Mean reversion strategie (obchodování návratu ceny k běžné hodnotě)

Při obchodování na burze můžeme pracovat s různými statistickými výhodami. Jednou z nich může být i IPO, kdy se akcie poprvé dostávají na burzu.
Obsah článku:
Co je IPO? Kolik je IPO za rok? Proč se o IPO z pohledu tradingu zajímat? Obchodování IPO Tendence pohybů akcií po IPO SPAC vs. tradiční IPO Identifikace SPAC v historických grafech Obchodní plán vycházející z IPO Backtest mechanické IPO strategie Mechanické obchodování IPO – shrnutí Co je IPO?
"IPO" je zkratka pro "Initial Public Offering" a označuje první veřejnou nabídku akcií společnosti na burze. Tento proces je klíčovým momentem pro mnoho soukromých společností, protože znamená jejich vstup na veřejný akciový trh a nabídnutí svých akcií široké veřejnosti. Před IPO je společnost obvykle vlastněna zakladateli, ranými investory, jako jsou venture kapitalisté, a možná malým počtem privátních investorů. IPO umožňuje společnosti získat kapitál od široké veřejnosti prostřednictvím prodeje akcií a současně poskytuje raným investorům a zakladatelům možnost zhodnotit část své investice.
Kolik je IPO za rok?
O kolika potenciálních obchodech hovoříme?
I když aplikujeme na první obchodní den akcie po IPO konzervativní filtr likvidity C*V > 10 milionů, abychom vyloučili různé penny stocks, jde stále o vyšší desítky, někdy i stovky obchodních příležitostí ročně:

Historická data ukazují, že poslední roky je IPO méně, zejména v roky, kdy akciové trhy klesaly. Ale stále jde o zajímavé množství signálů.
Proč se o IPO z pohledu tradingu zajímat?
Coby tradeři obecně vyděláváme především na neefektivitách trhů. Ty se často odehrávají v dobách, kdy v trzích panují emoce. Což uvedení nové společnosti na veřejně obchodovaný trh často představuje. O společnostech vstupujících na trh se hodně hovoří a především není známá jejich tržní cena. Ta se teprve bude tvořit.
Obchodování IPO
IPO lze obchodovat jednak tak, že se účastníme samotného úpisu. Při vstupu na burzu je na základě poradců a investičních bank stanovena cena, za kterou se akcie upisují. Za tuto cenu lze nakupovat akcie u brokerů, kteří IPO umožňují obchodovat. Řada obchodníků akcie nakupuje právě v IPO a vydělává na tzv. fenoménu IPO pop – rozdílu mezi první otevírací cenou akcie na burze a cenou, za kterou byla akcie upsaná. Řada akcií na základě zájmu investorů otevře výše, než za kterou byly primárně upsány. Nasdaq ve svých statistikách udává, že průměrný IPO pop v roce 2020 byl 38 %  (viz Trends in IPO Pops).
IPO lze obchodovat ale i tak, že akcie nakupujeme až poté, co se začnou obchodovat na burze. Což je cesta, která se dá dělat systematicky s běžnými nástroji, které máme všichni k dispozici. Oproti etablovaným akciím můžeme coby tradeři těžit ze zvýšené volatility a již zmíněného prostého faktu, že trh teprve hledá férovou tržní cenu dané společnosti. To se promítá do toho, že některé tituly mohou po svém IPO dosáhnout ohromného zhodnocení. Zde je graf nejvyšších zhodnocení akcií za 30 obchodních dnů od první uzavírací ceny:

 
Vidíme, že každý rok, včetně let 2022–2023, se našly tituly, které během 30 dnů po IPO uzavřely o několik desítek procent výše, než za jakou cenu skončilo na burze jejich obchodování první den. To jsou bezesporu zajímavé obchodní příležitosti.
Tendence pohybů akcií po IPO
Výše uvedený graf by mohl naznačovat, že akcie mají po IPO tendenci růst. Obecně tomu ale tak nebývá (výše publikovaný graf ukazuje maxima). Takto vypadají průměrná zhodnocení za 30 obchodních dnů od první uzavírací ceny po IPO:

Zejména v době celkového klesajícího trhu akcie po IPO průměrně klesaly. A některé opravdu výrazně. Takto vypadá nejnižší zhodnocení akcií po IPO za 30 dnů od první uzavírací ceny:
 

