Poradna: V tradingu stagnuji, protože mám problém s prokrastinací

Jeden z nejčastějších problémů, se kterým se pravidelně setkávám s tradery na všech úrovních, je prokrastinace. Jednoduše, česky řečeno: Neschopnost dokopat se do pořádné práce na tradingu. Takováto prokrastinace je pak důvodem stagnace a samozřejmě i z toho pramenící frustrace.

Nejprve mně dovolte říci, že tématem prokrastinace jsem se zabýval vcelku dost. Vždy mě samotného zajímalo, jaké psychologické aspekty a jaká vnitřní dynamika prokrastinaci způsobují, proč je tak těžké ji překonat a co reálně na ni funguje.

Během let jsem si sám prošel řadou experimentů na základě obecně rozšířených rad a tipů. Různé check-listy, nastavování si "trestů" za nedodržování naplánovaných úkolů, plánování práce večer před spaním pro druhý den, různé aplikace pro efektivní time management atd. Bylo toho tolik, že si sám už vše nepamatuji.

Postupem času jsem došel k závěru, že tyto techniky sice mohou občas pomoci, ale vždy jsem intuitivně cítil, že jsou to pouze takové "berličky", a že skutečným důvodem prokrastinace musí být hlubší problém, hlubší důvod.

Nakonec jsem došel k závěru, že skutečný důvod prokrastinace je velmi jednoduchý. Je jím totiž nedostatek urgence.

Lidé mají v dnešní době tendence odkládat vše až do momentu, než je to zcela urgentní. Často jsou přitom schopni a ochotni jít do úplných extrémů: Přestat kouřit a změnit zdravotní styl, až když je téměř pozdě, změnit nenáviděné povolání, až když přijde fyzické i psychické zhroucení, rozejít se s partnerem, až když nefunkční stav způsobuje vážné deprese. Samozřejmě, ne každý je takový, ale snažím se zde poukázat na to, jak obecně hodně odkládáme v našich životech i mnohem podstatnější věci, než je práce na tradingu - zkrátka jen proto, že necítíme dostatek urgence.

Vždyť si to přiznejte: Proč neděláte na svém tradingu mnohem intenzivněji? Protože to vlastně až tak nepotřebujete. Možná si snažíte namluvit, že ano, ale kdesi uvnitř svého podvědomí to cítíte a vidíte jinak. Neříkám, že váš život a příjmy jsou královské, ale zjevně tak nějak v rámci možností fungujete, váš život je zaběhnutý, nic až tak extra vám nechybí a máte zjevně rádi svojí pohodičku, klídeček a to, že máte teď alespoň něco "jisté". Pokud byste totiž v tomto stavu nesetrvávali, už byste dávno cítili urgenci tak silnou, že otázka prokrastinace by bylo to poslední, co by vás trápilo. Namísto toho se vymlouváte na čas (znám lidi, co se stali úspěšnými tradery při řízení firem a zvládání rodinných povinností, takže s tímto na mě nechoďte), nebo jiné okolnosti. Jsou to ale jen výmluvy, za kterými je nedostatečná urgence začít opravdu něco dělat.

Takže osobně jsem došel k závěru, že způsob, jak se začít hýbat vpřed rychleji a intenzivněji, je vytvořit si více urgence.

Toto je přitom vcelku silný a zásadní koncept, který je velmi hluboký (a není snadný) a pomáhá vám s transformací celé vaší osobnosti směrem k úspěchu. Mimo jiné vás totiž nutí začít nazývat věci pravým jménem, podívat se do očí realitě, kterou se podvědomě snažíte popírat, a začít měnit řadu nežádoucích vlastností v ty žádoucí.

Pojďme dnes začít nejjednodušším způsobem vytvoření urgence a zároveň tím nejsilnějším bodem, který nás nutí k výrazné transformaci.

Jedna z věcí, která mně osobně pomáhá nikdy nestát v mém životě na místě a hýbat se stále vpřed je skutečnost, že se neustále obklopuji lidmi, kteří jsou v řadě věcech lepší než já. Jsou ještě lepší tradeři, nebo byznysmeni, nebo jsou dále duchovně, nebo mají ještě více svobody cestovat a dělat si co chtějí atd. Zkrátka a dobře mám kolem sebe mnoho lidí, kdy už jejich přítomnost vytváří na moji osobu určitou urgenci.

