Používání časových filtrů u obchodních strategií

V dnešním článku bych se rád podělil se zkušenostmi z oblasti aplikace časových filtrů na intradenní obchodní systémy. V minulosti jsem prošel řadou experimentů, kdy každý přinesl trochu rozdílné výsledky. K jakému závěru jsem nakonec došel?

Práce s časovými filtry je z mého pohledu nezbytnou součástí arzenálu obchodních triků každého tradera, zejména pak daytradera – ať už diskréčního, nebo automatického. S časovými filtry pracuji prakticky už od počátku své tradingové kariéry. Každý trh má své specifické chování v rámci určitého úseku dne. Je to zcela logické: Trhy se nikdy nemohou chovat z dlouhodobého pohledu stejně na začátku své obchodní seance jako například v prostředku seance, kdy mají tradeři v USA dobu oběda, nebo na konci seance, kdy dochází k masivnímu uzavírání pozic. Věnovat pozornost pouze určitým částem obchodní seance je tedy logický koncept, který může zvýšit úspěšnost našich strategií nebo nám ukázat, které ze strategií / patternů jsou vhodnější pro jaký časový úsek dne.

Zde je tedy slíbená rekapitulace mých zkušeností s časovým filtrem a závěrů, ke kterým jsem postupně došel.

1) Nemá prakticky příliš cenu dělit obchodní den na více jak 3-4 části

Když jsem před lety obchodoval diskréčně systém FinWin, měl jsem vždy seanci rozdělenou na 3 části: Úvod dne, doba oběda a závěr dne (šlo o rovnoměrné rozdělení obchodního dne na stejně dlouhé třetiny). Můj hlavní záměr bylo obchodovat první třetinu. Později jsem zjistil, že i v této první třetině existují další nuance chování trhů – první půlhodina nikdy není totéž jako druhá, nebo dokonce třetí půlhodina, kdy trhy mohou být již značně zklidněné.

Když jsem došel k tomuto zjištění, vypracoval jsem si postupně důkladné statistiky chování trhů v rámci jednotlivých půlhodin v první třetině dne, tj. pravděpodobnosti pohybu, ale i směru a velikosti pohybu v rámci každé půlhodiny. Zajímala mě tedy celková volatilita, ale také rozdíly mezi jednotlivými dny v týdnu apod. Jednalo se tenkrát o poměrně důkladnou statistiku, v rámci které jsem si udělal podrobný "probability mapping" a snažil se dle toho obchodovat.

Později jsem však zjistil, že s podobnými statistikami to není snadné, protože mají tendence se v čase měnit. Jejich dlouhodobá stabilita se pro mě osobně ukázala diskutabilní a tak jsem se vrátil zkrátka k tomu, že se budu soustředit na první třetinu dne jako celek a rozhodovat se více diskréčně než na základě probability mappingu.

Před cca 5 lety jsem pak diskréční daytrading opustil a přeorientoval se na čistě automatizované obchodování (z důvodů větší časové flexibility a možnosti více a intenzivněji cestovat). V té době jsem tedy začal vytvářet obchodní strategie způsobem, kdy jsem nechal počítač sám optimalizovat nejvhodnější časový rozsah, kdy exekuovat signály, a to v rámci jakékoliv části z obchodní seance. Počítač tedy sám určil, jak má být časový filtr nastavený a kdy se má daný systém obchodovat. Následně jsem pokročil ještě trochu dále a časový filtr přidal jako nedílnou součást pravidelné reoptimalizace. Takže na konci každého roku, kdy své systémy reoptimalizuji, jsem provedl i reoptimalizaci časového filtru, právě z důvodů dřívějších zkušeností probability mappingu, kdy jsem se naučil, že vhodný čas ke vstupům se může časem razantně měnit.

Ani tento způsob mně však nakonec dlouhodobě nevyhovoval. Jednak mně výrazně zvedal počet iterací při optimalizacích, za další mně celý koncept přišel příliš "divoký". Časový filtr se při pravidelných reoptimalizacích měnil příliš razantně – jeden rok se soustředil pouze na začátek dne, další rok pouze na prostředek dne, jiný rok na celý obchodní den apod. Toto řešení jsem tedy shledal jako nekoncepční a rozhodnul se ho zjednodušit.

Následné zjednodušení spočívalo v tom, že jsem opět rozdělil obchodní seanci na 3 (maximálně 4) části, provedl analýzu toho, pro jakou část dne je systém nejvhodnější obchodovat, a následně už nechával reoptimalizovat pouze "jemné ladění" v rámci dané třetiny dne. Takže každý rok jsem změnil časový filtr jen trochu, ale rámcově jsme se stále pohybovali blízko určité třetiny, pro kterou se ukázal systém nejvhodnější.

