Cesta tradingu: Teorie životního scénáře [1]

Jak tak pročítám diskuse, reakce, osudy různých traderů a sleduji i vlastní cestu tradera, vidím, že dříve či později většina z nás, kteří se vydali na cestu tradingu dospějí do stádia, kdy si: vytvoří systém, udělají backtest, vyřeší vstupy, vyřeší výstupy, nastaví money management, vydělají peníze v papertradingu, vyberou brokera, otevřou účet, začnou obchodovat live a záhy seznají, že vše co dosud udělali, udělali správně, ale že v live tradingu dělají mnoho chyb a že hlava (psychologie) je to co je dělí od úspěchu. Ti co skutečně touží uspět a kterým už došlo, proč tolikrát slýchávali, že v tradingu je nejdůležitější psychologie se tedy začnou pokoušet o lepší poznání sama sebe, o pochopení fungování podvědomí, jeho síly a jeho zrádnosti, začnou se učit pracovat se svými emocemi a snaží se přijít na to, jak v obchodování potlačit své ego. Mimochodem právě tento moment je to, co mě na tradingu fascinuje, proto také píšu cesta tradingu. S jistou nadsázkou by se dala najít paralela mezi tradingem a duchovními cestami, protože snaha o potlačení ega, pěstování disciplíny a koncentrace je jedním se základních pilířů každé duchovní cesty, takže bychom si mohli podobně jako například judo (jemná cesta) tuto cestu pojmenovat 商い道 akinaidó – cesta tradingu. Na této cestě je každá rada, každý způsob a každý důvod jak se vyhnout selhání, nebo spíše selhávání dobrý.

Sám jsem sice v tradingu stále na začátku, nicméně chci se s vámi podělit o myšlenky, které mně osobně nejvíce pomohly posunout se vpřed. Nemám ambici přijít zde s něčím převratným, všechno už bylo koneckonců řečeno. Ale vždy mě přivede k zamyšlení, nabídne-li mi někdo známé myšlenky v novém kontextu, v nových souvislostech. Hovořili jsme o tradingu jako o cestě, takže bychom měli vědět, kde je její začátek, jaké jsou její úskalí a co by mělo být jejím cílem. A u toho cíle bych se rád na chvíli zastavil. Troufám si říct, že cílem cesty akinadó je, nebo by alespoň měla být, životní spokojenost. Jistě, pro každého může představovat životní spokojenost něco jiného, ale jsem přesvědčen, že musí pevně stát na třech aspektech, tzv. trojnožce:

• práce
• koníček
• partnerský vztah

A opět si troufám říci, je jedno, kterou část z trojnožky naplní trading. Může to být část práce, a nebo část koníček, ale vždy jen jedna. Co se stane, když trojnožku postavíme jen na dvou, nebo nedejbože jen na jedné noze není třeba vysvětlovat, zkrátka spadne. Proto nevěřím, že na cestě může kdokoli dojít k cíli, nabude-li přesvědčení, že trading může nahradit koníček, práci i partnerský vztah. Vidím to sám na sobě a píši to hlavně proto, abyste na své cestě za finanční nezávislostí neztratili víc, než jste schopni získat. A zde se dostáváme k tomu podstatnému, totiž jak může trading ovlivňovat soukromý život a jak soukromý život může ovlivňovat trading. Mít pevně postavenou trojnožku vyžaduje schopnost sebepoznání, sebeřízení a sebepřesahu. A všechny tyto tři věci jsou podle mne naprosto klíčové k tomu, abychom byli schopni uspět v tradingu. A v tuto chvíli je jedno jestli začneme u osobního života a tím se nám začne zlepšovat trading a nebo začneme u tradingu a tím se nám začne zlepšovat osobní život. Důležité je začít.

Co však tyto tři slova znamenají, abychom nezůstali jen u nějakých nic neříkajících frází.

- sebepoznání – pojem, který ač zdánlivě jednoduchý, těžko se vysvětluje a ještě hůře realizuje. Jednou větou je třeba dospět do stavu, kdy splynu sám se sebou, kdy rozumím svým emocím, touhám ...... kdy dokážu nalézt sám v sobě oporu. Že jsme toho dosáhli poznáme mimo jiné tak, že nám nevadí být o samotě a je nám při tom dobře.

- sebeřízení – to je jednou větou schopnost začít, pokračovat a skončit podle toho jak se já sám rozhodnu. Tato schopnost je pro trading naprosto klíčová, proto se o ní ještě zmíním později.

