Poradna: Kde berete sílu pokračovat, když se nedaří?

Nedávno jsem dostal zajímavý dotaz na téma toho, kde beru sílu pokračovat, když se zrovna v trzích nedaří. Domnívám se, že toto je otázka, která se netýká zdaleka jen trhů, ale celé řady dalších sfér života. Předjímám, že žádný "univerzální recept" na podobné věci neexistuje. Přesto se ale pokusím popsat, co je základem mého odhodlání pokračovat kdykoliv se nedaří (a samozřejmě jako každý trader i já zažívám dny, které jsou frustrující). Snad to pomůže někomu dalšímu k inspiraci.

Ok, nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu vám své tajemství rovnou. Není to nic složitého: Zkrátka v každém okamžiku, v tom, kdy se zrovna daří, i v tom, kdy ze zrovna nedaří, vím, že to dokážu lépe. To je celá má filosofie, koncept, kterého se držím dnes a denně.

Základní problém vyrovnávání se s neúspěchem leží v tom, že většina z nás nikdy nebyla učena, jak se s občasným neúspěchem vyrovnávat. Zatímco v řadě zemí, které nežijí pozůstatky komunistické minulosti tak jako ta naše, je neúspěch běžná věc, za kterou nikdo nikomu hlavu netrhá a která se v určitých kruzích dokonce poměrně vysoce cení (například ve světových technologických centrech se v případě financování nových startupů považuje u řady investorů předchozí neúspěch za výhodu, neboť předchozí neúspěch znamená řadu zkušeností a ujasnění si toho, co dělat příště lépe), v našich společensky zvláštně formovaných končinách se občasný neúspěch stále považuje za pohromu a katastrofu, kterou je navíc nezřídka třeba každému přát a kterou je třeba nechat každému pořádně "vyžrat". Absolutní averze k neúspěchu nebo jeho přiznání je tedy aktuální společenský koncept, který je spíše nefunkční a který je třeba, aby každý ve své hlavě začal pomalu měnit.

Neúspěch není prohra. Neúspěch je navigace ke zlepšení, zkušenost, která ukazuje, kudy cesty nevedou – abychom příště mohli hledat ty cesty, které k úspěchu vedou. Neúspěch je jedna z mnoha reakcí na naše akce, která přináší podněty ke korekcím a vykonání nových akcí, které budou již však nové (a doufejme i lepší) kvality než ty předešlé. Dokud budete o neúspěchu uvažovat tak, jako je u nás běžné, nikam se bohužel nepohnete – proto je třeba začít přemýšlet o tom, jak vlastně sami o neúspěchu jako jednotlivci smýšlíme (jaké jsou naše myšlenkové pochody v porovnání s úspěchem a neúspěchem?), a tyto myšlenky jednoduše korigovat.

Pojďme ale zpět k mé technice vyrovnávání se s neúspěchem.

Za svůj život jsem se naučil, že nejhorší možný stav je ten, kdy jste přesvědčení, že už jste v něčem nejlepší, nebo kdy si myslíte, že už není, co se učit a v čem se zlepšovat. Proto já sám sebe považuji každý den za nekonečného studenta, který se má stále co učit – a každý den přemýšlím o tom, co dělat v trzích (ale i řadě dalších aspektů života, jako je například strava, zdraví, společenské vazby atd.) lépe, který aspekt mého obchodování by se dal vylepšit, případně jak. Neobchoduji proto, abych byl nejlepší nebo nejbohatší – ale proto, abych byl každý den o trošičku lepší.

Takže, pokud se zrovna daří, jsem potěšen a má vnitřní potřeba být zítra o trochu lepší není tak silná a urgentní.

Pokud se zrovna nedaří, tato potřeba dramaticky nabývá na síle a stává se nevyhnutelností k budoucímu přežití.

Pokud se ale nedaří, v podstatě jen pokračuji kontinuálně v tom, co stejně dělám stále: Přemýšlím a hledám, jak být lepší, protože vím, že to dokáží a mohu dělat lépe. Jen toto hledání možných vylepšení dělám trochu intenzivněji. Nepřemýšlím o dobách a momentech nezdaru jako o katastrofě, přemýšlím o takové době jako o momentu, kdy mám příležitost otevřít svou mysl dalším novým nápadům, nové inspiraci a pokusit se pohnout o krůček dále. Tyto momenty chvilkového neúspěchu pro mě nejsou osobní prohrou (a věřte, že frustrace v trzích si občas zažívám velmi silné jako kdokoliv jiný), jsou pro mě naopak novou výzvou a inspirací, kdy bytostně vím, že mohu a dokážu dělat vše ještě lépe než doposud.