Po nějaké době jsem však zjistil, že pokud bych držel danou třetinu stále fixně a neprováděl v tomto ohledu žádnou pravidelnou reoptimalizaci, vedl bych si stejně dobře, nebo minimálně velmi podobně. A jelikož mám rád jednoduchost (a tudíž i zjednodušování), vrátil jsem se nakonec k tomu, co jsem vyhodnotil jako nejoptimálnější již před mnoha lety: Rozdělit si zkrátka obchodní seanci na 3 nebo 4 části a obchodovat pouze v jedné z nich. Tuto část mít stále fixně nastavenou stejně, nic už za pochodu neměnit, případně pro danou část dne už systém přímo vyvíjet. Jedinou změnu, kterou jsem přidal, je ta, že také zkusím, zda je vůbec časový filtr potřeba. U některých strategií se totiž ukáže, že je zkrátka lepší nechat systém obchodovat po celý den, a pak podobné časové restrikce nedávají smysl.

Dlouhou oklikou jsem se tedy opět vrátil k jednoduchosti. Jako už mnohokrát se mně potvrdilo, že jednoduchost je nezřídka to nejlepší, co můžeme udělat.

2) Ve velmi specifických případech má smysl se zaměřit na velmi specifickou část dne

Aby to nebylo tak jednoduché, tak v tomto bodě musím zároveň popřít vše, co jsem v předchozím odstavci napsal (pamatujte, v tradingu není nic dogmatické, ke všemu existují výjimky a trvat na čemkoliv příliš dogmaticky může znamenat, že se někde připravujeme o potenciální příležitost k profitům). Z generalizovaného pohledu se mně rozdělení obchodní seance na 3–4 části velmi osvědčilo (avšak ne nutně u všech trhů), nicméně existují vysoce specifické momenty, kdy je naopak zajímavé zaměřit se na velmi konkrétní, velmi specifické části dne a ty obchodovat v podstatě jako samotné edge.

Tato část není mou parketou, přesto znám řadu úspěšných traderů, kteří se tímto směrem orientují. Rámcově jde o to, že v určitých časových úsecích jde u mnoha trhů vypozorovat poměrně silné, stabilní tendence. Tímto směrem se zabývá například obchodník-veterán Larry Williams. Už jen pouhý otevírací gap a následný pohyb během první hodiny v rámci otevíracího gapu můžeme nazvat jako specifickou situaci ve specifické části dne. Takovýchto specifických částí je však možné vypozorovat mnohem více, na řadě dalších trhů.

Tento směr je tradingu je většinou založený na poměrně detailní analytické práci v Excelu, kdy daní tradeři velmi podrobně analyzují prakticky úsečku po úsečce, zjišťují, co se dělo před danou úsečkou nebo daným pohybem, v jaké celkové konstelaci se daný pohyb odehrál, zda je možné daný pohyb nějak fundamentálně obhájit apod. Výsledkem jsou pak velmi specifické strategie, zaměřené na velmi specifické časové úseky obchodního dne (trvající třeba i jen pár minut), a to v rámci velmi specifických situací.

S tímto směrem mám zkušenost vcelku malou (cca 10–15 % mého portfolia) a co jsem se o tomto směru naučil je velmi důležité – i zde je třeba podobná edge chápat v prvé řadě jako tendence. Zjistil jsem totiž, že tendence těchto strategií (obzvláště pokud mají nějaký racionálnější základ) bývají vcelku stabilní, ale přesné časování vstupů se mění. Většinou třeba jen v rámci pár minut (jak u vstupu, tak u výstupu), ale tyto minuty mohou být naprosto klíčové a kritické. Proto i v tomto obchodním směru nemůžeme slepě spoléhat na extrémně detailní, pečlivý a sofistikovaný probability mapping, ale musíme se průběžně adaptovat a provádět drobné změny, aby strategie nadále fungovala. Což je obecně největší výzva dnešního obchodování – nutnost adaptability je vyšší než kdykoliv dříve.

Tak i tak mohu tedy uzavřít článek slovy, že časový filtr je důležitý, velmi cenný a funkční koncept (obzvláště pokud s ním umíme správně naložit), ale musíme být při jeho aplikaci rozumní a opatrní. Musíme vše brát spíše tendenčně a celkově se z mé vlastní zkušenosti snažit věci spíše zjednodušovat, než je komplikovat.