Obchodování není o kompromisech

U ohromného množství zájemců o tradining vnímám, jak si řadu určitých nedostatků snaží omlouvat nějakým ALE. Vždy si najdou důvody, proč některé věci dělat tak „napůl“, protože jinak to pro ně není možné a nějak to snad vyjde. A nakonec to není jen o tradingu, ale i o životě. Proto dnes přináší článek drobné zamyšlení tímto směrem.

Foto (c)iStockphoto.com/braverabbit &nbsp

V běžném životě se spousta věcí vyřeší „tak nějak sama“. Rozhodně není třeba dělat věci perfektně, vše dotahovat nebo přemýšlet dlouhodobě. Naše životy se řídí spoustou pravidel, ovšem mnoho z nich lze „trochu“ obejít, občas porušit nebo nechat „vyhnít“. Jsme na to zvyklí. Navíc když se pravidla trochu poruší nebo se nechováme „ideálně“, nic hrozného se nestane. Konkrétním příklady jistě nemusím uvádět, protože je lze nalézt v libovolném oblasti, která nás napadne – rodinné soužití, doprava, zaměstnání, podnikání, vláda atd. atd.

Proto tak mnoho lidí v tradingu naráží. Vše je zde zcela obráceně – zjednodušeně řečeno nejsou žádná pravidla a každé zaváhání, nekázeň nebo „ulítnutí“ je nekompromisně finančně a psychicky potrestáno. Neexistují kompromisy ani zkratky. V běžném životě se může stát, že člověk přijde k majetku nějakou náhodou, štěstím či podvodem. V tradingu se toto neděje (a teď myslím retail obchodování). Určitě existují obchodníci, kterým se bez jakékoliv znalosti trhu podaří zhodnotit účet o velké částky. Ovšem tím to v obchodování nikdy nekončí. Daná osoba má pocit, že „to umí“ a nakonec skončí – díky posílenému egu - většinou s ještě větší ztrátou, než kdyby na začátku „štěstí“ neměla. Podobných příběhů je ohromné množství. Jednoduše bez funkčního přístupu a perfektně zvládnutí sama sebe, což se buduje dlouhodobě, obchodování nefunguje.

Komunikuji s mnoha lidmi, kteří se zajímají o trading, protože jim to přijde jako „jednoduché peníze“. Tak to není. Pozitiva tradingu leží jinde – člověk se může realizovat zcela podle svých představ, nemusí se vejít do žádných hranic, jeho příjmy jsou limitovány skutečně jen jím samým a nemají žádné jasně dané hranice. To ovšem za cenu, že jde o jeden z nejtvrdších businessů. Ne proto, že by člověk musel být nějak extrémně nadaný nebo chytrý, ale proto, že jde především o práci na sobě samotném. Ta bolí úplně nejvíc a jediná síla, která vás může posunout vpřed je ta ve vás. Pokud tam žádná síla není, nebo ji člověk nedokáže aktivovat, tak to jednoduše „nepůjde“. Velký progres v tradingu tím správným směrem tak vnímám často například u sportovců, především těch, kteří dělali někdy sport vrcholově. Jde o lidi, kteří dokáží dlouhodobě obětovat čas pro nějakou konkrétní činnost, a kteří jsou ochotni jít za svým cílem i když to bolí. Stejně tak mají dobré šance klasičtí drobnější podnikatelé, kteří jsou zvyklí své podniky budovat roky „od nuly“ a riskovat každým měsícem, jestli budou mít výplaty pro zaměstnance a podobně. Těžší to mají naopak lidé, kteří nemají zkušenost řídit sami sebe a nejsou příliš zvyklí žít s nejistotou, riskem a jít vlastní cestou.

Přesto se, z pochopitelných důvodu, snaží do tradingu pouštět mnoho lidí a to i přesto, že jsou si vědomi, že nemají vše, co by měli mít – např. dostatek kapitálu, času, trpělivosti atd. atd. Osobně si myslím, že člověk by měl vyzkoušet všechno a trading může být činnost, která vám dokáže posunout obzory, i když nakonec člověk neuspěje ve smyslu, že by obchodoval na fulltime. Na druhou stranu dokáže trading spotřeboval opravdu hodně energie, času a pro řadu lidí i peněz, pokud se do toho člověk pustí vysloveně špatným směrem.