Akcie tedy umí v relativně krátké době po IPO vytvořit jak ohromný zisk, tak ohromnou ztrátu. To je paradoxně přesně prostředí, které pro aktivní trading potřebujeme. Vesměs vyděláváme hlavně na volatilitě, kdy se obchodované trhy hýbou.
SPAC IPO vs. tradiční IPO
IPO v grafu poznáme tak, že v daný den začíná cenový denní graf daného tickeru. Budete-li grafy testovat a například na IPO stavět obchodní systém, je potřeba mít na paměti druhý možný způsob, jak se společnosti dostávají na burzu. Může jít o výše popsané tradiční IPO, ale i o tzv. SPAC (Special Purpose Acquisition Company). SPAC IPO a tradiční IPO jsou dva rozdílné přístupy, jak společnost může vstoupit na veřejný akciový trh. Zatímco oba procesy mají stejný konečný cíl – získat kapitál od veřejných investorů a obchodovat na burze – způsob, jakým k tomu dosáhnou, se značně liší.
SPAC, někdy označovaný jako „blank check company“, je entita vytvořená výhradně za účelem akvizice jedné nebo více nejmenovaných podniků. Společnost se na burzu dostane tak, že skupina investorů nebo sponzorů vytvoří novou společnost (SPAC) a uvede ji na burzu. Přičemž investoři kupují akcie bez znalosti, jaká konkrétní akvizice bude provedena. Jde skutečně o prázdnou společnost, kdy se teprve později hledá firma, u které SPAC provede akvizici. Jakmile je cílová společnost identifikována (často měsíce až několik let), akcionáři SPAC hlasují o schválení akvizice. Po schválení se cílová společnost stává veřejně obchodovanou společností prostřednictvím fúze se SPAC.
Rozlišovat mezi tradičním IPO a SPAC IPO je při analýze grafů velmi důležité. Cena SPAC IPO zpočátku nemá souvislost s akvizovanou společností.
Identifikace SPAC v historických grafech
SPAC můžeme v historických grafech identifikovat například pomocí Norgate Dat (je potřeba alespoň platinum tarif). Takto vypadá jednoduchý indikátor, kterým si do grafu vykresluji, jestli byla společnost SPAC:
#include_once "Formulas\Norgate Data\Norgate Data Functions.afl" blankcheckcompany = NorgateBlankCheckCompanyTimeSeries(); Plot(blankcheckcompany,"SPAC",colorBlack,styleHistogram); Screenshot z Amibrokeru zobrazuje cenový vývoj healthcare společnosti Clover Health Investments (CLOV):

Ta vstoupila na burzu v roce 2021 prostřednictvím SPAC IPO. Vývoj grafu v roce 2020 (kde na spodním indikátorů vidíme čárky) se netýkal společnosti CLOV, ale investičního nástroje (prázdné společnosti), která byla uvedena na burzu, ale ještě se nevědělo, se kterou společností se spojí.
Obchodní plán vycházející z IPO
V případě systematického obchodování IPO se tedy budeme chtít zaměřit na nové společnosti (existuje v grafu jen několik úseček), které nejsou SPAC. Patrně budeme chtít tyto společnosti nakupovat (shortování akcií se mi jeví v této fázi jako hodně riskantní, nehledě na to, že shorty nemusí být vůbec k dispozici). 
Jeden z nejjednodušších způsobů obchodování, které se nabízí, je obchodovat momentum.
To dává smysl i s ohledem na výše publikované tendence. Některé společnosti mají po IPO tendence ke skutečně silnému trendování.
Může tak být výhodné nakoupit trh v okamžiku, kdy cena poprvé uzavírá výše, než byly předcházející maximální ceny.
Takto může vypadat konkrétní obchodní plán:
Vstupní podmínky:
Společnost je obchodována na US burze a není SPAC. První obchodní den měl dostatečný objem. C*V>10000000 Trh nakoupíme při otevření následující den poté, co poprvé uzavřel výše než kterákoliv předcházející cena. Na signál čekáme v prvních 100 dnech obchodování titulu. Risk management:
Stop-loss 20 % od vstupu. Profit target 30 % od vstupu. Obchodujeme současně maximálně 5 pozic, každé alokujeme 20 % kapitálu. Pokud je k dispozici více signálů než pozic, které si můžeme dovolit otevřít, řadíme signály podle aktuálního průměrného C*V. To je vše.
Kromě podmínky likvidity nemá systém žádnou optimalizovatelnou vstupní podmínku. Což je velké pozitivum – čím méně proměnných, tím vyšší šance na robustní systém.
Optimalizovatelný je risk managment. Ten ale upřímně vnímám jako základní a pro živé obchodování bych volil místo fixního stop-lossu patrně nějakou formu posouvaného stop-lossu.
Backtest mechanické IPO strategie
Backtest podobného ukázkového přístupu rozhodně naznačuje, že v této oblasti bude zajímavý edge.
Historicky by strategie dosahovala zhodnocení 20,53 % p.a. při drawdownu -31,57 %. A to po započtení komisí dle Interactive Brokers. Testováno za období 1. 1. 2003 - 25. 4. 2025. Do testu byly zahrnuty i delistované akcie. Použita Norgate Data.
Průměrný obchod má velmi nadstandardní zhodnocení +6,72 % při průměrné délce obchodu 67 dnů. Sharpe ratio je 0,95.
Zde jsou graficky zobrazené výsledky backtestů.
Graf vývoje stavu účtu strategie (modrá křivka) vs. benchmark S&P 500 (šedá linka). Logaritmické měřítko:

O tom, jak ohromný rozdíl v absolutních číslech je ve zhodnocení strategie vůči držení indexu S&P 500, dobře vypovídá graf v běžném měřítku:

Mechanické obchodování IPO – shrnutí
Jednoduchá ukázková strategie ukazuje, že v mechanickém trendovém obchodování IPO může být zajímavý edge. I velmi jednoduchá pravidla strategie vykazují stabilní růst equity křivky. Strategie má přitom velmi jednoduchá pravidla a implementovat ji do portfolia není složité.

Jedním z tradičních přístupů v systematickém obchodování s akciemi je strategie návratu k průměru (mean reversion). Tato strategie se zaměřuje na situace, kdy cena akcie dočasně vybočuje od své průměrné hodnoty a očekává se, že se brzy vrátí k normálu. Tradičně se pro časování vstupů používají nástroje technické analýzy. V dnešním článku se s vámi podělím o svůj inovativní přístup k časování vstupů vycházejících z očekávání opčních obchodníků.
Obsah:
Co je implikovaná volatilita? Co je realizovaná volatilita? Využití implikované volatility ve strategii návratu k průměru Praktické zkušenosti s obchodováním systému Dlouhodobý backtest systému Kombinace mean reversion systémů založených na implikované a realizované volatilitě Shrnutí Co je implikovaná volatilita?
Pro časování vstupů a výstupů v rámci dnes popisované strategie budeme pracovat s tzv. implikovanou volatilitou (IV). Hodnota vyjadřuje očekávání obchodníků ohledně budoucích pohybů cen akcií odvozenou z cen opčních kontraktů.
Tato volatilita se obvykle počítá na základě opcí s expirací přibližně 30 dnů a poskytuje představu o tom, jaké cenové pohyby mohou investoři v dané akcii očekávat v následujícím období. Pro využití IV nepracujeme s opcemi. Jde jednoduše o jedinou hodnotu, kterou stahujeme od svého poskytovatele dat.
Pokud je například implikovaná volatilita akcie 15 %, znamená to, že trh očekává, že se cena této akcie bude během následujícího roku pohybovat o ±15 % kolem své aktuální hodnoty s 68% pravděpodobností (v rámci jedné standardní odchylky). Implikovaná volatilita je prakticky takový VIX index, ale pro jednotlivé akcie.
Co je realizovaná volatilita?
Realizovaná volatilita (historická volatilita) naopak vyjadřuje skutečné pohyby ceny akcie v minulosti. Zatímco implikovaná volatilita předpovídá budoucí pohyby na základě cen opcí, realizovaná volatilita se počítá z historických dat cenových pohybů akcií. Pro výpočet se běžně používá například indikátor Average True Range.
Realizovaná volatilita je retrospektivní měřítko toho, jak moc se cena trhu skutečně měnila v určitém časovém období. Mnoho mean reversion strategií tradičně využívá právě realizovanou volatilitu k identifikaci momentů, kdy došlo k neobvyklým cenovým výkyvům, které pravděpodobně neodpovídají průměrnému chování dané akcie.
Využití implikované volatility ve strategii návratu k průměru
Mean reversion systémy využívající implikovanou volatilitu mohou být extrémně jednoduché. Sám postupuji následovně:
Stahuji hodnoty implikované volatility pro jednotlivé akcie z Interactive Brokers. Porovnávám denní cenový pohyb s hodnotou denní implikované volatility. Pokud pokles akcie za jediný den překročí hranici denní implikované volatility, může to signalizovat, že trh ovládla panika a akcie se po zklidnění situace vrátí k průměru. Takové trhy nakupuji. Je-li systém v dlouhé pozici, snaží se vystoupit na profit targetu odvozeném z hodnoty denní implikované volatility – ta nám napovídá, jaký může být přibližně denní rozkmit trhu. Praktické zkušenosti s obchodováním systému
Long mean reversion systém založený na porovnání denního pohybu s implikovanou volatilitou obchoduji živě od března 2024. Systém, kterému říkám DEEPDIP, obchoduji v rámci portfolia na svém větším účtu u Interactive Brokers.
Systém mám nastavený tak, že čeká na extrémnější situace a neobchoduje tak příliš často. Od spuštění jsem živě zobchodoval 17 obchodů s anualizovaným zhodnocením 10,19 % při drawdownu -2,52 %. Sharpe ratio mých živých obchodů je 1,89. Zhodnocení systém dosáhl při průměrném využití 3,84 % kapitálu. Což je z mého pohledu opravdu excelentní.
Takto vypadal jeden z posledních obchodů:

Jde o typický mean reversion obchod, ve kterém je pozice otevřena maximálně několik dnů.
Dlouhodobý backtest systému
Na základě svých pozitivních zkušeností se systémem jsem DEEPDIP zařadil do systémů sdílených v dashboardu Trading Room. K dispozici jsou zde nyní úplně stejné signály, které sám zadávám do trhu.
Zde je kopie backtestu z dashboardu Trading Room:

Od roku 2019 je hypotetická (backtest) výkonnost systému srovnatelná s výkonností S&P 500, ovšem při podstatně nižším drawdownu (DEEPDIP -4,68 %, S&P 500 -33,70 %) a zejména při výrazně nižší alokaci kapitálu. Pro dosažení výnosů využíval DEEPDIP kapitál jen ze 4 %! Systém tak lze efektivně kombinovat do systematických portfolií s dalšími systémy.
Kombinace mean reversion systémů založených na implikované a realizované volatilitě
Využití implikované volatility k časování krátkodobých akciových obchodů je zajímavé i z toho důvodu, že vstupy bývají v úplně jiných situacích než při časování skrz realizovanou volatilitu. Analýza mých živých výsledků z roku 2024 ukazuje, že výsledky z long mean reversion strategie založené na implikované volatilitě a výsledky z long mean revision strategie založené na realizované volatilitě mají velmi nízkou a navíc negativní korelaci. Konkrétně jde o hodnotu -0,28.
Sám tak ve svém US portfoliu obchoduji 3 mean reversion systémy – MR3000L (long systém vstupující na základě realizované volatility), MR3000S (short systém vstupující na základě realizované volatility) a DEEPDIP (long systém vstupující na základě implikované volatility). Signály všech systémů tak, jak je obchoduji, sdílím v Trading Room. MR3000 Long/Short je navíc k dispozici jako hotový swingový systém (viz - Swingový simple mean reversion (SMR) systém – „hotové kódy“).
A takto vypadají mé živé výsledky tohoto „mean reversion portfolia“. Jde o skutečná plnění z Interactive Brokers mých reálných obchodů, které jsem jen přepočítal na kapitál 10 000 USD a alokaci přidělenou pouze těmto systémům:

Černá linka představuje výkonnost „mean reversion“ miniportfolia, oranžová benchmark v podobě držení SPY.
Při takto volených váhách (kdy bych měl v portfoliu jen tři mean reversion systémy) by tedy mé portfolio obchodovalo po započtení skluzů a poplatků podobně jako S&P 500, podstatné ovšem je, že průměrně alokovaný kapitál byl jen 32 %. Cca 70 % kapitálu bych mohl dále využívat v jiných systémech!
Což je to, co přesně v rámci svého obchodování dělám. Stejný kapitál sdílený s mean reversion strategiemi ještě využívám v rámci momentum strategií a také v rámci intradenních strategií.
Shrnutí
Použití implikované volatility v obchodování návratu k průměru představuje podle mého názoru zajímavou alternativu k tradičním přístupům založeným na technické analýze a realizované volatilitě. Na rozdíl od realizované volatility, která se zaměřuje na minulost, implikovaná volatilita poskytuje představu o budoucích očekáváních trhu, a může tak pomoci lépe načasovat vstupy do obchodů.
Tato metoda je obzvláště zajímavá v obdobích zvýšené volatility, kdy jsou cenové pohyby trhem výrazně podhodnoceny nebo nadhodnoceny.
Osobně jsem se zatím nikdy s podobným využitím implikované volatility nesetkal a rozhodně si myslím, že tato cesta stojí za využití. Cesta k systému navíc není složitá. To hlavní, co dělám, je porovnání aktuálního poklesu trhu s implikovanou volatilitou stahovanou k jednotlivým akciím z Interactive Brokers.
Pokud chcete systém využívat bez jakýchkoliv časových investic, zvažte práci se stejnou strategií, se kterou sám pracuji. Kompletní backtesty a své signály sdílím v rámci dashboardu Trading Room (spolu s dalšími strategiemi, se kterými obchoduji). Registrovat se můžete do Trading Room zde.

Při intradenním obchodování je klíčové vědět, ve kterých okamžicích je naše pozice chráněna stop-lossem i v případě výpadku internetu. A kdy bychom naopak měli jednat co nejrychleji, protože naše pozice chráněná být nemusí. Zde je souhrn tipů na situace, které by každý trader měl mít ošetřeny ve svém obchodním plánu.
Kde je držen stop-loss?
Stop-loss by měl být především naše ochrana proti nenadálým technickým potížím, jako je například výpadek internetu či porucha hardwaru. Zejména při intradenním obchodování futures je nezbytné, aby byl stop-loss vždy držen mimo náš počítač. Komodity se umí intradenně hýbat velmi rychle a i menší nechráněná pozice může na menším účtu udělat za pár minut solidní zářez.
Každý trader by si měl zjistit, zdali je jeho stop-loss skutečně umístěn buď na serveru brokera, nebo na burze. Nemusí to tak být automaticky – některé programy a brokeři fungují tak, že stop-loss je držen pouze na počítači obchodníka. Pokud ale dojde k přerušení spojení s burzou, nebude logicky takový příkaz exekuován.
Naštěstí musím říct, že dnes už neznám žádné běžně používané řešení, které by základní stop-loss drželo jen na počítači tradera. Ovšem vždy bych se pro jistotu u brokera informoval – především pak při obchodování některých exotičtějších produktů na méně používaných burzách.
Kde je držena vazba mezi profit targetem a stop-lossem?
Se základními stop-lossy tedy dnes situace není tak nepřehledná jako dříve, ale problémy zůstávají ve způsobu zacházení s vazbou mezi profit targetem a stop-lossem. Většina intradenních obchodníků používá souběžně oba zmíněné příkazy. Vstoupím-li do dlouhé pozice například nákupem komodity za cenu 100, potom coby profit target umístím do trhu limitní prodejní příkaz na cenu například 120 a coby stop-loss prodejní stop příkaz na cenu 90.
Po dobu kdy jsem v otevřené pozici, mám k exekuci připravené oba příkazy, ovšem pochopitelně chci provést vždy jen jeden z nich. Buď pozice skončí na profit targetu, nebo na stop-lossu. Jakmile bude exekuován prodejní limitní příkaz (profit target) na ceně 120, pozice se uzavře a samozřejmě očekávám, že bude automaticky zrušen druhý prodejní příkaz, který visel na ceně 90 coby „stop loss“.
O zrušení druhého čekajícího příkazu se stará tzv. OCO (One cancels others) nebo OCA (One cancels all) vazba. Jednoduše řečeno broker s příkazy pracuje jako s určitým „kompletem“ – je-li proveden jeden příkaz, druhý (zbylé) se zruší.
Aby ovšem zmíněná vazba fungovala i v případě výpadku internetu, je třeba, aby byla držena mimo náš počítač (u brokera), což však vůbec není pravidlem! Existuje celá řada softwarů, které vazbu pouze simulují v rámci svého prostředí. Dále pak existuje celá řada běžně používaných brokerů, kteří tuto vazbu nedrží u sebe, ale opět nechávají vše na počítačích samotných traderů.
V případě výpadku internetu se pak zadaný stop-loss i profit target chovají jako dva samostatné příkazy. Pokud je jeden zasažen, druhý se nezruší. Což pochopitelně znamená, že nezrušený příkaz může otevřít novou pozici, která nebude navíc chráněna žádným stop-lossem.
Řekněme, že vyjdeme z výše uvedeného příkladu, kde máme na ceně 120 zadaný prodejní limitní příkaz (profit target) a na ceně 90 prodejní stop příkaz (stop-loss). Jsme tedy v dlouhé pozici a vypadne internet, porouchá se počítač, spadne program nebo jej uživatel sám zavře. Cena v trhu poroste až k úrovni 120, zde se obchod uzavře skrz čekající prodejní limitní příkaz. Ovšem na ceně 90 nám čeká prodejní stop příkaz. Pokud se cena obrátí a doklesá až k hodnotě 90, tento příkaz otevře novou, nechráněnou short pozici.
Taková situace může leckoho zaskočit a každý by minimálně měl vědět, jak jeho platforma a broker funguje. Pracujete-li s Interactive Brokers (který standardně drží OCO vazby na svých serverech) pak se můžete přesvědčit, zdali jsou vaše obchody zadávány včetně OCO vazem následovně:
V dashboardu TWS klikněte na ikonku „klíče“ (viz černá šipka s číslem „1“ na níže uvedeném screenshotu) a do layoutu si přidejte i sloupec s informací o OCA group. Naleznete jej v záložce Order Columns, skupina Order Attributes:

Po otevření obchodu uvidíte ve sloupci OCA Group u příkazů představující stop-loss a profit target čísla OCA vazeb. Viz následující ukázka, kde jsem čísla OCA vazeb zvýraznil žlutými obdélníky:

Pokud jsou tato čísla stejná, jsou příkazy odeslány jako OCA – v případě vypnutí primární platformy nebo výpadku internetu bude vždy zbylý příkaz automaticky zrušen poté, co dojde k aktivaci jednoho z odeslaných příkazů. Na screenshotu vidíte, že jsou otevřeny dvě pozice, kde v každé je zadaný stop-loss a profit target – příkazy mají stejnou OCA vazbu pochopitelně jen vždy v rámci „svého“ obchodu.
OCO vazba vzniká vesměs až při otevření pozice
A poslední věc, na kterou bych rád upozornil, protože na ni občas obchodníci zbytečně ztrácí peníze. OCO/OCA vazba vzniká skoro vždy až v okamžiku, kdy vstoupíme do trhu. A to i v případě obchodování skrz Interactive Brokers s využitím programů typu Sierra Chart nebo NinjaTrader. Vstupujete-li do trhu tak, že připravíte v Sierra Chart / NinjaTraderu na cenovou úroveň limitní příkaz a pak čekáte delší dobu na jeho vyplnění, je potřeba počítat s tím, že v případě výpadku internetu před exekucí příkazu, může být tento později v trhu vyplněn bez ochranného stop-lossu. Ten je k brokerovi v takovém případě většinou totiž posílán ze softwaru až poté, co program od brokera obdrží informaci o vyplnění vstupního příkazu.
Výjimku tvoří řešení úzce integrovaná s brokerem. Například u Interactive Brokers je možné zadat vstupní příkaz tak, že se pozice automaticky doplní o ochranný stop-loss i v případě, že je celá platforma vypnutá. Ale takový obchod je třeba zadávat rovnou v prostředí TWS, nikoliv skrz Sierra Chart či NinjaTrader.
Závěrem
Pochopitelně, že nemusí být problém obchodovat ani v případě, že broker u sebe nedrží OCO/OCA vazby, případně když vstupujeme skrz vyčkávající limitní příkaz z platformy typu Sierra Chart nebo NinjaTrader. Jen je důležité vnímat rizika, se kterými pracujeme a případně se na ně připravit – mít k dispozici např. záložní připojení skrz mobilní telefon a nenechávat situaci bez dozoru.