Poradna: Frustrace, kterou pociťujeme všichni

Někteří začínající obchodníci se domnívají, že profesionální obchodník nepociťuje emoce a frustrace, které začátečník prožívá každý den. To není zdaleka pravda. Podobné pocity máme všichni - zásadní rozdíl je v tom, že profesionální obchodník dokáže setrvat s chladnou hlavou a pocitům se nepoddávat, nereagovat na jejich základě.

V dnešním článku jsem tedy vypsal několik častý frustrujících pocitů, které slýchám od začínajících obchodníků, a přidal svou vlastní zkušenost.

Pokud trh trenduje a já nedostanu žádný signál, jsem frustrovaný.

Vcelku běžná frustrace. Časem se trochu otupí, ale samozřejmě stále to zamrzí. Nic méně, podobné dny ukazují, jak je kdo silný v disciplíně a podobnou frustraci je možné nahradit velmi silným pocitem uspokojení, že jsme dokázali mít sami sebe pod kontrolou a neklikat mimo obchodní plán. To je v tradingu nejcennější aktivum, které je dlouhodobě mnohem důležitější a cennější, než impulsivní kliknutí do trendu s následujícím ziskem. Je také důležité zvažovat následky porušení plánu - impulsivní obchody mohou (a budou) frustraci mnohem více umocňovat. Je lepší prožít si drobnou frustraci z toho, že trh trendoval bez nás, než velkou frustraci z toho, že jsme ztratili zbytečným klikáním. Navíc zítra je taky den.

Pokud trh zasáhne stop-loss, cítím se frustrovaný.

Tahle frustrace nezmizí. Výstup na stop-lossu není nikdy příjemný, ale je třeba nebrat takovou věc osobně. Prostě to k tomuto byznysu patří. Finální zisky z tradingu jsou kombinací zisků a ztrát, není možné generovat pouze zisky. Takže je třeba hledět na výsledky dlouhodobě a po protnutém stop-lossu se raději soustředit na další obchod. Protnutý stop-loss je v daný moment již minulostí, důležité je soustředit se na budoucnost - další obchody.

Dodnes nemám rád stop-lossy, ale hledím na ně z většího celku, z pohledu celkového měsíce. Vím, že za celý měsíc budu mít spoustu stop-lossů, ale také spoustu zisků. A ideálně na konci měsíce zisk. To mně dává sílu pokračovat. Pokud se naučíme hledět na trading s větším odstupem, z většího celku, nebudou nás stop-lossy trápit už zdaleka tolik, jako dříve.

Jsem frustrovaný, pokud nedostanu žádný signál.

Tak toto se mnou už nic nedělá. Nepotřebuji klikat. Nepotřebuji obchodovat proto, abych vykazoval akci. Potřebuji obchodovat, když je co. Pokud 3 dny nepřijde signál, obzvláště proto, že byl v trhu chop, jsem na sebe velmi hrdý a navíc vím, že jsem na tom mnohem lépe, než drtivá většina obchodníků, kteří v podobných dnech nezřídka ztráceli jenom kvůli tomu, že potřebovali klikat.

Nemám naprosto žádný problém s tím, když daný den nepřijde žádný signál. V tredingu existují 3 pozice: long, short a žádná. Všechny jsou si naprosto rovnocenné.

Jsem frustrovaný, pokud mám sérii ztrát, už několik stop-lossů po sobě.

Já také. Ale o to větší potěšení přichází, pokud takové období překonáte a z drawdownu se dostanete zpět do plusu.

Nesnáším série ztrát, ale vím, že čas od času přicházejí a k tomuto byznysu patří. Beru je jako test a posilování mé vlastní vůle (a nezřídka jako vybičování se k tomu, abych začal uvažovat a zkoumat, kde co ještě mohu vylepšit). Také mně proti nim pomáhá diversifikace. Proto obchoduji několik obchodních přístupů, od intradenního diskréčního, přes mechanické, až po statistické arbitráže a opce. Naštěstí jen zřídka kdy vykazují všechny přístupy ztrátové období ve stejný okamžik.

Když jsem pracoval ve filmové branži, zažil jsem si i celé měsíce bez zakázek. Bylo to stejně frustrující, jako ztrátové série. Akorát že ty ztrátové série nezřídka trvají naštěstí kratší dobu. Žádné zaměstnání na světě není perfektní, každé občas přináší lepší a horší momenty.

Cítím se frustrovaný, pokud nedodržím obchodní plán.

To chápu. Taková frustrace je oprávněná. Také se cítím velmi frustrovaný a na sebe naštvaný, pokud poruším obchodní plán. Naštěstí už to není příliš často, skutečně jen zřídka kdy. Vztek a frustrace z porušování obchodního plánu mně byly natolik nepříjemné, že jsem se rozhodnul raději plán dodržovat a ušetřit si zbytečný stres v něčem, co naštěstí dokážu ovlivnit.

Jsem frustrovaný, že jsem tento měsíc nevydělal.

Ano, také nemám radost, pokud daný měsíc nevydělám. Ale už mně to zase tolik nevadí, za léta v tradingu jsem se dokázal zbavit běžné mentality toho, že musíme vydělávat každý měsíc (jak je to v běžném zaměstnání) a přesměroval svůj mozek na to, že je důležité vydělat každý rok a ideálně každý kvartál. Je to jen lehký posun v myšlení, z jednoho měsíce na tři. Ale opravdu to pomůže. I když to trvá nějaký čas. Já si odměňování tohoto světa založené na měsíční bázi nevymyslel, ale to také neznamená, že ho musím akceptovat a že si nemohu vytvořit svůj vlastní mentální model toho, jak často by měla přicházet odměna.

Frustruje mě, když vše vypadá, že už jde skvěle, a najednou zase ztráty

Ano, to znám. Po dvou měsících tvrdého tréningu s nejlepším golfovým trenérem v Algarve mám pocit, že už mě nemůže nic překvapit. Pak přijdu na hřiště a nejsem schopen se trefit do míčku, natož ho někam odpálit. Vztekám se a rozčiluji. Ale nedokážu s tím dělat nic jiného, než dále trénovat a snažit se ke golfu přicházet co nejvíce s čistou hlavou. Je to také velmi mentální hra, na rozdíl od tradingu jsem ale ještě pořádně nepřišel na to, v čem je ten fígl. To je život. Ne vše jde hned podle plánu. Hlavně se nesmí člověk příliš brzy a příliš snadno vzdávat a musí neustále přemýšlet, jaký aspekt by kde mohl vylepšit, co by kde mohl udělat pro to, aby se věci zlepšily. Omlouvám se, lepší radu nemám. Jisté řešení by bylo zkusit změnit sport. Zrovna tak, jako zkusit změnit obchodní přístup. Ale nedá se to generalizovat, záleží případ od případu.

Mohu všechny ubezpečit, že úspěch nepřichází z nebe a nepřichází bez práce, potu a námahy. Znám kolem sebe hezkou řádku úspěšných lidí a všichni vám potvrdí totéž. Cesta jejich úspěchu je dlážděna nekonečnem okamžiků frustrace. Klíč je v tom nenechat se frustrací srazit na kolena, naučit se podobné frustrace chápat a akceptovat jako nedílnou součást úspěchu, brát je jako přirozenou součást. Nepoddávat se jim, neupadat kvůli nim do přílišných pochybností o sobě samých a raději se soustředit na to, abychom mohli pokračovat dál. Nic jiného nám stejně nezbývá. "Udělal jsem maximum", říkají poražení. Vítěz to udělá bez řečí.