Hledáte odpovědi? Ptejte se benchmarků.

V běžném životě má většina z nás jasno o rámcových parametrech světa, ve kterém se snažíme něčeho dosáhnout. V tradingu to bývá u hodně obchodníků zcela naopak.

Pokud hledáte novou práci, jistě si dokážete přibližně srovnat nabízenou mzdu s ostatními lidmi pracujícími na podobné pozici. Dokážete hned odhadnout, co je příliš nízká a co je velmi dobrá nabídka. Většina rozumných lidí dokáže zbystřit v momentě, kdy by byla nabídka až příliš dobrá, protože všichni víme, že každá mince má dvě strany.

Pokud aktivně sportujete a zajímá vás srovnání s ostatními, také se jistě velmi rychle zorientujete v tom, co je vůbec možné. Ale i v tom, co je pro vás ještě dosažitelné a tedy „s kým se srovnávat“. Nebudete poslouchat „řeči v hospodě“, jak je jednoduché zaběhnout maraton pod dvě a půl hodiny, ale budete patrně sledovat nějaké dobré sportovce ve své kategorii a reálně se porovnávat s nimi.

Když jsem si před delší dobou dělal takový malý průzkum mezi běžnými obchodníky, byl jsem šokovaný, že většina obchodníků v tradingu žádné srovnání nepoužívá.

Hlavní motivací bývá „vydělávat hodně“, nejlépe s „co nejmenším kapitálem“.

A když už se s něčím poměřují, tak je to spíše chytání se různých výkřiků v diskuzních fórech, kde anonymní diskutující občas píší, jak je jednoduché vydělávat neuvěřitelná hodnocení na základě toho, že se jim povedlo dobře zobchodovat několik posledních obchodů (tedy doslova „hospodské řeči“).

Poměřování se s relevantními cíli je přitom v tradingu velmi důležité. A to hned z několika důvodů:

• Každá strategie má lepší a horší období. V horších obdobích (kdy prochází drawdowny) je dobré mít co nejvíce relevantních srovnání. Ta nám pomohou přestát časy, kdy prostě trhy nejsou našemu stylu obchodování nakloněny.
• Používání věrohodných benchmarků (cílů, se kterými se porovnáváme) vede k přiměřeným očekáváním. Jednoduše se zaměřujeme na cíle, které jsou dosažitelné.
• Pracujeme-li s přiměřenými očekáváními a máme-li obchodování stabilizované, je možné věci posouvat pomalu kupředu, a tak se zlepšovat. Jakoukoliv změnu systému máme navíc s čím srovnávat.

Jaké benchmarky používat?

Zde je pole opravdu široké. Důležité je hlavně srovnávat porovnatelné.

Určitě bych začal u tržních indexů. Pokud obchodujete v nějaké formě akciové indexy nebo akcie, je dobré sledovat výkonnost indexů typu S&P 500.

Dále sám rád srovnávám své strategie s výkonností různých fondů a veřejně auditovanými strategiemi. Zde bývá trochu problém v tom, že veřejně publikované strategie nemívají často příliš dlouhou historii a celý proces již vyžaduje vyšší porozumění tomu, co lze v trzích očekávat. 

Začal bych určitě s použitím adekvátních tržních indexů. Vím, že pro řadu obchodníků je to něco, „co jim nestojí za pozornost“, na druhou stranu hodně fondům se nepodaří překonat výkonnost indexů. Takže rozhodně nejde o nějakou „příliš nízkou laťku“. Hlavně nikdy nezapomínejte na Přehlížený svatý grál traderů – složené úročení.

Co na benchmarcích sledovat?
U benchmarků mě zajímá jejich výkonnost za sledované období (v porovnání s výkonností mých strategií), ale především porovnávám risk profil. Ten lze posuzovat různě (sám mám nejraději standardizovanou roční volatilitu), ale nejsrozumitelnější bude pro většinu obchodníků klasický drawdown.

Naším cílem by mělo být vydělávat více při porovnatelném risku.

Porovnatelný risk je přitom základní klíč, přes který je potřeba k benchmarkům přistupovat.

Pokud moje strategie vytvoří roční zisk 50 % při drawdownu 60 % a index 15 % při drawdownu 7 %, tak se určitě nedá říci, že mé obchodování index překonalo. 

Pojďme se podívat, jak konkrétně srovnání s benchmarkem může vypadat. Zde je screenshot jedné mé swingové strategie (černá linka) s benchmarkem (šedá linka reprezentující nákup SPY – defacto indexu S&P 500):

Strategie swingově nakupuje akcie a dlouhodobě se jí daří index překonávat. Poslední cca rok a půl jsou nicméně akciové trhy pod Trumpovým vedením hodně divoké. Ve spodní částí screenshotu je vidět, že SPY si od počátku roku 2018 prošlo drawdownem 20 %. Strategie měla drawdown poloviční. Řízení risku je pro mě klíčové a z tohoto pohledu vidím, že strategie obsahuje účinné mechanismy, které v případě krizí dokáží zastavit obchodování, a chránit tak kapitál.

Na druhou stranu v horní části screenshotu vidím, že ke dni pořizování screenshotu index vydělal trochu více. Současně ale měla moje strategie v trhu mnohem menší expozici (obchodovala jen občas, kdežto index je v trhu zainvestován neustále). Což mi ve spojení s dalšími parametry risku poskytuje zpětnou vazbu, že strategie funguje stále solidně. 

Tím pochopitelně neříkám, že jsem z výsledků za uvedenou dobu nadšený. Ale do hodnocení strategie vnáším nezbytnou systematičnost a na první pohled také vidím, proč se strategii nedařilo tolik jako v předchozích letech. A co je důležité – v klidu mohu pracovat na dalších drobných úpravách přístupu, které mohou vést k budoucím lepším výsledkům. Třeba tak, že podobné strategie v určitých ohledech obchoduji s opcemi nabízejícími vyšší páku, a tudíž i vyšší výsledky. Přitom se ale mohu opřít o výsledky základního mechanického modelu, jehož robustnost mi potvrzuje právě třeba uvedené srovnání s benchmarkem v podobě výkonnosti indexu S&P 500.