Automatické obchodní systémy: životnost a risk-management (1/3)
Jedna z velmi náročných věcí na budování automatických obchodních systémů (AOS) spočívá ve skutečnosti, že se charakter trhu příliš rychle mění a životnost každého AOS je tedy silně omezena. Zatím co vytrénovaný diskréční trader s důrazným citem pro trh dokáže na změny reagovat poměrně rychle (například rychlou změnou timeframe v období změn volatility), automatické obchodní systémy mohou velmi rychle ztratit nemalou část toho, co v minulosti vydělaly - dokonce i více.
Jeden z důvodů, proč jsem byl vždy tvrdým zastáncem diskréčního obchodování je skutečnost, že zkrátka a dobře jako zkušený trader vidíte věci, které počítač obvykle "nevidí" a umíte reagovat na změny, na které není počítačový kód uzpůsobený. Ano, někteří se mě stále snaží přesvědčit, že dnes už je možné naprogramovat cokoliv - ale přiblížit se lidskému mozku je dle mého názoru čistá utopie (viz. například článek zde). Jsem tedy stále přesvědčený, že diskréční trader má v dnešní době luxus velmi vysoké flexibility - což je v rychle se měnících trzích důležitá vlastnost.
Nic méně, AOS přináší zase jiné výhody (například časovou nenáročnost - není nutné neustále sedět u trhů) a naštěstí i trader obchodující AOS má možnost nastavit pro své systémové obchodování taková pravidla, aby dokázal co nejrychleji reagovat na situace, kdy se v trzích něco zásadně mění. Má hluboká nedůvěra v AOS často pramenila i z faktu, že jsem si byl velmi dobře vědom omezené životnosti většiny AOS strategií a doposud jsem neměl odpovědi na to, jak s takovým faktem naložit. Podniknul jsem v tomto ohledu tedy výrazný research a mimo jiné také hluboce diskutoval na toto téma s Martinem Lembákem, který mě nedávno navštívil zde v Algarve a který má 8 let zkušeností s tisíci automatickými obchodními strategiemi, které mu za tu dobu prošly ruky v chicagské společnosti Striker, orientující se právě na AOS. Disponuji tedy dnes dostatečně realistickým obrazem (tedy alespoň se tak domnívám) ohledně problematiky AOS a následného řízení rizika a rád bych se v tomto ohledu podělil se závěry, které jsem zpracoval i sám pro sebe pro vlastní budoucí práci. V podstatě se jedná o pouhé dvě oblasti, avšak kriticky důležité: risk-management mechanických strategií a work-flow vývoje mechanických (AOS) strategií.
Risk-management
Průměrná životnost drtivé většiny AOS (zejména intradenních) je pouhý rok a půl. Tečka. Můžete se dohadovat, můžete protestovat, můžete namítat - ale tak to zkrátka a dobře je (u systému na forexu je situace ještě výrazně, výrazně horší). Sám jsem byl z tohoto faktu překvapený, ale dlouhé rozhovory s Martinem Lembákem, který má "insider" pohled do takového množství strategií, o kterém se nám ani nesní, byly v tomto ohledu nekompromisně jednoznačné. Ano, existují strategie, které fungují déle (jak jsem se dozvěděl, i 10 let bez změny parametru), ale jsou to velmi vzácné výjmky, které se stanou spíše náhodou, než abyste takové cíleně vyvíjeli. A naopak platí, že úplně nejvíce AOS strategií končí už do 3 měsíců - toto je však většinou dáno faktem, že autoři takových strategií nemají dostatečné zkušenosti a nedokážou dostatečně testovat robustnost - například aby strategie prokazovala funkčnost s širokou škálou parametrů a na široké škále trhů, to vše v kombinaci s walk-forward analýzou. Toto vše jsou věci, které musí být absolutním standardem, a přesto jsou většinou naivně ignorovány.
Pokud tedy pracujete na vývoji strategie, a děláte vše poctivě - využíváte WFA, máte dostatečný vzorek dat (alespoň několik stovek, sám mám rád 400 obchodů a více), máte jistotu, že strategie vykazuje rozumné výsledky i na jiných trzích a s lehce jinými parametry, pak máte solidní robustní systém, jehož šance jsou 1,5 roku života (byť se to většině asi nyní nelíbí, je to statistický fakt a trader by rozhodně statistiky ignorovat neměl). Samozřejmě, jako člověk, který si dal se systémem měsíce a měsíce práce, v dobré víře doufáte, že systém poběží několik příštích let - což se stát určitě může, pokud budete mít štěstí, není to nemožné. (Nováček a nezkušený trader bohužel většinou naprosto naivně doufá, že jeho AOS poběží až do konce života, obzvláště pokud si takový někde koupil za drahé peníze). Pokud se ale pohybujete v tradingu již nějakou dobu, pak jste zajisté dostatečně rozumní na to, abyste se připravili už předem na nejhorší možné (toto je charakteristická vlastnost úspěšných traderů - dokážou realisticky posoudit nejhorší možné a raději se na to připravit) a zřejmě už i sami víte něco o vratké životnosti AOS systémů, takže si zrovna tak kladete otázku, jak tento risk managovat (neboť primárním úkolem tradera je vždy managovat risk).
Mám štěstí, že jsem v kontaktu s řadou lidí, kteří úspěšně AOS obchodují (většinou v zahraničí) a tak jsem skutečně dlouho studoval, jak podobné otázky řeší právě již zkušení a úspěšní AOS obchodníci a došel tak k souboru pravidel, která ve stejné nebo velmi podobné verzi naleznete prakticky u všech (a stejná pravidla jsem následně aplikoval i já sám). Pojďme si je tedy nyní vyjmenovat.
