Proč je risk jediný opravdu důležitý faktor každého byznysu (2/2)

V minulém díle tohoto dvoudílného seriálu jsem se snažil vysvětlit, že předvídání je prakticky nemožné a že tudíž udělat vysoce racionální rozhodnutí je totéž, jako hodit si kostkou (mincí). Dnes se konečně dostaneme k tomu, proč je díky této skutečnosti tak podstatný risk.

Myšlenku nepředvídatelnosti ekonomického prostředí a tudíž nemožnost dělat zcela racionální rozhodování (neboť nikdy nebudeme mít dostatek potřebných informací) jsem se snažil demonstrovat na byznysu obecně, tj. na fungování fiktivní firmy – ti inteligentnější již samozřejmě zcela chápou, že trading je byznys jako jakýkoliv jiný a paralely jsou tedy zjevné.

Pojďme tedy dál.

Pokud víme, že rozhodnutí na základě špičkového poradce nebo špičkově provedené analýzy stejně není příliš vzdálené od rozhodnutí uskutečněného na základě hodu kostkou nebo mincí, co je tedy skutečně podstatné a jak můžeme řídit náš byznys – ať už je to jakýkoliv byznys? Odpověď je jednoduchá: musíme trochu změnit naše myšlení a začít dělat rozhodování nikoliv na naší domnělé efektivnosti budoucího efektu daného rozhodnotí (které je stejně jenom pouhým hádáním), ale na základě možnosti dostatečně managovat náš risk.

Jakékoliv rozhodnutí se může v budoucnu ukázat buďto jako dobré, nebo jako špatné. V tomto ohledu můžeme ovlivnit velmi málo. Pokud ale nastane ta horší skutečnost a sice, že se ukáže rozhodnutí jako špatné, pak teprve nastává otázka, co dále a v tento moment je nejdůležitějším faktorem schopnost managovat náš risk tak, abychom utrpěli co nejmenší újmu a situaci dostali opět pod kontrolu.

Vraťme se zpět k našemu příkladu fiktivní firmy, která se rozhoduje vstoupit na trh s novým hubnoucím přípravkem. Poradenská firma, která pro vás zpracovala veškeré potřebné studie, došla k přesvědčení, že produkt bude zaručeně bomba a přesvědčila vás k masivní marketingové kampani a navýšení výroby, ještě než jste začali vůbec prodávat. Vše na základě dokonale zpracované analýzy dat, která jednoznačně ukazovala (nebo se touto iluzí alespoň všichni nechali dokonale omámit), že podobný produkt na trhu chybí a klienti si přesně takovýto produkt žádají. Masivní investice do reklamní kampaně a značné předzásobování všech budoucích distributorů (i za cenu navýšení výroby) zní tedy jako logický krok.

Koukněme se ale na možnost, že bychom zde ještě měli druhou možnost: mohli bychom být zdravě skeptičtí a říci si, že pro začátek začneme v malém, dáme produkt jenom do pár sítí, abychom udělali testovací prodeje, a reklamní kampaň uděláme pětinovou, pouze nutnou do té míry, aby si potenciální klienti našeho výrobku alespoň všimli.

Tuto představu prezentujete poradenské firmě nebo svému společníkovi – rázem ale dostanete (logické) protiargumenty, že tento krok nemusí být šťastný: pokud nebude marketingová kampaň dostatečně veliká a bombastická, pak ani klienti nebudou produkt vnímat jako dostatečně bombastický a distribuční firmy o něj možná nebudou mít takový zájem. Navíc je zde konkurence, která dle všeho již pracuje na podobném produktu – a pokud vyjde s bombastickou marketingovou kampaní ven ona, vy můžete i přes zjevné prvenství skončit nakonec jako druhý.

Zdá se tedy, že máme dvě rozhodnutí a ani jedno není lepší nebo horší. Ke každému máme miliony dat a analýz, ale nemáme stejně všechny informace potřebné k tomu, abychom udělali to racionálně nejlepší rozhodnutí. Takže máme nyní dvě možnosti:

a) hodit si mincí,
b) rozhodovat se na základě toho, která varianta nám dává větší možnost managovat náš risk.

S variantou 1 eliminujeme risk toho, že by nás předběhl v masivní kampani někdo jiný (s podobým produktem) a my po veškeré té námaze a úsilí skončili druzí. Jenomže v tomto ohledu náš risk stejně jakkoliv managovat nemůžeme, protože o skutečných plánech konkurence nevíme nic.