Nyní, tento stav přináší obrovské výzvy. Takováto urgence vás totiž může motivovat, nebo demotivovat. Většinu lidí demotivuje. Proč? Protože jim nastaví zrcadlo toho, kdo by mohli a chtěli být, ale nejsou. Takže při podobné situaci začne vznikat série pocitů, kterými jedinec prochází: Nejprve je to vztek, pak je to frustrace, pak je to závist, pocit nespravedlnosti, a nakonec pocity vnitřní viny za vlastní neschopnost.

Většina lidí se u některého z těchto pocitů zastaví, "přivlastní" si ho, a danou situaci si "vyřeší" na úrovni onoho pocitu: Je lepší mít na někoho vztek, než se začít inspirovat. Je jednodušší vinit danou osobu a okolí, než se podívat sám do sebe. Je jednodušší nic nedělat, než si procházet frustrací pocitu možnosti selhání. Proto na této důležité křižovatce lidé udělají otočku a danou urgenci zcela opustí. Vrátí se zpět do své zóny komfortu, do svého pohodlí a situacím s urgencí se pak o to více vyhýbají, aby jí nemuseli čelit. Tím ještě hlouběji upadají do zóny svého komfortu a tím více prokrastinují.

To skutečně zajímavé ovšem přijde, pokud podobnou situaci emocionálně ustojíte, uvědomíte si všechny vrstvy svých pocitů, necháte je projít a i přes jejich zdánlivou, chvilkovou bolest, se naučíte jít dále a pokračovat skrze tyto pocity ještě hlouběji - až na samotný konec.

Na onom samotném konci totiž zjistíte zajímavou věc: Že můžete také.

Na konci těchto pocitů totiž jako by zmizely všechny předsudky, lži, výmluvy a bolesti spojené s každým z předchozích pocitů. Na konci totiž najednou zjistíte, že vlastně není důvod, proč byste nemohli také.

Takže v tento moment uděláte otočku, kterou dokáže jen hrstka lidí - a to těch úspěšných: Postavíte se čelem urgenci, přijmete ji za svou a ucítíte, že existuje naděje. Že není důvod, proč byste se nemohli alespoň pokusit dokázat to, co dokázali druzí.

A následně začnete konat, čímž prokrastinace přestane být problém.

Jakmile jednou vystoupíte ze zóny svého komfortu (kterou si však před tím musíte naplno uvědomit skrze celou zmíněnou škálu pocitů), věci začnou nabírat nový směr: Začnete být hrdí na to, že jste dokázali překonat sami sebe, že jste dokázali sami sobě čelit, a že jste poznali, že je ve vás mnohem více, než jste si mysleli. Začnete mít více sebedůvěry, začnete být aktivnější, a překvapovat sami sebe, co vše ještě zvládnete a dokážete. A tím pádem prokrastinace zcela zmizí.

Takže, na začátku všeho je nutnost přiznat si naplno stávající stav situace a potřebu urgence. Následně ji přijmout za svou, uvědomit si ji, nebát se pocitů, které s ní začnou přecházet a nechat se vést až na jejich konec. Pokud ztrácíte v tradingu peníze, musíte si přiznat realitu a urgenci situace. Pokud chcete změnit životní styl a pokusit se změnu iniciovat skrze trading, musíte si nejprve přiznat aktuální realitu, vytvořit pocit urgence a nechat tyto pocity, ať vám v urgenci pomohou najít sílu a motivaci, nikoliv odevzdanost a demotivaci. Jinými slovy, musíte vytvořit takový stav urgence, který vás donutí čelit sobě samotným.

Chvilku to bude nepříjemné, budete se prát v sobě s mnoha věcmi. Ale to je součástí procesu a potřebného poznání.

Lidé si neustále myslí, že úspěch je daný externími okolnostmi. Totéž si myslí i o prokrastinaci. Že to je vždy něco "tam venku", co jim neumožňuje pustit se do věcí, zapracovat na tradingu, pohnout se v životě dále.

Všechno je to ale uvnitř. V naší hlavě. Dokud nenastane posun tam, nenastane ani tam venku. Prokrastinace tak bude nadále nepřekonatelným problémem a jakékoliv berličky pomohou jen málo a jen na chvilku. Nadále tak bude přetrvávat pocit, že v tradingu stagnujeme a nehýbeme se k tomu, co si myslíme, že si zasloužíme.