Zde je několik bodů, které vnímám jako základní předpoklady pro ty, kteří se chtějí jednou tradingem živit. A bohužel nelze v těchto bodech očekávat žádné kompromisy:

Trading vyžaduje čas. Principiálně jde nejméně o tisíce hodin, které člověk musí strávit nad grafy, aby to všechno začalo dávat smysl. Je to podobné, jako když se budete snažit hrát na nějaký hudební nástroj nebo se dobře učit určité řemeslo. Bez času stráveným nad danou činností to nejde.

Trading vyžaduje kapitál. Není ho třeba hned a v obrovském množství, ale je s ním třeba počítat. Na Finančníkovi jsem několikrát zmiňoval, že trading není cesta jak si vydělat na malé živobytí. V dlouhodobém horizontu jste v tradingu buď neúspěšní, berete ho jako hobby (tj. stojí to čas a možná něco trochu vyděláte), nebo jste úspěšní. Pokud jste úspěšní, výdělky nejsou malé. Trading je upřímně ta nejsložitější a nejtěžší cesta, jak se snažit vydělat řekněme 100 000 Kč. Pokud si podobné peníze nedokážete vydělat a ušetřit v běžném životě (a chcete to), je třeba nejprve začít přemýšlet nad tím, jak změnit život ve své „tradiční podobě“ – změnit práci (možná si změnit kvalifikaci), naučit se jazyky, začít být samostatnější, omezit spotřebu, vyrazit do zahraničí atd. atd. Opět – každý máme určitá omezení, na která je třeba brát ohled, ale současně je nezbytné se na věci dívat realisticky. Spokojený život lze žít i bez tradingu…..

Trading vyžaduje samostatnost. Mnoho lidí pokládá do fóra stále stejné, naprosto triviální dotazy. To je principielně OK, ale proč nepoužít například Google? V tradingu se člověk musí naučit konstantě řešit otázky sám a individuálně. Ne proto, aby „neobtěžoval“ ostatní, ale proto že bez samostatného přístupu prostě trading nikdy nebude fungovat. Samozřejmě, že alespoň pasivní angličtina je v této oblasti skoro povinností. Ovšem naučit se anglicky je opravdu mnohem jednodušší než zvládnout trading…

Trading vyžaduje rozvážný přístup k životu. Prostě není možné mít všechno a hned. Spousta lidí by ráda zvládla obchodovat, ale současně chtějí mít velký dům na hypotéku, nové auto na leasing, nežít stereotypem atd. Všechno dohromady prostě není možné. Je potřeba postupovat promyšleně krok za krokem a nedbat na obecně uznávané společenské „trendy“ (ve smyslu, že každý by měl mít od 30ti hlavě své bydlení s hypotékou…).

U této příležitosti jsem si vzpomněl na jeden příběh, který jsem před lety sledoval v zahraniční obchodní skupině. Byl zde člověk, kterému se podařilo zhodnotit účet řádově nad běžné zůstatky ostatních členů skupiny. Ovšem stále šlo o „běžné“ peníze v rámci stovek tisíc dolarů – tedy žádné závratné peníze, se kterými by bylo možné „skončit práci“ a užívat si zbytek život v přepychu. Proto daný obchodník dál pracovat se svým kapitálem, a přestože riskoval stále podobné procento účtu, absolutní risk v dolarech postupně narůstal. V jeden moment procházel obchodník běžným drawdownem, který ale v absolutních finančních částkách představoval pro ostatní obchodníky již hodně peněz. Někteří členové skupiny danému obchodníkovi pak radili, aby přestal obchodovat a za vydělané peníze si koupil třeba dům – protože to pro ně byla „skutečná hodnota“. Úspěšný obchodník ale dokázal „aktuální spotřebu“ odsunout na budoucnost a dnes vlastní malý fond, jehož základ vytvořil právě díky tomu, že dokázal odolat podobným „jistotám“ a domů má nyní hned několik. Tímto zjednodušeným příběhem samozřejmě nechci říkat, které hodnoty mají smysl a které ne. To je velmi individuální a spojené s tím, jaký život kdo chce žít. Jen je třeba si uvědomit, že nelze mít všechno a hned, ale že je třeba se dívat na věci dlouhodobě a přizpůsobovat tomu i své chování, cíle a především každodenní práci.