Varianta 2 nám dává možnosti podstatně lepší: managujeme náš risk menším sázením všech našich finančních prostředků na jednu kartu a především v případě možného neúspěchu můžeme rychle omezený počet výrobků stáhnout, naše sklady nebudou přeplněné neprodejným zbožím a o fiasku se nebude hovořit tolik, jako kdybychom dělali masivní kampaň (malý příklad – před několika lety s obří slávou uvedla firma Coca-cola produkt se jménem New Coke, který byl takový propadák, že se o tom píše ještě dnes – pokud něco uvedete s přílišnou pompézností a ono to nezafunguje, se stejnou pompézností i sklidíte kritiku). Ze všech pohledů mně tedy druhá možnost připadá možná jako potenciálně méně výnosná, ale na druhou stranu jako lepší v případě managování risku a tak vím, že bych případný neúspěch byl schopen unést a celá situace by nepoložila na lopatky ani mě, ani mou společnost.

Z tohoto tedy pro mě osobně plyne další velmi důležitá věc – schopnost managovat risk je podstatně důležitější, než kolik můžeme vydělat.

Posunu se nyní již do sféry tradingu – i když ti inteligentnější samozřejmě moc dobře už vědí, jaké všechny paralely a myšlenky jsem v rámci tradingu výše nastínil.

Začnu konkrétní nedávnou příhodou. Zbruba před měsícem mě emailem oslovil jistý trader s tím, jestli by mně mohl poslat svůj systém, abych se kouknul na důvod, proč systém dobře vydělával minulý rok a letošní si zatím vede mizerně. Obvykle takovéto věci nedělám, ale když jsem viděl perfektně zpracované testy v excelu a skutečně zajímavou myšlenku za celým systémem (trader, který mně tento systém poslal, jej i vymyslel), rád jsem s tímto obchodníkem pokračoval v komunikaci – podobnou snahu prostě nemůžete ignorovat. Zpět ale k systému. Systém byl určený pro obchodování japonského Yenu a výsledky za minulý rok byly více než impozantní. Jedinou slabinou tohoto systému byla ale dost podstatná skutečnost, že se do trhu vstupovalo večer před uzavřením trhu. Pokud se podíváme na graf Yenu, prakticky ihned si všimneme, že Yen patří k trhům, které se prakticky „vyžívají“ v otevíracích mezerách – a to nejrůznější velikosti. V tento moment tedy čelíme riziku, že trh bude naprosto pravidelně přeskakovat náš stop-loss a my budeme vystupovat se ztrátami třeba i 3-4x většími, než náš stop-loss. Co je ale horší, toto riziko naprosto nelze managovat! S přeskočením našeho stop-lossu zkrátka nemůžeme udělat vůbec nic (pokud tedy nepoužíváme opce, které jsou už ze své podstaty k takovýmto věcem zcela imunní). V takovémto případě tedy můžeme mít sebelepší systém jak vstupovat do trhu, ale nemáme naprosto žádnou kontrolu, co se bude dít dále. Stačí nám trochu menší smůla (která může přijít ani nevíte jak - i když si budete sebevíce nalhávat, že vám se nic takového stát nemůže), větší série ztrát a celý náš byznys jsme skončili ještě dříve, než jsme s ním vůbec začali - to vše jenom kvůli tomu, že jsme dělali nedostatečná rozhodnutí v oblasti managování našeho risku! Nemožnost managovat risk a mít jej plně pod kontrolou osobně považuji za horší situaci, než pokud bych vstupoval do trhu na základě hodu mincí, ale měl možnost své obchody mít zcela pod kontrolou – managovat riziko dle svých požadavků.

Tím se tedy vracíme opět k základním věcem, které jste zde už četli v tradingu několikrát a které jsem se snažil v tomto dvoudílném seriálu popsat zase z trochu jiného úhlu:

• jediné, co opravdu můžeme mít pod kontrolou, je náš risk;
• pokud ani ten nemůžeme mít pod kontrolou, tak už se nejedná o obchodování, ale čistý gambling a hazard;
• vždy se nejprve musíme zajímat o nejhorší možné scénáře a připravovat se převážně na ty;
• nejdůležitější je mít dobře připravený plán pro situace, kdy se věci nebudou vyvíjet jak bychom si představovali – a nikoliv tvořit si plány o tom, kdy si koupím Mercedes;
• obchodní rozhodnutí a obchodní systémy je třeba zvažovat nejprve z pohledu risku, pak teprve z pohledu zisku.

Pokud budete těchto několik bodů výše ignorovat, tak můžete sice tu a tam mít štěstí a něco vydělat (třeba i hodně), ale bude jen otázkou času, než zase o vše přijdete. A nevím jak vy, osobně ale plánuji v tomto byznysu být ještě hodně dlouho – pokud možno co nejdéle.