1) Postoptimalizační risk.
Postoptimalizační risk je maximální drawdown, u kterého systém nekompromisně vypnete - ať se děje cokoliv. Velikost takovéhoto maximálního přijatelného drawdownu stanovíme jako 1.5x - 2x maximální drawdown z minulosti. Je na každém, jakou si stanoví hodnotu - někdo preferuje 2x (jako já), někdo vypíná systém už při 1.5x maximálního drawdownu z minulosti.
Podstatné je být v tomto ohledu poměrně nekompromisní a raději předpokládat, že životnost systému skončila, než nadále doufat - a tak riskovat možnost, že přijdeme o většinu účtu. Na postoptimalizační risk je třeba hledět jako na stop-loss, akorát toto je stop-loss pro systém jako celek. Absence podobného stop-lossu může mít nedozírné následky. Chápu, že není příjemné vypnout systém při takovémto drawdownu (často pak třeba i po pár měsících live nasazení), ale taková je realita - v prvé řadě je třeba managovat risk a toto je vysoce účinný způsob, jak risk managovat.
Po té, co jsme systém vypnuli, je možné buďto počkat, zda se dostane systém zpět do růstové podoby (často spíše nedostane), nebo se pokusit o modifikaci systému. Nebo systém zcela nahradit jiným (často nejlepší varianta).
2) Kapitál stanovený dle postoptimalizačního risku.
Kapitál alokovaný na daný systém je třeba spočítat tak, abychom ztratili jeno "komfortní" část účtu v případě, že by systém od samého začátku prodělával. Většina zkušených AOS traderů stanovuje účet tak vysoký, aby postoptimalizační risk činil 20% celkového účtu nasazeného na daný AOS. Pokud tedy například spočítáme postoptimalizační risk na 4000 USD, pak bychom měli mít účet na daný systém o velikosti 20 000 USD.
Samozřejmě, většina systémů, pokud jsou dobře postaveny a testovány, nekončí hned ztrátou. Přesto je zde ale stále riziko, že se toto stát může - proto je třeba takto efektivně operovat s kapitálem. Pokud by šel AOS hned od začátku do ztráty, pak v nejhorším ztratíme 20% účtu. V ideálním případě však systémy alespoň 1.5 roku progresivně vydělávají, takže než se systém dostane na úroveň postoptimalizačního risku, už má systém něco vyděláno (často i velmi solidní částky) - i se započtením ztráty z postoptimalizačního risku, kdy jsme systém vypnuli.
3) Diversifikace.
Vždy je maximálně důležité nedávat veškeré peníze do jediného systému, ale diversifikovat se. O tomto jsem již psal více zde. Toto pravidlo opět musí být zcela nezbytně dodrženo, pokud chceme managovat risk v rozumné míře. Nejhorší věc, kterou může obchodník udělat, je vzít jediný systém, který navíc někde takový obchodník zakoupil jako "black-box", pustit takový s malým účtem a doufat. V 99.9% to končí dříve či později absolutní ztrátou. Rozumná diversifikace pomůže stabilizovat distribuci zisků, ale hlavně nás "podržet" v momentě, kdy se jednomu systému přestává dařit. Navíc neriskujeme všechen kapitál v jediném "koši" - vždy je rozumné rozdělit kapitál do více "košíků".
4) Nenavyšovat pozice na vrcholu equity (když se systému velmi daří).
K mému překvapení řada AOS obchodníků navyšuje pozice během drawdownu. Navyšování pozic v době, kdy se systému daří velmi dobře, se ukázalo jako riskantní. Je totiž vysoká pravděpodobnost, že ztráty přijdou velmi brzy a tak není dobré navyšovat pozice v takový moment - velmi rychle pak můžeme ztratit nemalé částky peněz. Je to samozřejmě logické, ne však psychologicky snadné. Sám se teprve učím začít se dle takového pravidla řídit. Toto pravidlo není zcela dogmatické - je to spíše obecné doporučení (pravidla výše jsou však kriticky důležitá).
5) Přehodnotit systém každé 3 měsíce a nekompromisně vypnout, pokud v daném kvartálu progresivně nevydělával.
Jinými slovy, od systému čekáme progresivní růst (equity stále "leze" vzhůru). Pokud máme za sebou stagnační kvartál, může to již samo o sobě předznamenávat, že se charakter trhů začíná výrazněji měnit a tudíž mohou začít přicházet ztráty. Toto pravidlo je dle mého názoru již vysoce individuální a částečně diskréční, je tedy opět spíše jen rámcovým vodítkem. Zde je asi třeba si osobně odzkoušet a zažít, zda toto velmi nekompromisní pravidlo může spíše pomoci, nebo nikoliv. Často totiž po kvartální stagnaci taky může přijít znovu velmi ziskové období - není tedy jednoznačná odpověď. Nic méně, též nabízím toto pravidlo k velmi serióznímu zvážení.
Tolik tedy k pravidlům risk-managementu. Jedná se o sérii nekompromisních pravidel - ale právě ona nekompromisnost je jediný rozumný způsob, jak náš kapitál bránit vůči zcela nejisté budoucnosti. A budoucnost v tradingu, obzvláště v AOS, je vždy značně nejistá.
Nyní, je jasné, že podobný nekompromisní (ale nezbytný) risk-management klade velmi vysoké nároky na neustálé vyvíjení nových systémů. Proto dle mého názoru každý trader solidně uvažující o AOS musí mít vyřešenou i druhou část spojenou s obchodováním AOS - workflow vývoje strategií. Což je téma, kterému se budu věnovat v příštím článku.
Tomáš Nesnídal