A jak to vím?

Protože my lidé jsme uzpůsobeni k tomu, abychom neustále hledali a posouvali své limity. Pokud to děláme, hluboce nás to naplňuje a dělá šťastnějšími. Uspokojují a hluboce nás těší naše pokroky, zlepšení a nové možnosti. Už od útlého dětství – našich prvních kroků, prvních slov, naší první jízdy na kole. Pokud to však neděláme, upadáváme do ignorace, stereotypu a odevzdanosti, zažíváme pocity, kdy jsme na život vlastně už rezignovali, chybí nám pocity vnitřního naplnění a uspokojení. Necítíme se naplnění ani šťastní, protože nemáme výzvy, nemáme, o co bojovat a čeho dosahovat – což až do příchodu socialismu bylo u lidstva běžné a přirozené. Je to naše nátura, je to něco, co máme v genech už po miliony let.

Proto také bytostně věřím, že každý, a myslím tím naprosto každý, tj. i vy všichni, co nyní čtete tento článek, má možnost stát se velmi dobrým prakticky v čemkoliv (a říkám zde velmi dobrým, nikoliv nutně nejlepším, což není už tak důležité) – snad s výjimkou toho, že to danému jedinci neumožňuje jeho fyzická kondice. Každý z nás má v sobě geny bojovníka, který dokáže překonávat mnohem více, než si myslí, každý z nás má v sobě mechanismy pocitů hlubokého sebeuspokojení, pokud děláme něco proto, že nás to baví – a chceme se v tom zlepšovat a hledat nové limity. Být se svými výsledky a znalostmi permanentně lehce nespokojený (tak, aby nám to dávalo vnitřní "drajv" se zlepšovat), vede paradoxně k mnohem hlubšímu celkovému osobnímu uspokojení.

Naprosto bezpečně vím, že každý z vás, kdo nyní čte tento článek, dokáže dělat mnohem lépe to, co právě dělá (například trading), dokáže se posunout do zcela jiných úrovní, než si nyní umí představit, dokáže sám sebe překvapovat a dokáže se otevřít myšlenkové inspiraci a flexibilitě natolik, aby k němu chodily veškeré potřebné myšlenky, podněty a nápady k tomu, aby tento proces mohl probíhat. Ani inspirace není žádné tajemství – kdo chce a je dostatečně otevřený a flexibilní, k tomu jdou náhle skvělé nápady, podněty a myšlenky zcela samy (a jsem si jistý, že každý z vás už takové momenty několikrát zažil).

Vyžaduje to ale přerovnat si v hlavě mnoho věcí. Převážně přestat se litovat, přestat házet vinu na lidi a okolnosti kolem sebe, zaměnit negativismus za otevřenost a optimismus a především si začít věřit – začít věřit v sebe sama, své schopnosti, možnosti a dovednosti. Nezřídka je také třeba zcela vyměnit své okolí, pokusit se vybudovat co největší okolní podporu a jednoho krásného dne se s plným přesvědčením rozhodnout, že vy od tohoto okamžiku už nikdy více nebudete jako ostatní, že nebudete dělat věci a opakovat myšlenky, které dělá většina (zejména ta neúspěšná), že už více nebudete žít věcmi, které vám stejně do života nic moc nepřinášejí (třeba politické zprávy a "plkání" o nich celý následující den), a že svou sebedůvěru, víru v sebe a svůj potenciál povýšíte nad dogmata společnosti. S pár novými změnami ve svém vnitřním životě, resp. ve svých myšlenkách a myšlenkových pochodech (které nyní mohou vypadat na počátku trochu neortodoxně) je možné vytvořit zcela nové myšlenkové koncepty, které vedou k naprosto zásadním a velkým změnám v životě okolním.

A to je celé mé tajemství. Zkrátka a dobře v době, kdy se nedaří, vím, že to umím a dokážu lépe – a na základě tohoto vnitřního přesvědčení začnu jednat. Funguje to v mém případě, bude to fungovat i v tom vašem.