně překonat. Ovšem tyto swingové systémy skládáme do portfolií tak, aby se systémy doplňovaly a vhodně využívaly stejný kapitál. Výkonnost celku pak má vysokou šanci samotný index překonat, a vydělat tak mnohem více (a to i s přihlédnutím na fakt, že výnosy z držení indexu jsou v ČR po určité době držení osvobozeny od 15% daně z příjmu).
Zde je konkrétní ukázka síly swingového tradingu s využitím jediné swingové strategie, kterou obchodujeme long a short (jde o tzv. mean reversion strategii, kterou na Finančníkovi sdílíme jednak v Trading Roomu a současně i v podobě mean reversion otevřených kódů).

V grafu pocházejícím z dashboardu Trading Room, kde strategii následujeme den po dni, je vidět výkonnostní křivka swingové strategie SMR long (červená linka) a swingové strategie SMR short (zelená linka).  Ani jedna z těchto samostatných strategií index v podobě S&P 500 (šedá linka) výrazně nepřekonává. Jinak je to u celkového portfolia složeného ze SMR long a SMR short (černá linka). Celkem index (S&P 500) překonává výrazně.
Další podstatný ukazatel je kapitál, který bylo potřeba pro obchodování strategie vynaložit. Takto to např. sledujeme v Trading Roomu:

Vidíme, že přestože nastavené „portfolio“ (long a short strategie SMR) překonává index, stačí mu pro to průměrně využívat stále jen cca 50 % kapitálu (v grafu je vidět, že hodnota využití kapitálu nejde přes 100 % a není tak využíván ani margin).
A je tedy prostor pro zapojení dalších swingových strategií. Což je přesně to, co v praxi dělám. Obchoduji různé swingové strategie, na různých trzích a třeba s různou délkou držení pozic.
Swing trading – jak začít?
Výhodou swingových strategií je jejich jednoduchost. Pro prvotní testování je možné využívat bezplatná data např. z finance Yahoo. Swingové strategie lze testovat ručně, i když myslím, že dobrou cestou je od začátku zkoušet pravidla definovat systematicky tak, aby bylo možné systémy efektivně testovat na počítači. Což nemusí být složité. Např. pro otestování principu zmíněného v úvodu článku (nakupujeme pod bolingerovým pásmem, prodáváme nad ním) stačí v Amibrokeru následující kód:
Buy = C < BBandBot(C,20,2); Sell =C > BBandTop(C,20,2);        Swing trading – na co nezapomínat
U swingového obchodování je třeba myslet na to, že jediným parametrem pro posuzování „dobré strategie“ by neměl být jen absolutní či průměrný roční profit strategie. Důležité je přihlížet jednak k risk metrikám, ale také sledovat míru využití kapitálu strategií a korelace využití kapitálu s dalšími strategiemi v portfoliu. Protože právě princip, kdy swingové strategie využívají kapitál jen občas (pro obchodování extrémních situací), ale v portfoliu kombinujeme nad stejným kapitálem více swingových strategií dohromady, je vzorec k úspěchu.