- sebepřesah - to je okamžik, kdy se mi podaří překonat sám sebe. Mohl bych to popsat i slovy schopnost překonat vlastní lenost. Mimochodem právě lenost je kořenem všeho neúspěchu a zla, které se nám v životě děje. Ale nenechte se mýlit, jsou dva druhy lenosti „konstruktivní“ a „destruktivní“ . Ta konstruktivní nás nutí hledat zjednodušení, zlepšení, zkratky, které nám v budoucnu ušetří práci (tzn. teď musím něco udělat , abych si příště práci ušetřil) a ta destruktivní nám brání v tom, abychom udělali právě teď a právě to, o čem víme, že bychom udělat měli. Koneckonců má soukromá definice pravé lásky (ke komukoli a čemukoli) je, že láska je schopnost překonat (kvůli objektu lásky) svou lenost. Sebepřesah je prostě schopnost na základě sebepoznání a sebeřízení posouvat se vpřed.

Vraťme se tedy nyní na chvíli ke zmíněnému sebeřízení. Ona schopnost sebeřízení je do značné míry ovlivněna naším životním scénářem. A o životním scénáři a o tom jak ovlivňuje běh našeho života si pojďme říct trochu víc.

TEORIE ŽIVOTNÍHO SCÉNÁŘE

Eric Berne, autor teorie životního scénáře, uvádí, že každý člověk se do šesti let věku rozhodne, jaký bude žít život. Ano skutečně, jakkoli to zní odvážně a neuvěřitelně, do šesti let se člověk rozhodne zda bude žít život jako :

• vítěz
• skorovítěz
• poražený

A tento plán, jaký člověk bude žít život a jak zemře nosí člověk neustále v hlavě, ať dělá co dělá a nazývá se „scénář“. Na tvorbě onoho scénáře se naprosto klíčovou měrou podílejí naši rodiče. Každodenní chování v životě pak může být samozřejmě ovlivněno celou řadou příležitostí a podnětů, ale to základní rozhodnutí se opravdu odehraje do onoho věku šesti let.

Jak se chová a kdo je:

- vítěz je člověk který umí začít, pokračovat a skončit podle toho jak se rozhodl, drží slovo a je na něho spolehnutí. Necítí se být vláčen okolnostmi nebo takzvaným osudem protože o tom, co se mu v životě přihodí si do velké míry rozhoduje on sám. Dokáže vše, co si předsevzal. Podle mne jen tento typ člověka dokáže v tradingu uspět a právě proto, že takovýchto lidí je málo je to zároveň odpovědí na otázku. „Když se tradingu může naučit každý, proč je tak málo úspěšných traderů“.

Slovník vítěze: rozhodl jsem se, podařilo se mi, dokázal jsem, umím, naučím se, domluveno – platí, můžeš se spolehnout, sice je to těžké, ale něco vymyslím........

- skorovítěz (takzvaný alespoň) je člověk který pracuje usilovně ne proto aby vyhrál, ale proto, aby měl alespoň vyrovnané skóre. Je skvělým zaměstnancem, protože je loajální, tvrdě pracuje, někdy vyhraje, někdy prohraje. Někdy drží slovo, někdy ne. Často se zastaví, zcela nepochopitelně těsně před cílem a to proto, že nevěří, že by ho mohl dosáhnout. Je totiž naprogramován na „alespoň“.

Slovník skorovítěze: pokusím se, stačilo by mi, kdyby alespoň..., skoro už to umím, už to skoro bylo ,ale v poslední chvíli... , nejsme bohatí, ale alespoň máme tolik, abychom mohli v pohodě žít, nezáleží to na mně.

- poražený je člověk kterému se události dějí tak nějak samy od sebe, nedaří se mu, má pocit, že je stíhán ranami osudu... Vybírá si už na pohled nesprávné kamarády, slibuje a sliby neplní, přitahuje smůlu, problémy, katastrofy a prohrává.

Slovník poraženého je: neumím, nevím, stejně to nemá cenu, nechce se mi, proč se to musí stát zrovna mně, kdybych jen měl, kdybych jen neměl, ostatní mají lepší, kdybych tenkrát neměl smůlu, všechno je nanic, řekli, abych udělal, já jsem ale nechtěl, vykašli se na to, jdem radši na panáka, ááále dyť je to jedno, na něco se umřít musí.

Je jasné, že každý z nás občas řekne proč zrovna já, já nevím, nechci, mám toho už plné zuby..... to je přirozené. Jde o to, jaký slovník převládá.

Možná některé z vás, když si přečetli tato slova, napadlo: „No jo, takže když mám v hlavě špatný životní scénář, tak to znamená, že to mám rovnou zabalit, o nic se nesnažit, protože jak to tak vypadá svůj životní scénář nemůžu změnit.“ Mohlo by to tak vypadat, ale přeci jen se dá z moci životního scénáře vymanit. Je to ale opravdu velice těžké.

Abychom se dopracovali k tomu, jak životní scénář změnit, podívejme se ve zkratce, jak takový životní scénář vzniká.

