Mean reversion strategie (obchodování návratu ceny k běžné hodnotě)

Jedním z tradičních přístupů v systematickém obchodování s akciemi je strategie návratu k průměru (mean reversion). Tato strategie se zaměřuje na situace, kdy cena akcie dočasně vybočuje od své průměrné hodnoty a očekává se, že se brzy vrátí k normálu. Tradičně se pro časování vstupů používají nástroje technické analýzy. V dnešním článku se s vámi podělím o svůj inovativní přístup k časování vstupů vycházejících z očekávání opčních obchodníků.
Obsah:
Co je implikovaná volatilita? Co je realizovaná volatilita? Využití implikované volatility ve strategii návratu k průměru Praktické zkušenosti s obchodováním systému Dlouhodobý backtest systému Kombinace mean reversion systémů založených na implikované a realizované volatilitě Shrnutí Co je implikovaná volatilita?
Pro časování vstupů a výstupů v rámci dnes popisované strategie budeme pracovat s tzv. implikovanou volatilitou (IV). Hodnota vyjadřuje očekávání obchodníků ohledně budoucích pohybů cen akcií odvozenou z cen opčních kontraktů.
Tato volatilita se obvykle počítá na základě opcí s expirací přibližně 30 dnů a poskytuje představu o tom, jaké cenové pohyby mohou investoři v dané akcii očekávat v následujícím období. Pro využití IV nepracujeme s opcemi. Jde jednoduše o jedinou hodnotu, kterou stahujeme od svého poskytovatele dat.
Pokud je například implikovaná volatilita akcie 15 %, znamená to, že trh očekává, že se cena této akcie bude během následujícího roku pohybovat o ±15 % kolem své aktuální hodnoty s 68% pravděpodobností (v rámci jedné standardní odchylky). Implikovaná volatilita je prakticky takový VIX index, ale pro jednotlivé akcie.
Co je realizovaná volatilita?
Realizovaná volatilita (historická volatilita) naopak vyjadřuje skutečné pohyby ceny akcie v minulosti. Zatímco implikovaná volatilita předpovídá budoucí pohyby na základě cen opcí, realizovaná volatilita se počítá z historických dat cenových pohybů akcií. Pro výpočet se běžně používá například indikátor Average True Range.
Realizovaná volatilita je retrospektivní měřítko toho, jak moc se cena trhu skutečně měnila v určitém časovém období. Mnoho mean reversion strategií tradičně využívá právě realizovanou volatilitu k identifikaci momentů, kdy došlo k neobvyklým cenovým výkyvům, které pravděpodobně neodpovídají průměrnému chování dané akcie.
Využití implikované volatility ve strategii návratu k průměru
Mean reversion systémy využívající implikovanou volatilitu mohou být extrémně jednoduché. Sám postupuji následovně:
Stahuji hodnoty implikované volatility pro jednotlivé akcie z Interactive Brokers. Porovnávám denní cenový pohyb s hodnotou denní implikované volatility. Pokud pokles akcie za jediný den překročí hranici denní implikované volatility, může to signalizovat, že trh ovládla panika a akcie se po zklidnění situace vrátí k průměru. Takové trhy nakupuji. Je-li systém v dlouhé pozici, snaží se vystoupit na profit targetu odvozeném z hodnoty denní implikované volatility – ta nám napovídá, jaký může být přibližně denní rozkmit trhu. Praktické zkušenosti s obchodováním systému
Long mean reversion systém založený na porovnání denního pohybu s implikovanou volatilitou obchoduji živě od března 2024. Systém, kterému říkám DEEPDIP, obchoduji v rámci portfolia na svém větším účtu u Interactive Brokers.
Systém mám nastavený tak, že čeká na extrémnější situace a neobchoduje tak příliš často. Od spuštění jsem živě zobchodoval 17 obchodů s anualizovaným zhodnocením 10,19 % při drawdownu -2,52 %. Sharpe ratio mých živých obchodů je 1,89. Zhodnocení systém dosáhl při průměrném využití 3,84 % kapitálu. Což je z mého pohledu opravdu excelentní.
Takto vypadal jeden z posledních obchodů:

Jde o typický mean reversion obchod, ve kterém je pozice otevřena maximálně několik dnů.
Dlouhodobý backtest systému
Na základě svých pozitivních zkušeností se systémem jsem DEEPDIP zařadil do systémů sdílených v dashboardu Trading Room. K dispozici jsou zde nyní úplně stejné signály, které sám zadávám do trhu.
Zde je kopie backtestu z dashboardu Trading Room:

Od roku 2019 je hypotetická (backtest) výkonnost systému srovnatelná s výkonností S&P 500, ovšem při podstatně nižším drawdownu (DEEPDIP -4,68 %, S&P 500 -33,70 %) a zejména při výrazně nižší alokaci kapitálu. Pro dosažení výnosů využíval DEEPDIP kapitál jen ze 4 %! Systém tak lze efektivně kombinovat do systematických portfolií s dalšími systémy.
Kombinace mean reversion systémů založených na implikované a realizované volatilitě
Využití implikované volatility k časování krátkodobých akciových obchodů je zajímavé i z toho důvodu, že vstupy bývají v úplně jiných situacích než při časování skrz realizovanou volatilitu. Analýza mých živých výsledků z roku 2024 ukazuje, že výsledky z long mean reversion strategie založené na implikované volatilitě a výsledky z long mean revision strategie založené na realizované volatilitě mají velmi nízkou a navíc negativní korelaci. Konkrétně jde o hodnotu -0,28.
Sám tak ve svém US portfoliu obchoduji 3 mean reversion systémy – MR3000L (long systém vstupující na základě realizované volatility), MR3000S (short systém vstupující na základě realizované volatility) a DEEPDIP (long systém vstupující na základě implikované volatility). Signály všech systémů tak, jak je obchoduji, sdílím v Trading Room. MR3000 Long/Short je navíc k dispozici jako hotový swingový systém (viz - Swingový simple mean reversion (SMR) systém – „hotové kódy“).
A takto vypadají mé živé výsledky tohoto „mean reversion portfolia“. Jde o skutečná plnění z Interactive Brokers mých reálných obchodů, které jsem jen přepočítal na kapitál 10 000 USD a alokaci přidělenou pouze těmto systémům:

Černá linka představuje výkonnost „mean reversion“ miniportfolia, oranžová benchmark v podobě držení SPY.
Při takto volených váhách (kdy bych měl v portfoliu jen tři mean reversion systémy) by tedy mé portfolio obchodovalo po započtení skluzů a poplatků podobně jako S&P 500, podstatné ovšem je, že průměrně alokovaný kapitál byl jen 32 %. Cca 70 % kapitálu bych mohl dále využívat v jiných systémech!
Což je to, co přesně v rámci svého obchodování dělám. Stejný kapitál sdílený s mean reversion strategiemi ještě využívám v rámci momentum strategií a také v rámci intradenních strategií.
Shrnutí
Použití implikované volatility v obchodování návratu k průměru představuje podle mého názoru zajímavou alternativu k tradičním přístupům založeným na technické analýze a realizované volatilitě. Na rozdíl od realizované volatility, která se zaměřuje na minulost, implikovaná volatilita poskytuje představu o budoucích očekáváních trhu, a může tak pomoci lépe načasovat vstupy do obchodů.
Tato metoda je obzvláště zajímavá v obdobích zvýšené volatility, kdy jsou cenové pohyby trhem výrazně podhodnoceny nebo nadhodnoceny.
Osobně jsem se zatím nikdy s podobným využitím implikované volatility nesetkal a rozhodně si myslím, že tato cesta stojí za využití. Cesta k systému navíc není složitá. To hlavní, co dělám, je porovnání aktuálního poklesu trhu s implikovanou volatilitou stahovanou k jednotlivým akciím z Interactive Brokers.
Pokud chcete systém využívat bez jakýchkoliv časových investic, zvažte práci se stejnou strategií, se kterou sám pracuji. Kompletní backtesty a své signály sdílím v rámci dashboardu Trading Room (spolu s dalšími strategiemi, se kterými obchoduji). Registrovat se můžete do Trading Room zde.