JAK VZNIKÁ SCÉNÁŘ, ANEB KLETBA 71 PRAVDY

Vnitřní svět dítěte se neutváří v nějakých laboratorních podmínkách, ale každodenním kontaktem s lidmi okolo a především s matkou. Matka má při tvorbě životního scénáře v rukou opravdu magickou moc. Představte si, že matka dítěti řekne: nepij horký čaj spálíš se, vem si bundu bude ti zima, jdi spát, jinak se ti ráno bude těžko vstávat, neběhej na zmrzlém chodníku, nebo spadneš, nesahej na tu troubu, je horká , spálíš se atd. V kterékoli z těchto a podobných variant dítě matku neposlechne, narazí, ublíží si je mu zima, spálí se........ přesně podle toho co maminka řekla. Všechny předpovědi se splní. A takhle padesát, šedesát , sedmdesát informací. A teď si představte, že tou sedmdesátou první informací je věta : .....“ty nikdy nic nedotáhneš do konce“.... nebo „ ty jsi neschopný“....“nikdy nic neuděláš dobře“......atp. Víte co se stane? Dítě tu předpověď vyplní a později ve svém životě nebude nic dotahovat do konce, nikdy nic neudělá dobře, bude neschopné........

Proč přikládáme v podvědomí tomuto scénáři takovou váhu, proč se nám obvykle nedaří vymanit se z jeho magické moci ? Příčinu musíme hledat v podvědomí, neboť tam je tento scénář ukryt. Co nám tedy brání v přepsání scénáře ? Je to strach ze ztráty matky. Strach z toho, že nevyplníme to, co matka řekla a ztratíme ji. Poprvé člověk matku ztrácí při porodu, kdy opouští bezpečí matčina lůna, podruhé když opouští mateřskou náruč a staví se na vlastní nohy. Ale většina lidí ze strachu nedokáže matku opustit potřetí. Nechováme se racionálně, ale podle scénáře. Zvenčí to může vypadat, že "poražený" prohrává, ale pro něj je jeho prohra vlastně výhrou. V jeho podvědomí totiž zní:

• aby mě matka neopustila, nesmí být na mně spolehnutí
• aby si mě matka všimla, musím být smutný
• když to nakonec podělám, přijde moje matka
• aby mě moje matka neopustila, nesmím odpočívat a musím dřít do úmoru

Představte si, že bránu k našemu podvědomí hlídá malé pětileté dítě a dovnitř pouští jen to, čemu samo rozumí. A protože pro malé dítě se ztráta matky rovná smrti (to každý nese v podvědomí ještě ze staršího období našeho mozku), je právě proto strach ze ztráty matky pro dítě v naší mysli tak velký, tak panický, tak ochromující.

Nyní už tedy víme, jak a proč životní scénář vzniká, proč je pro nás tak těžké jej opustit , přepsat „software“ životního scénáře a nahradit ho scénářem jiným. Život však můžeme prožít jako poražený, nebo jako skorovítěz. Budeme žít zřejmě život jiný, než jaký bychom skutečně chtěli, ale bude nám to procházet. V tradingu je to však jinak.

Volba je binární. Jsme buď jednička, nebo nula. Buď vyděláváme, nebo ztrácíme. V tradingu neuspějeme ani se scénářem poraženého, ale ani ze scénářem skorovítěze. Jediný scénář, se kterým se nám to povede, je scénář vítěze.

JAK TEDY LZE SCÉNÁŘ VYMAZAT A NAHRADIT JINÝM ?

Vždy, když rozeznáte okamžik, kdy vám bude vnitřní hlas našeptávat klasicky nevýhodné řešení, něco co nechcete, co není vaše, prostě se zastavte a nahlas si řekněte: „Promiň mami, já si to tentokrát udělám po svém a vyhraju.“ Nebo obdobně, když se budete rozhodovat, zeptejte se pokaždé sami sebe: „Jak by se v této situaci zachoval vítěz ?“. Takto se můžete ptát před každým vstupem do obchodu. „Šel by do tohoto obchodu vítěz ?“ .

Zvláštní je, a teď se vrátím oklikou na začátek, že je jedno kde začnete. Pokud dokážete začít chovat se jako vítěz v osobním životě, začne se vám dařit i v tradingu a pokud se vám začne dařit chovat se jako vítěz v tradingu, začne se vám dařit i v osobním životě. A to je to, co na téhle cestě miluju. Jen taková malá poznámka nakonec: Buďte na sebe přísní, ale laskavě si odpouštějte chyby. Soustřeďte se na to, co se vám povedlo, nikoli na chyby které děláte (a dělat budete stále), protože roste jen to, čemu dáváte energii. Pokud s autem vjedete do díry a příště se jí budete chtít vyhnout, neupírejte své zraky na díru, kterou chcete minout, ale na místo, kudy chcete jet. Jedině tak díru příště minete. A nezapomeňte mít pevně postavenou trojnožku.

Autor článku: Tom(assino)

V článku byly použity úryvky a myšlenky z knihy Marka Hermana: Najděte si svého marťana, Eric Berne: Jak si lidé hrají, Scota Pecka: Nevyšlapanou cestou a dalších. (no a byla tam občas i nějaká myšlenka moje 🙂 )