Při intradenním obchodování je klíčové vědět, ve kterých okamžicích je naše pozice chráněna stop-lossem i v případě výpadku internetu. A kdy bychom naopak měli jednat co nejrychleji, protože naše pozice chráněná být nemusí. Zde je souhrn tipů na situace, které by každý trader měl mít ošetřeny ve svém obchodním plánu.
Kde je držen stop-loss?
Stop-loss by měl být především naše ochrana proti nenadálým technickým potížím, jako je například výpadek internetu či porucha hardwaru. Zejména při intradenním obchodování futures je nezbytné, aby byl stop-loss vždy držen mimo náš počítač. Komodity se umí intradenně hýbat velmi rychle a i menší nechráněná pozice může na menším účtu udělat za pár minut solidní zářez.
Každý trader by si měl zjistit, zdali je jeho stop-loss skutečně umístěn buď na serveru brokera, nebo na burze. Nemusí to tak být automaticky – některé programy a brokeři fungují tak, že stop-loss je držen pouze na počítači obchodníka. Pokud ale dojde k přerušení spojení s burzou, nebude logicky takový příkaz exekuován.
Naštěstí musím říct, že dnes už neznám žádné běžně používané řešení, které by základní stop-loss drželo jen na počítači tradera. Ovšem vždy bych se pro jistotu u brokera informoval – především pak při obchodování některých exotičtějších produktů na méně používaných burzách.
Kde je držena vazba mezi profit targetem a stop-lossem?
Se základními stop-lossy tedy dnes situace není tak nepřehledná jako dříve, ale problémy zůstávají ve způsobu zacházení s vazbou mezi profit targetem a stop-lossem. Většina intradenních obchodníků používá souběžně oba zmíněné příkazy. Vstoupím-li do dlouhé pozice například nákupem komodity za cenu 100, potom coby profit target umístím do trhu limitní prodejní příkaz na cenu například 120 a coby stop-loss prodejní stop příkaz na cenu 90.
Po dobu kdy jsem v otevřené pozici, mám k exekuci připravené oba příkazy, ovšem pochopitelně chci provést vždy jen jeden z nich. Buď pozice skončí na profit targetu, nebo na stop-lossu. Jakmile bude exekuován prodejní limitní příkaz (profit target) na ceně 120, pozice se uzavře a samozřejmě očekávám, že bude automaticky zrušen druhý prodejní příkaz, který visel na ceně 90 coby „stop loss“.
O zrušení druhého čekajícího příkazu se stará tzv. OCO (One cancels others) nebo OCA (One cancels all) vazba. Jednoduše řečeno broker s příkazy pracuje jako s určitým „kompletem“ – je-li proveden jeden příkaz, druhý (zbylé) se zruší.
Aby ovšem zmíněná vazba fungovala i v případě výpadku internetu, je třeba, aby byla držena mimo náš počítač (u brokera), což však vůbec není pravidlem! Existuje celá řada softwarů, které vazbu pouze simulují v rámci svého prostředí. Dále pak existuje celá řada běžně používaných brokerů, kteří tuto vazbu nedrží u sebe, ale opět nechávají vše na počítačích samotných traderů.
V případě výpadku internetu se pak zadaný stop-loss i profit target chovají jako dva samostatné příkazy. Pokud je jeden zasažen, druhý se nezruší. Což pochopitelně znamená, že nezrušený příkaz může otevřít novou pozici, která nebude navíc chráněna žádným stop-lossem.
Řekněme, že vyjdeme z výše uvedeného příkladu, kde máme na ceně 120 zadaný prodejní limitní příkaz (profit target) a na ceně 90 prodejní stop příkaz (stop-loss). Jsme tedy v dlouhé pozici a vypadne internet, porouchá se počítač, spadne program nebo jej uživatel sám zavře. Cena v trhu poroste až k úrovni 120, zde se obchod uzavře skrz čekající prodejní limitní příkaz. Ovšem na ceně 90 nám čeká prodejní stop příkaz. Pokud se cena obrátí a doklesá až k hodnotě 90, tento příkaz otevře novou, nechráněnou short pozici.
Taková situace může leckoho zaskočit a každý by minimálně měl vědět, jak jeho platforma a broker funguje. Pracujete-li s Interactive Brokers (který standardně drží OCO vazby na svých serverech) pak se můžete přesvědčit, zdali jsou vaše obchody zadávány včetně OCO vazem následovně:
V dashboardu TWS klikněte na ikonku „klíče“ (viz černá šipka s číslem „1“ na níže uvedeném screenshotu) a do layoutu si přidejte i sloupec s informací o OCA group. Naleznete jej v záložce Order Columns, skupina Order Attributes:

Po otevření obchodu uvidíte ve sloupci OCA Group u příkazů představující stop-loss a profit target čísla OCA vazeb. Viz následující ukázka, kde jsem čísla OCA vazeb zvýraznil žlutými obdélníky:

Pokud jsou tato čísla stejná, jsou příkazy odeslány jako OCA – v případě vypnutí primární platformy nebo výpadku internetu bude vždy zbylý příkaz automaticky zrušen poté, co dojde k aktivaci jednoho z odeslaných příkazů. Na screenshotu vidíte, že jsou otevřeny dvě pozice, kde v každé je zadaný stop-loss a profit target – příkazy mají stejnou OCA vazbu pochopitelně jen vždy v rámci „svého“ obchodu.
OCO vazba vzniká vesměs až při otevření pozice
A poslední věc, na kterou bych rád upozornil, protože na ni občas obchodníci zbytečně ztrácí peníze. OCO/OCA vazba vzniká skoro vždy až v okamžiku, kdy vstoupíme do trhu. A to i v případě obchodování skrz Interactive Brokers s využitím programů typu Sierra Chart nebo NinjaTrader. Vstupujete-li do trhu tak, že připravíte v Sierra Chart / NinjaTraderu na cenovou úroveň limitní příkaz a pak čekáte delší dobu na jeho vyplnění, je potřeba počítat s tím, že v případě výpadku internetu před exekucí příkazu, může být tento později v trhu vyplněn bez ochranného stop-lossu. Ten je k brokerovi v takovém případě většinou totiž posílán ze softwaru až poté, co program od brokera obdrží informaci o vyplnění vstupního příkazu.
Výjimku tvoří řešení úzce integrovaná s brokerem. Například u Interactive Brokers je možné zadat vstupní příkaz tak, že se pozice automaticky doplní o ochranný stop-loss i v případě, že je celá platforma vypnutá. Ale takový obchod je třeba zadávat rovnou v prostředí TWS, nikoliv skrz Sierra Chart či NinjaTrader.
Závěrem
Pochopitelně, že nemusí být problém obchodovat ani v případě, že broker u sebe nedrží OCO/OCA vazby, případně když vstupujeme skrz vyčkávající limitní příkaz z platformy typu Sierra Chart nebo NinjaTrader. Jen je důležité vnímat rizika, se kterými pracujeme a případně se na ně připravit – mít k dispozici např. záložní připojení skrz mobilní telefon a nenechávat situaci bez dozoru.

Dnešní zvýšená volatilita nejvíce nahrává breakout systémům. Tedy takovým, které vstoupí do pozice v momentě, kdy se cena rozjede a systémy se snaží v pohybu zůstat co nejdéle.
Sám takové využívám ve swingové i intradenní podobě.
Swingové breakout obchody
Pokud s tradingem začínáte, nebo nejste zatím vůbec profitabilní, je určitě výhodnější začít se swingovými přístupy držící pozice delší dobu (několik dnů nebo týdnů). Byť to na první pohled tak nemusí vypadat, jejich vytvoření je opravdu výrazně jednodušší a následné obchodování psychologicky méně náročné než intradenní obchodování.
V případě malých účtů může být zajímavé se u swingových breakout přístupů zaměřit na levnější akcie s nižší likviditou. Ty nemohou obchodovat větší hráči, protože v nich reálně nelze otevírat větší pozice, a lze tak v této oblasti nalézt často velmi zajímavé příležitosti. A de facto je to jedna z mála oblastí tradingu, kde malý kapitál představuje konkurenční výhodu (takže je škoda ji nevyužít).
Swingové breakout strategie přitom nemusí být nijak komplikované. Konzervativně se stačí zaměřit na dlouhodobé cenové maximum (například poslední rok) a do pozice vstupovat v momentě překonání této hranice. Strategie pak pracuje se základním stop-lossem (ten je zasažen, pokud trh po průlomu nepokračuje) a posouvaným (trailing) stop-lossem, jehož cílem je z pohybu dostat co nejvíce. Obchod tak může vypadat například takto:

Při obchodování akcií bych určitě začal se strategiemi, které breakouty pouze nakupují. V aktuální chvíli se tak připravuje mnoho zajímavých příležitostí, pokud trhy budou dále růst. Přičemž samozřejmě není potřeba čekat na průlom ročního high a lze agresivněji používat i kratší intervaly. A pokud trhy růst nebudou, tak to zase znamená, že strategie nebudou generovat žádné ztráty a kapitál můžeme využít jiným způsobem.
Pro inspiraci – takto vypadá equity křivka popisovaného přístupu aplikovaného na akcie, které mám v databázi (včetně delistovaných). Jde o více než 20 000 titulů, z nichž systém vybírá ty s nižší likviditou (ale stále obchodovatelné a s cenou nad 1 dolar). Systém drží max. 40 pozic současně a každé přiřazuje 5 % kapitálu. Od roku 1995 obsahuje test velmi slušných 10 564 obchodů:

Křivka je to samozřejmě ilustrační, právě proto, že do malých akcií nelze umisťovat stále vyšší kapitál. Nelze plánovat například takto dlouhodobé navyšování pozic. Na křivce je ale vidět, že edge funguje skutečně dlouhodobě.
Zajímavější může být pohled na obchody od roku 2018, pokud bychom začali s kapitálem 10 000 dolarů a vstupovali/vystupovali na otevírací ceně další den po generovaném signálu (abychom si tak mohli připravit například limitní příkazy atd.). Při započítání komisí z Interactive Brokers bychom stále dosahovali ročního zhodnocení přes 50 % při poměrně nízkém drawdownu. V praxi toto zhodnocení bude snížené o různé skluzy v plnění, na které je třeba se při obchodování akcií s nižší likviditou připravit, nicméně stále je zde z mé zkušenosti dost prostoru pro profit. 

Lze přitom očekávat, že se blíží doba, kdy se menší akcie mohou opět dostávat ke svým dlouhodobým maximům, a strategie tak opět začne generovat zajímavé zisky. Bude dobré ji mít připravenou v arzenálu (v případě práce s menšími účty).
Jak konkrétně strategii připravit? Sám používám Amibroker, a pokud jste absolvovali swingový workshop, měli byste být schopni využít předávané know-how a strategii obměnou poskytovaných kódů připravit. Případně jsem do TechLabu připravil v pátek nový tutoriál obsahující i kompletní kostru systému velmi podobného výše screenshotovanému.
Intradenní breakout obchody
V intradenních trzích volatilita jednoznačně nahrává breakoutům volatility. Podrobně se o nich můžete na Finančníkovi dočíst v článku Intradenní breakout volatility. Strategie nejčastěji spočívá v tom, že trh nakoupíme/prodáme v okamžiku, kdy se vychýlil o určitou hodnotu od otevírací ceny (například definovanou násobkem indikátoru ATR) a pozici držíme do konce obchodního dne. Nejzajímavější výsledky bývají na akciových indexech a energiích.
Jak se podobný systém může chovat na akciovém indexu e-mini S&P 500 jsem popisoval nedávno v článku +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES. Je zajímavé si uvědomit, že tento systém nebyl nijak na aktuální volatilitu optimalizován – naopak byl vytvořen již před několika lety. Za poslední měsíc si přitom připsal další nemalé zisky dané hlavně tím, že se trhy nyní hýbou. Takto vypadá další vývoj aplikovaný na mikro S&P 500 – kontrakt, který je 10x menší než e-mini S&P 500, a lze jej tak obchodovat s menším kapitálem:

U mikro S&P 500 je ale dobré mít na paměti, že jakmile současná volatilita opadne, již určitě nebude možné generovat podobná zhodnocení.
Jak podobný systém vytvořit? V TechLabu naleznete můj kompletní tutoriál na Intradenní breakout strategie v Amibrokeru včetně kódů pro Amibroker. Ale je určitě potřeba počítat s tím, že vývoj intradenní strategie je násobně náročnější než vývoj swingové strategie. Pokud jste se účastnili posledního Trading Fora, tak ostatně víte, že si v této oblasti dnes pomáhám pomocí GSB generátoru strategií, což není levná záležitost (a tedy určená pro malé účty), ale opět pro ilustraci. 25. února jsem pro programátora, se kterým pracujeme na systému portfolio exekucí ID obchodů, vytvořil v e-mini S&P 500 tři intradenní breakout strategie. Ty využívaly data jen do poloviny roku 2019 a od 25.2.2020 jsou tedy již 100% „out of sample“ a předané do TradeStation platformy. Takto si přitom vedly od konce února všechny tři dohromady:

Všechny strategie přitom obchodují long i short, a dokáží tak profitovat ať trhy rostou nebo klesají – podstatná je v nich právě zvýšená volatilita:

Závěr
Aktuální zvýšená volatilita přináší mnoho příležitostí, které v posledních letech v trzích nebyly. Breakout strategie jsou nyní žhavější než jindy. A jestli se zaměřit na intradenní nebo swingové příležitosti? Pokud bych začínal a disponoval malým účtem (pár tisíc až desítek tisíc dolarů), zaměřil bych se spíše na swingové obchodování – například právě v méně likvidních akciích. Intradenní futures trhy nabízejí také mnoho zajímavého, ale strategie je třeba obchodovat v portfoliích. A i v případě využití mikro kontraktů to už vyžaduje dostatečný kapitál a rozhodně vyšší náročnost spojenou s vytvářením strategií. Ale jak vidíte na uvedených příkladech, i ta se vyplácí.